Severus Snape seděl u jídelního stolu v Malfoy Manor.
Posledních několik dní přebýval tady. Hlavně aby věděl, jak se daří Luciusovi a teď, když se jeho stav lepšil, taky aby od něj držel dál oba mladíky.
Ty nyní chodili po domě jak lvi v kleci. Sice se sobě vyhýbali, ale svou zlost si pak vybíjeli na skřítcích a někdy i na něm, na Snapeovi. To hlavně Raddle, který přes všechno to, co se za poslední dobu stalo ztratil ke svému bývalému profesorovi jakýkoliv zbylý respekt.
To Snapea štvalo. Ane tak ne to, že on si už nemůže tolik dovolit, když je Raddle nyní Pán zla. Ještě když chlapcův otec žil, tak to bylo snazší, ale nyní? Pokud chtěl aspoň trochu zachovat nějaký řád, tak se musel podřídit tomu, kdo je v čele. A to bohužel, byl právě chlapec, který mu znepříjemňoval život.

Severus právě snídal, když dorazila ranní pošta.
S nevrlým výrazem pročítal co se kde stalo. Rychle proběhl přední, pro něj naprosto nezajímavou, přední stránku. Pomalu listoval inzercí, přeci jen, někdy se zde daly najít docela zajímavé věci, které by mohl použít při přípravě lektvarů.
Až po chvíli si povšiml malého oznámení nakonci stránky.

„Výbuch mudlovské ulice, stovky mrtvých."
Snape se zamračil. Přečetl se nepříliš dlouhý článek, který měl vlastně kouzelnickou společnost jen informovat o tom, že se něco děje i v mudlovském světě. Nebo snad, že zlo není jen mezi kouzelníky.
Zarazil se, když si přečetl o tom, co si o údajném výbuchu plynu myslí mudlovký ministr.

Harry vešel do jídelny, i on se snažil co nejvíce zdržovat na Malfoy Manor. Doufal, že třeba jeho přítomnost nějak ovlivní Draca a ten se třeba rozhodne odejít. Nebo jej snad natolik znechutí, že odejde.
Ušklíbl se na Snapea, i když ten mu momentálně nevěnoval pozornost. Snapeova přítomnost na Malfoy Manor mu vadilo. Vadila bylo slabé slovo. Bohužel s tím nemohl nic udělat. Jistě, byl nyní Pán zla, ovšem, i když to mělo nějakou váhu, tak bohužel... Ti co jej znali více z dřívějška, jakoby na tento titul úplně kašlali, jakoby to neviděli. Pro něj byl stále Potterem. To možná vadilo i více, než fakt, že mu Snape zakazoval navštěvovat Luciuse.
Naštěstí Draco byl na tom podobně, ani on neměl do ložnice pána domu, aš se snažil argumentovat tím, že to byl jeho vlastní otec a on má právo jej vidět.

Sedl si dost daleko od Snapea. Počkal až mu skřítka donesla čaj, pomalu upíjel. Pohled stále upíral na lektvaristu, který byl až příliš zahloubán to tisku.

„Děje se snad něco?"
Snape zvedl zrak od novin.
„To bych se měl snad ptát já, ne?" mrsknul před Harryho Denního věštce.
„Mudlové nikdy nebyli opatrní," s mírným úšklebkem poznamenal Raddle, když si přečetl nadpis.
„Opravdu? Nezdá se vám divné, že účinky plynu, který tam vybouchl se až příliš podobají jednomu z nových lektvarů?"
„Ani ne... Vždyť tady vlastně ani nic nepíšou, mohlo se tam stát cokoliv," zběžně si přečetl článek, pak se opět usmál na Snapea.

Snape chvíli probodával mladíka před sebou temným pohledem.

„Nemůžete používat něco, co ještě není dostatečně otestované!"
„Testovat můžete léky, ale ne něco, co má zabíjet," poznamenal Raddle.
„Nemůžeš to jen tak vypustit mezi lidi!" zuřil.
„Proč ne?"
„Není to dostatečně otestované, může to způsobit cokoliv. Může se to příliš rozptýlit. Nemáš oprávnění k tomu, něco takového používat! Nemůžeš to používat bezhlavě!"
„Jsem Pána zla!"
„A dlouho jím nezůstaneš, pokud se budeš chovat jako namyšlený fracek, který si myslí, že stačí, aby zabil svého otce a svět mu bude ležet u nohou!"
„Cože?" Harry se zarazil. Nevěřícně na Snape zíral. V hlavě si dával dohromady, co lektvarista právě řekl.
„Copak? Divíš se, že to vím? Lucius mi řekl o Dracových, opodstatněných, obavách," ušklíbl se Snape.
„Ale proč..?"
„Proč s tím něco neudělám? Proč sem nepošlu hordu smrtijedů, aby si to s tebou vyřídili?"
Raddle němě přikývl.

