10. kapitola

Setkání ve tmě

Lily

Říjen se překulil v listopad rychleji než bys řekl trpaslenka. Jamesovi začínalo být lépe, protože jí dopisy bombardoval skoro každý den. Některé navíc obsahovali jen jednu nebo dvě věty. Lily se divila, že Paštička ještě nedostala infarkt. Ale pocit strachu, který měla když se o tom útoku dozvěděla nepřestával. Bála se, že o Jamieho přijde stejně jako o mámu. To už by asi nesnesla. O ní taky nebyly žádné nové zprávy. Začínala ztrácet naději. Do Bradavic sovy přinášeli čím dál víc černých dopisů.

Lily seděla na své posteli, když jí Apollo přinesl poštu od táty:

Ahoj Lily,

pomiň, že jsem ti nenapsal už dřív. Měl jsem hodně práce. O mamce pořád nic nového nevíme. Ale nevzdáváme se. Zdá se, že Smrtijedi jsou mazanější než před lety.

Jinak se tu máme dobře. James se ti asi nepochlubil, ale trenéři na něj pějí chválu. Babička Molly nás pozvala na Vánoce do Doupětě. Napiš jak se máš a pozdravuj všechny profesory a Weasleyovy. Mám tě rád

Táta

Poslední věta Lily zahřála u srdce. Uložila dopis do zásuvky. Vydala se najít ostatní. Grace s Hugem seděli na pohovce u krbu a o něčem se hádali. Asi o Graceiných nových botách. Hugo tvrdil, že jí neslušely. Výjimečně s nimi byla i Roxanne. Něco si četla, asi se připravovala na zkoušky.

„Ahoj," pozdravila. Roxie kývla a Grace a Hugo se přestali hádat.

„Babička nás pozvala na Vánoce," oznámila Hugovi.

„Jo. Ta pozvala snad každýho. Nevim jak se tam všichni nacpem."

Večere probíhala zpočátku v klidu. V polovině jídla, ale začal rozruch. Znenadání do Velké síně vletěla sova s obálkou. To bylo divné, protože sovy nosí poštu ráno. S donáškou pak zamířila k Nebelvírskému stolu. Přeletěla pár prváků a obálku pustila před Matta. Ten jí ignoroval. Lily si všimla, že obálka je červená. Obálka najednou vzlétla.

„Matthewe," křičel ženský hlas," jsi stejný ignorant jako tvůj otec. Po tom co jsi natropil minule si můžeš nechat zajít chuť na Vánoce doma. Beztak máme se Sebem jiné starosti. Nepočítej, že tě někdy vezmeme mezi sebe. Takový krvezrádce jako ty nemá mezi Smrtijedy co dělat."

Všechen ten rámus huláku následovalo hrobové ticho. Všechny oči se upíraly na Matta. Lily chvíli trvalo, než si uvědomila, co se vlastně stalo. To proto jí byly tak povědomé ty oči na plakátě. Matt byl její syn. Sebastianův nevlastní bratr. Vždy si myslela, že jeho máma se jmenuje Lanceová. Ale asi už se od té doby vdala.

Matt na dopis zareagoval odchodem z Velké síně. Pak se místností rozlehl povyk. Studenti si mezi sebou začali šeptat a někteří na sebe dokonce pokřikovali přes celou síň. „Jeho rodina jsou smrtijedi, to proto je takovej divnej. Divim se, že se dostal do Nebelvíru," slyšela Lily šeptat Daniellu.

Copak neslyšela jak na něj jeho matka křičela. Jediné co z toho pochytila byly Smrtijedi ? Rozhlédla se po ostatních. Většina lidí měla ve tvářích výraz vzteku, jíní znechucení. Nikomu se v očích neobjevila lítost. Sakra lidi co s vámi je ? Na jídlo jí přešla chuť.

Nejpodivnější věc jí, ale potkala po večeři. Vracela se právě do společenské místnosti pro knížku na kouzelné formule, když uslyšela hlasy. „Dobrá večer Albusi, smím se zeptat proč jste si mě zavolal zrovna sem ?" Byl to mužský hlas.

Lily opatrně nakoukla za roh. Ve světle dohořívajícího krbu byl celkem zřetelně vidět obraz Zátiší z hruškou a jablky. Přibyly na něm, ale dvě postavy. Jednou byl profesor Brumbál se svými půlměsíčkovými brýlemi a bílým vousem. Vedle něj stál profesor Snape. Oba znala z obrazů v ředitelně.

„Dobrý večer Severusi. Potřebuji si s vámi o něčem promluvit a pan Longbottom se rozhodl pracovat pozdě. Tady budeme mít klid," řekl Brumbál.

„Tak k věci," vybídl ho Snape. Nezdálo se, že by mu bylo místo setkání příjemné.

