Kapitola 7 – Nabakza
"CO?!" vykřikl Harry, "Jak víte, že to byl on?"
"Huh?" zaskočilo kouzelníkovi. "Co tím myslíš? Byl to Sirius Black z masa a kostí, kterého jsme právě zatkli." Harryho mozek jel na plné obrátky, cítil, jak mu šedou kůrou pulzuje krev.
"Chcete říct, že nevypadal jako pes?" zeptal se Harry klidněji. Nechtěl, aby to znělo příliš podezíravě.
"Uh, ne. Připadal mi velmi lidský," odpovídal poslušně kouzelník na výslech.
"Harry, jsi v pořádku?"
"Jo, jsem. Jasně, jsem o.k." odvětil Harry nepřítomně. Jak mohli vědět, že ten pes je Sirius, nemohli to přece všichni poznat, zatímco byl proměněný? Harry v mysli zápolil se všemi těmito protiklady.
"Dobře, proč bys tedy nešel se mnou dolů k Nabakza." - nabídl přátelsky. "Máme na tebe pár otázek, jsi pro?" Harry se pokusil o živý souhlas, nemohl si dovolit, aby vypadal provinile.
"Jasně, pojďme." přikývl Harry, "Co je Nabakza?"
"Cože ty to nevíš? Oh, samozřejmě, ty jsi vlastně většinu svého života strávil u mudlů. Nabakza je jako Azkaban, jenom ne tak opravdový. Je to místo, kde jsou umístěni kouzelníci a čarodějnice obvinění ze zločinů, dokud pokračuje vyšetřování. Nebudeme je přece trestat mozkomory, dokud je neusvědčíme jako teď my, ne?" zasmál se.
"He he, to je fakt…." plácl Harry. "Další otázka: kdo jste vy?" Kouzelník se před Harrym otočil. Na zádech měl devět velkých bílých písmen: 'BYSTROZOR'.
"Já jsem bystrozor, Harry," vysvětloval. "To je speciální jednotka policie v kouzelnickém světě. Jsme vycvičení na vystopování a dopadení zločinců. Ale teď už dost otázek, Harry, musíme jít." Vytáhl svou hůlku a máchl s ní. Hned se objevila dvě kouzelná košťata.
"Nasedni na jedno," pokynul mu kouzelník a nasedl na druhé koště.
Harry se uvelebil na koštěti a následoval čaroděje, který vystřelil vzhůru. Koště nebylo zdaleka tak dobré jako jeho Kulový blesk. Bylo znatelně slabší a lupalo v něm, jako by letěl na pštrosovi.
Dokonce i s těmito podřadnými košťaty netrvalo dlouho a dorazili k velké osamocené budově na travnaté hoře. Nevypadalo to jako žádné vězení, spíš jako velmi vysoký činžák. Všechny pochybnosti zmizely, jakmile vstoupil dovnitř, nebyly tam byty podnájemníků. Byl to dokonalý čtverec, úplně bílá místnost s černými dveřmi všude po stěnách až do stropu.
Harry vzhlédl a zjistil, že stoupají nahoru do nebe, jakoby do nekonečna Harrym stál malý hnědý psací stůl se skřetem za ním. Vypadal zaměstnaný podepisováním papírů. I tak vypadal jako Bystrozor, jenomže on měl červené roucho. Čaroděj vedl Harryho nahoru k tomu psacímu stolu a tak šel za ním.
"Mistře Lokupe, pane," řekl Bystrozor ke skřítkovi, "Přivedl jsem Harryho Pottera, přál jste si ho vyslechnout." Skřet shlédl na Harryho a přimhouřil oči.
"Ach ano, Harry," přikývl skřet. Měl měkký a hluboký hlas. "Potřebuji ti položit několik-", náhle jej přerušilo prudké otevření dveří. Harry se otočil a uviděl k nim běžet Lupina a Arabellu, byli celí zadýchaní. Lupin okamžik odpočíval a pak vyrazil nahoru ke stolu, vypadal velmi sebejistě.
"Pane Lokupe," kývl na pozdrav, "Mohu vás ujistit, že Harry s tímto nemá nic společného." Pan Lokup odtrhl oči od Harryho a pohlédl na Lupina.
"Oh opravdu Remusi?" zajímal se. "Jak si mohu být jist? Sirius je Harryho kmotr, potkal se s ním v Bradavicích a byl s ním v Příčné ulici. Vidím velice mnoho vodítek, ve kterých Harry souvisí s tímto případem."