„Protože mě je jedno, kdo je Pán zla! Pokud se podle toho bude chovat! Ty se ovšem právě teď chováš jako dítě, které dostalo novou hračku, jako rozmazlený spratek, který si vztek jde bez rozmyslu vybít a nehledí na následky!"
„Proč by mělo vadit, že se těm mudlům něco stalo? Myslel jsem, že můj otec o to stál, zbavit svět špíny, mudlů..."
„Na to, že máš přístup do Mistrových věcí, se zdá, že toho o jeho záměrech víš velmi málo," znechuceně se zamračil Snapea. Nemohl uvěřit tomu, že vlastní syn Pána zla, toho, kterého on tolik obdivoval, se nezajímal o tom, po čme jeho otec toužil.
„Aha... Takže?"
„Takže co, Raddle?"
„Takže co chtěl, když ne zbavit svět mudlů?"
„Chtěl ovládnout svět!"
„Ano, ale se přeci nevylučuje. Přece--"
„Vylučuje! Tvůj otec jako poslední věc chtěl mudly zotročit, ne je vybít. Úplně na začátku s nimi však chtěl vycházet. Chtěl, aby se většinový svět dozvěděl o kouzelnické společnosti, aby se s tím naučil žít, abychom se nemuseli ukrývat!"
Černovlasý mladík na lektvaristu nevěřícně zíral. Pokud mu to někdo podal takto, tak by i byl schopný uvěřit tomu, že jeho otec byl lidumil. Že vlastně nechtěl zabíjet, mučit, ubližovat... Že jen chtěl žít a přežít. Pokud takhle mluvil k smrtijedům, nebylo divu, že se k němu přidali i tací, kteří by to jinak neudělali. Ti, kterým nešlo o mučení, o uspokojování svých tužeb.
Možná jeho otec opravdu nebyl zase tak špatný, jen se něco někde pokazilo a on nemohl jít tou mírumilovnou cestou. Vždyť když se kácí les, létají třísky.

„Skvělé, je opravdu úžasné zjistit, že můj otec to vlastně myslel dobře. Ale já nejsem on! Nemusím se držet toho, co chtěl on, nemusím to dělat tak, jak chtěl on!"
„Opravdu? A jak to tedy chceš dělat?" ušklíbnutí.
„No..."
„No? Co vlastně chceš?"
„Co chci?"
„Jaký máš cíl?!"
„Já--"
„To jsme si mohl myslet. Takže bude lepší, když se budeš držet toho, co začal tvůj otec, protože on věděl, co chce a jak toho docílit!" s tím Snape odešel z jídelny.

Profesor lektvarů zamířil na mudlovskou policejní stanici. Jednu z mnoha, kde právě teď byly těla těch, kteří zahynuli během 'výbuchu plynu'. Musel se aspoň dozvědět, jak přesně plyn reagoval, co přesně se s těly stalo. Jaký byl rozptyl. Prostě všechno, co bude moci zjistit. Aspoň něco z toho snad získá, když už Raddle tak bezhlavě použil lektvar, který on ještě chtěl zkoumat, popřípadě nějak nenápadně vylepšit.
Zmírnit účinky teď už půjde jen velmi těžce, když mladík plyn jednou zkusil a ví, co dělá.

Harry zůstal sedět v jídelně. Až teď mu docházelo, co vlastně Snape řekl.
Opravdu se z něj začal stávat spratek, který si jen tak, pro zábavu, jde zabít několik stovek mudlů?
To přeci... Potřásl hlavou. Ne. On takový nebyl. Nemohl být. Byl přeci Nebelvírem!
Dobře tedy, pokud už má mít nějakou tu zodpovědnost za smrtijedy a jejich rodiny, bude dělat jenom to, co musí. Bylo načase, aby si aspoň pročetl to, co měl v plánu jeho otec. Samozřejmě se nehodlal řídit přesně tím, jak to chtěl udělat Voldemort, ale aspoň nějakou osnovu, plán, mít musel.
Třeba pak, až se něco stane, změní. Až se válka nakloní na jejich stranu, tak jej bude Snape, a možná i ostatní smrtijedi, respektovat.

O několik pater výš vešel usměvavý plavovlasý mladík do ložnice pána domu.
Před pár okamžiky slyšel Severuse, jak, možná až příliš hlasitě, spílá na adresu nového Pána zla.
Mladý Malfoy neměl ani tušení o čem přesně to lektvarista mluví. V poslední době neměl náladu na to, aby četl noviny. Nemohl ani vidět ty radostně zprávy o tom, že smrtijedy nejspíš zalezli do svých děr, a příliš optimistické předpovědi o tom, kam a proč zmizel Pán zla. Nebo, proč se Potter ještě nerozhodl svého otce nahradit. Ano, lidé začínali objevovat ztracenou jistotu. Až příliš si dovolovali na adresu smrtijedů, kteří bez svolení Pána zla nemohli nic udělat.

Zpráva o výbuchu na mudlovské ulici by i tak šlo kolem něj. Nikdy se o podobné události nezajímal. Nyní však, když slyšel Severuse, mu to nedalo a článek si v tisku našel. Jako správný Malfoy si dal dvě a dvě dohromady. Měl nyní skoro úplnou představu toho, co Raddle udělal. I když o Snapeem vyrobených plynech ještě s jistotou nevěděl.

