Sherlock odnesl Johna do své postele a zbytek noci a následující ráno strávil po jeho boku. Odmítal se od něj hnout a odmítal kohokoliv pustit do místnosti. Jedno z čího rozkazu bylo služebnictvo vysláno, Sherlock je všechny výhružkami zahnal pryč.
Nechce, aby někdo zjistil, že John žije. I když je na pochybách, jak dlouho ještě. John je neuvěřitelně bledý, dýchá jen slabě a absolutně nejeví známky života.
„Johne, prosím tě, probuď se." zamumle Sherlock zoufale asi po tisíce.
„Mrtví se neprobouzejí, Sherlocku." ozve se od dveří Mycroftům klidný hlas.
Sherlock okamžitě stojí čelem k bratrovi, ve tváři vzteklý výraz.
„Vypadni!" zařve. „Nech nás být a vypadni! Všichni nás nechte být!"
„To vážně takhle vyvádíš kvůli jednomu mrtvému člověku?" zeptá se Mycroft skoro nevěřícně.
„Ještě není mrtvý." zasyčí Sherlock nenávistně.
„Cože?" zarazí se Mycroft nevěřícně. Poprvé jeho chladný výraz nahradí opravdové překvapení. Nebo spíše šok.
„Vždyť jsi pil, tak jak-"
„Nezabil jsem ho. A ty ho taky nezabiješ." řekne Sherlock varovně.
„On je tvá prvotina. Musíš ho zabít!" řekne Mycroft přísně.
„Z prvotiny se musím jen napít. Zabití je vedlejší efekt." odsekne Sherlock.
„Otec z toho nebude mít raodst." řekne Mycroft varovně a přivře oči.
„Sami jste mi ho dali jako dar. Můžu si s ním dělat, co chci." připomene mu Sherlock a dál stojí u postele, připravený po Mycroftovi skočit, kdyby třena jen naznačil, že chce Johnovi ublížit nebo se k němu jen přiblížit.
„Myslíš si, že jsi vyhrál?" zeptá se Mycroft chladně.
„Je můj a vy ho necháte být. Je ti to jasné?" zeptá se Sherlock výhružně.
„Jak myslíš." zamračí se Mycroft varovně a odejde.
Sehrlock si stoupne rovně a obrátí se čelem k Johnovi. Blonďatý muž dál leží v posteli, bledý a nehybný jako předtím.
„Johne, do háje, tak už se probuď, slyšíš?" řekne Sherlock tiše. „Dokud spíš, tak odsud nemůžeme pryč, tak toho nech a vstávej. Johne, prosím." Sherlock si klekne vedle postele a pevně v rukách stiskne Johnovu dlaň.
