Milner měl pravdu, Sam byla skutečně v nebezpečí. Dokonce ve větším než on tušil. Právě teď se probouzela z bezvědomí. Hlava jí bolela jako střep - důsledek té tvrdé rány do zátylku, kterou jí kdosi uštědřil. Ztěžka otevřela oči. Zjistila, že leží na zemi jakési neznámé místnosti. Stále viděla rozmazaně a snažila se zaostřit na své okolí. Chtěla vstát, ale její ruce byly jako z olova.

Poslední co si pamatovala, bylo to, jak šla po chodbě. Zahlédla na zemi kousek pomačkaného papíru. Při bližším zkoumání zjistila, že se jedná o fotografii. Byli na ní dva lidé. A totožnost muže v ní vyvolala spoustu otázek. Než si stačila promyslet souvislost s případem, někdo ji zezadu praštil.

„Konečně jste se probudila," ozval se ženský hlas.

Sam konečně objevila totožnost svého únosce. Překvapilo jí to, ale věděla, že musí zachovat chladnou hlavu. Jestli se něco ve službě u pana Foyla naučila, tak to že zločinec zahnaný do kouta umí být nevyzpytatelný.

„Proč jste mně uhodila?"

„Copak to není jasné? Našla jste tu fotku. Určitě jste si všechno domyslela."

Sam si hrála na hloupou.

„Nevím, o čem to mluvíte, Sarah."

Sarah se chladně zasmála.

„Nehrajte to na mně. Vím, že vy a Paul nejste ty, za koho se vydáváte. Betty mi pověděla, jak vás načapala ve své kanceláři. Ona vám možná uvěřila, ale já ne. Forster mi před svou smrtí stačil vybreptat, jak našel vašeho snoubence čmuchat kolem."

„Řekla jste před smrtí… Vy jste ho…?"

Sarah se nejdřív zatvářila nevinně, ale pak se jí tvář stáhla do zlostného úšklebku.

„Musela jsem. Ten hlupák mě chtěl vydírat. Viděl mně brát jed na krysy z jeho skladu. Chtěl po mně peníze. Chtěla jsem ho uhodit, ale on mi sevřel zápěstí a odstrčil mně na kabinet se skleněnými dveřmi. Ani nevím, jak se mi jeho zahradnické nůžky dostaly do rukou. Najednou byl mrtvý."

Sam jen zavrtěla hlavou. Rozhodně to Sarah nemá v hlavě v pořádku. Ale odvážila se zeptat na otázku, která ji zajímala nejvíc.

„A co John? Proč on musel zemřít?"

„John? Jaký John?"

„Přece ten muž, kterého jste vy otrávila."

Sarah jí věnovala nechápavý pohled.

„To nebyl John, ale Richard. Můj Richard, který se mi vrátil."

Teď byla Sam tou osobou, která nechápala.

„Ale to nebyl Richard, to byl… Tak počkat, ten muž na té fotce stojící vedle vás… To nebyl John, ale Richard."

Takže John se stal obětí omylu. Jen díky tomu že tenhle Richard mohl být Johnovým dvojčetem. Pokud věděla, tak John bratra nikdy neměl, pouze sestru Mary.

„Ano, má jediná pravá láska. Byli jsme zasnoubeni. Pak začala válka a on narukoval. Trpělivě jsem čekala na jeho návrat. Ale pak jednoho dne přišel dopis, že Richard padl na bojišti."

Sarah se na chvilku odmlčela. Zdálo se, že se jí v očích zaleskly slzy. Sam se mezitím podařilo vstát. I když se jí stále motala hlava, přesto horečně přemýšlela jak z místnosti uniknout. Sarah ji nenechá odejít. Stála totiž přesně přede dveřmi. Kdyby se sam podařilo odpoutat její pozornost, mohla by proklouznout a přivolat Milnera a posily.

„To je mi líto," pravila Sam soucitně. Sarah jako by ji vůbec nevnímala. Zírala kamsi do dáli.

„Myslela jsem, že můj život skončil. Nedokázala jsem se dál dívat na ty šťastné páry, jak si užívají společného života. Chtěla jsem dát výpověď, ale pak se najednou stal zázrak. Richard se mi vrátil. Zjevil se zničehonic v našem penzionu. Byl sice na vozíku, ale byl to on. Byla jsem štěstím bez sebe."

Sam trpělivě naslouchala, protože věděla, že tohle je ten okamžik, kdy se vrah přizná k činu. Očima však stále pomrkávala k únikovému východu.