Severus svým hlasitým projevem nevědomky nahrádl Dracovi do karet.

Draco vstoupil do otcovi ložnice. Nemohl sem, když byl v domě Severus, ale ten nyní příliš spěchal pryč, než aby se ujistil, že se ani jeden z mladíků do pokoje nedostane.

Lucius Malfoy ležel na posteli, oči otevřené, zadumaně hleděl do stropu. Zdálo se, že nad něčím přemýšlí.
Od doby, kdy jej Draco viděl naposledy, se jeho stav razantně zlepšil. Nebyl již zalitý hořečným potem, ani neupadal na většinu dne do neklidného spánku. Účinky jedu, kterému byl vystaven pomalu odeznívaly.

„Otče..?" Draco popošel k posteli.
„Draco," zjevně překvapený, avšak potěšený Lucius, se otočil Dracovým směrem.
„Vidím, že už je ti lépe," poznamenal.
„Ano, to je."

Nepříjemné ticho naplnilo místnost.

„Proč si nepřišel dřív?"
Plavovlasý mladík na otce chvíli nejistě hleděl. Zdálo se, že ten nevěděl nic o tom, že Snape jim zakázal k němu chodit. No, to se dalo docela dobře využít.

„Snažil jsem se. Ale Potter mi v tom zabránil," nasadil znechucený tón.
„Cože? Proč by to dělal? Kde je vlastně Harry? Ještě jsem ho neviděl?"
„Jak bys taky mohl, nebyl tady."
„Nebyl tady..?" nejistě.
„Co by tady taky dělal? Má na strarosti přeci důležitější věci?"
„Věci? Jaký věci?" Lucius se na posteli nervózně posadil.
„Ty to nevíš?" nevinně.
„Co mám vědět?"
„Myslel jsem, že se ti se vším svěřuje, že... Ale on tady vlastně nebyl--"
„Draco!"
„Zabíjel mudly..."
„Co?"
„No jistě. Zatímco tys tady ležel v bezvědomí, Potter--"
„Raddle," opravil ho Lucius zamračeně.
„No jistě, Raddle. Zabíjel mudly!"
„Proč by to dělal?"
„Proč? Protože si tady nebyl ty, abys mu v tom bránil."
„Draco, to přeci... Jsi si tím jistý?"
„Samozřejmě, proč se nezeptáš Snape?"
„Kde je Snape?"
„Někam šel... Nejspíš se ujistit, že Pot-Raddleyův počin nebude mít nějaký vliv na válku..."

Lucius si zmoženě povzdechl.
Nepochyboval o pravdivosti slov svého syna. Byla pravda, že za poslední dobu se Harry změnil, až příliš se nyní choval jako jeho otec. Až moc se stylizoval do role Pána zla...
Jistě, mohl jít a pobít velké množství mudlů... Důležité teď bylo proč by to dělal?

„Draco... Co se stalo?"
„Co?" nechápavě.
„Proč to Harry udělal?"
„Jak to mám vědět? Přijde ti snad, že právě mě se svěřuje? To tys byl přeci ten, který ho vzal pod ochranná křídla... No zdá se, že se ti za to moc neodvděčil. Ani za tebou nepřišel, když jsi zraněný..."
„Draco..."
„Musím už jít, doufám, že se brzy uzdravíš, aspoň se pak sám budeš moci přesvědčit o tom, co Potter dělá!" Mladý aristokrat odešel z místnosti.

Lucius zůstal sám.
Znaveně si lehl zpět do postele. Uvažoval. Příliš mu nedocházela Dracova slova.
Jistě, znal svého syna. Věděl jaký je, že udělá cokoliv, aby nějak pošpinil protivníka. Ale nyní. Měl přeci pravdu. Harry za ním nepřišel.
Nemohl vědět, že to je tím, že jej k němu Snape odmítal pustit. Severus se neobtěžoval s tím, co si o kom bude Malfoy myslet, když za ním nepřijdou.

Harry...
Lucius jej považoval skoro až za svého syna. Tak moc se na něj upnul. Tak moc do něj vkládat své naděje. To, co mu Draco nemohl splnit. Draco byl až příliš po Narcisse, příliš sobecký, příliš zbabělý,příliš Zmijozelský. Harry byl něco jiného. Měl moc a až do teď jí uměl využívat. Avšak, jestli je pravda to, co tady říkal Draco, tak potom...
Povzdechl si. Musel se co nejdříve dostat z postele a začít věci vracet do původních kolejí.

Harry Raddle seděl v knihovně. Zamračeně zíral do ohně, snažil se aspoň na chvíli nic neřešit, nad ničím nepřemýšlet.
Draco Malfoy přecházel po svém pokoji, uvažujíce nad tím, jak by mohl nového Pána zla převést, jak jej v otcových očí co nejvíce pošpinit.
Lucius Malfoy ležel na posteli, pomalu usínal.

Ani jeden z nich si nevšiml toho, že se věci opět pohnuly, avšak ne směrem, kterým by chtěli. Něco se stalo, někdo chyběl...