Kapitola VII

"Nelze popřít, že autor článku je jeden z mála lidí, kterým se podařilo dostat do kontaktu s legendárním pokémonem a dokonce ho chytit. Tudíž má nesporné zkušenosti, kterými my ostatní nedisponujeme. Avšak tvrzení o Giratinově citlivosti vůči lidským emocím a prohlášení, že tento pokémon vnímá existenci lidského druhu jako negativní, vycházejí spíše z autorových dojmů než ze zkušeností."
- anonymní komentář (9487krát olajkovaný) k on-line článku "Giratina a já"


Giratina odjakživa nesnášel ty hloupé, proradné tvory. Ovšem skutečně nenávidět začal lidi až po jisté události. Ten den, kdy lidé přišli na horu Coronet a aktivovali Red Chain, se dopustili neodčinitelné zrady vůči všem pokémonům - alespoň tak to vnímal vládce Antisvěta.

Ale kořen problému vznikl už mnohem dříve.

Giratina se v myšlenkách vrátil do daleké minulosti. Nikdy nezapomene na rozhovor s ostatními Kreanty (kterým lidé začali říkat "legendární pokémoni") - Arceem, který stvořil tento svět ve všech jeho formách a realitách, i je ostatní - Dialgu a Palkii (společně s ním, Giratinou, pojmenované Trojice svoření), dále Uxieho, Mesprita a Azelfa (pověřených Arceem střežit vědění, emoce a vůli). Zdalipak si i oni pamatují na ten rozhovor? Zejména po tom všem, co se stalo s Red Chainem?

Rozhovor se odehrál krátce po stvoření Sinnoh. Arceus rozhodl, že svět budou obývat dva naprosto odlišné druhy, pokémoni a lidé, společně. V harmonii a symbióze. Měl to být výraz důvěry a důkaz benevolence, kterou ostatní Kreanti nadšeně podpořili. Všichni kromě Giratiny. Ten tehdy Arceovi řekl svůj pragmatický názor na celou záležitost: Je to opravdu moudré? Dva natolik odlišné druhy jen těžko dosáhnou vzájemného souladu na úrovni symbiózy. Mnohem pravděpodobněji spolu začnou bojovat. To povede jen k neštěstí a utrpení. Chtějí-li dosáhnout harmonie, nebude praktičtější je rozdělit? Lidé mohou obývat jiný svět než pokémoni a pak mohou být všichni šťastní, aniž by museli konfrontovat jeden druhého. Bude panovat mír bez nutnosti spoléhat na úsudek a dobrou vůli na obou stranách. Arceus pochválil Giratinu za jeho opatrnost a střízlivé zhodnocení konceptu stvoření, nicméně se rozhodl jednat podle svého původního plánu. Oba druhy prý mají neobyčejný potenciál pro vzájemné a bezkonfliktní soužití. Ostatní pak Giratonovi vyčetli, že uvažuje příliš negativně.

Giratina v duchu přeskočil oceán let, během kterých skutečně panovalo jakés takés souznění mezi pokémony a lidmi. V té době téměř uvěřil, že Arceus měl pravdu a obavy z globálního konfliktu byly neopodstatněné.

V moderní době se ovšem věci začaly ubírat směrem, který se vládci Antisvěta ani trochu nezamlouval. Lidé sami sebe pasovali na "trenéry" pokémonů (asi jim název jako "sluha" nebo "podřízený" zněl příliš nedůstojně, tak to nazvali způsobem, který vytvářel iluzi rovnocenného spojenectví), čímž zbořili rovnost mezi oběma druhy a stali se pokémonům nadřazenými. Naprostým vrcholem byly pak události na hoře Coronet. Nespravedlnost byla tehdy dvojí: Zrada vůči všem pokémonům a osobní útok proti němu, Giratinovi.

Skupina lidí dorazila tehdy na vrcholek hory Coronet poté, co násilím uvěznili Strážce jezer a vytvořili z jejich DNK Red Chain. To byl dlouhý provazovitý předmět, který na první pohled vypadal jako červený řetěz (odtud jeho lidské jméno) a jehož účelem bylo spoutat a podvolit si Dialgu a Palkii. Tento obludný nápad se zrodil v hlavě vůdce těchto lidí - muže, jemuž říkali Cyrus. Ten byl posedlý svou naprosto dementní představou, že může svět zničit a vytvořit jej znovu - tak, aby v něm neexistovaly emoce. K vytvoření nového světa potřeboval ovšem být pánem nad časem a prostorem a proto se snažil dopadnout a zotročit Dialgu a Palkii, kteří právě takovou moc měli.

