Remus Lupin má spoustu drobných zvyků, o kterých skoro nikdo neví pro jeho (ne tak úplně dobrovolnou) samotářskou povahu. Jeho přátelé z dětství a dospívání jsou buď mrtví nebo zradili a nikdo jiný k němu takhle blízko neměl, aby o něm věděl různé drobnosti. Třeba že moc nemusí míchaná vajíčka a preferuje volská oka. Že je nejen knihomol, co přečte každou učebnici, ale že má i slabost pro mudlovskou fantasy literaturu. Nemusí moc plavání a hluboké vany, ale miluje dlouhé horké sprchy, kde si většinou zpívá staré mudlovské písničky.
Nymfadora Tonksová, která nesnáší svoje křestní jméno, tyto drobnosti zná a chce se naučit i všechny další. Po jistém boji s Remusovým komplexem sebeobětování a méněcennosti se jí s mírnou pomocí z okolí podařilo tohodle chlapa dostat do vztahu. A poznat ho mnohem líp, než kdo jiný za poslední hromady let.
Třeba zrovna teď.
Teď sedí Tonksová v kuchyni u stolu a poslouchá, jak se k ní chodbou a pootevřenými dveřmi do koupelny nese Remusův zpěv. Není přesně rozumět slovům, ale jeho hlas je ke zpěvu výborný. Škoda je, že zpívá jen ve sprše.
Tichou melodii najednou přeruš rána, když něco spadne na zem a plynulý a velice hlasitý proud nadávek.
Tonksová u stolu doslova vyprskne smíchy, když jí dojde, že si její přítel shodil na nohu šampon.
Tohle by do Remuse taky nikdo neřekl, jak má širokou a – kreativní slovní zásobu v oblasti nadávek.