Kapitola IX

"(...) Záhadou rovněž zůstává proroctví o neznámém člověku, jež získá v blíže neurčené budoucnosti titul 'Strážce Giratiny.' Listiny popisující tento podivuhodný výrok jsou ztraceny a tak nezbývá, než sledovat několik různých spekulací tradovaných formou ústní lidové slovesnosti. (...) Ani jedna se však nezdá býti hodna zájmu vážného badatele, neb nedokáží zodpovědět původní otázku: Proč by bájný pokémon Giratina, nadlidskými schopnostmi vládnoucí, ustanoviti měl svým strážcem člověka, zástupce rodu slabšího a Giratinou ba nemilovaného? (...)"
- "Úvahy o pověstech pokémoních", (autor neznámý)


V Antisvětě začal nový den. Cyrus stál sám na jedné z plošin nedaleko místa, kde Giratina přímo před jeho očima zabil muže i s jeho pokémony. Uvažoval nad svými možnostmi. Pohrával si přitom s hnědým poké ballem a Silph scopem. Oba předměty patřily tomu muži. Tento podivný odkaz byl ovšem jedním z důvodů, proč se šéf Galacticu nemohl rozhodnout. Má se sám ihned vypravit k portálu, který otevřel právě tento muž, a chopit se tak možná jediné šance k útěku? To mu radily jeho životní zkušenosti a povaha.

Druhá možnost by byla pro něj atypická, ale jeho nejnovější zážitky v tomto proklatém místě ho nutily ji vážně uvážit. Možná by se měl vrátit pro tu dívku nebo pro Trise - nebo pro oba? A poté utéci s jejich pomocí. Je docela možné, že Giratina bude předvídat jeho způsob uvažování a u portálu čekat... A Cyrus mohl jen těžko doufat, že jej porazí sám.

Když se konečně rozhodl, vykročil vstříc svému osudu.


Tris bloudil Antisvětem a volal svého věrného Zoroarka. Tris tady svého pokémoního kamaráda nehodlal nechat napospas osudu. Jeho dobrý skutek ho ovšem vyšel draho: Zoroarka nenašel a sám se ztratil.

Když už začal propadat zoufalství, stalo se něco podivného. Našel pokémona, ale nebyl to jeho Zoroark. Byla to Starmie.

Chlapec a hvězdice na sebe narazili zdánlivě náhodou. Mořský pokémon ve skutečnosti následoval Trisovo hlasité volání, dokud jej nedostihl. Starmie se totiž snažila najít pomoc pro svou trenérku, uvězněnou na jedné z plošin, protože se k ní sama nemohla dostat. To ovšem Tris nevěděl a jeho první myšlenky byly po vzoru Týmu Galactic - pokémona chytit, lhostejno jestli byl divoký nebo někomu patřil. Pak se ovšem zamyslel. Zde se mohlo stěží nacházet mnoho lidí, kterým by hvězdice patřila. Nejspíše bude patřit Cynthii nebo tomu malému kazisvětovi z Twinleafu. A pokud ano, nebude lepší zachovat se přátelsky? Možná že pokud prokáže dobrou vůli a pokémona vrátí, Cythia a prcek se nad ním slitují. Pak by ho mohli vzít s sebou pryč z toho příšerného labyrintu...

Takto přemýšlel, když Starmie začala před ním poskakovat a otáčet svými cípy, aby upoutala jeho pozornost. Pak se k němu otočila zády, odhopsala kousek od něj a znovu se k němu otočila. Chce, abych šel za ní, napadlo Trise. Je možné, že se Starmie neztratila, ale byla za ním úmyslně poslána? Rozhodl se však, že ji bude následovat. Mohla by to být jeho jediná šance na útěk.

A tak se tato dvojice, chlapec a poskakující mořská hvězdice, vydali na cestu. Ušli však sotva pár set metrů, když se před nimi z přítmí vynořila silueta lidské postavy. Trisovi se rozbušilo srdce.


Dani hledala Trise a svou Starmie a zničehonic oba stáli před ní. Bylo to tak překvapivé, že trvalo dobrých pár vteřin, než ji naplnil pocit štěstí. Ano! Oba jsou naživu a oba jsou v pořádku! Náhle ji připadalo, že všechno to trápení a problémy měly smysl. Bylo to poprvé od začátku její strastiplné cesty, kdy pocítila nefalšovanou radost.

Když jí došlo, že se jí to nezdá, musela potlačit nutkání rozběhnout se k Trisovi jako blázen a obejmout ho tak silně, že nebude moct dýchat. A tak tam stáli a zírali na sebe, dokud Dani konečně nevyhrkla: "Trisi! Starmie!"

Hvězdice zareagovala radostným poskakováním a vyrazila své trenérce vstříc. Něco ovšem nebylo v pořádku, protože Tris se tvářil zmateně, ne potěšeně. Radost začala z Dani vyprchávat v očekávání něčeho zlověstného. Tris k ní vykročil a vyslovil prostou otázku, která ji zranila více než deset Giratinových kleteb.

"My se známe? Nezlob se, ale já se nepamatuju."

Ne! Ne! NE! chtělo se Dani křičet, ale byla natolik konsternována, že zůstala jen tiše civět.

"Je tohle tvoje Starmie? Neviděla jsi tady někde mého Zoroarka?" pokračoval chlapec, aniž si uvědomoval, co se odehrává v hlavě Dani.

