Oba společně klečeli nad šlápotami ve sněhu. Vyšetřovatel porovnával vzájemnou hloubku, délku, počet, směr šíření a proměnlivost. Dívka si ho prohlížela u práce. Pořád ještě nemohla uvěřit tomu, čeho byla svědkem. Pozorovala svého společníka. Náhle se zvedl, narovnal se a otočil se k Meg.

„Měl bych si promluvit s tvými rodiči," promluvil a vydal se směrem k domu.

„Na co jste přišel?" ptala se dívka.

Graves se zastavil. Znovu se ohnul ke stopám. „Tohle nejsou zvířecí stopy. Jak si můžeš všimnout, tady je vyrýsováno pět prstů."

„Lidské stopy přece poznám. Tohle je něco jiného," odmítala Meg.

„To je pravda, lidské stopy to nejsou. Jde spíše o tvora člověku jen podobného. Podle mých zkušeností by mohlo jít o trolíky obecné," hádal Graves.

„To znamená, že jich tu bylo víc?"

„Odhadoval bych to na pětičlennou skupinu," rozhlédl se ještě jednou kolem ohrady.

„A proč si potřebujete promluvit s našima?" zeptala se Meg.

„Trolící jsou obyčejně velmi dobrosrdeční. Berou si cizí majetek jen, když je k tomu někdo vyzve. A to je ještě musí hodně přemlouvat. Takže nejspíš museli mluvit s tvými rodiči," předpokládal detektiv. „Říkalas, že tvoje babička se jmenovala Morgana?" chytal se toho, co se mu naskytlo.

„Byla taková hodně zvláštní. Ale moc si ji nepamatuju. Zemřela, když jsem byla malá."

„To je mi líto," pravil Graves.

„Když jsme u těch jmen. Vy se vážně jmenujete Percival?"

„No, ano."

„Tak to jsem se zas tak nespletla. Teda, jako bych byla nějaká vědma," zasmála se Meg.

Percival uvažoval: „Ta babička byla z otcovy nebo z matčiny strany?" Nechtěl vzbudit moc velkou pozornost zpovídáním obyčejných nečarů. Mohl by tím vzbudit víc pozornosti, než bylo nutné.

„Z matčiny strany."

„Mohl bych si tedy promluvit s tvojí matkou? Nikdo jiný u toho být nemusí," podíval se na ni vážným pohledem.

„Jak si přejete, pane," prohlásila trochu výsměšně.

Už byli vevnitř. Konečně viděl dům z lidské perspektivy. Měl jen dvě obytné místnosti, kuchyň a ložnici. Všechno vypadalo přívětivě, rodinně. Jinak by to ani nešlo v tak malém domě. Děti si nejspíš hrály někde venku a otec jistě obcházel hospodářství. V kuchyni se proto potkali pouze s paní domu. O to snazší bude jeho vysvětlování.

„Přeji dobrý den, paní Smithová," ozval se vyšetřovatel.

Oslovená žena se polekala. Otočila se čelem k návštěvě a utřela si ruce do zástěry. „Kdo jste a co chcete?" odstavila hrnec z horké plotýnky.

„Mami, to je pan Percival…" Meg zapomněla příjmení.

„Graves," napověděl muž. „Vaše dcera mě požádala, abych vám pomohl najít viníka krádeží vašeho dobytka. Jsem jedním z hlavních bystrozorů KOKUSy," představil se sám.

„A to má být jako co?" zarazila se matka.

„Je detektiv," vysvětlila Meg.

Takže teď musel Graves změnit strategii. Dostal se do místa plného nezasvěcených čarodějů, přinejlepším, ale spíše se jednalo o nečary. Tohle se nevyvíjelo úplně podle představ. Ale přesto tu nějaký znalý kouzelník být musel, nebo v minulosti byl, jinak by sem trolíci nepřišli. Komunikovali vždy výhradně s kouzelníky a ty dokázali vycítit na míle daleko.

„Mám na vás jen pár otázek," pokračoval Graves. Paní Smithová ho gestem vyzvala, aby spustil.

„Neviděla jste tu v poslední době nějaké cizí osoby?"

„Ne."

„A někdo jiný? Nesvěřil se vám někdo s tím, že by tu někoho cizího viděl, nebo s ním dokonce mluvil?" zajímal se muž.

„Ne. O ničem takovém nevím."

Graves chvíli mlčel. Ale stejně se musel zeptat. „Chtěl bych se ještě dozvědět pár informací o vaší matce. Pomohlo by to při vyšetřování."

„Když myslíte."

Takhle se k němu už dlouho nikdo nechoval. „Myslíte, že by vaše matka mohla před vámi skrývat nějaké tajemství?"

„Ta jich měla," mávla žena rukou.

Tomu věřil. „Setkávala se někdy s, dejme tomu, zvláštními osobami?"

„Docela často se tu potulovaly nejrůznější existence. Myslíte, že by to mohl být někdo z nich?" náhle se zeptala. Pak si i sama odpověděla: „To ne. Ne."

„Viděla jste tu někdy skupinu lidí, kteří jsou asi o dvě hlavy vyšší než já, mohutní, s mírně namodralou pletí? Jistě byste je poznala, kdybyste je viděla."

„Ne."

„Vlastnila vaše matka knihy s téměř pohádkovým obsahem?" pořád doufal ve svůj první instinkt.

„Meg, na půdě jsou schované všechny věci po babičce. Zaveď ho tam," matka zaúkolovala svou dceru.

„Děkuji vám," slušně odpověděl Graves.