„ Změna směn." zakříčel muž, který byl jedním ze strážných na stavbě.
„ Sam, jak jste na tom?" zeptal se Jack. Sotva udržel v ruce konev s vodou a podával ji Sam.
„ Jacku, myslím, že pokud neodejdu z toho slunce, asi se mi rozskočí hlava." odpověděla.
„ Ještě, že už je konec." řekl Jack a podepřel Sam. Chytil ji kolem pasu oba dva šli směrem ke své chýši, kde čekal Teal´c s Danielem.
„ Daniel pomohl Jackovi dostat Sam do chýše, podlamovala se ji kolena.
„ Nic nevidím, Jacku." řekla Sam a začala šmátrat okolo sebe.
„ To je asi jen na chvilku, taky se mi to stává." uklidňoval ji Daniel.
„ Je to když přejdete ze slunného místa, kde jsi strávila delší dobu do temnějšího místa. Než si oči zvyknou." dodal Danny a zvedl se.
„Na stole máte nějaké jídlo." řekl Teal´c. To bylo jediné, co od něj Sam s Jackem dnes slyšeli.
„ Držte se, Danny." řekl Jack a šel pro jídlo. Podal Sam vodu a jídlo a sedl si vedle ní.
„ Už je to lepší?" zeptal se po chvilce s plnou pusou.
„ Ano, už vidím mžitkavě. Bude to v pořádku." odpověděla a dále se věnovala jídlu a pití.
Byla vysláblá, vypadala pohuble a byla celá zaprášena. Stejně vypdal i Jack.
„ Asi bychom se měli někam jít opláchnout." navthl Jack.
„ Jsitě, půjdeme."odpověděla Sam a dopila poslední lok vody.
Počkala až dojí své jídlo Jack a pak se zvedla. Vzala si své věci a vyšla z chýše. Měsíc už postupně ukazoval svoji tvář a slunce se schovávalo za vrchol pyramidy.
„ To jsme moc nepokročili s tím návratem domů, že?" zeptal se Jack při cestě k místní zásobárně vody.
„ Víte pane, pomalu ale jistě začínám věřit tomu, že se domů už nevrátíme." řekla zklamaně.
„ Sam, to neříkejte. Daniel mi něco říkal o knihovně, kde jsou pergameny, které vyprávějí o posvátném kruhu. Budu brát, že ten kruh je naše brána." řekl nadšeně Jack, aby ji povzbudil.
„ Ale je tu ještě jedna věc. Víme, že pro cestu časem je třeba určitý energetický výboj, sluneční erupce nebo rychlost světla. A to tu asi nikde neseženeme." vzdorovala mu Sam v argumentech.
„ Nejdříve musíme „ vybalit" bránu z toho kamene, potom zjistit jestli je možnost vůbec zadání adresy nebo alespoň zjistit, jaké energetické zdroje můžeme použít. Pak budeme řešit věci ohledně erupcí, či rychlost světla. Ano ?" řekl Jack a poklepal Sam po rameni.
„ Nebojte." dodal. To už došli k místní zásobárně vody, kde byly připraveny malá umyvadla, do kterých si nabrali trošku vody a umyly se. Sam se převlékla z jednoho pracovního oděvu do druhého, který si dnes ráno prala. Nechtěla vypadat jako šmudla a nesnášela, když byla cítit potem.
„ Jste hotova, Sam?" zeptal se Jack a čekal na Sam, až k němu dorazí.
„ Můžeme jít. Už se těším na spánek. Kéž by už ta stavba byla u konce. Nebo mi alespoň na cestě domů." řekla a kráčela vedle Jack zpět k chýši.
Vál jemný vánek, hvězdy zdobily nebe a nedaleko obytných chýší plápolaly táboráky.
Měnily se směny, čerství pracanti odcházeli na stavbu, unavení zpět do chýší nabrat další sílu.
„ Dobrou noc Sam." pořpál Jack Sam, tak jako každý jiný večer.
„ Dobrou ." řekla Sam už skoro ze spánku. Byla tak unavená, že usnula hned. Jack ji za nedlouho následoval.
Zdálo se, že spí krátce, když je probidil Daniel.
„ Jacku, vstávej." třásl s ním aby ho probudil.
„ Sam, potřebujeme tě. Vzbuď se." snažil se Daniel vzbudit i Sam.
„ Co se děje?" zeptala se rozespalá Sam.
„ Teal´c má problémy." bylo jediné, co stačil Daniel říct. Jack ihned vyskočil, Sam ho napodobila a všichni tři vyběhli z chýše směrem ke stavbě. Směrem tam, kam je vedl Daniel.
Po pár minutách už stáli před stavbou. Jack si všiml chumlu lidí, kteří stáli kolem muže ležeícího na zemi.
„ To je Teal´c?" zeptal se překvapeně Jack.
„ Ano, Jacku. Zkolaboval." odpověděl a rozběhl se za Jackem, který když slyšel slovo skolaboval, nechtěl tomu uvěřit a tak se rychle rozeběhl za svým přítelem.
„ Teal´cu." oslovil ho Jack, když k němu doběhl a klekl si na kolena.
