VII. Den čtrnáctý

"Jak si jistě pamatuješ od včerejška, Blacku, filtr má za úkol snížit množství výparů. Doporučuji neodstraňovat jej dřív než čtrnáctý den, pokud možno. Antimonový koncentrát si můžeš připravit zvlášť a přidat ho patnáctý den. Budeš samozřejmě potřebovat menší kotlík a mnohem vyšší teplotu. Proces samotný se dosti podobá přípravě -"

"Pudinku?"

Snape zúžil oči. "Chystal jsem se říct přípravě jednotlivých elementů lektvaru Quadryllia. Ale pundink může být taky."

Sirius se usmál a přidal do zápisníku další poznámku. "Vsadím se, že umíš hnusný pudink, Snape."

"Oh, sklapni. Radší oloupej tohle."

"Bože, scvrklofíky nesnáším. Neměl jsem ani ponětí, co je tenhle lektvar za mor. Když nejsi vlkodlak-milionář s geniálním lektvaristou, máš asi smůlu, co. Nedal by se vyrábět nějak ve velkém?"

"Jestli má fungovat, tak ne. Pokud jde o praktickou nepoužitelnost lektvaru, máš pravdu. Platí to vlastně pro všechny vyšší lektvary, řešící složité zdravotní nebo magické stavy. Žádný z nich není možné skladovat. Výdaje na nákup surovin jsou jedna věc, ale vydržovat si trvale schopného odborníka, to je mimo finanční možnosti drtivé většiny těch, kdo ty lektvary potřebují nejvíc." Snape se zamračil a zapsal si několik poznámek. "Vlastně se touhle otázkou už nějakou dobu zabývám. Krájíš tu slupku moc silnou."

Sirius si povzdechl a začal s novým svazkem. "Na tomhle jsi tenkrát pracoval?"

"Hm?"

"Támhle. Ten hnědý sajrajt. Snažil ses vyrobit nějaký konzervační prostředek?"

Snape překvapeně zvedl hlavu. "Vlastně ano. Ačkoliv, nedá se říct, že bych měl zrovna úspěch. Přitom myšlenka je naprosto jednoduchá. Hodně těch lektvarů má stejný základ a zkombinovat jej s obyčejným konzervantem by neměl být zas až takový problém. A přesto, už se snažím skoro rok a výsledek pořád nikde." Nespokojeně odhodil pero a promnul si zátylek.

Sirius zaváhal, pak to zkusil. "Smím?"

Snape pokrčil rameny. "Posluž si."

Sirius položil ruce na jeho strnulá ramena a palci přejel po týlu. Svaly tvrdé jako z kamene. "Víš co, Snape, nech to tady na chvilku být a někam si sedni. Budu tě moct namasírovat mnohem líp. Pojď se mnou."

Neodvedl ho k židli u psacího stolu, ale klenutým průchodem do malého salonku. Posadil se na starožitnou pohovku, dlouhou, tvrdou a úzkou - ne nepodobnou svému majiteli, pomyslel si s úsměvem. Poplácal dlaní na sedák vedle sebe. "Sedej, Snape. Udělej si pohodlí a ukaž mi pořádně ten krk." Snape stál ve vchodu a skepticky si ho měřil. "Blacku. Má tohle být naprosto průhledný pokus vetřít se mi do soukromých pokojů?"

"Chceš říct, že tě má úlisnost neošálila?" Ve Snapeových očích četl obavy. "Snape. Prosím tě. Myslím, že už bys mohl vědět, že ti neudělám nic, co by sis nepřál. Občas je masáž krku jen masáž krku, víš."

"Řekl kat Anně Boleynové," zamumlal Snape.

"Sedni na ten svůj kostnatý zadek."

Snape poslechl, ale dál se tvářil nedůvěřivě.

"Severusi. Přísahám, že se o nic nesnažím, ale jestli si nesundáš aspoň pár vrstev toho krunýře, tak se ke svalům ani nedostanu."

