John jen chtěl najít Molly a odvést ji k nim do hotelu nebo ideálně k nim domů, ale nevyšlo mu to. Molly trvala na tom, že on i Sherlock, který ho mezitím dohonil, musí do hotelu, kde můžou probrat celý incident s třemi vlky i smlouvu. Netřeba říkat, že z toho byl Sherlock celý nadšený, ale John ani trochu. Nemůže s touhle alfou být v jednom pokoji, ne potom, co se stalo a skoro stalo v oné uličce.
Když už ho Molly donutila zůstat, snažil se John alespoň držet od Sherlocka co nejdál, ale černý vlk mu to zrovna neulehčoval a jejich podivné chování neušlo ani Molly.
„Co se děje?" zeptá se jich mladá žena, když se dostanou do apartmánu, kde jsou ubytovaní Holmesové.
Její dotaz k nim přiláká pozornost Mycrofta Holmese, který se díky Mollyině péči a radám zmůže na kulhavou chůzi. A na rozdíl od Molly, Mycroft má i jako člověk excelentní čich.
„Sherlocku." řekne Holmes ostře, když se černý vlk pokusí přiblížit k pískovému. „Co si myslíš, že děláš?" zeptá se Mycroft rozčíleně.
Jedinou odpovědí mu je vzteklé vrčení.
„V téhle podobě s tebou diskutovat nebudu. Mohl by ses chovat alespoň trochu jako dospělý a jít se převléct."
Černý vlk pokračuje ve vrčení, ale nakonec se vydá směrem k jedné ložnici.
„Johne, co se stalo?" obrátí se ustaraná Molly na svého bodyguarda.
Vlk jen zavrtí hlavou a uhne pohledem.
„Chytli jste toho vlkodlaka?" ptá se Molly dál.
Odpovědí jí je jedno rázné přikývnutí hlavou.
„Molly." vloží se do jejich rozhovoru Mycroft. „John by se měl také jít obléct, pak nám může říct o tom, co se stalo. Jestli budete tak hodná a ukážete mu cestu do koupelny." požádá ještě Molly, než padne do křesla a opatrně před sebe natáhne raněnou nohu.
„Jistě." přikývne Molly a trochu se pousměje. „Bohužel sis v tom boji úplně zničil svetr. A tvoji košili jsem použila na obvazy." povídá Molly cestou Johnovi, zatímco ho vede do luxusní koupelny, kde je mimo jiné i Johnovo zachráněné oblečení.
Molly pustí Johna dovnitř a zavře za ním dveře, aby mu poskytla soukromí.
John se mlčky přemění na člověka a obleče si spodní prádlo i kalhoty a obuje si své tenisky. A pak jen sedí na okraji vany a bezmyšlenkovitě hledí před sebe.
Molly má mizerný čich jako člověk, takže si ničeho nevšimla, ale Mycroft je něco jiného. Ten už pravděpodobně ví přesně, proč jde John cítit jako Sherlock a naopak. Jak jen tohle vysvětlí? A jak má zabránit Sherlockovi, aby se k němu přiblížil a zase něco nezkusil? A jak sobě, aby se nepřiblížil k němu?
Dotek na paži Johna s leknutím vytrhne z myšlenek.
„Molly." vydechne John s úlevou.
„Nesu ti košili. Klepala jsem, ale ty jsi mi neodpovídal. Bála jsem se, že jsi raněný." řekne Molly na vysvětlenou a ustaraně se na svého bodyguarda dívá.
„Já – Omlouvám se, jen jsem se zamyslel. A raněný nejsem, Sherlock toho vlkodlaka zabil dřív, než jsem se ho dotknul." povídá John s předstíranou lehkostí.
„Johne, co se stalo?" zeptá se Molly ustaraně.
„Nic se nestalo." mávne John rukou.
„Známe se už od mimina, poznám, když se něco děje. Takhle ses naposledy tvářil, když jsi mi rozbil všechny panenky. Co se stalo?" zeptá se Molly rozhodně.
John jen zavrtí odmítavě hlavou a uhne pohledem.
„Má to něco společného s tím, že máš krk plný cucfleků?" zeptá se Molly.
John sebou vyděšeně trhne a obrátí se k zrcadlu. Předtím se do něj neobtěžoval podívat, ale samozřejmě, že po Sherlockově zásahu má celý krk plný rudých fleků a začínajících modřin.
„Bože." hlesne John a automaticky si oběma rukama zakryje krk, i když na tyhle tajnosti už je trochu pozdě.
„To ti udělal Sherlock?" zeptá se Molly s klidem.
„Jak tě to napadlo?" vyhrkne John rychle. Až příliš rychle.
„Celý den jsi byl buď se mnou nebo s ním." pokrčí Molly rameny a sedne si na vanu vedle Johna.
„Molly, já- Omlouvám se, odpusť mi to, prosím. Já jsem se nechal unést, a pak najednou- Ale nic se nestalo, vážně. Aspoň nic horšího, než tohle. Nemohl jsem- Patří tobě, takže-" John není rozčílením a lítostí schopen dokončit jedinou smysluplnou větu.
„Johne, klid." řekne Molly rozhodně a oběma rukama chytne Johna za tváře, ovšem on se jejímu pohledu vyhýbá. „Nadechni se a vysvětli mi to. A neboj se. Tys mě taky neodsoudil za Sebastiana, já tě nebudu odsuzovat teď."
„To si nejsem jistý." hlesne John a jednou rukou zakryje Mollyinu dlaň na své tváři.
„Honili jsme toho vlkodlaka a Sherlock ho zabil. Jenže to bylo, jako kdybys vyhlásila honitbu, odstartovala a vzápětí zrušila. Měli jsme moc energie a začali jsme se rvát. Jako štěňata. Smála by ses mi, kdybys to viděla. Nakonec Sherlock vyhrál a začal – dělat tohle." mávne John volnou rukou ke svému krku. „A já ho nechal. Užíval jsem si to. Trvalo, než mi došlo, co děláme. Sherlock patří k tobě a já ho nechal, ať- Prostě jsem ho zastavil a utekl sem."
„Tys nikdy nenechal alfu, aby se tě dotkla. Aspoň ne takhle." hlesne Molly udiveně. „Musí pro tebe být opravdu speciální."
„Je jedno, co pro mě je. Už se to nestane, slibuju. Nikdy." řekne rozhodně, ale i když se snaží tvářit chladně, jeho výraz se blíží spíš zoufalství.
„Johne, dokonce i já vidím, že ti tohle prohlášení láme srdce."
„To je jedno. Tebe za dveřmi čeká smlouva, že si ho máš vzít. On s tebou bude řídit klan a já ti budu dle potřeby krýt záda." řekne John tentokrát s větší jistotou v hlase.
„Chceš mi vážně tvrdit, že se budeš po zbytek života klidně dívat na to, jak žiju s alfou, kterou chceš?" zeptá se Molly rozčíleně.
„Máš smlouvu. Tak to prostě musí být." řekne John skoro bezhlesně.
