Štěkna se nezdá… ale Scorpius samozřejmě víc
Seděli v tichosti s očima upřenýma na sklenici s rozmočeným plátkem citrónu. Jeho hořkokyselá vůně jemně vyplnila vzduch. Scorpius začal horečně přemýšlet, proč vlastně nešel spát. Proč ona nešla spát. Měla rozpuštěné vlasy, takže nebyla nervózní a neměla problém vstát a jít pryč. Prostě tam seděla. Scorpius si všiml, že ukazováčkem ťukala do opěradla měkkého křesla a vzpomněl si na bouřlivou debatu před příchodem Berryho. Někdo to ticho musel prolomit a Štěkna se k tomu neměla. I když…
„Jak se někdo jako ty dostal k mudlovskému hard rocku?" zeptala se a najednou neměla problém se na něj dívat. Aha, myšlenkami byli na stejné cestě.
Scorpius se na ni otočil. Nebyla jízlivá ani protivná. Měla v očích ten svůj zvědavý pohled, který ho tak neuvěřitelně vytáčel. Moment, jak to myslela?
Nadzvedl povýšeně obočí. Už se cítil líp, tak si to mohl dovolit.
„Jsi z aristokratické rodiny, která nezažila mudlu v rodině – až na pár výjimek, které dobře ignorovala. Jak je možné, že ses k tomu vůbec dostal?"
Proč odpovídat, je to Štěkna.
Právě, nebudu se jí svěřovat, ne?
Co je jí do toho?
Nebudu jí tady vykládat, co se děje na panství…
„Já se sice narodil v ryze kouzelnickém prostředí, byl jsem ochoten řídit se dobře vymyšlenými pravidly našeho bytí, ale řekl jsem si, že je pár věcí, do kterých mi nikdo nemá právo mluvit." Sklapni! Moc osobní! „A k těm věcem patří i hudba."
„A tak jsi poslouchal postupně všechny styly?" zasmála se Štěkna.
„Jo." Překvapil ji a ona se rozesmála ještě víc. „Tak to se ale divím, že se k tomu přiznáváš. Jsi aristokrat, hrdost je pro tebe víc než cokoli jiného!"
„To sice ano, ale zapřít tuhle hudbu? To by bylo rouhání."
Tentokrát vyprskli oba. Štěkna vstala a začala sbírat věci u krbu. Scorpius si uvědomil, že tam taky má pár knih a napodobil ji. Jedinou instrukcí, jakou mu dal před odjezdem otec, bylo, ať se chová přívětivě, tak by po sobě neměl nechávat nepořádek.
A tehdy, přímo tehdy, během těch několika málo hodin strávených s Rose… teda Weasleyovou… si Scorpius uvědomil velmi důležitý poznatek do svého seznamu. Sledoval Štěknu celé týdny, hrabal se jí občas ve věcech, věděl už, jakou poslouchá hudbu, co kdy dělá, naučil se nazpaměť celý její rozvrh a všechny její známé reakce na různé situace, ale unikl mu ten nejdůležitější fakt. Fakt, který naprosto změnil všechen dosavadní výzkum, který převrátil naruby jeho mínění o té osobě, jež se smála jeho vtipům, poslouchala stejnou hudbu, byla velmi chytrá, znala stejně jako on padesátou desetinu čísla pí a jeho dvanáctou odmocninu – zdá se býti zbytečnou informací do života, ale věda s nimi opravdu někdy pracuje – a měla podobnou nechuť k lidem. No, ne tak úplně, mizantropický pohled na svět ve stylu Scorpiuse Malfoye ničím překonat nemohla, ale byla poněkud odtažitá, udržovala si prostor. Milovala jídlo a vaření jídla. Milovala knihy, které Scorpius posléze uznal za nutné přečíst.
A tak mu to došlo, jak směšně si věřil, jak zbytečná byla jeho práce. Tím zjevným faktem bylo následující: Albus měl pravdu. Scorpius netušil, že mu někdy taková myšlenka blýskne hlavou, ale byla to pravda. Když mu Al naznačoval, že Štěkna už se zkazit nedá, bohužel se nemýlil. Byla svá, opovržlivá, vstřícná, energická, myslela globálně i centricky, dokázala kdykoli najít dobrý argument. Jediné, čím by ji mohl ještě zkazit, byl alkohol – a k tomu taky neměla daleko. A sex, samozřejmě, ale s tím nic nenadělá. Byla někdy tak aristokratická… BLBOST! Nemyslet!