"Oh, no dobře." Snape si sundal kazajku a hodil ji na protější křeslo. Rozepnul si i límeček a manžety košile. Otočil se zpátky na Siriuse. "Spokojený?"

Sirius spolkl odseknutí a začal zpracovávat krční svaly. Jak se ten člověk může vůbec hýbat mu bylo záhadou, ale dovedl si představit, jaké má asi bolesti. Zpomalil a prohloubil masáž, snažil se uvolnit svaly pod rameny a podél páteře. Snape trochu sklonil hlavu.

"Věděl jsi," zeptal se Blackova hrudníku, "že Boleynové jsou mí vzdálení příbuzní? Tedy ne pokrevní."

"Neříkej."

"Vážně. Přes otčímovu rodinu. Pochybuji, že vůbec existuje významnější rod, mudlovský nebo kouzelnický, který by on nenašel ve svém rodokmenu. Dokonce se spekulovalo, že Anna sama mohla být čarodějka. Čas od času se v té rodině nějaká objeví. Samozřejmě ji nikdo neučil, takže nemohla být moc dobrá. Ale jeden z jejích prastrýců studoval v Bradavicích. Zmijozel, přirozeně."

"Fascinující." Zmínku o otčímovi, o němž v životě neslyšel, si Sirius odložil k pozdějšímu uvážení. "Takže byl čistokrevný?"

"Annin prastrýc?"

"Ne, tvůj otčím."

Svaly zase ztuhly "Ano," ozvalo se úsečně. Sirius změnil téma.

"Máš ještě jiné vznešené příbuzné? Nebo další, co prošli královskou postelí?"

"Pokud vím, široká paleta aristokratů. Ovšem jedno nevylučuje druhé."

Sirius se usmál a pustil se do krčních svalů. Snape jeho rukám vycházel vstříc. "Lepší?"

"Mm. Ano. Docela to umíš."

"Já vím. Skloň hlavu." Přitlačil palci na svaly podél páteře a Snapeovo slastné povzdechnutí mu střelilo rovnou do slabin. Snape dál vydával tiché, nesnesitelně vzrušující steny. Nenápadně si poposedl ve snaze najít víc prostoru pro svůj tvrdnoucí penis.

"Tak. Ukaž. Jediný slavný příbuzný, na kterého si vzpomínám já, je Art O'Leary."

"Neříkej." Zdálo se, že to Snapea opravdu zajímá.

"Z matčiny strany, samozřejmě. Uměla náherně vyprávět, před spaním mi vždycky povídala ty úžasné příběhy o Tara, hoře králů, o královně Maeve a Cuchulainnovi. Miloval jsem je. Prostě byla O'Learyová a nikdy to nezapomněla každému zdůraznit. Arthur byl její pra-pra-pra strýc, nebo něco takového."

"'Hrdinské Irsko zemřelo, leží s O'Learym v jeho hrobě.'" zamumlal Snape. Sirius na chvíli přestal.

"Jak víš-"

"Myslíš, že čtu jenom o lektvarech?"

Sirius se usmál. "Ne, nemyslím."

Snape se protáhl a procvičil krk. "Můj Bože. To je úžasné. Opravdu mnohem lepší."

"Není zač." Sirius se opřel a díval se na něj. Jen díval. Co udělá?

Snape se otočil a poposedl si. Váhavě se naklonil a lehce Siriuse políbil na rty. Stejně jako dřív, Sirius zavřel oči a nechal Snapea vést, nenaléhal. Když se Snape odtáhl, Sirius otevřel oči a zjistil, že se na něj tázavě dívá.

"Snape. Já bych chtěl něco udělat." Zahlédl záblesk strachu, který Snape rychle potlačil. "Ani na tebe nesáhnu, nic takového, slibuju."

"Blacku. Nechci, aby sis myslel-" Odmlčel se. "Mám rád dotýkání."

"Já vím. Taky to mám rád. Ale myslím, že tohle by se ti mohlo líbit. Máš pohodlí?"

"Vcelku ano."

"Dobře. Mně je trochu horko. Vadilo by, kdybych si sundal košili?"