Co mu Giratina udělal? uvažovala dívka, stále neschopna odpovídat na Trisovy otázky. Díky šampionovým článkům věděla, že Giratina má jakési nadpřirozené schopnosti mimo běžné pokémoní útoky - stejně jako Dialga a Palkia. Dále díky článkům věděla, že Giratinovy schopnosti by neměly fungovat na lidi jako ona, kdo mají upřímný hezký vztah se svými pokémony, založený na přátelství a vzájemném respektu. Na základě těch samých článků měla dojem, že tyto schopnosti (nebo přímo "kletby", jak je bez servítek nazýval šampion) mají různá omezení a limitovaný dosah. Tohle ovšem vypadalo, že Giratina má mnohem větší moc, že si myslela. Dokáže ta bestie ovlivnit lidem vzpomínky? A co když dokáže ještě víc? Znovu dostala strach.

Dani si uvědomila, že je nepřirozené ticho. Tris si ji starostlivě prohlížel. Zřejmě vyhlížela hloupě, když tady jen tak stála s prázdným výrazem v obličeji a ignorovala jeho otázky. Konečně se vzpamatovala natolik, aby si s chlapcem promluvila.

"Ty si mě nepamatuješ? Byl jsi můj nejlepší kamarád v Týmu Galactic."

Tris se zatvářil pochybovačně. Stěží potlačila zklamání.

"Myslím, že bych si pamatoval-" začal.

"Giratina...!" přerušila ho frustrovaně Dani. Následně jí vyletěla z pusy tak vulgární urážka na adresu legendárního pokémona, až se chlapec až zarazil.

"Giratina ti něco musel udělat," vysvětlovala dívka. "Nevím co přesně, ale to je fuk. Nebudeme riskovat, že nás oba zabije. Musíme odsud pryč, dokud je portál stále otevřený."

"Dobrý nápad," ozvalo se někde po jejich boku.

Dani i Tris překvapením nadskočili a otočili hlavy k nově příchozímu. Byl to Cyrus, který nedaleko odsud sledoval dívčin a vědcův marný souboj s legendárním pokémonem a mužovu smrt. Bývalý šéf Týmu Galactic doufal, že se rozhodl dobře.

"Šéfe?" vydechl překvapeně Tris.

Cyrus na jeho překvapení nereagoval (už mu přišlo příliš všední) a místo toho k nim vykročil rychlým krokem.

"Máš pravdu, že mu Giratina něco udělal," pokračoval šéf Týmu Galactic za chůze. "A taky máš pravdu, že vysvětlování může počkat, až se odsud dostaneme. Musíme k tomu vašemu portálu. Hned!"

Zmatená Dani se stále snažila pochopit fakt, že drby nelhaly a Cyrus byl celou dobu uvězněn v Antisvětě. Když ji i Trise jejich bývalý šéf nevybíravě popadl za paže, začala se pochopitelně vzpouzet.

"Přestaň ztrácet čas a jdeme," obořil se na ni Cyrus. "Nebo chceš dopadnout jako tvůj kamarád, co měl Magnezona a sebevražedný plán?"

Připomínka Braxtera ji upozornila na nebezpečí, v jakém se všichni nacházeli. Kývla na souhlas, ale rebelantsky se vykroutila z Cyrusova sevření. Chtěli vykročit vpřed, ale tentokrát začal vzdorovat Tris: "Hej! Já nikam nejdu bez svého Zoroarka."

Bojovně pohlédl do zklamaných Cyrusových očí.

"Už zase ten tvůj Zoroark?" povzdechl si šéf Galacticu. "Vykašli se na něj, evidentně tady nikde není. Nejspíš odtud utekl bez tebe. Pěkný kamarád, mimochodem."

"Co vy o tom víte?" obořil se na něj chlapec. Zlost mu na chvíli dala zapomenout, s kým se baví. "Zoroark by mě takhle nikdy neopustil. Vím, že by udělal cokoli, aby mi pomohl. Pokud tu není, někdo ho musel ukrást!"

Chapcova naivita rozzuřila Cyruse natolik, že na chvíli zapomněl na svou vlastní radu Dani. Začal Trise poučovat o tom, že v Týmu Galactic se hraje na poslušnost pokémona, nikoli kamarádství. Přerušila ho Dani, tahající za jeho rukáv.

"Dobře, DOBŘE!" překřičela ho. Konečně zmlknul a otočil se k ní.

"To stačí. Jak jste říkal, tohle vyřešíme až potom, co odsud vypadneme."

Pak se Dani otočila k Trisovi: "Myslím, že má pravdu. Pojď s námi, tady nemůžeš zůstat. Žádný Zoroark tu není. Třeba bude bloudit někde na Coronetu."

Starmie poskočila a zatočila svými cípy, jako by chtěla podpořit názor své trenérky.

Trisův výraz prozrazoval, že si uvědomuje marnost svého počínání a souhlasí s jejím návrhem. Dívka v duchu úlevou vydechla. Pak řekla: "Tak už pojďme... Snad se Giratinovi vyhneme. A pak se můžeme modlit, aby na nás nečekal šampion."

"Cynthia tady ještě je?" zeptal se Tris, který samozřejmě nevěděl, kolik se toho změnilo během jeho pobytu v Antisvětě.

