Hotch povytáhl obočí.

Muž měl slabý americký přízvuk, který Hotch nedokázal nijak blíže určit. Nejspíš takový ten typ, co byl všude a viděl všechno, řekl by, kdyby si měl tipnout. Americký přízvuk, ale určitě nebyl odsud, protože Američani prostě nenosí vojenské kabáty, rozhodně ne ti, kteří jsou starší než pět, protože jim po nějaké době nevyhnutelně začnou lézt na nervy pohledy všech okolo.

Tenhle muž byl určitě odněkud, kde byla trochu uvolněnější společnost. A s tou perfektní, možná až příliš perfektní angličtinou? Británie. Rozhodně Británie.

Morgan se na muže podíval a temně se zamračil. Emily na muže upřela nesouhlasný pohled, ale zůstala u svého stolu.

„Kdo jste?" zeptal se Reid, obočí zvednuté.

Muž po něm sklouznul pohledem, s očividným zájmem, jako by ho hodnotil, a potom se usmál. „Kapitán Jack Harkness," představil se a potřásl mu rukou, rukáv se mu přitom trochu vyhrnul a ukázal zvláštní, široký kožený náramek na jeho zápěstí, pořád s širokým úsměvem. Jeho hlas byl hluboký a příjemný a měl v sobě nádech něčeho… Flirt a hravost, ale zároveň sebejistota. Tenhle muž byl rozhodně zvyklý dostat, co chce. „Torchwood. Přišel jsem si vyzvednout Doktora. Jeho vyšetřování spadá pode mě." Naklonil hlavu na stranu a jeho hlas se ještě prohloubil a najednou zněl trochu chraplavě a skoro vyzývavě. „A kdo jsi ty?"

Hotch se nespokojeně zamračil, protože pokud se nemýlil, ten muž právě s Reidem docela neskrývaně flirtoval.

Reid nesoustředěně zamrkal. Ani si nevšiml, že ho muž ještě pořád drží za ruku. „Doktor Reid."

Kapitán se křivě usmál. „Další doktor?" brouknul jemně.

Hotch se na muže nesouhlasně díval, rty pevně stisknuté a bradu vysunutou. Jednu ruku měl sevřenou v pěst a nadával si za to, že se neumí lépe ovládat, ale copak za to mohl? On chtěl Reida už dávno, zatraceně dávno, ale nikdy s tím nic neudělal, protože byl přece jeho zatracený šéf, takže by to bylo absolutně nevhodné a hodné vyhazovu (pro něj, ne pro Reida, samozřejmě), a teď si sem přitančí nějaký… kapitán… a prakticky ho přímo uprostřed kanceláře jednoho z nejelitnějších oddělení FBI svléká očima?

Život je tak hnusně nefér.

Morgan mezi kapitána a Reida zamračeně vstoupil dřív, než stačil Hotch něco udělat. „Máte tady vůbec pravomoc?" zeptal se trochu hrubě, zamračený jako… no, prostě zamračený.

Kapitán Harkness se po něm otočil, sklouzl po něm pohledem stejně jako předtím po Reidovi (a Hotch nemohl než krátce zauvažovat nad tím, jestli to udělal schválně, aby ho naštval, anebo kvůli tomu, že – objektivně vzato – Morgan vypadá dobře) a pobaveně přimhouřil oči. „Mám pravomoc všude, kde mají alespoň trochu respekt k britské" – Takže Británie. Jako by si to nemyslel. – „královně. Je to jen politika. Vsadím se, že právě teď královna vyjednává s někým od vás, abyste mi Doktora předali. Dokud to ale nebude oficiální, jsem samozřejmě ochotný tady zůstat a pohlídat ho."

Hotch vystoupil dopředu a sjel ho pohledem. Vážně, kdo nosil dobový kabát? Z druhé světové války? To jako vážně? „Proč myslíte, že bychom vám měli pomáhat?"

Harkness pokrčil rameny. „Protože když nebudete, přijede si pro něj UNIT," oznámil klidně. „A já už měl tu smůlu chlápka, co je vede, poznat, takže mi můžete věřit, že ve srovnání s UNIT je pro vás Torchwood – respektive – mnohem menší zlo."