Viděl, jak Snapeovy duhovky lehce potemněly. "Vůbec ne."

Rozepnul několik knoflíků a přetáhl si košili přes hlavu. Když ji odkládal, cítil, že ho Snape pozoruje. Pohodlně se opřel o polštáře. Snape očima sklouzl po jeho bílém hrudníku, porostlém tmavými chlupy, po břiše a na zlomek vteřiny níž. Sirius se nijak nepokoušel skrývat erekci, která se výrazně rýsovala přes kalhoty.

"Snape."

Snape se mu bleskurychle podíval do obličeje. "Jestli chceš, abych se zas oblékl, udělám to."

Snape zavrtěl hlavou.

"Vadí, když udělám tohle?" Natáhl ruku a přejel dlaní po napjaté bouli v kalhotách.

Snape zavrtěl hlavou.

"Smím si rozepnout kalhoty?"

Snape jen na vteřinu zaváhal, pak přikývl. Sirius se mu díval upřeně do očí a začal si rozepínat poklopec. Tmavý žalud byl přes spodní prádlo jasně vidět, a Sirius nemohl přehlédnout, jak se Snape snaží nedívat.

"Můžeš se podívat, jestli chceš. Já chci, aby ses díval."

Snape stočil pohled do jeho rozkroku. Sirius vytáhl penis i šourek a pohodlně se opřel, sledovaný Snapeovýma očima. Snapeův hrudník se zvedal a klesal o poznání rychleji.

"Nemáš ponětí, co se mnou dělá, když se mě dotkneš," začal chraplavě. "Když se o tebe jen otřu, stojí mi jak svíčka. A když se líbáme. . . každou noc se vracím do svého pokoje, dotýkám se sám sebe a myslím jen na tebe, co se mnou děláš, a co bych ti chtěl dělat, a co bych si přál, abys ty dělal mně."

Zvolna přejížděl rukou nahoru a dolů. "Je to tak příjemné, když se hladím, Severusi. Je ti taky tak příjemné, když si to děláš? Prosím, řekni."

Snape si navlhčil rty a polknul. "Snažím se tomu vyhýbat."

Siriusova ruka zaváhala. "Snažíš se... tomu vyhýbat?"

Snape se začervenal. "Nicméně poslední dobou... jsem se... přestal omezovat."

"Aha. Taky si představuješ, co bychom spolu mohli dělat. Chtěl bys vidět, co mi děláš, Snape?"

Snape kývnul. Ztěžkl mu dech. Sirius se díval jak se mu zvedá hrudník, a jeho ruka nepřestávala v pohybu. "Mm... ano," zasykl a zrychlil. Když si pokládal hlavu na opěradlo, zahlédl, jak Snape svírá ruce.

"Na tohle myslím skoro pořád," navázal Sirius, kde přestal, jen trochu přidušeným hlasem. "Hrozně rád bych viděl jak vypadáš, když se uděláš."

Snape vylekaně zvedl oči, ale neřekl nic.

"Taky jsem myslel...nnnh... představoval jsem si, jak tě vezmu do pusy, jak asi chutnáš. Jak bys zněl, až se uděláš. A myslel jsem na to," oddechoval, "jak se tě dotýkám, jak líbám tvoje krásná ústa, každý kousek tvého těla, bradavky - bože, určitě jsou citlivé, vsadím se, že by ses mohl udělat jen z olizování. A tvoje koule - bože, lízal bych je až bys sténal a prosil o víc, a teprve potom bych tě vzal do pusy, každý centimetr, ať mě to třeba zadusí, jen abych tě slyšel... slyšel..."

Mluvení začalo být obtížné, když se ponořil do svých představ. Zrychlil, oči se mu začaly zatahovat. Snape už hlasitě funěl, a když si jedním trhnutím rozepnul kalhoty a osvobodil svou erekci, Sirius cítil, že balancuje na hranici vyvrcholení. Ježíši ne, prosím, počkej, pomyslel si a snažil se to zarazit. Ani na vteřinu neztratil oční kontakt se Snapem, který se honil jako šílený, nebo jinými slovy, přesně jako Sirius.

