Rodina

2. září 1996, 08:21

Pro Harryho bylo čím dál tím těžší skrýt své zranění, když se trio prodíralo lesem v E6. Schovával ruku pod svým hábitem a každou chvíli kontroloval, jestli krvácení náhodou neustalo, zatím ale to štěstí neměl a ze ztráty krve se mu začínala motat hlava.

Nakonec už to ale nevydržel: „Hej, Zabini? Myslíš, že bychom nakonec přece jen nemohli jít tou kratší cestou? Nevím, jak daleko se s tímhle dostanu," a zdvihl svoji ruku.

„Hm?" otočil se Blaise a jadrně zaklel, když spatřil Harryho ruku. Rychle k němu přistoupil, aby zkontroloval vážnost zranění: „Zatraceně. Proč jsi nic neřekl? Změna plánu. Vracíme se do toho obchodu, tam tě sešijeme. Viděl jsem pár věcí, které můžeme použít," pustil Harryho ruku a odtrhl ze svého hábitu pruh látky.

„Tady, ovaž si to kolem rány. Krvácení to sice nezastaví, ale trochu to pomůže. A příště se ozvi hned."

„Prostě jsem nemyslel, že je to tak důležité," zahleděl se Harry provinile do země.

Hermiona vypadala pěkně rozzlobeně: „Vážně, Harry? Proč ses neozval, jestli jsi byl celou tu dobu raněný? Co?" to jí Blaise položil ruku na rameno a zavrtěl hlavou. Hermiona se trošku uklidnila a znovu se otočila na Harryho: „Příště se opravdu ozvi, ano? Jsme v tom všichni společně."

Harry přikývl a náhle mu něco došlo: „Počkat, říkals sešít?"

Blaise přikývl a vedl je dál na jih: „Musíme zastavit to krvácení. Asi nenajdeme žádné anestetikum, takže budeš muset zatnout zuby a pochlapit se. Zahlédl jsem v obchodě nějaké šicí potřeby a pár lahví whisky, tu můžeme použít jako dezinfekci. A říkám předem, že to bude pěkně bolet. Můžeš si tý whisky pak trochu loknout, jestli myslíš, že ti to pomůže, ale opovaž se opít. Mohlo by tě to stát život."

„To jsem neměl na mysli," zavrtěl hlavou Harry, „překvapilo mne, že toho víš tolik o mudlovské medicíně."

„Můj strejda je doktor. Motal jsem se mu po ordinaci od té doby, co…" a jeho rysy ztvrdly, „i když si všichni myslíte opak, ne každý zmijozelák je čistokrevného původu. Třeba já jsem napůl. Táta čaroděj a mamka byla mudla." Na kratičký okamžik si Harry myslel, že bude pokračovat, ale asi řekl vše, co chtěl.

Hermioně to ale nestačilo: „Byla mudla? Nechtěl jsi říct je?"

Blaise se zastavil a tvář mu potemněla: „Když vybrali ročník, kde byla Larissa, nesla to mamka hodně těžce. Mě bylo sotva pět let a nechápal jsem, co se děje. Jen jsem věděl, že je kvůli něčemu hrozně smutná. Jednou přijel na návštěvu strejda. Zrovna si hrál se Cynthií, mojí mladší sestrou. Nevím, co hráli, ale všiml jsem si, jak jde mamka na půdu. Nudil jsem se, tak jsem šel za ní…"

Harrymu se rozšířily oči, když se zrovna na něco rozpomněl. Kdysi ve čtvrtém ročníku na Péči o kouzelné tvory jim Hagrid ukázal testrály a Blaise je viděl. A jestli mohl testrály spatřit jen ten, kdo viděl někoho zemřít…

To ale Blaise už pokračoval: „Pochybuju, že o mně věděla. Byla otočená zády, když seskočila z té židle. Nemohl jsem nic udělat, jen koukat, jak se tam houpe. Nevím, jak dlouho jsem tam stál, než jsem začal křičet." Po tváři mu stekla slza.