Jeho otázka následně zmátla Dani, která zase nevěděla o časové smyčce, v níž byl její kamarád uvězněn. Když si Cyrus s hlubokým povzdechnutím uvědomil, že se situace bez vysvětlování neobejde, ujal se ho sám. Dal oběma náctiletým trenérům tu nejstručnější verzi událostí v Antisvětě, jaké byl jen schopen. Dani vypadala překvapeně, ale ne tolik jako Tris.

"Takže, takže," koktal chlapec, "už tady můžeme být celé roky..."

Oči se mu rozšířily šokem.

"Ne, jenom-" vyhrkli Dani a Cyrus současně. Šéf Týmu Galactic dořekl "měsíc", zato dívka "necelý rok". Překvapeně na sebe pohlédli.

"Nesmysl," vydechl Cyrus. "Pamatuji si jenom měsíc."

"Poslouchejte mě, oba dva jste nezvěstní skoro rok." řekla Dani. "Pokud si pamatujete jenom měsíc, tak na vás Giratina taky seslal jednu z těch svých kleteb."

Trvalo chvíli, než se Cyrus s touto informací vypořádal. Zdálo se, že se s tím smiřuje mnohem lépe než Tris. Zřejmě to nebylo poprvé, co byl v tomto místě zklamán nebo zaskočen.

"O důvod víc odsud vypadnout," vzpamatoval se Cyrus, stále trochu otřesen nepříjemným zjištěním, se kterým nepočítal. Všichni tři se shodli, že už promrhali dost času a vykročili směrem k portálu v čele s Dani a její Starmie.

Během cesty probíhalo další vysvětlování. Dani se od Cyruse dozvěděla o vlastnostech Antisvěta (což vysvětlovalo podivné úkazy, které o něco dříve zažila osobně) a to dost otřáslo její vírou, že portál určitě najdou včas. Cyrus se zase od ní dozvěděl jiné nepříjemnosti. Dívka ovšem neměla odvahu zmínit Braxterovo jméno, už kvůli Trisovi. Vše ostatní bylo ovšem zcela zastíněno informací o šampionovi. Dani se po dlouhé době odhodlala říct jiným lidem o tom, jak se před ní dívka v bílé čepici proměnila v chlapce s červeným baretem. Paradoxně jí oba její společníci uvěřili. Po tom všem, co se dnes dozvěděli, jim to zřejmě nepřišlo o moc více překvapující.

"Stejně je to divné," řekl Tris.

Bylo to poprvé, co promluvil od chvíle, kdy vykročili směrem k časoprostorovému portálu. Chlapec pokračoval: "Myslíš, že na šampiona taky seslal kletbu Giratina?"

Dani nechápala, kam tím míří. Asi to šlo poznat z jejího výrazu.

"Chci říct," pokračoval Tris, když se všichni tři bezděky zastavili. "Jak to, že si toho nikdo nikdy nevšiml? Říkala jsi, že Giratina mohl něco udělat s mými vzpomínkami. Možná, že to dělá častěji, než si myslíme... A na větší úrovni..."

"Mě spíše zajímá," vložil se do toho Cyrus, "jak to, že sis toho všimla zrovna ty, když si nikdo jiný nic takového neuvědomuje."

Dani to zajímalo taky. Jediná teorie v její hlavě, která to vysvětlovala, spoléhala na její imunitu vůči kletbám Giratiny. Když to však šéfovi Galacticu řekla, zavrtěl nesouhlasně hlavou.

"To nedává smysl. Přeci nejsi jediná trenérka na světě, která kdy zachránila život vlastnímu pokémonovi," zareagoval Cyrus.

A pak si ji začal zvědavě prohlížet, jako by byla nějaká přírodní kuriozita, jejíž cenu si teprve teď uvědomil. Dani se jeho pohled nezamlouval. Ani to, jak jeho ruka zajela do kapsy jeho vesty a začala si jako by podvědomě pohrávat s miniaturním přístrojem uvnitř.

Zdálo se jí to, nebo se kdesi poblíž ozvalo sotva znatelné zachrčení?

Chtěla je pobídnout k pochodu, ale Cyrus se najednou zachmuřil a zeptal se: "Jak jsi říkala, že se jmenuješ?"

"Neříkala. Jmenuju se-" ale nedopověděla. Země pod jejich nohama se začala chvět. Zoufale se snažili udržet rovnováhu a přitom uviděli, jak začíná praskat.

A potom svět kolem nich explodoval.


Giratina uzavřel nový časoprostorový portál, vytvořený tím arogantním vědcem. Udělal to pomocí substance, které lidi říkali s přehnaným nadšením "Esence Giratiny." Jakmile bylo dokonáno, vydal se hledat šampiona, aby s ním naposledy zúčtoval. Místo toho však našel Dani s Cyrusem a tím jeho poskokem. Lépe řečeno je uslyšel, protože nerozumně křičeli jeden přes druhého, jak se snažili mezi sebou dohodnout. Protože měl jistotu, že šampion mu nikde utéct nemůže, a protože se mu nezamlouvala představa jeho nepřátel spojených dohromady, rozhodl se nakonec přece jen vypořádat nejprve s nimi. Když však dorazil na místo, kde před chvíli křičeli jako na lesy, byli už pryč. Nejspíše na cestě k portálu, pomyslel si a usmál se nad jejich marnými nadějemi.