No prostě řečeno by mohli být dobrými přáteli nebýt toho, že ji z principu nesnášel, někdy by ji nejradši uškrtil, že se s ním mohla nekonečně hádat kvůli barvě hrnku na džus, že byla Weasleyová, on byl Malfoy. A nebýt toho, že on prostě neměl přátele. Nepatřili do jeho života. A Albus… S tím si tak nějak zbyli.
Nevěděl, v kolik vlastně usnul, jak šel spát. Mnohem podstatnějším faktem bylo, že se ráno probudil ležmo na pohovce v ostře prosvětlené místnosti, Štěkna se schoulila v křesle do klubka a ještě spala. V tomhle režimu bytí vypadala nevinně. Probudil ho vlastně Ted, který pomáhal Berrymu dojít do kuchyně.
Koukali otupěle na Scorpiuse, on otupěle koukal na ně. Chvíli bylo ticho a hodiny tikaly nějak moc hlasitě. Scorpius si jich předtím ani nevšimnul.
Berry se podíval na nehybnou Weasleyovou a pak na Scorpiuse.
„Tys ji zabil?"
Scorpius se nezmohl takhle po ránu na víc, než na rezignované zaboření tváře do polštářů na pohovce. Ted se tiše rozesmál a popotáhnul Berryho dál. Kuchyň byla blízko, dveře široké a otevřené, takže je Scorpius dobře slyšel.
„Victorie se už probudila?" uslyšel Berryho hlas.
„Ještě ne, ona si ráda pospí, znáš ji. Co chceš?"
„Máte džus?"
„Ee… jo."
Ozval se cinkot sklenic. Scorpius si začal srovnávat myšlenky. Proč se u toho sakra díval na Weasleyovou?!
„Stejně nechápu, jak je možný, že se s tebou ještě nerozešla. Jak dlouho jste spolu?"
„Sedm let."
„Páni, fakt?! To to letí…"
„S roční pauzou. To jsme spolu rok nemluvili. Tvojí zásluhou, samozřejmě."
Berry se zasmál.
„Nechceš mi to zase vyčítat, že ne?"
Chvíli bylo ticho.
„Ne."
Posunula se židle.
„Vlastně bys mi to ani neměl vyčítat, já za tvoje chyby nemůžu," varoval ho Berry.
„Hele, sklapni, nebo tě do tý nohy praštím."
„Klídek, pane doktore."
Ted tak nějak zasténal.
„Dobrý ráno." Scorpius se k nim přidal, protože si nemohl vysvětlit, proč pořád zírá na Štěknu.
„Čau."
Seděli oba ledabyle u stolu, Ted ležel s hlavou složenou na rukou a Berry byl na židli opřený dozadu.
Taky si nalil džus. Hezky pomalu, mozkové závity odpočívají.
„Já jenom čekám, kdy to mezi váma skončí," konstatoval Berry a těžko říct, jestli to byl vtip nebo perverzní narážka.
„Ale noták, chodili jste spolu týden, Casi!"
„Ale jaký týden!"
Berry se rozesmál a Ted zakroutil nevěřícně hlavou na Scorpiuse. Ten jenom zvednul ramena.
„ Vo galeon, že se s tebou do týdne rozejde."
Ted se na něj vážně podíval. Přímo do očí. Scorpius si odsunul židli.
„Casi," řekl Ted „požádal jsem ji o ruku."
Tohle bylo horší než ten okamžik, kdy Ala zařadili do Zmijozelu. Berry, který se až do teď houpal na židli, ji nechal spadnout na všechny čtyři velmi hlasitým způsobem. Scorpius měl co dělat, aby nevyplivl džus a tak ho radši rychle spolkl.
„COŽE?!"
Ozvalo se to hned třikrát, protože se do dveří postavila Štěkna. Vlasy měla rozcuchané, ale pohled stejně zmatený jako ostatní.
„Tede, ne!" ozval se první Scorpius. „Ukonči to, dokud to jde!"
„To je skvělý!" zapištěla Štěkna.
„Ne, to vůbec není skvělý!" opáčil Scorpius.
Ted se na ně dost vylekaně podíval.
„Hele, Tede," začal Berry. „Sice jsi mi přebral holku, opisoval jsi ode mě úkoly na Dějiny, ale to neznamená, že mi na tobě přestalo záležet a tak ti jako dobrý přítel radím, abys to zrušil, dokud to ještě neví tolik lidí. Protože zrušit naplánovanou svatbu je v téhle rodině sebevražda."
„Má pravdu. Tede, chceš zbytek života strávit po boku jedné jediné ženy, muset se dělit o plat, bydlet v jednom domě, snášet veškeré hádky ohledně toho, co jsi zapomněl koupit, pořídit si děti a muset se o ně starat…"
„Ukončit veškeré svobodné rozhodování, muset se o všem poradit s ní, kamkoli jít jenom s ní, protože samotného tě nepustí…"
„Ano!"