Pokračovali dál v chůzi a po chvíli se měkce ozvala Hermiona: „Jak může být ministerstvo tak chladné? Jak mohou jen tak ničit lidské životy? Jsou stejně zlí, jako Voldemort."

Harry pohlédl na Blaise, který však nic neřekl. Otočil se na Hermionu, aby jí odpověděl: „Jsou horší, protože proti nim nikdo nebojuje."

„To se mýlíš," ozval se Blaise, "jsou lidi, kteří bojují, ale ministerstvo je hned označí za zločince a zavře je do vězení nebo je rovnou zabije, pokud moc kalí vodu. Pokud o tom odboji lidi vůbec ví, pak ta informace pochází od ministerstva a to řádně zcenzurovaná. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby se část smrtijedů k Pánovi zla přidala, jen aby svrhli ten systém. To je taky mimochodem asi jediná organizovaná skupina, která se o to snaží, i když svržení ministerstva není jejich hlavním cílem."

„I tak je to otřesné," zabručela Hermiona: „Neříkal pan Montgomery ve třídě, že se školy vybírají z celého světa? Takže v tom nemůže jet jen naše ministerstvo, že ne?"

Chvíli trvalo, než Blaise odpověděl: „Každá země s nějakou kouzelnickou komunitou má svoje ministerstvo kouzel. Název se může měnit podle toho, v jaké jsi zemi, ale ve výsledku se téměř jednohlasně všechny země sešly a shodly se na Hlavě 12. Kdo ví, jak vybírají školy. Možná o to hrají karty nebo si střihnou kámen-nůžky-papír. Těžko říct.

Zbývá 27 studentů

...

2. září, 08:43

Percy věřil, že už ví dost na to, aby mohl provést svůj plán, a tak zavřel knihu a připravil se vyrazit. Nevěděl, zda bude jeho mise úspěšná nebo ne a byl jen jeden způsob, jak to zjistit. Připravil si hůlku a přemístil se do školy na ostrově.

Gary Montgomery nevypadal vůbec překvapeně, když Percyho uviděl. Než se ale mohl pohnout, Percy jej trefil kouzlem Petrificus totalus. Jednoduché kouzlo, které zvládne i prvák, ale po čertech užitečné.

Percymu se nebezpečně zúžily vztekem planoucí oči. „Než vás pustím, chci abyste pochopil, že když neuděláte přesně, co vám řeknu, zabiju vás tím nejstrašnějším způsobem, na který přijdu. Tak pozorně poslouchejte. Deaktivujete všechny obojky a ohlásíte to všem na ostrově. Pomůžete mi všechny studenty sehnat a přemístit do Bradavic. Když se pokusíte o nějakou blbost, obrátím vás naruby a dám vaše vnitřnosti sežrat smečce hladových psů. Kapiš?" částečně uvolnil kouzlo, aby mohl Montgomery promluvit.

Dozorcovy oči blýskaly pobavením: „Vážně si myslíš, že mě zajímá, co mi uděláš? Řekněme, že mě zabiješ. Myslíš si, že se kvůli tomu zbortí svět? Hlava 12 bude pokračovat. Jsem postradatelný, stejně jako ty; výhrůžky ti nepomůžou."

Percy vztekle zavrčel a otočil se a něco, co vypadalo jako ovládací panel.

„Tak fajn. Řekni mi, jak vypnu ty obojky."

„A to mi jako budeš věřit? Naivko."

Z Percyho očí vyletělo pár opravdových jisker, když se Montgomeryho otočil: „Crucio!"

Dozorce se jen tak trošku zavrtěl a usmál se: „Děkuji pěkně, pane vrchní. Mohl bych dostat nášup?"

Percy o krok ustoupil. Co to je sakra za chlapa?

