Bylo nádherné odpoledne. Jeden z těch dní, kdy by nikdo nechtěl zůstat doma. Kurt se akorát díval z okna svého pokoje, ale bylo mu jasné, že ven se rozhodně nedostane. Před jejich dům se najednou začala rojit auta. Z každého vystoupilo několik členů Nových směrů a Jesse St. James.

Nasupeně si to nakráčeli ke vchodu a freneticky zvonili u dveří. Kurt se sebral z polosedu. Okamžitě mu při tom pohybu proletěla bodavá bolest snad celým mozkem. Nejradši by si bolavou hlavu odebral, jen kdyby to bylo jen trochu možné. Při každém kroku se mu dělalo nevolno, ale přece jen zvládl dovlát až ke dveřím. Jen kdyby tak nezvonili.

Kurt otevřel a rázem se dovnitř nahrnuly Nové směry v čele s Rachel, která je jistým krokem vedla do Kurtova pokoje.

Zdrcená Mercedes se zastavila před Kurtem se slovy: „Nedělej si to těžší a řekni nám, kde to máš."

„O čem to mluvíš? Co to děláte?" Kurt vůbec nechápal, co se to kolem něho děje. Jako supy se slétli do jeho pokoje a obraceli ho celý vzhůru nohama. „Rachel?" Rachel však nepronesla ani slovo, pouze mu věnovala zuřivý pohled.

Místo toho na něho promluvil Jesse: „Já to vůbec nechápu, Kurte, jak jsi mohl něco takového udělat? Čekal bych to od kohokoliv jiného, ale od tebe ne." A Finn s ním výjimečně souhlasil: „Proč jsi to udělal, brácho? Copak nejsme tvoji kamarádi?"

Všichni se museli zbláznit.

„Tady nic není. Ten skrček musel vědět, že za ním přijdeme domů. Musel to ukrýt někde jinde," prohlásila Santana a zahodila poslední kus oblečení, který ještě před chvíli ležel na svém původním místě.

Jesse se s potutelným úsměvem podíval na Finna. „Finne, kde si ve svém pokoji nikdy neuklízíš? Určitě nikde."

„Tak to teda ne. Do mého pokoje tě nepustím. Leda přes mou mrtvolu. To je přece naprostá blbost. Proč by to schoval ke mně?" Finn bránil svůj pokoj celou svou mohutnou postavou. „Kurte, tak jim to řekni. Kam jsi to schoval?"

„Já ale vůbec nevím, o čem to mluvíte. Co se tady děje?" Kurta se zmocnila tísnivá bolest, která mu podle všeho nedovolovala jasně myslet. „Co vlastně hledáte?"

„Jako bys to nevěděl, pane Já jsem vaše requiem," projevila se Tina.

„Aha," Kurtův pohled bezmyšlenkovitě přeskočil k Rachel, kterou drželo pohromadě jen Jesseho objetí.

„Přece si nemůžete myslet, že bych byl něčeho takového schopný," Kurt se na ně zklamaně podíval. To si říkají kamarádi, když ho obviňují z něčeho tak krutého? Jediný, na kom viděl alespoň náznak pochybnosti, byla Mercedes. Provinile sklopila oči.

Kurt se rozčílil: „Okamžitě se přestaňte dobývat do Finnova děsivého pokoje. Proč bych to asi dělal? A proč bych měl ve svém vlastním šatníku něco tak příšerného jako černou pytlovinu? K čemu by mi asi tak byla? A i kdyby, tak jak bych mohl sestrojit tu věc? Jediný, kdo z nás četl ten časopis, byl Artie. Já nejsem schopný ani pomoct tátovi v autodílně. Všichni jste mě zklamali. Běžte pryč."

Santana se nasupeně napřímila a vydala se k odchodu. „Ještě jsme spolu neskončili," pronesla své poslední slovo. Postupně se vytratila většina lidí a Kurt se mohl zase uvést do kýženého klidu.