Nakonec je dostihl, když se na chvíli zastavili, aby prodiskutovali k jeho velkému překvapení kletbu, seslanou na šampiona. Ukrýval se pod plošinou, na které stáli, a zuřil na Dani. Ten malý kazisvět mu způsobil tolik problémů. Kdyby jen Giratina tušil, jak to dopadne a že bude mít odvahu vrátit se do Antisvěta, nikdy by Dani nenechal žít...

A pak zaútočil, rychle a bez varování. Ancient Power roztrhl plošinu nad ním na několik kusů a lidé i pokémoni na ní stojící byli odhozeni stranou jako papíry ve větru. Někteří měli štěstí a zůstali ležet na jednom z kusů kolébajících se prostorem nad Giratinou. Cyrusův poskok ovšem visel za ruce z okraje utrhnuté plošiny a hrozilo mu, že se každou chvíli zřítí, nebo odletí do prostoru mezi plošinami.

Giratina vzlétl mezi troskami poletujícími prostorem nahoru nad celé to divadlo a shlédl dolů.

Na nejnižším zbytku plošiny ležel Cyrus, zřejmě omráčený. Vedle něj ležela Starmie, silně pošramocená a s blikajícím středovým drahokamem. Rozeznal dokonce Recover, o který se pokoušela. Kousek dál o něco výše visel Cyrusův nohsled, zoufale se snažící udržet za hranu utržené plošiny, na které zůstala ležet i Dani. Naštěstí pro Trise, ale ke Giratinově rozčarování, se Dani vzpamatovala z útoku. Pán Antisvěta viděl, jak pomocí poké ballu odvolala hvězdici pod sebou do bezpečí a hned na to se vrhla podat ruku tomu chlapci.

Už zase všechno kazí, pomyslel si Giratina. Měl toho dost a rozhodl se jednat. Slétl dolů k nim. Dani byla k němu otočená zády, ale chlapec ho zřetelně viděl a oči se mu rozšířily strachem.


Dani klečela nad Trisem a snažila se potlačit paniku. Starmie zachránila, k Cyrusovi se dostat nemůže a teď ještě Tris... Natáhla ruku.

"Rychle, chyť se!" vykřikla.

Nebyla si vůbec jistá, jestli bude mít dostatek síly. Když ji napadlo, že by možná měla povolat Rapidash, uviděla v Trisvých očích hrůzu. Ale už se nestačila ohlédnout, aby uviděla, na co za ní zírá. Něco jí hrubě odstrčilo stranou a ona jen koutkem oka zahlédla, jak to něco praštilo do kraje plošiny. Trisovi zůstal v ruce kus kamene, když odlétl kamsi do prostoru bez plošin a gravitace, mimo její dosah.

"NE!" vykřikla a jako smyslů zbavená se hnala vpřed s napřaženou rukou, jako by snad mohla ještě na Trise dosáhnout a stáhnout ho zpět do bezpečí.

Cosi velkého tlustého se jí omotalo kolem pasu a zvedlo ji do vzduchu jako bezmocnou hadrovou panenku. Zároveň ji to otočilo a ona pohlédla přímo do krutých rudých očí. Giratina ji zvedl svým mohutným ocasem. Zdrcující sevření jí působilo bolest, ale mnohem více vnímala strach. Bylo nemožné nevzpomenout si na Braxterovo mrtvé tělo.

Když na ni promluvil, strach vystřídal šok.

"Znovu se setkáváme, Dani."

Pokémon, který umí mluvit?!

"Opět jsi mne zklamala. Proč ses vrátila do Antisvěta? Tolik máš ráda svého lidského věznitele?"

O čem to sakra mluví?!

"Riskovala bys kvůli lidskému póvlu vlastní život? A bojovala kvůli němu s jiným pokémonem? Taková odporná zrada..."

Dani už se nedokázala udržet: "Ty jsi nejenom hnusná zlá stvůra, ale ještě navíc jsi šílený!"

Vládce Antisvěta zesílil své sevření. Dani vyhrkly slzy bolestí.

"Šílený? Vůbec ne. Vidím, že ještě stále žiješ ve lži. Myslel jsem si, že setkání s tím chlapcem ti otevře oči."

Dani zděšeně pohlédla do Giratinových očí. Došlo jí, o čem mluví, a najednou věděla, že je to pravda.

"Neříkej mi, že se stále považuješ za člověka. Už dost té hloupé hry, Dani. Dobře vím, že jsi Zoroark. Tvoje schopnost vytvářet iluze ošálila spoustu lidí, ale mě tím neoklameš!"

Už dříve měla neurčité podezření, ale vždy bylo jednodušší se uchlácholit tím, že vysvětlení všech podivností v jejím životě je naprosto nepravděpodobné, tudíž nerealistické a tudíž to tak prostě nemůže být. Dani jen zírala do Giratinových očí, neschopna zpochybnit jeho slova. Všechny její vzpomínky, které tak pracně před několika měsíci potlačovala, se začaly vracet a vytlačovat z hlavy její současné lži a polopravdy... polopravdy, ve kterých byla zběhlá. Používala jich, aby se vypořádala s jakýmkoli problémem, ať už to byl nepříjemný policejní úředník nebo bolestivá minulost, kterou bylo třeba nechat zmizet pro dobro jejího trenéra Trise...