Asi tolik k optimismu ostatních Kreantů, pomyslel si vztekle Giratina.

Arceus zmizel kdoví kam, Dialga a Palkia byli zotročeni Red Chainem, který ve své aroganci a touze po moci vytvořili právě lidé a který získali tak, že uvěznili a mučili Uxieho, Mesprita a Azelfa.

JEŠTĚ POŘÁD SI MYSLÍTE, ŽE JSEM BYL PŘÍLIŠ NEGATIVNÍ, VY PITOMCI?!

Utrpení Dialgy a Palkie bylo tak veliké, že jej vycítil napříč časem a prostorem až do své domény (některými lidmi zvané Distortion world nebo Antisvět), ve které sídlil a kterou stvořil jako protipól pro Arceův svět, zajišťující jeho rovnováhu. Giratina vyrazil Dialgovi a Palkii na pomoc, znechucen a rozzuřen lidským jednáním na nejvyšší míru. Nikdo nebude napadat jeho sourozence - Kreanty jako byl i on sám! Giratina otevřel portál mezi oběma světy přímo na vrcholku hory Coronet, za zády opovážlivce s Red Chainem. Překvapení bylo dokonalé. Pán Antisvěta vlastnoručně zničil ten prokletý předmět a prolomil tak Cyrusovu kontrolu nad Dialgou a Palkií. Samotného Cyruse pak vtáhl do Antisvěta, aby ho tam navždy uvěznil jako trest za jeho opovážlivost a zločiny proti pokémonům.

Lidská nehoráznost však nezná mezí. Ke Giratinově překvapení portálem vešli do Antisvěta další lidé. Šampionka pokémonevé ligy (Cynthia), budoucí šampion (který ji měl o její titul již brzy připravit) a jeden naivní mladíček, který neznamenal vůbec nic - ale asi to hodlal změnit. Oba šampioni tehdy neznamenali pro Giratinu nic zvláštního, ale z uniformy, kterou měl na sobě chlapec, bylo evidentní, že patří k Cyrusovi. Už to samo o sobě vyprovokovalo Giratinu k tomu, aby kluka potrestal stejně jako člověka, kterému dotyčný slepě sloužil.

Události se ovšem vyvinuly jinak, než pán Antisvěta čekal. Chlapce a jeho Zoroarka sice dostihl, ale než je mohl doopravdy potrestat, našel Giratinu budoucí šampion Sinnoh. Co následovalo poté, byla všeobecně známá fakta. Budoucí šampion po lítém boji Giratinu chytil. Byl okamžik triumfu před porážkou Elitní čtyřky. Pro Giratinu to byl však okamžik největšího ponížení v životě.

Od chvíle, kdy se stal nedobrovolným služebníkem lidského šampiona, se pro vládce Antisvěta změnil celý svět, celá jeho existence. Pocit nespravedlnosti a nenávisti se nedal ani popsat slovy. Byl tak hmatatelný, že ho šampion vycítil pokaždé, když Giratina opustil dočasně Ultra ball, do něhož byl chycen. O žádném poutu mezi trenérem a pokémonem se nedalo hovořit. To jediné, co byl vládce Antisvěta ochoten připsat svému "trenéru" k dobru, byla jeho inteligence. Poznal to. Při každém očním kontaktu mezi pokémonem a člověkem bylo oběma jasné, co se odehrává v hlavě toho druhého. Z řeči těla i činů šampiona Giratina poznal, že si trenér snaží získat jeho přízeň a dokonce, že s ním soucítí. To vládce Antisvěta rozzuřilo ještě více.

Takové pokrytectví! Člověk, který ho tak ponížil, si ho nyní chce naklonit? Pokud vůbec bylo možné Giratinovu nenávist ještě prohloubit a proměnit ji v úplné šílenství, stalo se to.

