Oči Sherlocka Holmese mají tak světlou barvu, že mnozí nevěří, že nenosí kontaktní čočky. Celý zjev detektivního konzultanta dokáže zaujmout od jeho vysoké hubené postavy po nezvyklou tvář a pro jeho oči to platí dvojnásob. Je to jeho jediná část, kde se projevují nějaké emoce. Po většinu času jsou chladné a nepřístupné, ale občas ve velice vyjímečných situach jimi problesknou opravdové city tohoto neobyčejného muže. Je-li smutný nebo raněný, vypadá Holmes jako ztracené malé štěně, které netuší, proč bylo odstrčeno. Je-li naštvaný nebo cítí-li k někomu zášť, dokáže jeho pohled děsit a zabíjet. Jeho oči jsou najednou jako ocel nejen barvou, ale i tvrdostí a za nimi se skrývá ledová logika rozhodnutá ničit a ubližovat. Jeho až zázračná schopnost dedukce a tento pohled způsobili, že ho někteří začali označovat za psychopata. Ovšem je-li Sherlock Holmes obklopen lidmi, které má rád, a kterým důvěřuje, jeho pohled je hřejivý jako oheň v krbu nebo slunce v létě, stejně jako drobný úsměv, který v těchto chvílích zdobí jeho tvář. Škoda jen, že jsou tyto chvíle takovou vzácností.

- - o - -

Tentokrát prší a Sherlock sebou opět nemá deštník. Ne, že by ho to nějak moc trápilo. Stojí schovaný na schodech do školní budovy a kouří. Už je to v podstatě zvyk, dát si cigaretu na uklidnění, než se setká s Mo.

Hubený kuřák v kabátu se zvednutým límcem sice pro okolí vypadá, jako by byl úplně ztracený ve svých myšlenkách, ale doopravdy pozorně sleduje veškeré okolní dění a z nudy dedukuje kolemjdoucí.

Mo se v jeho zorném poli hned, co dokouří. Oblečená je překvapivě do dlouhých světlých kalhot a bílé halenky s dlouhým rukávem, místo obvyklých šatů a sukní, které nosívá normálně. Schovaná před vlahým deštěm pod deštníkem rudým jako její vlasy a s houpající se kabelečkou na rameni přeskakuje kaluže na chodníku a míří ke škole.

Sherlock zahodí zbytek cigarety a vydá se jí naproti.

„Ahoj." pozdraví ji.

„Ahoj." pousměje se Mo a zvedne deštník výš, aby pod ním schovala i Sherlocka.

„Ostříhala ses. Dneska." řekne Sherlock udiveně. Zvedne ruku a dvěma prsty ji lehce zatáhne za pramen vlasů. Místo do pasu dlouhé hřívy má Mo jen krátké mikádo na délku obličeje.

„Chtělo to změnu." pokrčí Mo rameny a pousměje.

Tváří se bezstarostně nebo se o to alespoň pokouší, ale Sherlocka tím neošálí. Dnešní den tenhle úsměv prostě nepasuje tak, jak by měl.

„Co se ti stalo?" zeptá se jí ustaraně.

„Co by se mělo stát?" diví se Mo na oko, ale její předstírané veselí vypadá ještě mizerněji než před chvílí.

„Kdybych si tím byl jistý, neptal bych se. Něco se stalo. Špatného. Jestli se ti něco stalo, proč jsi nedala vědět?" ptá se Sherlock.

„Nechme toho." řekne Mo s bezstarostným mávnutím ruky, ale její hlas zní spíš prosebně. „Už ses naučil mít hlad? Já bych si totiž něco dala a nerada bych jedla sama."

„Hlad nemám." řekne Sherlock klidně. „Ale něco bych sníst mohl."

Je mu jasné, že jindy otevřená Mo nechce o svých problémech mluvit a i když by rád věděl víc, nechce ji do rozhovoru nutit. Alespoň zatím ne.

- - o - -

„Máš nějakou známost?" zeptá se Sherlock, když oba dojí a obsluha jejich oblíbeného bistra odnese špinavé talíře. Sedí u stolu u okna a Holmes hledí kamsi ven do deště.

„Copak? Zjišťuješ svoje šance na moji ruku?" zeptá se Mo vesele. A tentokrát je to opravdové veselí, protože během jídla a cesty sem se Morgana uvolnila a začala se chovat jako své obvyklé já.

Po Sherlockově tváři na okamžik přeletí drobný úsměv, ale hned se zase zatváří vážně.

„Mluvím spíš o naštvaném metr sedmdesát vysokém třicátníkovi s tmavými vlasy oblečeném do riflí a obnošené kožené bundy, který za námi šel od školy a celou dobu stojí přes ulici a mokne." povídá Sherlock. Už během onoho krátkého popisu mu došlo, že Mo toho muže zná, protože uhla pohledem a zatvářila se nejistě. A ustrašeně.

„Čerstvě bývalý přítel." řekne Mo neochotně.

„Nevypadá to, že by se o tebe přestal zajímat." prohodí Sherlock.

Mo si zhluboka povzdechne a napije se piva, než odpoví.

„Začala jsem s ním chodit na začátku zimy. Dokáže člověka okouzlit, když chce. Původně docela milý chlápek. Ale je neuvěřitelně žárlivý. Nějakou dobu se to dalo vydržet, ale pak mě začal- No, zhoršovalo se to." řekne neochotně. „Rozešli jsme se minulý týden. Teda já jsem se rozešla s ním. Jenom on to odmítá uznat." vysvětluje Mo nejistě a nervózně se ošije. Ne nervózně. Ustrašeně. Ale pak dopije sklenici a nahodí trochu nadšenější výraz, i když trochu nucený.