Illusion... unikátní schopnost Zoroarků. Ano, vzpomíná si, použila ji nejen na své okolí, ale i na sebe a na svou vlastní mysl. Nikdo by nebral vážně Zoroarka bez trenéra a už vůbec ne Tým Galactic. Tris potřeboval nutně nikoli pokémoního, ale lidského kamaráda... Uvědomila si, že i to je vlastně jen polovina pravdy. Měla i jiný, sobečtější důvod, proč předstírat, že je člověkem tak silně, až se to v její mysli stalo skutečností.

Proti její vůli ji zaplavil příval skutečných vzpomínek a Dani to přivádělo k šílenství. Všechno bylo špatně, musí zachránit Trise! Teď je fuk jestli to udělám jako člověk nebo jako pokémon, přesvědčovala sama sebe. Začala sebou házet, marně se pokoušela vyprostit s Giratinova sevření.

Giratina se jí nepokrytě vysmál.

"Ne, tentokrát mi neutečeš, ani tě nenechám odejít. Dokázala jsi mi, že potrestat tě permanentní iluzí není dostatečné opatření. Myslel jsem, že vypadat nepřetržitě jako člověk bude pro jakéhokoli pokémona nesnesitelné. Obzvláště, když jsem ti dal schopnost mluvit lidskou řečí, pak byla tvoje iluze opravdu nechutně dokonalá..."

Dani sebou stále mlela, ale bezvýsledně. Přestala, když místo své lidské ruky před očima uviděla tmavou pokémoní tlapu. Iluze se nadobro rozpadla. Byl to hrozný nezvyk, vidět svou vlastní končetinu jako pokémoní po tolika měsících. Na chvíli ji to ohromilo tak, že trvalo pár vteřin, než k ní dolehla další slova vládce Antisvěta.

"Mýlil jsem se, že? Nevědomky jsem ti splnil tvoje tajné přání - být člověkem! Jinak nechápu, proč ses s tou iluzí tak rychle smířila a přijala ji jako novou pravdu. Pokémon, který nejen že chce být s lidmi... ale chce být jedním z nich... a je ochoten lhát a předstírat, aby toho dosáhl! Jak... odporné..."

Dani pohlédla Giratinovi do očí a její strach se zdvojnásobil.

"Ty jsi skutečně ten nejodpornější pokémon, jakého jsem kdy potkal," zasyčel pán Antisvěta nenávistně. "Velmi mně to zjednodušuješ, Danielle."

Sotva to dořekl, otevřel se jeden z poké ballů na jejím opasku. To Rapidash vyrazila na pomoc své kamarádce. Vzápětí se otevřel druhý poké ball a na scéně se objevila Starmie - stále ještě raněná, přesto hodlající bránit svou kamarádku.

"Nebuďte hloupí. Varuji vás, že se zrádci nemám žádné slitování," zavrčel na ně Giratina.

Místo odpovědi na něj Rapidash výhružně namířila svůj roh. Starmie poskočila a použila Recover, aby se znovu dostala do bojeschopné kondice. Dani byla napůl dojatá a napůl vyděšená. Jestli Giratinu neporazíme...

Když se Rapidash rozběhla proti vládci Antisvěta útokem Flame Charge a Starmie použila podruhé Recover, Giratina zlostně zařval a chystal se vzlétnout z jejich dosahu - s falešnou dívkou neustále v sevření. Dani ovšem využila toho, že se legendární pokémon nesoustředil na svého zajatce a volnou tlapou se ohnala po dračím ocasu - útokem Night Slash.

Vládce Antisvěta zavyl bolestí a jak Dani doufala, uvolnil své sevření. V očekávání pádu dopadla bez zranění na nohy, hned vedle Rapidash a Starmie. Odhodila ze zad svou brašnu a odepnula si opasek. Teď když byla opět Zoroarkem, připadaly jí strašně nepřirozené. Přitom si ani nevšimla, že z odhozené brašny se kromě zbytku pokémoních léčiv vysypala i krabička s jejím talismanem. Otevřela se a vykutálel se z ní Timer ball, do kterého ji kdysi chytil Tris.

Giratina na ně vrhl nepříčetný pohled a otevřel miniaturní portál, kterým před očima ostatních pokémonů zmizel. Dani dostala zlou předtuchu. Nebyla si jistá, zda Giratinovo zmizení bylo součástí útoku Shadow Force. Ale pokud ano, Starmie jako psychický pokémon byla zřejmě Giratinův cíl a byla v nebezpečí. Instinktivně zmatenou hvězdici odstrčila stranou a přesně jak se obávala, vzápětí přišel útok Shadow Force. Portál se objevil přímo za Dani a dračí pokémon do ní vrazil plnou silou.

Dani ucítila tupý náraz a pak už jen zůstala ležet na zemi. Útok sice přežila, ale boj pro ni skončil. Bolest, kterou cítila po celém těle, ji ochromovala natolik, že se nedokázala ani postavit na nohy. Připadala si jako opilá. Všechno se s ní točilo a své okolí vnímala pouze částečně. Slyšela zvuky pokémoního zápasu, ržání Rapidash a bestiální řev Giratiny. Dvakrát koutkem oka zachytila bělostný záblesk... možná Starmie použila Ice Beam? Vnímání se Dani zhoršilo a začalo se mísit s jejími vzpomínkami...

Viděla znovu den, kdy se Tris stal oficiálně gruntem Týmu Galactic. Dani byla tehdy kamarádovi po boku - ale ne jako další grunt, nýbrž jako jeho věrný pokémon. Trisovo rozhodnutí pro vstup do té pochybné organizace se jí nelíbilo, ale stejně ho hodlala podpořit v jeho ambicích. Společně s nimi byl přijat i Braxter do Výzkumného oddělení.