Nakonec šampion Giratinu propustil na svobodu. Zřejmě vycítil, že z nich nikdy přátelé nebudou. Nebo ho možná už unavilo pokoušet se o získání pokémonovy poslušnosti. Těžko říct, lidé jsou velmi nevyzpytatelný druh. Dříve je měl prostě za proradné hlupáky. Poté, co mezi nimi strávil nějaký čas, zjistil, že pravda je poněkud složitější - a horší. Bedlivě je pozoroval a pak trávil hodiny a dny ve svém Ultra ballu uvažováním o tom, co viděl. Zjistil, že existují různé druhy hlouposti, zbabělosti, arogance a dokonce povrchnosti a neúcty. Také si všiml jedné zajímavé vlastnosti, která byla většině lidí společná bez ohledu na věk, pohlaví nebo společenské postavení. Jakmile se vyskytl nějaký problém, raději trávili čas vytáčkami a ukazováním prstu na ostatní, než aby danou překážku vyřešili společnými silami. Jsou to prostě ti nejhorší pokrytci. Lidé si většinu svého trápení způsobují sami, ale neuvědomují si to a raději viní všechno ostatní, jen ne sami sebe. Pak nejenže nemůžou problém vyřešit, ale ještě zhoršují jeho následky.

Vládce Antisvěta strávil svůj čas na svobodě zřejmě jinak, než šampion zamýšlel. Plánoval pomstu. Svět se musí dozvědět, jak dopadne člověk, který má tu drzost zotročit pokémona. Zotročit jeho, Giratinu! Vyhledal Dialgu a Palkii a zasvětil je do svého plánu. Narazil ovšem na nečekané překážky. Oba oslovení Kreanti souhlasili s jeho úmysly ohledně Cyruse, ale odmítli jeho osobní pomstu vůči šampionovi. Prý si nic takového nezasloužil. Giratina jen stěží přemohl své znechucení a rozčarování. Kde přišli na takový názor? Nedokázal to pochopit. Zradu od lidí nemohl neočekávat, ale že by ho mohli zklamat i pokémoni?

Vládce Antisvěta strávil následující týdny bezcílným blouděním po světě a úvahami, co dál. V žádném případě se nehodlal vzdát pomsty. Cyrus a jeho mladý poskok byli stále uvězněni v Antisvětě, ale on se tam nehodlal vrátit hned. Jejich trest mohl počkat. Jen ať se trochu smaží ve vlastní šťávě a počkají si na kletby, které si pro ně připravil. Jejich uvěznění se brzy stane mnohem... zajímavějším.

Ne, nejdříve musí pykat osoba, která ho ponížila. A musí to být něco zvláště krutého. Giratina si pohrával s myšlenkou, že by šampiona usmrtil. Ale nepřipadalo mu to dost kruté. Pokud nastane smrt, šampion zmizí navždy, ale nebude trpět - nebo bude trpět jen velmi krátce. Správně by měl trpět dlouho. Jako pokémon, kterého předtím zotročil a ponížil. Byl tu ovšem praktický problém. Bez pomoci ostatních Kreantů by musel šampiona napadnout sám. A Giratina už věděl z minulého střetnutí, jak by takový zápas mohl skončit. Uvažoval, jak by mohl získat nad šampionem výhodu. Ale plynuly dny a týdny a on byl stále více přesvědčen, že nejjednodušším a nejefektivnějším řešením by bylo získat na svou stranu Dialgu a Palkii. Kombinovaná síla jich tří by byla příliš i pro člověka šampionovy úrovně.

Ale jak přemluvit a získat pro svůj záměr Dialgu a Palkii? Jak získat jejich sílu? Jejich sílu... Ano... Nepotřebuje vlastně ty dva. Potřebuje jen jejich moc. Je však ochoten zajít do extrému a prostě Kreantům jejich schopnosti vzít? Překvapil sám sebe kladnou odpovědí. Ano. Extrémní problémy vyžadují extrémní řešení. Pokémonům ovšem nebude ubližovat; to si zasluhují pouze lidé. Jednoduše si moc svých sourozenců vypůjčí. Až bude dokonáno, vrátí jim je. Giratina pocítil tak trochu zvrácené potěšení z toho, co se chystal udělat. Šampion vůbec netuší, co ho čeká. Pokud opravdu získá moc nad časem a prostorem...

Pán Antisvěta byl ze svých vzpomínek náhle vyrušen pocitem, že něco není v pořádku. Rozhlédl se kolem sebe a pak se uklidnil a soustředil svou mysl. Začal vnímat celý Antisvět, jako by byl součástí jeho organizmu. Byl otevřen portál! A do jeho domény jím vstoupili dva nezvaní hosté. Člověk otevřel portál do jeho světa? A sám?