„Zvrácenej parchante," zašeptal a otočil se zpět k ovládacímu panelu. Zaklel, když si všiml, že tlačítka nejsou nijak označená. Nechtěl nazdařbůh nějaké zmáčknout a vyhodit tak nějakého studenta do vzduchu. Nebo hůř, všechny. „Do prdele práce!" vykřikl a praštil do zdi vedle obrazovky. Montgomery se začal šíleně smát. „Drž hubu," zašeptal Percy a sevřel pěst, „drž hubu jsem řek!" zavřeštěl na něj.

Petrificus totalus!"

Percym projela vlna děsu, když jeho tělo znehybnělo. „Promiň, Rone. Selhal jsem," pomyslel si a dopadl tvrdě na zem.

Ve dveřích stál jeden z Montgomerho asistentů, hůlku ještě napřaženou. Zamumlal protikouzlo a osvobodil svého šéfa z Percyho kletby.

Montgomery se protáhl: „Kde ses sakra, Sanchezi, flákal? Vždyť mě mohl zabít. Ále co…" sehnul se k Percymu a zašklebil se, „vím, že mě slyšíš. Bystrozoři jsou už na cestě," a ukázal na malou kameru u stropu v rohu místnosti, „mudlové mají tolik zábavných hraček. Vážně sis myslel, že jsi první, kdo se o něco takového pokusil? Tahle místnost je neustále pod dohledem a řekl bych, že máme dostatek důkazů na to, aby sis poseděl v chládku na pěkně dlouhou dobu."

Pokud to ještě šlo, Montyho úšklebek se ještě rozšířil a jeho oči se sadisticky zaleskly: „Co kdybych teď odpálil obojek tvého bratra? To bys asi ze sebe neměl moc radost, co?" a kopl Percyho do břicha a chladně se na něj podíval, „měl by ses naučit trochu respektu, hošíku. Snad ti v tom dlouhý a ničím nerušený pobyt v Azkabanu pomůže."

Sanchez ustoupil stranou a pustil do místnosti jednotku bystrozorů, aby si mohli Percyho odvést.

„Máš štěstí, že jsem takovej dobrák. Nechám tvého bratra být, stejně se zvládne nechat zabít i bez tvé pomoci. Měj se," a teatrálně nešťastnému Percymu zamával, když jej bystrozoři vlekli z místnosti.

Zbývá 27 studentů

...

2. září, 08:56

Harry měl oči zavřené, jak nejvíc dokázal. Trojka se dostala zpět do obchodu a Blaise se zrovna přehraboval věcmi, aby našel vše potřebné. Hermiona jej pozorovala s vytřeštěnýma očima.

Když se Blaise vrátil, posadil se k Harryho levé ruce: „Tak jo. Jehla, nit, whisky a nějaké obvazy z příruční lékárničky. To by bylo asi tak vše. Natáhni ruku."

„Už jsi to někdy dělal?" zeptal se Harry podezřívavě, oči stále pevně zavřené.

„Jo kdysi u strejdy," uchechtl se při té vzpomínce Blaise, „přišel mu tam takovej ohromnej černoch, že potřebuje zašít škrábanec rameni. Strejda měl tenkrát něco s prstem, nemohl dělat jemnou práci, a tak poslal mě. Chlápek měl strach z jehel a oči pevně zavřený, takže si nevšiml, že ho zašívá malej kluk. Dostal jsem pak pěkně nařezáno, protože jsem se nechal unést a vyšil mu tam blesk." Hermiona vyprskla smíchy.

„Tak jo připraven? Nějaká poslední přání? A natáhni už konečně tu ruku."

Harry zavrtěl zuřivě hlavou: „Ne, ne, ne! Nechci a nechci!"

Blaise si povzdechl a ruku mu chytil: „Nebuď jak malej," a nalil trošku whisky na Harryho šrám, aby jej vyčistil.