„Ale já s tebou chtěla oslavit bakalářský titul, ne řešit svého bývalého."

„Takže jsi bakalář." změní Sherlock téma, aniž by dořešil předchozí. To se mu moc nelíbí, ale nátlak na Mo nefunguje.

„Budeš ve studiu pokračovat, nebo budeš pracovat? Chtěla jsi být učitelka, ne?"

„A taky budu. Základka dva bloky od bytu mi nabídla místo, tak jsem to vzala. Budu malé děti učit dějiny a možná časem i literaturu, pokud se ta stará sůva konečně rozhodne odejít do důchodu." povídá Mo vesele. Doopravdy vesele.

„Neměla bys mít ke straším kolegům úctu?" zeptá se Sherlock s trochou pobavení v hlase.

„Jen k řediteli, protože to je fajn chlap. Ostatní dle zásluh." pokrčí Mo rameny. „A vůbec. Ze všech lidí zrovna ty mi chceš dělat přednášky o chování?" zeptá se s pozvednutým obočím, ale usmívá se při tom.

„Teorii znám skvěle." řekne Sherlock sebejistě.

- - o - -

„Jsi v pořádku?!" vyhrkne Mo ustaraně a přeběhne k Holmesovi, který se pomalu narovnává. Nevšímá si deště, svého deštníku, co se válí o kus dál na zemi, ani nehybného muže na chodníku u Sherlockových nohou.

„Měla by jsi zavolat policii, ať si ho odvezou." řekne Sherlock chladně a očima probodává bezvědomého.

„Doktora ne?"

„Probudí se brzo, neboj."

„Seru na něho!" odsekne Mo rozčíleně. „Měl do háje nůž a skoro tě bodnul!"

Sherlock se na ni jen udiveně podívá, než promluví.

„Jen pár škrábnutí, nic co by ohrožovalo mé zdraví." odpoví.

Mo nevypadá, že by mu to věřila, ale z malé kabelky vytáhne mobil a začne volat policii.

Než se objeví, bezvědomý muž se probere.

„Ani se nehni." řekne Holmes hlasem predátora. „Jak že se to jmenuje?" obrátí se na Mo, aniž by odvrátil pohled od jejího ex.

„Tyler Thompson." odpoví Mo.

„Dobře." prohodí Sherlock. „Thompsone, radil bych ti, abys na policii podal pravdivé svědectví o dnešním útoku a o obtěžování a týrání Morgany Torchwoodové, protože jestli jen jedenkrát zalžeš a zkusíš ji nějak očernit, věř, že mám dost moci, abych ti ze života udělal krátce trvající peklo. Pochopil jsi, co ti tady říkám nebo jsi takový idiot, že ti to musím opakovat?"

Muž na zemi jen nervózně polkne, zatímco hledí do ledových očí nad sebou. Původně jednoduchá oběť jeho žárlivosti a majetnického chování ho teď děsí jen svým pohledem a hlasem.

Dlouhou chvíli napjatého ticha přeruší až příjezd dvou policejních aut. Do jednoho odvedou Thompsona, další odveze Mo a Sherlocka kvůli svědectví.

„Na prince v zářivé zbroji dokážeš být dost děsivý." prohodí Mo po nějaké chvíli, když osamní na lavečce na chodbě stanice.

„Musím přece chránit svou dámu v nesnázích." pousměje se Sherlock a chytne ženu kolem pasu.

Ona mu úsměv trošku nejistě vrátí a opře se hlavou o jeho rameno.

„Zachraňuješ mě častějš, než si myslíš." řekne Mo tiše. „Víš, proč jsem se s ním rozešla? Není to kvůli - tomu, co mi dělal. Děsil mě a – a t-týral, ale já se bála odejít. A pak si měl přijet ty a já – Došlo mi, jak jsem blbá a nechtěla jsem, abys viděl – abys viděl, jak blbá jsem a tak jsem se s ním rozešla." dostane ze sebe Morgana pracně, aniž by se na Sherlocka podívala.

Sherlock ji jen políbí na temeno a pevněji ji k sobě přitiskne, než promluví.

„Zachránil bych tě mnohem dřív, kdybys mi dala vědět. Proč jsi prostě nezavolala nebo něco? Nemusíš vždycky všechno řešit sama a po svém."

„Říkala jsem, že jsem blbá." zamumle Mo s obličejem zabořeným do Sherlockova ramene.

„Neboj, už tě nikdy neuhodí. Nikdy už ho nepotkáš, o to se postarám."

Mo na to nic neřekne, jen oběma rukama obejme Sherlocka kolem pasu.


Pár poznámek pod čarou:

Moje lenost mi neumožnila najít si oněch pár informací ohledně britského vzdělávání, které jsou nutné pro tento příběh, takže Mo a spol. fungují podle českého systému.

Helsl, Kaylo, víte, že zbožňuju komenty skoro stejně jako kofein (tj., strašně moc), ale zkuste mě v nich nepomlouvat, jo? :P

A taky jedno upozornění (hlavně pro ty dvě zmíněné výše). To, že na konci příběhu nebo v jeho průběhu není JohnLock, neznamená, že příběh nemá šťastný konec nebo průběh, jasný?