31. prosince (pondělí)

.

Hospoda byla kouzelnická, vypadala ponuře a Sirius si netroufal odhadnout, jak ji Remus kdysi objevil. Její vchod byl zamaskovaný jako obyčejná zeď, pokrytá tlustou vrstvou pornografických plakátů, kterými Remus jednoduše prošel. Když ho Sirius následoval, ocitl se v omšelé místnosti s flekatým červeným kobercem, mihotavým plynovým osvětlením a hudbou, která zněla, jako když někdo šrotuje popelnice. Zdi pokrývaly trouchnivějící čalouny, hemžící se kočkami a psy s obrovskýma očima, a ta nejnemožnější místa okupovaly keramické sošky zvířat a tlustých dětí, ověnčené pavučinami.

Sirius předpokládal, že na Silvestra bude všude narváno, ale bar byl poloprázdný. Objednali si a zatímco čekali na své jídlo, Remus vesele tlachal s hostinskou o jejím psíkovi a Sirius si nervózně prohlížel menu, na pochybách, jestli vůbec chce vědět, co přesně se skrývá pod záhadným pojmem 'denní zbytky' ("výhodná cena, každý den nová nabídka!"). Když obdrželi své talíře, Remus ho zavedl do salonu (Sirius se uculil – slánky a pepřenky měly tvar malých labradorů), kde se s povzdechem usadil.

"Dělával jsem hned tady za rohem," utrousil Remus jen tak mimochodem a s velkou chutí se zakousl do hranolku. Chvilku si povídali o jeho bývalé práci, o hospodách a o jídle, pak o muzice (jediní, na jejichž geniálnosti se dokázali shodnout, byli Buzzcocks) a famfrpálu. Nakonec, když z kuřete a hranolků zbývaly jen mastné šmouhy na talířích, Remus se zaklonil na židli a natáhl si nohy. Tváře se mu červenaly horkem, alkoholem, nebo obojím.

"Sleduješ mě," protáhl líně, napůl přivřené oči upřené na vlastní ruce, objímající sklenku.

"A jestli?" Sirius se snažil znít nenuceně, i když se mu ze všech těch lží už zvedal žaludek. Poposednul si a koutkem oka zahlédl, jak se Remus podíval na něj a zase zpátky na skleničku.

"No, možná dělám totéž," odvětil Remus, podobně lehkým tónem. Sirius zatím v duchu panikařil: Remus si všiml, že ho špehuje? Ví, že hledá důkazy? Pod stolem mu do nohy vrazil Remusův kotník a přitiskl se k ní.

"Jestli chceš," navrhl Remus s pomalým úsměvem, a na okamžik vypadal na svůj věk a bezstarostně, "můžeme si na dnešek vzít pokoj?"

Sirius zamrkal. "K čemu?" podivil se. Remus se zatvářil zmateně a události minulého týdne vzápětí dostaly úplně nový význam.

Myšlenky, letící Siriusovou hlavou, se mu musely napsat na čelo, protože Remusův výraz se naráz změnil v neproniknutelnou masku. Podíval se na Siriuse jako na cizího, zvedl se ze svého místa v koutě, protáhl se kolem stolu, obešel bar a vyšel rovnou na ulici. Sirius se ani nepokusil ho zastavit. Dopil pivo, chvilku se díval na strop a pak se šel zeptat hostinské, jestli jsou napojení na letaxovou síť. Když zjistil, že použití stojí pouhých pět svrčků, zaplatil a za moment stál uprostřed Jamesovy setmělé kuchyně.

oooo

James a Lily nebyli přímo nadšení, když se nad ránem vrátili domů a našli Siriuse stočeného na pohovce. Lily prošla kolem, jako by ho neviděla, cestou skopla z nohou lodičky a hodila mu kabát na hlavu. James vydal několik nerozhodných zvuků a těkal očima mezi koupelnou, kam uprchla Lily, a pohovkou, kde seděl Sirius jako hromádka neštěstí a pokoušel se nevypadat úplně zoufale.

Lily mu nařídila, ať si "zuje ty křápy", hodila na kraj pohovky tenkou deku a polštářek plný psích chlupů a důrazně si vymínila, aby je neotravoval před desátou. Břicho už jí vpředu zvedalo noční košili až nad kotníky, ale Sirius se rozhodl raději to nekomentovat. Nešťastně si přitáhl kolena k bradě a ke svému překvapení záhy upadl do těžkého, bezesného spánku.