„ Sam, prosím pojďte sem." poprosil ji Jack.
Ani to nemusel dělat, Sam si sama sedla naproti Jackovi a už kontrolovala pulz a činnost srdce, dýchání.
„ Má velmi mělký pulz a dýchá povrchně. Má horečku." konstatovala Sam.
„ To může být jen z přehřátí, ne?" zeptal se.
„ Ne pane, e to nějaká ívejte se, má zvětšené uzliny. Potí se." řekla Sam.
„ A co to tedy znamená?" zeptal se znovu Jack.
„ Něco napadlo jeho imunitu." odpověděla mu Sam.
„ Jistě, co jeho tretonin?" položil otázku Daniel, který seděl u Teal´covi hlavy a podpíral ji.
„ Vím, že když jsme vycházeli se základny, dával si do batohu zásobu, tak jako vždy. Ale nedokážu odhadnout, na jak dlouho mu to vydrží." řekl Jack a porozhlédl se kolem sebe.
Vadili mu tam ti čumilové.
„ Prosím, rozejděte se. Tady není nic světaborného." řekl s náznakem rozčilení ve hlase.
Lidé se pomalu začínali rzcházet.
„ Co se tu děje?" zeptal se jeden ze strážných, který právě přicházel.
„ Hlavně si nechte schovaný ten svůj bič." řekl Jack a podíval se na Daniela.
„ Prosím, vysvětli mu to." dodal.
„ Tady náš přítel, Teal´c zkolaboval. Něco zřejmně napadlo jeho imunitní systém. Má horečku. A je v bezvědomí." řekl Daniel a pohledem prosil o nějakou pomoc.
„ Hoši, pojďte sem." křiknul na muže, kteří stáli opodál.
„ Počkejte." řekla Sam a nahmatala Teal´cův pulz.
„ Necítím pulz." dodala a začala hnd z masáží srdce.
„ Danieli, pomožte mi, potřebuju vystřídat. Dám mu umělé dýchání." navrhla Sam a předala svoji práci Danielovi. Ten se snažil se vší silou stlačovat teal´cův svalnatý hrudník.
Po pěti stlačeních následoval vdech vzduchu do jeho to ještě několikrát za sebou.
Marně.
Teal´c zůstal ležet na zemi bez jediné známky života. Sam se ještě snažila o masáž srdce, ale Daniel ji po chvíli zastavil.
„ Sam." oslovil ji.
„ Přestaň. Je už pozdě." dodal a pohladil Sam po rameni.
„ Jak je to možné?" zeptala se a z očí se ji kutálely první slzy.
Jack jen klečel bez hnutí na zemi, díval se na svého nejlepšího přítele, který mu zemřel před očima a nevěděl, co má dělat. Jestli křičet, nebo jít a někoho seřvat za to, že ho nechali moc vyčerpat. Věděl, že obě dvě možnosti byly zbytečné.
„ Odneste ho." řekl muž a čekal až si ho ostatní otroci chytnou a odnesou ho.
„ Jdu s nima." řekl Jack a už vykročil, že je bude následovat.
„ Stůj." křikl muž s bičem v ruce.
„ Do posvátné komnaty se nesmí. Tam smí jen kněží a kněžky.
„ A co tam budou dělat?" zeptal se Jack.
„ Připravovat ho na pohřbení." odpověděl Daniel za strážného, který se vzápětí otočil a odcházel zpět na stavbu.
„ Panebože." vzdychl si Jack.
„ Pane, moc se omlouvám, jemi to líto." začala se omlouvat Sam. Plakala.
„ Pojďte sem." řekl ji Jack a obejmul ji. Cítila se o trošku lépe. Teď alespoň měla rameno, na kterém se mohla vyplakat.
„ Pojďme do chýše. Bylo toho na nás moc." řekl Jack a snažil se vypadat silně.
Když po asi deseti minutách dorazili ke své chýši, Sam se i nadále držela Jacka kolem pasu. Nechtěla se ho pustit. Bylo ji dobře. Necítila se sama.
„ Dnes už neusnu." dodala.
„ Ale ano." řekl Jack a společně se Sam se položili na jedno lehátko. Sam si položila hlavu na Jackův hrudník a zavřela oči.
„ Bude to chtít čas, ale bolest přejde." dodal uklidňujícím hlasem Jack a když se nahnul, aby se podíval na Samin obličej, došlo mu, že usnula. Byla tak vyčerpaná a ještě měla uplakané oči, že ihned upadla do říše snů. Tedy spíše nočních můr. Celou noc sebou škubala, zdály se ji zlé sny. Poprvé za tu dobu, co jsou v Egyptě a ještě ke všmu v minulosti se jí zdály sny. A musely to být zrovna tak smutné a ošklivé sny.
Čas vše zhojí. Ano. To platilo pro ně. Ale co se teď stane v budoucnu, když Teal´c zemřel? Na to si zatím nechtěl odpovědět ani jeden z nich. Příliš se toho báli. Tak striktně se vyhýbali věcem, které by mohli změnit běh dějin. A najednou se muselo stát tohle...
