Studenti měli ten den už po škole, ale chodby se ještě hemžily mládeží. Všude vládla veselá nálada a nic neohrožovalo poklidnou mysl dětí víc, než nadcházející Vánoce.
James se otočil k Siriovi, oba se zrovna vraceli z famfrpálové porady. „Musím si vyzvednout poštu. Pojď se mnou," prosil ho.
„Proč ti ji sova nezanese rovnou na pokoj?" ptal se.
„Můj otec nevěří sovám při posílání balíků. Bude to asi něco speciálního, taťka mi nechtěl říct, co to je," zvýšil Siriovu pozornost.
„Kam pro to teda máme zajít?"
„K Hagridovi," přiznal James.
„Takovou dálku? A v takové zimě?" položil řečnické otázky.
„Určitě to bude stát za to. To ti slibuju."
Sirius už nijak nevzdoroval a vydali se za Hagridem. James zaklepal na dveře a chlapci po chvíli uslyšeli ohromný dupot.
„Já počkám venku," prohlásil Sirius.
„Jak chceš," James neprotestoval a vešel dovnitř sám. „Nazdar, Hagride," zvolal a obr už ho měl ve své moci.
Sirius jen tak chvíli postával, než ho začala trápit zima a než se začal nudit.
Šel vyšlapanou cestou zpátky ke škole. Chtěl se dostat zase mezi lidi. Nemusel ale čekat dlouho. Po pěšině si to vykračovala nesourodá dvojice. On jako stín, ona jako slunce. On snadno přehlédnutelný, ona nejkrásnější děvče na škole. On ze Zmijozelu, ona z Nebelvíru. Mluvil tiše, takže ho nemohl Sirius slyšet na rozdíl od té dívky.
„To nemyslíš vážně?!" zvolala. On jen pokýval hlavou.
„Fakt? Ne. Děláš si legraci." Hoch se na ni vážně podíval. Že by byl někdy schopen žertovat?
„A proč jsi to vlastně udělal?" zastavila se a prohlédla si chlapce pozorně. Už se k Siriovi dostali tak blízko, že uslyšel i dívčího společníka. „Protože byla oprsklá," a dokonce poznal, kdo to byl – Severus Snape.
„Jsi zlý," odpověděla mu.
Severovi ztvrdl obličej: „To bych netvrdil. Vždyť to byla jen kočka." Dívka se na něho usmála, ale to už Sirius neviděl. Vrhl se na Severa a praštil do něho tak, že spadl po zádech do sněhu.
„Hrabe ti? Vždyť ti nic neudělal," Lily se pustila do stojícího individua.
„Ale tobě ano. Byl na tebe zlý. Sama jsi to před chvílí řekla. A mou povinností je, tě ochránit," kopl do Severovy boty.
„Ty jsi takový…" Severus hledal ideální výraz. Se sprostými slovy, nebo vlastně se slovy vůbec, dost šetřil. „Kretén."
„Co to má jako znamenat?" zeptal se čistokrevný kouzelník.
Nesourodá dvojice si vyměnila pobavený pohled. To Siria rozlítilo. „Nikdo mi nebude nadávat," vrhl se na zmijozelského studenta.
„Okamžitě ho pust," zvolala dívka a bušila do Siria ze všech sil.
Její křik naštěstí uslyšel školník a vyrazil i s Paní Norrisovou za výtržníky. Jakmile ty dva výrostky kočka uviděla, začala prskat. Skočila na ně. Škrábala a kousala, jako by i ona měla důvod se s nimi dostat do křížku.
„Tak už dost," ozval se autoritářský hlas a všichni ztuhli. Každému přeběhl mráz po zádech. „Co se to tu děje zrovna, když mám dozor?" promluvil teď už klidně Fluidum a tázavě si každého prohlédl.
První promluvil správce Filch: „Uslyšel jsem křik. Tak jsem vyrazil za ním. Hned jsem věděl, že v tom bude mít prsty tenhle výrostek," ukázal na Siria.
„On se na Severa bezdůvodně vrhl a nebyl k zastavení," přidala Lily.
„On mě urazil," hájil se Sirius.
Severus mlčel. Kabát měl pokrytý sněhem, vlasy rozcuchané, rozbitý nos a poškrábané ruce, ale neřekl ani slovo. Stál tam jako hrdý mučedník. Fluidum si ho se zájmem prohlédl. Pak se vrátil k Siriovi: „Tvoje chování nebylo správné."
„Ale…"
„Žádné ale," umlčel ho učitel.
„Přesně tak. Zaslouží si zavyučenou," přitakal Filch.
„Pojď do mé kanceláře. Nebo kabinetu nebo jak tomu tady říkáte," dodal rozmrzele Fluidum a vzal viníka za rameno. I přes oblečení cítil jeho mrazivý dotek. Filch je bedlivě sledoval.
Najednou přiběhl James s balíkem. Viděl jen, jak Siria odvádí. Zastavil proto nejbližší osobu, co šla kolem: „Co se stalo?"
„Nic neříkej," ozval se její společník. James k němu vzhlédl a už mu bylo všechno jasné.