Bruce probudí hlazení. Vlastně ne hlazení. Někdo se probírá jeho vlasy. Banner nechápavě pootevře oči. Těsně před obličejem vidí svoje brýle, nějaké papíry a bílou stěnu svojí cely.
„Dobré ráno." ozve se nad ním tichý hlas.
„Co?!" vyhrkne Bruce překvapeně a rychle se posadí.
V hlavě jeho lůžka sedí bledý a ovázaný Tony a klidně se na něj dívá.
„Co tady děláš? Máš být v nemocnici." řekne Bruce napůl nechápavě, napůl vystrašeně.
„Původně jsem měl v plánu, že na tebe skočím a provedu ti spoustu věcí, sotva tě uvidím, ale nemám v úmyslu rozšířit Furyho sbírku kazet s pornem, tak tu jen sedím." povídá Tony klidně.
„Měl by ses mě bát." řekne Bruce tiše.
„A ty bys mi měl pomáhat s projektem, ne se tady zašívat." pokrčí Tony rameny a postaví se. Sebere z lůžka brýle, opatrně je nasadí Brucovi na nos a pousměje se.
„Jdeš se mnou?" zeptá se klidně.
„Poslal jsem tě do nemocnice. Skoro jsem tě zabil. Může se to stát znovu." zamračí se Bruce a sundá si brýle.
„Hele, nevzdal jsem se kávy od Pepper jen tak kvůli někomu." řekne Tony vážně. „Nenechám tě kvůli jednomu pokaženýmu rande."
„Mohl by ses aspoň na chvíli chovat zodpovědně a poslouchat mě?" zeptá se Bruce rozčíleně.
„Ne, nemohl." zavrtí Tony hlavou. „Ty by se ti pak mohlo podařit mě přesvědčit, že jsi nebezpečný a to já nechci. Chci, abys šel se mnou zpátky domů, rozumíš?"
Bruce na něj chvíli upřeně hledí, než skloní hlavu. Nasadí si brýle, posune si je na nose výš a podívá se na Tonyho.
„Víš, že mě nenechají jen tak odejít?"
„Já jsem Iron Man a ty Hulk. Kdo by nás zkoušel zastavit?" ušklíbne se Tony vesele. „A krom toho, vědí, kam si tě vedu."