Giratina byl natolik zmatený, že mu trvalo několik chvil, než se rozzuřil. Kdo se opovažuje proniknout do jeho světa? Touží snad všichni ti pitomí lidé zakusit jeho pomstu? Vládce Antisvěta vyrazil vetřelcům naproti a přemýšlel, co s nimi udělá za jejich opovážlivost. V hlavě mu však zaznělo varování: Ten člověk nebude jen tak někdo, pokud dokázal sám otevřít portál mezi dvěma dimenzemi. Musím se mít na pozoru, uvažoval. Nejlepší bude návštěvníky nejdříve pozorovat, získat informace a pak se rozhodnout, zda je můžu přímo napadnout.

S těmito myšlenkami se vydal k novému portálu.


Braxter vstoupil portálem do Antisvěta, následován svou mladou společnicí. Zastavili se pouze na tak dlouho, aby vyléčili všechny své pokémony.

Antisvět bylo fascinující místo a odpovídalo všem Braxterovým divokým představám. Vyrazil vpřed téměř tanečním krokem. Nebe a země měly nepřirozenou barvu a někdy mu připadalo, že nebe je pod ním místo nad ním. Toto je tedy dimenze stvořená a obývaná Giratinou. Badatelův ráj! On měl v úmyslu samozřejmě něco jiného než zkoumat zdejší realitu, ale musel uznat, že už pouze být v tomto místě byl ojedinělý zážitek.

Náhle se zastavil a ohlédnul, když si uvědomil, že Dani není v jeho těsné blízkosti. Dívka stála na místě několik metrů za ním. V ruce držela malou papírovou krabičku.

Á - její talisman pro štěstí, vzpomněl si Braxter. Už dříve Dani viděl, jak si s krabičkou hraje. Co v ní asi může mít? Dívka schovala krabičku do své brašny, podívala se na Braxtera a vykročila k němu.

"Pojďme najít Trise," řekla, když se k němu blížila.

"Pojďme najít Giratinu," reagoval na to Braxter. Nehnul brvou.

Dani došla až k němu a vyhrkla: "Giratinu? Proč na něj útočit, když můžeme prostě sebrat Trise a pak-"

Hlas se jí zadrhl, když jí došlo, kam vědec míří.

"Ano, já hodlám Giratinu chytit," připustil Braxter, protože bylo jasné, že Dani pochopila skutečný účel jeho cesty do Antisvěta. "Ale no tak, přece jste si opravdu nemyslela, že tohle místo chci zkoumat? Mě zajímá jen ten, kdo ho má takovou moc, že tohle dokáže vytvořit. Zajímá mě po celý můj život."

"Jste blázen. To nemůžeme vyhrát. Šampionka vyhrála jen tak tak."

"Nebuďte taková pesimistka Dani. Šampionka byla sama. My na něj budeme dva," kontroval vědec.

"To ale nemusí stačit. Podle mě jste si ukousl příliš velké sousto, Braxtere," oponovala mu dívka za neustálého vrtění hlavou.

Ve skutečnosti s ní souhlasil. Jenže jí neřekl, že jí hodlá použít jako návnadu, aby potom mohl Giratinu napadnout zezadu - nebo ho chytit rovnou. Samozřejmě že v rovném zápase byly jejich šance minimální.

"To nebyla součást plánu. Teď půjdeme najít Trise. A pak se můžeme bavit o tom, co dál," řekla Dani a dala si záležet, aby to vyznělo nekompromisně.

Dalo se to čekat. Braxter věděl, že momentálně má dívka navrch. Teď když dorazila do Antisvěta, už ho vlastně nepotřebovala. Zatímco on ji potřeboval jako živý štít a návnadu pro Giratinu. Pokusil se ji proto přesvědčit po dobrém a doufal, že jí nedojde, jak snadno je ochoten obětovat její bezpečí - nebo klidně i život.

"Pokud budeme pátrat po Trisovi, přilákáme pozornost Giratiny. Dříve nebo později na nás zaútočí ze zálohy. Věřte tomu, že dokáže vycítit naši přítomnost," vysvětloval vědec. "Pokud chceme mít výhodu," pokračoval, "musíme být proaktivní a najít ho dříve, než on nás. Pak budeme mít šanci. Jakmile bude Giratina náš, můžeme si dělat, co budeme chtít. Najdeme Trise. Opustíme tohle místo. Pokud na nás bude čekat policie, tak budeme mít na své straně legendárního pokémona. Nebudou mít šanci."

