„Uvědomujete si, že bond mezi vámi dvěma je stěžejním bodem smlouvy a zároveň její hlavní pojistkou?" zeptá se Mycroft a podmračeně se na Molly dívá.

„To je jedno." skočí mu Sherlock do řeči. „Bond nebude, právě se na tom shodly obě strany." řekne černovlasý dlouhán s triumfálním úsměvem a vyskočí na nohy.

„Sherlocku, sedni si, ještě jsme neskončili." řekne Mycroft ledovým hlasem. „Rád bych si poslechl, jakými argumenty Molly podpoří své rozhodnutí."

„Zklapni, Mycrofte. Ty prostě musíš do všeho strkat nos, co?" hádá se Sherlock.

„Sherlocku, naši rodiče budou chtít vědět, proč jsme tuto část smlouvy vynechali a budou chtít pořádný důvod." řekne starší z Holmesů varovně.

„To se takhle hádáte pořád?" zeptá se Molly zvědavě, ale vzápětí trochu zčervená a uhne pohledem.

Sherlock si jen něco vzteklého zamumle pod nosem, ale když ho Mycroft probodne vzteklým pohledem, poslechne a zase si sedne do křesla.

„Molly?" osloví Mycroft vůdkyni klanu Hooperů.

„No, argument pro vaše rodiče je jednoduchý. Nechci přijít o své území. Kdybych si vzala Sherlocka, stal by se on jakožto alfa hlavou klanu, čímž by vaše rodina v podstatě získala vládu nad mým územím. Dalo by se to považovat za dobytí bez boje, protože Holmesové by se stali vládci u Hooperů. Bez ohledu na přátelské vztahy a smlouvu bych si ráda nechala své území i pozici. A taky jméno rodu." povídá Molly klidně, ale na nikoho se přitom nedívá.

Proto také nevidí Mycroftův drobný a krátce trvající úsměv a Sherlockovo údivem pozvednuté obočí.

„Chytré." prohlásí nakonec Mycroft po chvilce ticha, které následovalo po Mollyině proslovu. „Ovšem řekla jste, že tohle je důvod pro naše rodiče. Jaký je opravdový důvod pro odmínutí bondu? Je očividné, že se vám můj bratr líbí." zeptá se Mycroft a skoro bez mrknutí drobnou brunetku sleduje.

„Asi je pro všechny očividné, že se mi Sherlock líbí, ale stejně očividné je, že on o moji osobu v nejmenším nestojí." řekne Molly a trochu se zamračí směrem k Sherlockovi. „Mohl jste odpor vůči mé osobě vyjadřovat i méně hlasitě." řekne dlouhánovi.

Ten jen uhne pohledem a snaží se nevnímat, že mu lehce zčervenaly tváře.

„Každopádně by bond mezi námi možná pomohl vaší politice, ale zničil by hned několik životů a můj by byl mezi prvními. Vzít si člověka, který mě nesnáší a strávit s ním zbytek života, je to poslední, co si přeji. Zničilo by to nás oba."

„Třeba by bond mezi vámi vaše vztahy naopak zlepšil. I to se již stalo." navrhne Mycroft klidným tónem. „Naši rodiče jsou toho důkazem."

„A byli vaši rodiče před bondem zakoukaní do někoho jiného?" zeptá se Molly zvědavě. „Pochybuji, že bych získala něco, co již patří jinému. Byť by to bylo ztvrzené bondem, i tak by měl pořád zájem o někoho jiného."

Při těchhle slovech Sherlock sjede pohledem z Molly na Johna, který upřeně hledí na své ruce a snad ani nedýchá, jak nehybně sedí.

„Ale už dost tohodle." řekne Molly rozhodně a posadí se rovně. „Myslím, že jsem vám svůj názor vysvětlila dostatečně jasně, abychom se o tomhle již nemuseli bavit. Měli bychom se vrátit ke smlouvě, ať ji můžeme upravit."

„Jak si přejete." usměje se na ni Mycroft. Trochu vrávoravě se postaví a odkulhá do své ložnice, odkud se po nějaké chvíli vrátí se složkou, která obsahuje smlouvu.

Během jeho nepřítomnosti si Molly a John vyměnili nevěřícný pohled na jeho straně a hrdý na její, ale brzy oba jejich výrazy přešly ve šťastné a usměvavé, než se zase každý zadíval jinam. John se jen krátce podívá směrem k Sherlockovi, který z něj nespustil oči. Šťastný výraz blonďatého muže ani na okamžik neopustil, ani když se díval na hubeného dlouhána, ani když očima sjel zpět na své ruce.

Po celý zbytek noci spolu Mycroft a Molly probírali smlouvu, bod po bodu, souhlasili s nimi nebo je společnými silami upravovali a upřesňovali.

Celou tu dobu seděl John se skloněnou hlavou vedle své svěřenkyně a trochu pitomně se usmíval na svoje propletené dlaně a prsty. A celou tu dobu seděl Sherlock bez hnutí či jediného slova v křesle a skoro bez mrknutí sledoval Watsona a každý jeho sebenepatrnější pohyb. Věděl o všem, co tu noc John udělal. Na druhou stranu nezaregistroval, že asi dvakrát nebo třikrát Mycroft a Molly přerušili svoje rokování, aby se škodolibě pobaveným výrazem na straně Holmese a spokojeným výrazem na straně Hooperové pozorovali mlčící dvojici.

Teprve zhruba dvě hodiny po svítání Mycroft a Molly dokončili upravenou verzi smlouvy, kterou Holmes předloží svým rodičům, kteří ji pak při nejbližším úplňku spolu s Molly podepíšou, budou-li s ní souhlasit. Další setkání si tentokráte domluví v sídle Hooperů, kde je mnohem menší šance, že se objeví útočníci, než kdyby jeli opět do Londýna.

„Do večera musíme opustit Londýn, takže předpokládám, že se uvidíme až za měsíc." rozloučí se Mycroft.

„Vypadá to tak." přikývne Molly s úsměvem na souhlas. „Ráda jsem se s vámi setkala. S oběma." dodá, než se i se svou kopií smlouvy a svým bodyguardem vydá pryč.

Nemají moc času na návrat do jejich hotelu, sbalení svých věcí a cestu na vlak, který je odveze domů, ale stihnou nakonec vše.


A víte co? Tohle je předposlední kapitola... Jen info...