"Oh kurva jo, jsi nádherný," uteklo mu. "Pojď se mnou, ukaž, jak se uděláš. Cítíš jak tě lížu, jak se tě dotýkám, cítíš mé péro. . . oh Bože ano ano. . ." Snapeova ruka se hýbala rychle jako blesk, dýchal otevřenými ústy a nespouštěl oči ze Siriusovy ruky létající nahoru a dolů po penisu. Sirius si druhou rukou stisknul šourek, a Snape zasténal. Oh kurva, už bude, uvědomil si Sirius.

"Ano," sténal. "Ukaž, co máš rád, Severusi, předveď mi jak si děláš dobře, chci vidět jak se dotýkáš. . . oh Bože oh Bože oh Bože," supěl. Zasáhla ho první vlna vyvrcholení, na ruku mu vytrysklo sperma. Slyšel jak Snape vykřikl, a povedlo se mu udržet oči oteřené dost dlouho, aby ještě zahlédl jak se Snape kouše do rtu, oči divoké a ztracené, viděl jak se rozklepal a prohnul a na kalhotách se mu rozprsklo semeno. Ten pohled ze Siriuse vyždímal ještě jednu vlnu orgasmu. Poddal se sladkému chvění a pulsování, díval se, jak Snapea přemohla rozkoš, těžce oddychoval otevřenými ústy a předklonil se málem až na zem.

Pomalu se vydýchávali. Sirius zvedl z podlahy košili a otřel se. Podíval se na druhý konec pohovky, kde seděl Snape, vyčerpaný a zrudlý a omámený, a byl tak krásný, až se Siriusovi sevřelo srdce. Unaveně se natáhl a svou potřísněnou košilí ze Snapeových kalhot pečlivě otřel co se dalo. Zastrčil ho zpátky, upravil a zapnul jak nejlíp dokázal. Teprve potom zvedl hlavu.

"Prosím, můžu tě políbit," požádal ochraptěle, a Snape ho objal a pomalu, líně a spokojeně ho líbal. Siriuse zasáhl nějaký nový, neznámý pocit, až se z toho rozklepal. Opřel se čelem o Snapeovo čelo a chvěl se v jeho náruči.

"V pořádku?" Zaduněl mu do ucha Snapeův baryton.

"Jo. Jen... mi dej vteřinu. Navíc, na tohle se mám ptát já."

Snape se odtáhl, aby mu viděl do očí. Prohrábl Siriusovy zacuchané vlasy. "Je mi dobře," řekl tiše. "Líp než dobře. Bylo... nikdy jsem nic takového nezažil."

"Abych pravdu řekl, já taky ne."

"Ano, ale já myslím... tyhle věci... s někým jiným."

Začínalo mu svítat. "Myslíš, že ses ještě nikdy s nikým neudělal."

"Ne... ne doopravdy, asi tak."

Siriuse ta nejednoznačnost překvapila, ale neřekl nic. "No. Tak abys věděl. Tohle byla. . . síla, podle mých měřítek."

"Vážně?"

"Ano."

Snape si ho přitáhl k sobě a on se nechal položit na zmačkanou košili na Snapeových prsou. Ucítil na nahém těle Snapeovy dlouhé paže. Jejich první takové objetí. Cítil, jak si začínají zvykat, jak se končetiny, úhly a plochy, opatrně setkávají. Vydechl a zachvěl se.

"Zima?" Ne, jsem v pohodě, chystal se odpovědět, ale pak ucítil jak ho Snape přitiskl k sobě a přikývl.

"Jo," zašeptal. "Jo." Pomalu zavřel oči a přemýšlel, jak dlouho ho Snape takhle nechá, jak dlouho bude ochotný snášet tak těsný kontakt. Tu košili radši nechám vyprat v Bradavicích, přemítal. Rosmertu by mohly napadat všelijaké věci. Na hradě plném dospívající mládeže jsou nejspíš domácí skřítci na tenhle druh skvrn zvyklí. O jednu míň nebo víc, na tom už nezáleží.