„Nikdy jsem neslyšela o Torchwoodu," zabrblala Emily od svého stolu.

JJ jen přikývla.

Muž se nadechl. „Torchwood je tajná organizace, která je nad policií i vládou. Založila ho královna Viktorie v –"

„V roce 1879," skočil mu Reid do řeči, plně ve svém profesorském módu. „Údajně královna Viktorie potkala na panství Torchwood muže, který zachránil ji i celou osadu – potažmo celou zemi – před vlkodlakem. A protože usoudila, že podobných nebezpečí, čekajících, jen aby ublížili Koruně, by mohlo být víc, založila na obranu proti nim institut Torchwood. S oním cizincem jako nepřítelem číslo jedna."

Hotch zamrkal a nemohl se rozhodnout, jestli je víc překvapený, hrdý nebo zmatený, protože kdo by měl za úhlavního nepřítele člověka, který ho zachránil?

To prostě nedávalo smysl, a to i když vynechal toho vlkodlaka.

Na druhou stranu, byla to přece Británie.

Morgan i kapitán Harkness na něj beze slova zírali. Morgan ohromeně, kapitán potěšený a s trochou překvapení, hlavu měl nakloněnou na stranu, oči přivřené, ve tváři pobavený úsměv.

„Co?" ohradil se Reid rychle a nechápavě se po nich rozhlédl.

„Jak sakra víš tohle?" zeptal se Morgan nechápavě.

Reid mírně zrudl (Bože, proč to dělá? Proč musí rudnout a vypadat tak neodolatelně?, napadlo Hotche.) a pokrčil rameny. „Možná znám jednoho historika, který toho ví o britské královské rodině víc, než by měl," zamumlal vyhýbavě a předstíral, že se začetl do nějakého papíru, který měl na stole.

Morgan trhnul hlavou. „Ale – historik?"

Hotch se zamračil. Těžko mohl konkurovat někomu, kdo mohl Reida zasypat zajímavostmi z historie. On by s Reidem nikdy krok neudržel.

Sakra.

Reid zvedl hlavu od papíru. „Máš s tím problém, Dereku?" Jeho hlas zněl ostře a díval se na Morgana, jako by ho vyzýval, aby něco řekl.

Kapitán uznale přikývl. „Mám je rád chytré," prohlásil klidně, aniž spustil z Reida pohled.

Morgan nakrabatil čelo a sjel ho podezíravým pohledem.

Reid na muže upřeně zíral, oči přivřené, hlavu nakloněnou na stranu. „Měl jsem za to, že je to jen legenda. Nejsou důkazy o tom, že by byla jakákoli podobná organizace někdy založena," prohlásil.

Kapitán se na něj usmál a mrknul. „To už bychom pak nebyli tajní," oznámil. „A přiznávám, o vlkodlakovi jsem sice netušil, ale nijak mě to nepřekvapuje," dodal, a pak věnoval dlouhý, chápavý pohled Hotchovi.

Hotch se zamračil. Chápavý pohled? Co ten muž chápal?

Udělal krok dopředu, a co nejméně nápadně se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. Stoická maska, to je to, co teď potřebuje. Jen vypadat klidně. Nezúčastněně. Vůbec nejsem zmatený, vůbec mi neleze na nervy podezřelý, který tvrdí, že je mimozemšťan a že byl na jiné planetě, když došlo k vraždě, z které ho podezírají, ale že jim pomůže, protože ví, kdo je vrah, a vůbec nemám chuť vzít kapitána fešáka Harknesse za krk a vyhodit ho ze dveří, pokud se ještě jednou podívá na Reida takhle.

„Kdo je Doktor?" zeptal se předstíraně klidným hlasem.

Harkness pokrčil rameny. „To nikdo doopravdy neví."

„Nikde jsme o něm nic nenašli," prohlásil Hotch.

Muž se zazubil. „Zřejmě jste se nedívali do správných databází."