„Jenže on mně vůbec neznal. Dokonce měl s sebou nějakou ženu. Nechápala jsem, proč se mi on vyhýbal. Tajně jsem ho sledovala a čekala na chvíli, kdy mě Richard znovu radostně obejme. Ale on měl oči jen pro tu couru. Rozhodla jsem se, že to tak nemůžu nechat být. Sebrala jsem jed na krysy a nalila ho do jeho hrnku. Vplížila jsem se do jeho pokoje a kávu nechala na stole. Schovaná za závěsem jsem čekala na tu Richardovu holku. Ale byl to Richard, kdo přišel."

„Ale vy jste chtěla zabít jeho přítelkyni, ne? Tak proč jed vypil Jo-Richard? Proč jste mu v tom nezabránila?"

Sarah se najednou začala smát. Její smích byl téměř na hranici šílenství.

„Nechápete to? Musel zemřít, aby se mohl vrátit znovu ke mně. A tentokrát ten pravý Richard, ten můj. Zase se stane zázrak. Stačí si na něj počkat. Určitě je už na cestě."

Sarah se najednou podívala na Sam. Sáhla do kapsy a vytáhla z ní injekční stříkačku. Sam nevědomky couvla. Nevěděla, co ta stříkačka obsahuje, ale bylo jí jasné, že jí jde o život.

„Nemusíte se bát," pravila Sarah klidným hlasem, „jenom usnete a už se neprobudíte. Ani vás to nebude bolet."

Blížila se směrem k Sam. Samantha ustupovala, až se její záda dotkly zdi. I když cítila to hrozící nebezpečí, byla odhodlaná se bránit. Sarah stála skoro u ní a napřáhla ruku vzhůru. Sam ji chytla za zápěstí a tlačila její ruku směrem od těla. Obě se přetahovaly, aby získaly převahu. Saminou nevýhodou byla nevolnost z té rány do hlavy. Stříkačka se už téměř dotýkala její kůže.

Najednou od ní Sarah někdo odtáhnul. Byl to Paul, který právě dorazil. Sarah se mu vzpouzela a snažila se ho bodnout injekcí, ale Milnerovi se podařilo ji z ruky vyrazit. Skroutil jí ruce za záda a pevně ji držel do chvíle, než přiběhly posily.

„Ne, nechte mně být! Musím to dokončit, musím obětovat její život, aby se Richard vrátil zpět ke mně!"

Milner nerozuměl, co to Sarah vykřikuje, ale pochopil, že to ona nemá v hlavě v pořádku. Konečně přiběhli policisté a odvedli Sarah pryč.

Milner přistoupil k třesoucí se Sam a obejmul ji. Sam se vůbec nebránila, naopak se k němu vděčně přitiskla. Chvíli se drželi v objetí. Pak jako by si uvědomili, že si mají stále co vysvětlovat a odtáhli se od sebe. Zdálo se však, že to oba udělali velmi zdráhavě.

„Jsi v pořádku?"

„Ano, teď už ano," odpověděla mu s úlevou. „Jak jsi mě našel?"

„Našel jsem Betty. Donutil jsem ji přiznat se k finančním podvodům spolu s Forsterem. Tvrdila však, že ho nezabila. Nevěřil jsem jí, ale pak se mně zeptala, jestli jsem neviděl Sarah. Bylo mi to divné a tak jsem chtěl, aby mi to vysvětlila. Řekla mi, že se Sarah dnes ráno chovala dost podezřele a vyhýbavě. Donutil jsem ji sdělit mi, kde je Sářin pokoj. Po rozražení dveří jsem jí spatřil, jak se tě snaží zabít. No a zbytek už znáš."

Na konci jeho vyprávění se mu chvěl hlas. Představa, že by Milner přišel jen o minutu pozdě, mu mrazila krev v žilách.

„Ty ani nevíš, jak jsem ti vděčná za záchranu. Už vím, proč byl John zavražděn. Všechno ti povím, tedy až po tom, co rozsvítíš světlo."

Milnerovi se zmateně stáhlo obočí.

„Sam, venku je bílý den. Z okna sem jde světla dost."

„Vážně? Tak proč se mi zdá, že se v tomhle pokoji stmívá?"

Sam se najednou musela opřít rukou o stěnu. Hučelo jí v uších a Paulův hlas zněl odněkud z dálky. Podlomily se jí kolena a sesunula by se k zemi, pokud by ji Milner včas nezachytil. Nestačila už nic říct, protože ji tma pohltila a ona ztratila vědomí. nemohla vidět, jak ji Milner svírá v náručí a zoufale volá o pomoc.