Dívka na něj chvíli zírala a neříkala nic. Nevěděl, jestli je to dobré znamení nebo ne. Hloupá nebyla. Dokáže poznat, že se jí snaží vmanipulovat do nevýhodné a pro ni nebezpečné situace? Nerad by sahal po krajním řešení, které si přichystal pro případ, že Dani nebude spolupracovat.

"Vy jste to udělal schválně, že?" vypadlo z ní konečně. "Poslal jste ty policisty pryč, aby přivedli posily. Budou na nás čekat na druhé straně portálu. Pokud nebudeme mít připravený nějaký způsob, jak se vypořádat s přesilou, nikdy se odsud nedostaneme. V podstatě Giratinu MUSÍME chytit."

Braxter neodpověděl. Stejně nemělo smysl to popírat. Navíc by jedině ocenil, pokud by došla sama k závěru, který se mu náramně hodil.

"Vy hajzle."

Bylo to sotva slyšitelné konstatování faktu. Jako by člověk před ní byla nějaká podřadná, nechutná věc, kvůli které nemá ani smysl dávat důraz nadávkám a invektivám.

"Uvědomujete si vůbec," začala a tentokráte se dostávala do varu, "do jakého průseru jste nás dostal kvůli tomu svému pošahanému snu? Co když nás Giratina zabije? Co když policisté budou na Giratinu připraveni se šampionkou?"

Braxter potlačil touhu se rozesmát. Potřeboval Dani a promluvil proto tak neutrálně a klidně, jak jen dokázal: "To všechno si uvědomuji, mladá dámo. Máte pravdu. Jenže mě tyhle věci už dávno přestaly zajímat. Žádnou další šanci na získání Giratiny už nebudu nikdy v životě mít. Vaši pomoc prostě potřebuji - ostatně v tom jste měla také pravdu, tehdy v mé laboratoři."

Snažil se nasadit vážný, smířlivý výraz, který měl signalizovat, že přes všechno co se stalo, je v dívčině nejlepším zájmu přistoupit na jeho požadavek.

"Ne."

Dani se po tom jednoduchém odmítnutí uklidnila a pohlédla mu zpříma do očí.

"Jdeme najít Trise. Teď hned. Ne až potom. Říkáte, že mě potřebujete. Takže moje pomoc má svou cenu - teď mi buď pomůžete, nebo si můžete jít za Giratinou sám."

Braxter se na ni zaškaredil. Ten malý arogantní spratek! Mohl to tušit. Od začátku se mu nelíbilo, jak drze s ním mluvila. Už toho začínal mít dost.

"Připouštím, že jste opravdu jeho - ehm - dobrá kamarádka. Opravdu pro vás přátelství s ním tolik znamená? Možná je to víc, než přátelství?"

Proti své vůli se usmál, když dívka před ním zrudla jako Tamato berry.

"Ne, nic jiného to není. A ano, přátelství je pro mě hodně důležité." Propalovala ho pohledem a pak pokračovala: "Pro vás evidentně ne. Myslela jsem si, že jste Trisův kamarád. Ale vy jste jenom starý cynický sobec."

Braxter už nedokázal dívčiny názory unést a na chvíli se přestal ovládat. Vyprskl smíchy.

"Kamarád?! Přátelství?!" vyštěkl. "Vy jste tak strašně naivní. Něco vám řeknu, dámo. Je to dobrá rada do života: Přátelství lidem zaručuje důvěru. Důvěra lidem zaručuje zradu a totálně podělaný život."

Neodpověděla mu, jen se zatvářila znechuceně.

"Přátelé se vás drží, jenom když od vás něco očekávají. Důvěřujete jim, ale oni vás opustí při prvních náznacích problému. Neudržíte si je a ztratíte vše, co jste jim věnovala. Věřte zkušenému."

Dani na to po chvíli mlčení reagovala tak, že ho beze slova obešla a vykročila po plošině, na níž se nacházeli, aby dala najevo, že nehodlá dále diskutovat a že vědec nemá na vybranou. Braxter pochopil, že se bude muset vytasit se svým posledním trumfem. Nedat dívce šanci odejít. Způsobit, že bude muset bojovat s Giratinou, než Trise najde.

Nadechl se a z plných plic zařval: "GIRATINO!"