Následovaly dny šílené nudy střídané s úmorným tréninkem. Nuda nastala vždy, když se Tris nechal dobrovolně zapsat na hlídací službu v laboratořích. Věděla, že chce získat povýšení a toto byl způsob, jak se dobře zapsat u svých nadřízených. I přesto to však považovala za tu nejzbytečnější ztrátu času v životě. Úmorný trénink, to byla druhá polovina jejich času s Týmem Galactic. Trisův pokus o postup v kariéře se ale obrátil proti němu. Zatímco ostatní gruntové čas od času vyráželi na zajímavé mise nebo dostali specifický úkol, Tris střídal bezcílné postávání u laboratorních dveří s tréninkem. Ani u jedné z těchto aktivit přitom neměl příležitost zapůsobit nebo udělat něco navíc pro Tým. Stal se známým podivínem, co je pořád sám a umí akorát postávat u dveří a mlčet.

Trisovi se tento vývoj událostí samozřejmě ani trochu nelíbil. Začal být s Galacticem nespokojený a nevděk jeho kolegů a nadřízených mu někdy způsoboval deprese a jindy záchvaty vzteku. A tak, když konečně přišla nečekaná příležitost, natáhl se po ní všemi deseti. Díky své časté přítomnosti v laboratořích se seznámil s jedním z vědců - s Braxterem. Dani musela uznat, že toho měli hodně společného: Braxter měl mezi vědci stejnou pověst jako Tris mezi grunty. Byl to známý podivín, co se nebaví s ostatními. Kromě toho byl Braxter stejně jako Tris velmi nespokojen se svou situací.

Tris a Braxter si občas promluvili, když šel vědec ráno do laboratoře a večer, když odcházel. Pak spolu občas poobědvali. Dříve než si to uvědomili, byli z nich přátelé. Braxter obyčejně grunty pohrdal (byli pro něj jen rozpustilí puberťáci bez životního cíle či špetky zodpovědnosti) a byl příjemně překvapen, že Tris je mladý člověk s jasnou představou o své budoucnosti, který je ochoten následovat své ambice. Možná mu Tris připomněl jeho vlastní mládí. Tris zase respektoval Braxtera jako člověka, který to někam dotáhl, má impozantní vzdělání a hlavně který nemá strach riskovat, aby dosáhl svého snu.

Dani byla přítomna jejich konverzacím pokaždé, když ji Tris nechal puštěnou z jejího Timer ballu. Braxter ji pak přestal úplně vnímat (jako mnoho lidí v Týmu Galactic měl velmi povýšenecký názor na to, jestli jsou pokémoni kamarádi nebo nástroje). Ona však vnímala velmi dobře jeho, když se jednou svěřil Trisovi se vším, co se mu stalo. Jak hodlá chytit Giratinu za každou cenu, jak doufal, že Tým Galactic mu k tomu dopomůže a jak ho Cyrus odsunul na vedlejší kolej. A později, když zasvětil Trise do svého pološíleného plánu. Chtěla dát svému trenérovi najevo, jak s tím nesouhlasí, ale respektovala jeho konečný souhlas, když se jednoho dne zle pohádal se skupinou problematických gruntů (náhodně procházející Saturn se navíc přiklonil k jejich názoru).

Bylo to tehdy, kdy ji poprvé napadlo, zda by byl život jednodušší, kdyby byla člověkem? Asi ano. Na názor člověka by Tris dal určitě více. Možná by pak nepřistoupil na Braxterův návrh. Nicméně přes všechna rizika se plán povedl. V Braxterově laboratoři došlo k výbuchu a Tris dosvědčil, že vědec byl v té době zrovna uvnitř. Zůstal na oko dál věrným členem Týmu Galactic, aby se zdálo, že nelhal a nemá s výbuchem nic společného. Naštěstí pro něj měl Cyrus úplně jiné starosti. Chystal se na velkou akci na hoře Coronet.

Následovala cesta na zmíněnou horu s ostatními grunty... souboj se šampionem a vstup do Antisvěta... Tam ovšem Dani vycítila nebezpečí a bez povolení opustila svůj Time ball. Sotva stihla Trise varovat, když se přímo za nimi objevil samotný Giratina. Omráčil Trise jediným útokem, ještě než se hoch stačil otočit. Rozzuřená Dani na něj okamžitě zaútočila. K jejímu překvapení však její útok Legendárního Pokémona evidentně pobavil.

"Opravdu máš toho člověka tolik ráda, že pro něj chceš riskovat vlastní bezpečí?"

Odpověď na tu otázku byla nabíledni, ale Giratina nesouhlasně vrtěl hlavou.

"Copak nechápeš, o co se dnes lidský druh pokusil? Jaký dopad to má na nás? Já jsem nikdy ty hloupé proradné tvory neměl rád a dnes jsem se konečně přesvědčil, že s nimi my pokémoni nemůžeme žít v míru. Je mi líto, Zoroarku, ale tvůj 'trenér' vstoupil bez povolení do mé domény a spolupracuje s mým nepřítelem, pomáhá tím ponížit a mučit moje sourozence... a já mu to rozhodně nehodlám odpustit. Odteď bude mým zajatcem."