"Ano, já vím, že to tak vypadá, ale Harry s tím vážně nemá nic společného. Sirius Black je nevinný obviněními vznesenými proti němu. On nezabil Petra Pettigrewa. Slyšel jsem Siriusovu verzi celé té historie již před dvěma lety a je ještě více přesvědčivých důkazů od mudlů." Lupin čekal několik sekund na odpověď pana Lokupa. Pan Lokup se na Lupina usmál a řekl:
„Tak, přiznáváte, že jste věděl, kde se nachází Sirius Black, zločinec velmi hledaný Ministerstvem kouzel a všemi kouzelníky a nezavedl jste je k němu?"
Lupinův obličej nejprve zbledl a potom zezelenal. Pravděpodobně neočekával takovou odpověď, ne že se otočí proti němu.
„No, ano a ne … chápejte ….,"koktal Lupin.
„Ano, slyšeli jsme dost. Dejte ho do cely číslo 67A, hned vedle Siriuse Blacka," pan Lokup pokynul směrem ke stráži po jeho levici. Stráž popadla Lupina za ruku a vzlétla s ním. Ani se nesnažil vzpírat.
„Dobře Harry," řekl pan Lokup, „ rád bych věděl, jestli se znáš a mluvil jsi někdy se Siriusem Blackem?" Ušklíbl se a pošilhával na Harryho.
„Ne," lhal Harry. „Ani jsem ho neznám ani jsem s ním nikdy nemluvil." Pan Lokup vypadal velmi zmateně.
„Pryč s tím klukem! Nemám na něj celý den!" mávnul rukou ve směru dveří. Ještě než se Harry otočil pryč, podíval se za Lupinem. Viděl, jak stráž strčila Lupina do jedněch z černých dveří a Lupin vklouzl do temnoty jako by to byla voda. Harry si domyslel, že to musela být cela.
Harry se otočil a vyšel ven. Arabella odešla s ním a hned jak se za nimi zavřely dveře a byli venku, se Harry zeptal: „Jak mohli vědět, že Sirius byl se mnou paní Fig- hmm… Arabello?" Nastalo několik vteřin ticha než Arabella odpověděla.
„No Harry, já nevím," potichu odpověděla. „Není způsob, jak by jej mohl vidět jeden z nich, natož všichni lidé v Příčné ulici. Trápí mě to stejně tolik jako tebe Harry."
„Chcete říct, že vás vůbec nenapadá způsob, jak se to mohlo stát?"
„Vůbec. Jsem ale ráda, že se nám povedlo dostat se k tobě tak rychle, že pan Lokup nemohl použít zaklínadlo a ty jsi mu neprozradil všechna svoje tajemství."
„Co tím myslíte? A jak jste se sem dostali tak rychle?"
„Slyšeli jsme o tom na KBS (Kouzelnická bezdrátová síť), že Sirius Black byl chycen na Příčné ulici a taky že byl vzat do Nabakzanu."
„A jaké Lokupovo zaklínadlo?"
„Pan Lokup je skvělý v tom jak dostat z lidí přiznání viny. Jak myslíš, že se mu podařilo dostat z Lupina, že se potkával se Siriusem už dva roky? Lupin musel být velmi rozčilen, že Sirius byl chycen a tak na to zapomněl. Kdybych ti nezdvihla bariery ve tvé mysli, když jsi mu odpovídal, už bys seděl v cele Nabakzanu taky.
„Díky Arabello," poděkoval Harry.
„Nemusíš děkovat, máme toho ještě hodně na práci. Pojďme zpět do Příčné ulice, abychom pořídili tvoje nákupy, a potom se vrátíme domů. Zítra nás čeká perný den: tobě začíná škola a já musím obhajovat Lupina a Siriuse u soudu."
„Dobrá, pojďme." Když sem Harry a Bystrozor doletěli, opřeli košťata o zeď budovy. Teď si Harry a Arabella každý jedno vzali a za několik minut rychlého letu byl Harry zpátky v Příčné ulici.
Po celou dobu, co tady Harry nakupoval, hledal všude Rona a Hermionu.
„Musejí si taky nakupovat vše potřebné do školy," pomyslel si Harry. Za celou tu dobu po nich nenašel ani stopy. „Museli tu být dříve než já."
Harry si nakoupil vše, co potřeboval do školy, včetně nového hábitu a součástí oblečení nutných pro tanec. Po cestě zpátky k domu paní Figgové znovu přemýšlel: kde je Voldemort teď a jestlipak ví, že já jsem tady? Jak mohli lidé v Příčné ulici vidět Siriuse? Vyhraje Sirius a Lupin svůj případ? Obživne jeho maminka a bude Harry žít s ní? V předtuše příštích vzrušujících věcí a možných nebezpečí, která na něho v příštím roce čekají, popřál Harry Arabelle dobrou noc, sesypal se do postele a v mžiku usnul.