Harry se instinktivně snažil rukou uhnout, ale Zabiniho stisk mu v tom zabránil.

„Jau! Pálí…moc moc pálí! Už mi to nepřijde jako dobrej nápad!"

Blaise si ho nevšímal: „Jestli ti to uleví, ženský procházejí mnohem většíma bolestma, když rodí. Viděl jsem to u strejdy."

Harry dál vrtěl hlavou a snažil se ucuknout s rukou: „Nezájem! Nejsem ženská!"

„Ta kse tak nechovej! Mohla bys mi pomoct?" vzdychl Blaise směrem k Hermioně.

Váhavě k němu přešla: „Nevím ale jak. Nemám žádný výcvik ani nic podobného…"

„Stačí, když mu udržíš ruku v klidu a budeš mi podávat věci, o které si řeknu." Položil lahev whisky na zem, když se Hermiona přesunula blíž k němu, aby mohla chytit Harryho za ruku, zatímco se Blaise s vyplazeným jazykem snažil prostrčit nit uchem jehly.

Harry na okamžik otevřel oči, ale jakmile uviděl Blaise s jehlou o velikosti menšího meče v ruce, jak se k němu blíží, tak omdlel.

„No to snad neni pravda," povzdychl si Blaise, „no ale trochu nám to ulehčil, aspoň se nebude tak cukat," a začal opatrně sešívat Harryho ránu.

Během operace se Harry několikrát probral, ale hned se zase odporoučel do mdlob, když zjistil, že se do něj stále píchá jehlou. Hermiona sem tam podala Blaisovi whisky, aby ránu vyčistil.

Blaise byl s vyšíváním hotov za deset minut. Jako kdyby poznal, že už je po všem, se Harry probudil. Rychle se podíval na ruku, aby se ujistil, že nebude mít jizvu ve tvaru blesku i na ruce.

„Už to jen naposled vyčistím, než ti to zavážu. Tady, napij se, jestli chceš. Ale nepřežeň to, nebo se opiješ," Blaise naposledy polil Harrymu ruku alkoholem, lahev mu podal a začal jej obvazovat.

Harry přikývl a po whisky se natáhl. Bolest to utišilo, ale ne úplně: „Proč jsi mi nedal napít před tím?"

„Sliny by se dostaly do lahve a dezinfekční účinek by zmizel," vysvětlil Blaise a vstal: „Můžeme vyrazit?"

Hermiona roztřeseně vstala. I kdyby měla teoretické znalosti, pochybovala, že by byla schopná někoho takhle zašít.

Harry také vratce vstal, i když se málem zase svalil, jak se mu točila hlava: „Omlouvám se, že jsem se choval jako malý dítě."

Blaise se jen usmál: „Viděl jsem horší. Kdybych byl na tvém místě já, pochybuji, že byste se ke mně vůbec dokázali přiblížit." Prošel ještě jednou obchod a sebral další láhev whisky." Pro případ, že budeme potřebovat další dezinfekci," vysvětlil, když si všiml tázavých pohledů.

Trojice se přesvědčila, že na místě nenechala nic důležitého a vydala se znovu směrem ke klinice.

Zbývá 27 studentů

...

2. září, 09:15

Padma jemně zatřásla svojí sestrou, aby ji probrala. I když ji měla probudit v devět hodin, dovolila jí přetáhnout o patnáct minut.

„No tak. Vzbuď se."

Parvati se zavrtěla: „To už mám vstávat?" zeptala se zívajíc.

„Jo. Teď je řada na mě."

„Přemýšlela jsi o tom, o čem jsme se bavily? Že zkusíme někoho zavolat?"

Havraspárska se zahleděla do dáli: „Pořád si myslím, že je to špatný nápad. Nevíme, kdo hraje a kdo ne," už jen z té myšlenky se jí obrátil žaludek, „možná, že už ani není na živu nikdo, koho bychom vidět chtěly. Ale…" pohlédla vážně na svoji sestru, „ale pokud po poledním oznámení bude na živu někdo, s kým bychom se spojit mohly, tak je zavoláme."