Dani nevěděla, jak na to zareagovat. Giratinovo rozhořčení chápala, ale nehodlala dopustit, aby její Tris pykal za něco, co si ve skutečnosti usmyslel a provedl Cyrus. Mýtický vládce tohoto podivného světa pokračoval: "Tobě však odpouštím. Jsi pokémon jako já. Vím, že jsi na mě zaútočila jen proto, že jsi zotročena a povinna poslouchat jeho příkazy."

Zotročena? Tak to nikdy necítila...

"Dovoluji ti odejít. Můžeš jít, kam se ti zlíbí. Vrať se do svého světa, pokud chceš. Moje jediná podmínka je, že se zřekneš věrnosti svému vězniteli. Buď s Arceem, Zoroarku."

A s těmi slovy zmizel a ponechal Dani svému osudu. Jak se později dozvěděla, vydal se hledat budoucího šampiona. Jejich setkání ovšem skončilo Giratinovým chycením. Sama Dani ovšem měla podobnou smůlu. Ani na okamžik nezamýšlela Trise zradit, ale zatímco se rozhodovala jak dál a jestli má vyhledat pomoc, nestálost Antisvěta se poprvé projevila. Rovina pod jejich nohama se náhle dala do pohybu a vzdalovala se od portálu. Dani se pokusila pošťuchováním probudit Trise, ale nepodařilo se. Rozhodla se proto vydat pro pomoc. Naneštěstí zatímco hledala budoucího šampiona a Cynthii, dotyční se vrátili k portálu, prošli jím zpět a zavřeli ho za sebou.

Tris a Dani byli uvězněni v Antisvětě.

Následující dny a týdny byly kruté. Tris a Dani sice našli Cyruse, ale ten neprojevoval žádnou snahu se odtud dostat. Choval se poraženecky a tvrdil jim, že zůstane v Antisvětě navždy a že je to jeho konečné rozhodnutí. Přesněji řečeno, Cyrus to tvrdil Trisovi. Dani byla pouze pokémonem jednoho grunta a tudíž (podle filozofie Týmu Galactic) méně než místní vzduch. Dani si nemohla pomoct, znova pomyslela na to, jak jiný by byl její život, kdyby se narodila jako člověk...

Vše se změnilo jednoho dne, když se náhle Giratina vrátil. Bez obalu Trisovi a Cyrusovi oznámil, že je za vše, čeho se dopustili, hodlá zabít. Následoval pochopitelně zápas, který ovšem skončil jejich porážkou a tragédií. Crobat a Honchkrow, dva ze Cyrusových pokémonů, byli zabiti Giratinovým útokem. Tehdy všichni pochopili, že vládce Antisvěta se změnil - z přísného pokémona, který chtěl pouze vyrovnat účet, se stal krutý pomstychtivý vrah.

"Jelikož tak strašně toužíte žít dál," řekl jim tehdy Giratina se sadistickým podtónem, "myslím, že vám vyhovím. Proč ukončit vaše trápení hned, když si s vámi můžu trochu pohrát..."

Vzpomínala si, jak ji mrazilo až do morku kostí, když se hned na to sklonil k ní.

"Tobě říkají Dani, že Zoroarku? Zklamala jsi mne. Jelikož sis zvolila společnost člověka a zavrhla hrdost pokémona, dostaneš přesně to, co zasloužíš... sama se staneš jedním z těch odpudivých tvorů."

Pamatovala si, že ji poté obklopilo světlo a ztratila vědomí. Jak se později ukázalo, tehdy Giratina permanentně aktivoval její schopnost maskování se pomocí iluze a zároveň jí dal schopnost mluvit lidskou řečí. Když znovu nabyla vědomí, ležela v trávě na Route 207 pod cyklistickou stezkou. Byla teď odkázána putovat světem vypadajíce jako šestnáctiletá dívka tmavé pleti s nevýrazným obličejem a oblečením. Giratina se svými extremistickými názory ovšem nepochopil, že Dani lidská podoba vůbec nevadí. Mnohem více ji trápil fakt, že její kamarád a trenér Tris nyní musí sám čelit Arceus ví čemu v Antisvětě a že se k němu nemá jak dostat...

Ano, tak začalo její zoufalé putování. Snažila se najít Braxtera, což byl jediný člověk, o kterém věděla, že má šanci otevřít znovu portál do Antisvěta. Zároveň byl zřejmě jediný, kdo by ho otevřít chtěl. Protože však znala některé detaily jeho plánu, ale ne všechny, nevěděla, kde ho hledat, nebo jak se bude jmenovat po přijetí nové identity. Trvalo jí skoro rok, než ho konečně vypátrala až do Eterna City.

Během těch měsíců se jí ovšem změnil celý život, paradoxně právě kvůli Giratinově "trestu." Zalíbilo se jí být člověkem. Sama sobě namluvila, že je to vlastně nutnost. Před vědcem Týmu Galactic konečně potřebuje vypadat jako trenérka pokémonů. Konečně, před celým světem! pomyslela si. Co kdyby ji nějaký horlivý trenér-začátečník chytil? Kdo pak pomůže Trisovi utéct?