Dani se po něm zděšeně ohlédla. Nezmohla se ani na slovo. Vědec pobaveně sledoval šok v její tváři. Nechápala, jak moc můžou získat, jak je jeho plán jediná správná cesta vpřed! Její šok ovšem brzy vystřídalo jeho vlastní překvapení. Pouhých několik vteřin po jeho výkřiku se plošina zachvěla. Odněkud pod nimi se vynořil obrovský černý stín. Byl to Giratina, který se vznesl až nad plošinu. Na vědce i dívku zaměřily dvě velké rudé oči a byl to krvelačný pohled.

Vládce Antisvěta dorazil rychleji, než oba tvorečci pod ním očekávali a provokace jednoho z nich ještě umocnila pokémonovu zlost.


Šampion se blížil k hoře Coronet.

Poté, co skončil v Oreburghském muzeu, vyrazil rovnou sem na zádech svého Staraptora. Cestu si zkrátil pomocí Galladova Teleportu, jenže ten měl velmi omezený dosah. A tak na vrcholek hory Coronet potřeboval vyletět.

Nestačil ani pořádně vysvětlit policistům v Oreburgh City, co přesně se chystá a spěšně vyrazil ke Coronetu. Měl k tomu své důvody. Na místě, kde dva gauneři z Galacticu hodlali otevřít portál do Antisvěta, totiž hlídkovali dva policisté. Byli z Eterna City a na Coronet byli posláni v době, kdy šampion ještě nevěděl, co se odehraje v muzeu. Nyní se z těchto dvou mužů stala jediná překážka mezi zločinci a vstupem do Antisvěta. Spolehl se na to, že je místní policie varuje mobilem, co se na ně řítí. Pokud k nim dorazí včas, žádné nebezpečí jim ovšem hrozit nebude.

Šampion nerad jednal ukvapeně, ale cítil, že jde o čas. Je třeba Dani a Braxtera zastavit ještě předtím, než otevřou portál do Antisvěta. Pokud se mu podaří s oběma policisty spojit síly, nebudou mít dva psanci naději, dokonce i kdyby v tu nejnepříhodnější dobu došlo opět na jednu z jeho podivných migrén jako minule. Policisté prostě Dani a Braxtera zatknou, až on porazí jejich pokémony.

Už z dálky však mohl vidět, že je pozdě.

Na Coronetu právě vrcholil zápas mezi čtyřmi lidmi. Jeden z lidí se ohlédnul přibližně jeho směrem (netušil kdo, byli stále příliš daleko na to, aby rozeznal, která tečka má jakou uniformu).

Zápas skončil mnohem dříve, než by si šampion přál. Dvě osoby odběhly a dvě zůstaly. Jedna z nich cosi položila na zem a pak se začaly dít věci. Jak se Staraptor přibližoval, začalo být jasné, že dvě osoby, které zůstaly, jsou Dani a Braxter. Ať už na zem položili cokoli, před nimi se s mohutným hukotem otevřel portál. Po chvíli otálení do něj vstoupili a šampion tlumeně zaklel.

Když Staraptor a jeho trenér konečně dolétli až k portálu, chlapec hbitě seskočil ze svého pokémona a ihned ho povolal zpět do Great ballu. Ztrápeně pohlédl na hučící otvor spojující dva světy a vůbec neměl chuť vstoupit znovu dovnitř. Rychle uvažoval, co dělat dál. Ty dva nemůže jen tak nechat v Antisvětě a zavřít za nimi prostě portál, i když měl sto chutí to udělat. Unaveně si povzdechnul. Bude muset za nimi dovnitř. Ale tentokrát nic neponechá náhodě.

Ohlédl se ke vchodu do jeskyně. Najde policisty, nechá je přivolat posily a dá jim instrukce, aby čekali před portálem. On sám pak vstoupí dovnitř, najde a porazí psance z Týmu Galactic. Pokud bude mít štěstí, vyhnou se všichni Giratině a nikdo nepřijde k úrazu. Pokud by snad došlo zase na migrénu, oslabení Dani a Braxter projdou zpět portálem naproti policejní přesile a budou zatčeni tak jako tak.

Narovnal si baret na hlavě a vyrazil ke vchodu do jeskyně.


Giratina si vyslechl dost z rozhovoru tohohle Braxtera a jeho společnice, aby pochopil, že se jich nemusí obávat. Naopak, ti dva sami uznali, že v boji s ním neobstojí. Stále netušil, jak tato prapodivná dvojice otevřela sama portál do jeho domény.