Parvatin obličej se rozzářil a své dvojče objala: „Děkuju! Mám udělat seznam?"

Padma pokrčila rameny: „Jak chceš. Já se musím vyspat," pak se ale usmála, „nech mě pak kouknout na ten seznam, až ho budeš mít, jasné?"

Parvati přikývla, když její sestra uléhala ke spánku. Vytáhla z batohu tužku a na zadní stranu svého Seznamu smrti začala vypisovat jména lidí, kvůli kterým mělo smysl riskovat. Střelila po své sestře pohledem a usmála se, když napsala další jméno. Padma si myslela, že o tom neví, ale Parvati dokázala poznat, že má její dvojče pro jednoho z chlapců slabost. Způsob, jakým se na něj dívala, jemné rozdíly v jejím chování, toho všeho si Parvati všimla. Trochu ji trápilo, že se Padma rozhodla se jí nesvěřit, i když její důvody dokázala pochopit.

Když dokončila Seznam dobra, jak se mu rozhodla říkat, usmála se a pohodlně se opřela. Vše nakonec dobře dopane.

Zb7vá 27 studentů

...

2. září, 09:27

Wayne Hopkins (chlapec 10, Mrzimor) si povzdychl, opřel se zády o strom a vytáhl mentolovou cigaretu. Nikdo mu nerozuměl. Čekal před školou, když se z ní vynořila Megan Jones (dívka 10, Mrzimor). Všimla si jej a začala se mu vysmívat. Určitě jen záviděla, že v šatech vypadá líp, než ona. Rozhodl se, že nebude dál poslouchat její úzkoprsé názory, a tak napřáhl svoji ruku s perfektně upravenými nehty ve všeříkajícím gestu a odběhl pryč.

Většinu noci strávil bezvýsledným hledáním svého idolu. Podle ranního oznámení byl sice naživu, ale to bylo před třemi a půl hodinou. Za tu dobu se toho mohlo hodně změnit, zvlášť když se často ozývala střelba. Ale neměl strach. Ostatní vnímali jeho idol jako křehkého slabocha, ale Wayne v něm viděl skrytou sílu. Kdyby aspoň byl jako on…

Zeptal se jej minulý rok. Prostě k němu přišel a zeptal se, jestli u něj má šanci. Když Wayne chtěl, dokázal být dost přímočarý. Věděl, co je zač, a k čertu se všemi ostatními. Bohužel, chlapec na něj jen divně koukal a pak z něj vypadlo, že je na holky a že u něj šanci nemá. Škoda, ale vždycky existovala naděje, že si to jen nechce přiznat.

Wayne pohlédl na svoji zbraň, Derringer .22 s jediným nábojem. Tragédie. Nikdy v ruce nic takového nedržel, takže pochyboval, že by dokázal vůbec zamířit. Měl ale jen jednu šanci na zásah, a tak se bude muset setsakramentsky snažit.

Pomalu přičichl k cigaretě a užíval si jemné aroma, než ji zapálil. Jen málo lidí si dokázalo řádně užívat i ty nejmenší maličkosti. Možná byl jen staromilský, ale snažil se nebýt nikdy tak zaneprázdněn, aby zapomněl užívat si života.

Usmál se a nechal myšlenky volně plynout: „Neville, lásko, taky se máš tak dobře jako já?"

Zbývá 27 studentů

...

2. září, 09:36

Ron a Pansy kráčeli v tichosti bok po boku. Díky svým zraněním se nedostali za ty dvě hodiny, co spolu šli, moc daleko. A také díky občasné hádce. Ani jeden nevěřil tomu druhému natolik, aby jej nechal jít za sebou, a tak šli vedle sebe, nechávaje mezi sebou slušný odstup.