„On se zbláznil!" konstatoval Scorpius.
„Ne, nezbláznil," podpořila Teddyho Štěkna. „Co je podle vás tak špatného na manželství?"
„Je to omezující, naprosto zbytečný způsob vyjádření neusínající náklonnosti vůči druhému, zastaralý obřad plný závazků, hádek a – co je nejhorší – rodinných příslušníků."
„To všechno by se dalo říct i milým způsobem a nepůsobilo by to špatně. Naopak!" přesvědčovala je Štěkna a stoupla si nad ně jako katedra, aby získala autoritu. Překřížila ruce na prsou. Sakra, je monumentální.
„Ne, vážně, ze svateb nic dobrého nikdy nevzejde," stál si za svým Berry. Naklonil se vstřícně k Tedovi. „Teddy, řekni, je těhotná?"
„U Merlina, ne!" Zabořil hlavu do dlaní.
„Jestli k tomu má Ted tak šlechetné důvody jako je fakt, že ji miluje, tak proč vám to tak vadí?" zeptala se narovinu Štěkna.
„Protože láska a manželství, to jsou dvě úplně, ale úplně rozdílné věci!" řekl dost rázovitě Scorpius, při čemž trochu gestikuloval rukama. Do budoucna to musí omezit. „Vem si třeba mé rodiče…"
Tentokrát se Ted už necítil pohoršeně, naopak se spolu s Rose oba začali sborově řezat. A to tak hlasitě a intenzivně, že si Rose musela sednout, Berry tikal pohledem mezi jedním a druhým, protože zjevně nevěděl, o co jde, a do kuchyně vešel rozespalý pan Potter.
„Co tu řvete?" zeptal se, když se přidával ke klubu ranních příznivců džusu ve sklenici.
„Sco-scorpius se nezdá, ale ně-někdy je vtipnej…" dusil se Ted. „Rose, ty brečíš?!"
„Jiiiiiiiiii-o-o-ooo!" zapištěla a držela se za břicho.
„Tak co?! Uvádím příklad!" naštval se Scorpius, ale jejich reakci tak trochu chápal a nemohl se neusmívat.
„Uvádět tvoje rodiče jako příklad dokonalého manželství asi není zrovna ten nejlepší nápad," přidal se Berry, kterému asi došlo, proč se smějí.
„Hele, já sám nechápu, jak je možné, že se zrovna ti dva dali dohromady, ale vem to čert. Já jenom říkám, že na nich je dobře vidět, že se dva lidi nemusí milovat, aby spolu mohli žít a nepozabíjet se."
„Mě by spíš zajímalo, jak je možné, že se tvá matka za Malfoye vdala," řekl krátce pan Potter.
„Byla těhotná," vysvětlil krátce a naprosto uvolněně, na což v kuchyni nastalo zvláštní ticho.
Ostatní se po sobě podívali.
„Ach tak," řekla inteligentně Weasleyová, když ukončila svoje záchvaty.
Scorpius se podíval na Teda, pak na pana Pottera, který se opíral o kuchyňský pult, a pak ještě na Berryho.
„Mně osobně to nevadí, alespoň vím, že jsem nebyl povinností," vysvětlil a napil se pomerančové šťávy.
Ted se zase uchichtl. Byl na tyhle Scorpiusovy myšlenkové pochody zvyklý, protože jejich panství čas od času navštěvoval, jakožto rodinný příslušník. Velmi vzdálený. Prakticky to ani nebyla rodina. Nějaký nečistokrevný vnuk sestry matky Scorpiusova otce, ale kdo by to počítal, když mu stejně všichni říkají Tede, a ne „vnuku sestry matky otce Scorpiuse Malfoye, který vlastně sňatkem oné sestry matky Scorpiusova otce s mudlovským šmejdem přestal býti ryze malfoyovským příslušníkem klanu, navíc ještě syn proslulého vlkodlaka a střeleného metamorfomága, při čemž oba naprosto nemalfoyovským způsobem podporovali Harryho Pottera".
„A nebyl potom povinností ten sňatek?" podivil se Berry, který už delší dobu otravně cinkal prstem o sklenici.
To budu muset vážně všechno vysvětlovat? Logičtí ignoranti, telata praktických rovnic, odmítači inteligence…
„To je jejich věc, já je do toho nenutil."
„Nutil," zjistila Weasleyová. „Sice nevědomě, ale ty jsi to prakticky způsobil."
„A ptal se mě někdo, jestli se chci narodit? Neptal. Tak si nestěžujte."