„Je ve výslechové místnosti a můžete ho vidět," procedil Hotch neochotně mezi zuby, ale bylo to hlavně proto, aby se zbavil toho příliš vědoucího pohledu. „Nikam ho nebudete odvádět, alespoň zatím. Zůstane tady, je podezřelý ze dvou vražd."

„Doktor je podezřelý ze dvou vražd?" zeptal se Harkness nevěřícně. Skoro pobaveně. „Vy si opravdu myslíte, že Doktor někoho zabil?" dodal, a pak okamžitě zvážněl, možná až moc. Pořád byl pobavený, to bylo jasné, jen se snažil předstírat, že není. A Hotch už viděl mnohem horší předstírání. Tenhle věděl, co dělá.

„Ptal se mě, jestli vím, co je Drakeova rovnice," zamumlal Reid.

„Drakeova rovnice?" zopakoval po něm Harkness a protočil oči. „To je celý on."

„Znal moje jméno. Říkal, že toho ještě hodně dokážu."

Kapitán přikývl. „Samozřejmě."

„Prý ty vraždy spáchal mimozemšťan."

Kapitán se jen křivě pousmál.

„Řekl, že bez něj ten případ nevyřešíme," dodal Reid.

Mužův výraz se nezměnil. „No, pokud Doktor říká, že ho potřebujete, tak ho většinou opravdu potřebujete," zamumlal. „Znáte doktory." Zamrkal na Reida.

„Kdo to je? Kdo je Doktor?" zeptal se Hotch prudce, jako by doufal, že ho tou otázkou překvapí a on se podřekne, protože nestihne správně zareagovat.

Harkness zavrtěl hlavou. „Neznám jeho jméno. Nikdo ho nezná." Pokrčil rameny.

Copak bylo možné, aby někdo proplouval životem tak, že nikdo neznal jeho jméno, a v oficiálních dokumentech o něm nebylo nic k nalezení? Bylo možné, že by ani Garciová nic nenašla?

„Jak jste věděl, že ho podezíráme?" zeptal se Rossi. „Jak mohla nějaká „tajná organizace" v Británii tak rychle zjistit, že ho tady máme?"

Harkness se na něj usmál stejně jako předtím na Reida a velkoryse se rozhodl ignorovat, že sebou Rossi mírně trhnul. „Máme na svého hledaného číslo jedna nastavené docela hlasité upozornění," prohodil trochu pobaveně. „Všechno nám na základně začalo pípat a blikat hned, jak jste zadali do vyhledávače jeho jméno." Nesmlouvavě se podíval na Hotche. „A teď ho chci vidět."

Hotch sevřel čelisti, pohodil hlavou a beze slova muže zavedl k výslechovce, pustil ho dovnitř a zůstal spolu s Reidem stát za zrcadlem, aby mohl sledovat každé slovo.

Harkness pomalým krokem mlčky došel ke stolu – dlouhý kabát se mu vlnil u kotníků a Hotch musel uznat, že to přitahuje pohled jako magnet – a klidně se posadil, pohled celou dobu upřený na jejich podezřelého. Ženy si moc nevšímal, alespoň zatím.

Takže pro něj nebyla známá, zatímco po Doktorovi jeho organizace šla docela soustavně. To znamenalo, že se k tomu žena spíše jen nějak připletla, nebo Doktor udělal něco, před čím cokoli, co mohla udělat ona, bledlo a ztrácelo na důležitosti.

Proč ale v tom případě vypadal tak pobaveně, když slyšel, že je Doktor podezřelý z vraždy?

Mimochodem, co měl vlastně být Torchwood? Tajná organizace, založená královnou Viktorií, na ochranu Koruny? Nad policií a nezávislá na vládě?

Jak se kruci lidi z nějaké zatracené organizace v Británii dozvěděli, že Doktor sedí ve výslechovce v Quantiku? O jaké upozornění to mělo jít?

Harkness se opřel lokty o stůl, propletl prsty a předklonil se, tvář bez výrazu. Zvedl obočí, dokonale chladný. „Utekl jsi mi, Doktore."