Ron začínal být naštvaný a znovu zkontroloval mapu, koutkem oka však nespouštěl Pansy z dohledu. Zastavila se, když si jej všimla, pozorujíc jej ostražitě. Ron si byl na sto procent jistý, že mu netrvalo takovou dobu, aby se dostal od kliniky tak daleko. A to ještě neběžel rovně. Obviňoval Pansy, že jej zdržuje. Provrtal ji pohledem a ona se na ně zamračila.

„Jestli máš problém, pochlub se," štěkla na něj otráveně.

Ron zavrtěl hlavou a sklidil mapu: „Nemám problém. Ale měli jsme u kliniky být už dávno. Seš moc pomalá."

Pansy se zkřivila tvář vztekem: „No tak mi promiň, že mám díru v noze! Nemusel jsi jít se mnou, to přece víš! Nežádala jsem tě o to."

„Možná, ale nebylo by správné, nechat zraněného člověka napospas okolí."

„Tak přestaň pindat!" křikla a rozhodla vztekle rukama.

Ron zamumlal něco, co podezřele znělo jako „jediná pinda seš tu ty," ale Pansy se rozhodla, že to přejde bez komentáře.

„Takže kde jsme?" zeptala se po pár minutách, když měli oba dost času na to, any se uklidnili.

„Jihovýchod F8. Vidíš? Stromy začínají řídnout, klinika musí být někde před námi. Támhle!" vyhrkl a ukázal před sebe, „tam mezi stromy, už to není daleko."

Pansy si jej opatrně prohlížela. Něco jí vrtalo hlavou.

„Proč ti Neville dal ten meč? Co se stalo s tvojí vlastní zbraní?"

Ronův v obličeji malinko pobledl: „Já, ehm, ztratil jsem ji, když mne napadli."

„A kde tě napadli?"

Zrudly mu uši. Nikdy nebyl dobrý lhář a věděl to.

„Copak na tom záleží? Vidíš? Zmákli jsme to." Než však stačil vejít, Pansy mu vstoupila do cesty. Ustoupil spěšně o krok zpět.

Podezřívavě mhouřila oči: „Tak mi řekni, proč jsi sem nechtěl jít? Proč všechny ty tajnosti?" podívala se skrz skleněné dveře a propíchla Rona pohledem: „Vevnitř je něco, co nechceš, abych viděla, že jo?"

Ron o pár kroků ustoupil, připraven utéct, když bude muset.

„No dobrá, podívej. Opravdu mě napadli. Byla to sebeobrana, takže mě nemůžeš vinit za to, co jsem udělal. Tím chci říct, kdyby uměl Goyle trochu líp mířit, už bych byl mrtvý," a ukázal na zranění na svém boku.

„Můj bože!" ustoupila ke dveřím Pansy, „tys ho zabil?!"

„On se snažil zabít mě, byla to sebeobrana!"

Pansy narazila na dveře, nemohla ustupovat dál a tak vkulhala dovnitř.

„Ne! Počkej!" vyběhl za ní Ron a málem se srazil s dveřmi, které se zavíraly. Zaslechl Pansyno zaječení, když vstoupil do čekárny a ztuhl, když ji uviděl vycházet dveřmi od doktorských kanceláří s paralyzérem napřaženým před sebou. Ron udělal krok kupředu s rukama rozpřaženýma, „Já…"

„Nech mě!" zakvílela Pansy, „drž se zpátky!"

„Prosím, nech mě to vysvětlit!" Ron udělal další krok kupředu a Pansy se po něm ohnala paralyzérem. Minula jej jen o několik palců.

„Uhni!" zakřičela a znovu se ohnala. Bránil jí v cestě ven.

„Já jen…"

Pansy vyrazila kupředu a paralyzérem jej omráčila. Když padal k zemi, proběhla kolem něj a dveřmi ven, přes slzy ani nevěděla, kam běží.

Zbývá 27 studentů