Když pak pomohla nemocné Staryu na pláži (a tím jí zachránila život, jak jí posléze sdělili v blízkém Poké středisku), byl to zcela nezištný čin. Ovšem později si uvědomila, že se jí to vlastně náramně hodí. Teď opravdu byla trenérkou pokémonů. Její iluze se stala naprosto dokonalou. Když se k nim pak přidala Ponyta, začala se Dani poprvé zabývat myšlenkou, že by působení iluze rozšířila i na svou vlastní mysl. Zdůvodňovala si to tím, že bude-li sama věřit, že člověkem je, bude vystupovat mnohem přirozeněji a nevzbudí tak podezření (což byla ostatně pravda, jen musela potlačit vědomí, že riziko s tím spojené za to vlastně nestojí a je neúměrně nebezpečné).

Když stoupali s Braxterem k vrcholku Coronetu, vzpomínky na první setkání se Starmie a Rapidash jí připadaly nějakým způsobem nesprávné. Teď věděla proč: Ve skutečnosti byly opravdové, ale nesouhlasily s těmi iluzorními. Pokud své pokémony potkala a chytila až po oddělení od Trise, jak by mohla vstoupit do Týmu Galactic? Jak by vůbec mohla být trenérkou pokémonů už předtím? Jak by mohla bojovat tehdy na Coronetu s budoucím šampionem Trisovi po boku? Nemohla. Bojovala s ním jako Trisův pokémon...

Měla na sebe zlost. Začala si uvědomovat, že indicií bylo více. Ale ona je nepochopila (nebo nechtěla pochopit?). Hlavou jí vířily vzpomínky na poslední dny.

Ten protivný úředník... Řekl jí, že žádná Danielle v záznamech Týmu Galactic nefigurovala. Myslela si, že to jen dokazuje neschopnost místní policie, ale ve skutečnosti to dokazovalo prostě jen to, že nikdy členem Týmu Galactic nebyla.

Braxter tvrdil, že ji nezná... Přestože byla přítomna spoustě jeho rozhovorů s Trisem. Jak by ji taky poznal, když si vedle Trise pamatoval jen Zoroarka a ne šestnáctiletou dívku.

Jako jediná si pamatovala proměnu šampiona z dívky na chlapce... Tady se mohla jen dohadovat, ale pokud to byla nějaká kletba seslaná Giratinou (jak si myslel Tris), bylo by pro vládce Antisvěta typické, že fungovala jen na lidi. Ona jakožto pokémon byla ušetřena jejich účinků.

Ta divná pokladní z muzea... Zarazila se jako by viděla ducha, když na Dani pohlédla. Možná na chvíli iluze zeslábla? Nebo byla prostě ta ženská vnímavější, než vypadala?

Braxter... Došel jí smysl některých jeho podivných komentářů během výstupu na horu Coronet. Když řekla, že ví, jak se pokémon cítí při vývinu, nejdříve jí nevěřil. Později to zmínila znovu a tentokrát řekl něco jako "Dává to smysl." Mezi těmi dvěma rozhovory si to musel nějak domyslet... Dani ovšem nevěděla, že jakmile Braxter začal tušit pravdu, prohlédl si ji v nestřežené chvíli Silph Scopem. Pomocí přístroje ji pak uviděl v její pravé podobě. Všichni vyvinutí pokémoni samozřejmě musí vědět, jak se cítili při této unikátní proměně.

Záhadné volání jejího jména dnes po prvním útoku Giratiny... To byl nepochybně Tris, bloudící Antisvětem v rámci své časové smyčky.

A pak tu byl samozřejmě její talisman... Upínala se k té malé krabičce, ale nikdy ji neotevřela. Jako by to byla Pandořina skříňka. Taky že ano - teď si uvědomila, že do krabičky schovala svůj vlastní Timer ball...

Ve vzpomínkách se vrátila k tomu děsivému výjevu, kdy se nad ní snášel Giratina poté, co před jejíma očima zabil Crobata a Honchkrow, aby jí oznámil její "trest." Byla to velmi živá vize, ostřejší a barvitější než všechny dosavadní vzpomínky.

Pak si se zděšením uvědomila, že to vůbec není vize. Doopravdy se nad ní skláněla legendární bestie! Dani ležela na tvrdé zemi a bolelo ji celé tělo. Nemohla se skoro pohnout. Pak si všimla, že je všude ticho. Strašidelné ticho. S narůstající hrůzou se jí drala do hlavy logická otázka-

"Rapidash a Starmie jsou mrtvé," odpověděl jí Giratina dříve, než ji dokázala zformulovat v hlavě.

Ne! To nemůže být pravda!

"Čekal jsem, až se trochu probereš a začneš mě opět vnímat."

Slzy jí zalily celý obličej.

"Chtěl jsem - než tě zabiji - abys sis uvědomila, že jsi selhala ve všem, čeho ses snažila dosáhnout. Tví pokémoní kamarádi jsou mrtví. A člověk, kterého jsi sem přišla zachránit, tu poletuje někde prostorem a zabiji ho hned po tobě."

Zalapala po dechu.

"Evidentně ses neosvědčila ani jako pokémon, ani jako člověk..."

Pohlédla mu do očí, neschopna reagovat.

"Buď s Arceem," řekl prostě Giratina a rozmáchl se svým ocasem.

Dani se pokusila odkulit stranou a vyhnout se útoku, ale její zranění ji paralyzovalo natolik, že se sotva znatelně zavrtěla. Přibližující se obří ostny na Giratinově ocasu byly to poslední, co v životě viděla.

Ozval se hlasitý tupý náraz, následovaný zoufalým Trisovým výkřikem.

Od tohoto okamžiku se všechno změnilo.