Prosinec 2013

Sherlock a John spolu měli vztah jako učitel a privilegovaný žák. Nebo spíš jako dobří známí, aspoň dle Sherlocka.

John by tvrdil, že jsou přátelé.

Sherlocka to – hodně udivilo.

Trávil každé odpoledne ve školní laboratoři nebo u učitele Watsona v kabinetu, bavili se spolu prakticky o všem snad s vyjímkou školní látky (a rodiny, protože oba znají spoustu zajímavějších a příjemnějších témat, než tohle), už dávno v soukromí přešli na oslovování křestním jménem a dalo se říct, že z celé školy měl John k Sherlockovi nejblíž, ale stejně chlapci nedošlo, že jsou přátelé.

Teprve až poslední školní den před vánočními prázdninami.

Sherlock jako obvykle trávil odpoledne v kabinetu svého chemikáře/biologa a nijak nedával najevo, že by ho zajímaly blížící se svátky nebo onen detail, že by Watson stejně jako jiní mohl spěchat domů.

Pravdou bylo, že John domů nijak nespěchal, to ráno se totiž opět pohádal s Mary a nijak netoužil po brzkém shledání. A navíc měl John pro svého žáka dárek.

Sherlock si už párkrát stěžoval na nevhodné podmínky domácích pokusů z důvodu špatného vybavení. John proto při náhodné cestě do Londýna odkoupil od známého chemika nějaké jeho vybavení jako dárek pro Sherlocka. Nemohl se dočkat, až uvidí chlapcův nadšený výraz, až spatří dárek.

Sherlockovou prvotní reakcí byl šok. Šok z toho, že dostal dárek. Ty dostával jen od rodičů, ovšem ti mají vůči němu jistou povinnost, tudíž se jejich dárky nepočítají.

Když Sherlock svůj dárek rozbalil, byly jeho reakcí slzy.

To Johna vystrašilo. Mírně řečeno.

Okamžitě chlapce chytil za ruce a začal ho utěšovat. Chtěl vysvětlení a to nakonec dostal.

Ze Sherlockova hlediska existoval jen jediný důvod, proč by mu John dal chemickou aparaturu – nechtěl už, aby za ním Sherlock po vyučování chodil, a proto se postaral o to, aby Sherlock dělal svoje pokusy jinde.

John mu to hned začal vymlouvat. Že se Sherlocka nechtěl zbavit. Že nikdy nic takového nemyslel. Že je chlapec jeho nejlepší a nejoblíbenější žák. Že jen chtěl pro Sherlocka lepší vybavení. Že jen chtěl, ať svého génia rozvíjí i mimo školu. Že mu chtěl udělat radost. Že jsou přátelé.

Sherlock to nechápal.

Jak to, že jsou přátelé? On přátelé nikdy neměl. Nikdo s ním nikdy nechtěl kamarádit.

John ano a rovnou chlapci odpřisáhl, že se s ním chce přátelit.

A Sherlock mu to nakonec uvěřil a prohlásil, že taky chce, aby spolu byli kamarádi.

Během zbytku předvánočního odpoledne se Sherlock Johnovi svěřil s tím, že krom něj má jen dvě další osoby, nebo spíš bytosti, které by mohl považovat za přátele. První byl Rudovous, milovaný rodinný setr jen o dva roky mladší než Sherlock, který chlapce odjakživa provázel na každém kroku a byl jeho pravou rukou při pirátských výpravách. Druhý byl člověk. Kluk jménem Viktor Trevor, který sice bydlel ve stejné ulici, ale byl dost nemocný a rodiče ho proto nepouštěli ven. On a Sherlock si proto občas dopisovali o všem možném, ale hlavně o vědě a o studiích.

Johnovi bylo chlapce líto. Každý si zaslouží mít přátele a Sherlock také. V jeho očích obzvláště Sherlock.