Když ty dva vetřelce poslouchal, tiše vyčkávající přímo pod plošinou, na níž stáli, uvažoval, že na ně uvalí stejnou kletbu jako na Cyruse a jeho mladého podřízeného. Uvědomil si ale, že kvůli Dani nebude fungovat správně. Kletba fungovala na základě lidských pocitů o nadřazenosti vůči jejich pokémoním svěřencům. Giratinovi se vždy zamlouvala myšlenka, že oběti jeho kletby si v podstatě způsobují svoje trápení sami, protože kdyby se ke svým pokémonům chovali vzorně, kletba by přestala účinkovat. Byla to nádherná ironie a slabina, kterou si mohl dovolit u Cyruse a jeho kumpána. Také to byl dobrý argument, který hodlal použít na svou obhajobu v případě, že se někdy vrátí Arceus a bude požadovat vysvětlení. Moje kletby jsou úplně neškodné. Těm dvěma by se nestalo vůbec nic, pokud by byli prostě ohleduplnější k pokémonům...

Nyní si však uvědomil, že ho jeho vlastní pýcha dostala do strategické nevýhody. Na člověka, kterého pojilo s jeho pokémony skutečné přátelství a na pokémony samotné kletba účinkovat nebude. Dani je tudíž vůči jeho kletbě imunní. Braxter byl úplně jiný případ, ale jeho blízkost Dani by mohla ovlivnit účinky kletby.

Bude mnohem praktičtější je prostě zabít. S dotěrným hmyzem nelze smlouvat; musí se zašlápnout.

Kromě pragmatické stránky celé věci byl pán Antisvěta ovlivněn osobní záští. Braxter byl očividně další arogantní blázen, který by chtěl zotročit a ponížit Kreanta. A Dani... Přesto, jak velkoryse se k ní zachoval, způsobila mu jen zklamání a potíže. Jak se jen opovažuje vrátit?! Ovládnut vztekem, který byl tak silný, že způsobil zachvění plošiny pod vetřelci, Giratina zaútočil. Náhle se objevil před Dani a Braxterem. Přesně jak se obávali: Útok přišel ze zálohy.


Cyrus stál na jedné z plošin, kde ze země trčel zvláštní nerost indigové barvy. Kdyby zde byl šéf Týmu Galactic první den, možná by ho i zaujal. Cyrus čekal na příchod grunta Tristana (kterému všichni říkají Tris - šéf Galacticu musel potlačit hněv) už po kdoví kolikáté. Schválně se přiblížil co nejvíce k místu, kde se běžně otevíral portál (ale ke kterému nikdy se nemohl dostat, o to se Giratina škodolibě postaral), aby ho mladík dokázal najít co nejdřív. To úplně poslední, co by Cyrus čekal, byla náhlá přítomnost někoho jiného, než grunta. A přece.

Dva hlasy, které uslyšel se dohadovat, byly v Antisvětě zcela určitě poprvé. Dívčí hlas a starší mužský hlas, někde nad ním (nebo pod ním?). Rozběhl se směrem k nim a hodil za hlavu veškerou opatrnost. Tohle může být jeho jediná šance na útěk!


Dani s Braxterem zírali do očí rozzuřeného legendárního pokémona. Jejich šok je obral o drahocenné vteřiny. Když se chopili svých poké ballů, Giratina už připravoval jeden ze svých útoků – Ancient Power.

Zatímco Braxter poslal do boje Weezinga, Dani povolala Starmie. Jenže než mohli zavelet k útoku, Giratina silou vůle vyrval z plošiny před nimi obří kusy nerostu a chystal se je vrhnout proti svým protivníkům plnou silou Ancient Poweru. Tento útok ovšem celou plošinu rozdělil na dva kusy a zakymácel s nimi tak silně, že se ani dívka, ani vědec nemohli udržet na nohou.

Dani útok vymrštil ze země a než si uvědomila, co se děje, už padala vzhůru zděšeně sledujíc Braxtera, jeho Weezinga a Giratinu pod sebou. Potom se jí zatmělo před očima, jak narazila na plošinu výše a ztratila vědomí.

Braxter zareagoval duchapřítomně a zachytil se svého levitujícího Weezinga. Udržel se na něm jen tak tak, zatímco země pod ním se roztančila a posléze uklidnila. Ovšem viděl, že kusy plošiny zformované útokem Ancient Power se řítí přímo na něj a na Weezinga. Ve vteřině se instinktivně pouští. Spadl na zem a zaslechl nad sebou tupý náraz, srdceryvný Weezingův nářek a křupnutí, při kterém mu naskočila husí kůže. Weezingův nářek náhle nepřirozeně skončil. Braxterovi dělalo potíže zvednout se z roztřesených rukou, ale nic jiného mu nezbývalo. Bestiální řev Giratiny připravující další útok ho motivoval, aby se okamžitě začal bránit, pokud nechce dopadnout jako jeho nešťastný Weezing. Vyskočil na nohy a raději se neohlížel za sebe, aby nemusel vidět následky Ancient Poweru. Sáhl po svém druhém poké ballu.

"Magnezone, rychle Thunder Wave!" vykřikl Braxter, sotva poké ball dopadl na plošinu.

Stalo se však cosi neočekávaného. Giratina něco zavrčel na Braxterova pokémona. Ten na něj chvíli jen tiše civěl, dokud se neozval nasupený vědec: "Co to děláš, Magnezone?! Thunder Wave!"

Ocelový pokémon se konečně odhodlal k útoku, ale naneštěstí pro něj, Giratina byl rychlejší a zformoval před sebou zářící výboj energie kulatého tvaru. Braxter poznal útok Aura Sphere a zděšeně si uvědomil: Nemůžu vyhrát. Porazí mě a pak...

Aura Sphere zasáhl Magnezona plnou silou. Další bolestný nářek. Vědcův pokémon se jen tak tak udržel při smyslech, aby stihl vyslat proti dračímu pokémonovi paralyzující elektrický výboj. Braxterovi svitla naděje. S trochou štěstí bude Giratinova bolest dostatečně ochromující, aby nemohl zaútočit. Pán Antisvěta znovu zařval, ale tentokrát bolestí, přesně jak bývalý vědec Galacticu doufal.

"Flash Cannon!" přikázal Braxter Magnezonovi, ale přitom se hekticky rozhlížel kolem sebe a hledal cestu k útěku. Se zděšením si uvědomil, že z plošiny je nyní ostrov plující prostorem; zřejmě následek počátečního útoku démonického pána Antisvěta. Z tohoto boje nebylo úniku.

Pohledy vědce a Giratiny se střetly. A Braxter viděl v těch rudých očích tančit škodolibé, posměšné jiskřičky. Přísahal by, že kdyby legendární pokémon mohl promluvit, řekl by NA TO ZAPOMEŇ. Kdyby jen tušil...

Unavený a oslabený Magnezone s viditelným vypětím všech sil uposlechl příkazu svého trenéra a zaútočil Flash Cannonem. Giratina nedokázal donutit své paralyzované tělo k akci. Když ho zasáhl paprsek ocelového pokémona, zařval bolestí a zkroutil se, čímž přerušil zastrašující oční kontakt s Braxterem. Ten se vzpamatoval natolik, že přikázal svému Magnezonovi zopakovat útok. Druhý bolestivý zásah vzburcoval Giratinu k protiútoku. Přemohl únavu svého ztuhlého těla, vztekle zařval a vyslal proti Magnezonovi další Aura Sphere. Se škodolibým uspokojením sledoval zděšený výraz v Braxterově obličeji.

Když se poražený Magnezone sesunul s řinčením k zemi, mezi Braxterem a Giratinou už nestála žádná překážka. Vědec, instinktivně bojující o přežití, vytáhl svůj poslední trumf: Osobně uzpůsobený poké ball, obarvený na hnědo.

Vládce Antisvěta ze sebe vydal posměšný skřek, když si uvědomil, o co se ta bezmocná postavička před ním pokouší. Vzduchem se mihl hnědý poké ball, ale Giratina zahájil útok Shadow Force. Otevřel miniaturní portál a zmizel v něm. Poké ball spadl kamsi do prostoru kolem plošiny a Braxter tím ztratil poslední naději na záchranu.

Braxter se nervózně rozhlíží kolem sebe. Hlavou mu zběsile víří nesouvislé myšlenky, jak ho postupně prostupuje panický strach. Kdyby tu jen byl Tris, určitě by mu pomohl. Je to dobrý kamarád. Kamarád? Kdo potřebuje přátele, co tak akorát zneužijí jeho důvěry? odporuje sám sobě.

Za vědcem se ozval praskavý zvuk. Braxter se ohlédnul, aby viděl obludného pokémona vynořit se z jiného portálu přímo za zády. Bylo to to poslední, co spatřil před svou smrtí. Z plošiny ještě spadl miniaturní přístroj do ticha, které prudce utnulo lidský výkřik následovaný tupým nárazem.