Brumbál pokračoval svým melodickým hlasem: „Mám takový pocit, že se to proroctví začíná vyjasňovat."

Snape ho přerušil: „Albusi, mi přece víme o kom to proroctví je." Brumbál mu odpověděl: „Omyl Severusi. Známe identitu jedné osoby, známe dívku. Den a noc nám zůstávají skryti. Tedy až do dnes." Tohle začínalo být zajímavé. Lily udělala ještě jeden krok. Brumbál pokračoval: „Začínám tušit jejich totožnost. Dnes.."

Přerušilo ho skřípnutí podlahy pod Lilyinou nohou. Pro Merlina, pomyslela si. Když se znovu podívala na obraz bylo na něm jen ovoce. Se zklamaným pohledem se vrátila do ložnice.

Ta slova jí ovšem pronásledovala celou noc. Proroctví. Sžíralo jí to mozek. Po několika převráceních v posteli vstala a oblékla si přes sebe župan. Pořád přece nemá tu knížku.

Pod schodištěm jí uvítala tma. Sedla si na pohovku a v krbu se rozhořel oheň. Kniha ležela na stole. Plameny pomalu olizovaly dřevo a na Lily konečně začalo doléhat spaní. Oči už měla zavřené, když se za ní ozvaly kroky. Ohlédla se a na klučičím schodišti se objevily nohy a pak i zbytek těla. Patřily Mattovi. Chvíli si jí nevšiml, pak ale jeho pohled padl na ni. Po tváři mu přeběhl nečitelný výraz. Asi přemýšlel co dělat. Nejdřív vypadal jako by se chtěl vrátit nahoru. Pak zamířil ke křeslu, jež stálo v nejzazším rohu. Co nejdál od ní.

Lily nevěděla co si má myslet. Ten kluk byl proměnlivý jako dubnové počasí. Asi se musel užírat. Vždyť si ho teď všichni začnou spojovat se Smrtijedy. Po Rowleovi šlo celé ministerstvo. Možná čekal, že na něj Lily začne křičet, bude ho nenávidět nebo při nejmenším ignorovat. K tom se ale donutit nemohla. Za svou rodinu nemohl a nikdy jí nic neudělal. Dávno se naučila nesoudit lidi podle rodiny. V každé je černá ovce. V tomhle případě spíš bílá.

Zvedla se a pomalými kroky zamířila k jeho křeslu. Koukal na noční oblohu, kterou zdobil nespočet souhvězdí. Sedla si na protější křeslo a chvíli ho pozorovala. Aniž by se otočil vyhrkl: „Jestli si na mě přišla křičet tak prosím do toho." Konečně se na ní podíval. Tvář měl plnou bolesti.

Lily se nadechla. Vždyť si v srpnu slíbila že se s ním aspoň skamarádí, tak proč to nezkusit teď. „Nepřišla jsem na tebe křičet." Snažila se znít mile."Nemám k tomu důvod."

Nechápavě se zeptal: „Ty k tomu máš ten největší důvod. Po tom to Sebastian udělal tvý mámě."

Lily se usmála. „Přesně Sebastian. Ne ty. Proti tobě nic nemám. Neměli by tě s ním házet do jednoho pytle."

Na Mattovu tvář se probojoval slabý úsměv. „Takže jsi mi odpustila," zeptal se nejistě.

„Nebylo co." Napětí mezi nimi povolilo. Pak jí něco napadlo. „Půjdeš o víkendu do Prasinek ?"

Matt nejistě přikývl. „Kam tím míříš?"

„Já si jen myslela, jestli bys nechtěl jít se mnou ?"

Výraz v jeho tváři byl k nezaplacení. Jeho překvapení by se dalo přirovnat jen k někomu kdo uviděl růžového testrála. „Ty nepůjdeš s Grace a Hugem," vydal ze sebe přidušeně.

Lily zavrtěla hlavou. „Ne, zase se pohádali a já si nechci vybírat. Navíc tobě by prospěla společnost. Moc kamarádů asi nemáš."

Usmál se. „Jo, rád s tebou půjdu Lily. Jenom aby si ostatní nemysleli, že jsem ti šoupnul něco do pití."

„Na ostatní kašli. Tak v deset ve Vstupní síni. A teď dobrou noc." S těmi slovy se unavená vydala do své ložnice. Konečně se jí podařilo usnout.

Když se ráno její spolubydlící probudily, byla už oblečená a česala si vlasy. Grace na ni namířila hůlku. „Kdo jsi a co jsi udělala s Lily."

Ta se jen zasmála a začala si splétat vlasy do copu. Byla tak natěšená na Prasinky. Nebylo to sice rande, ale bylo to víc než v co mohla kdy doufat.

„Kvůli mě se tak strojit nemusíš," řekla jí Grace," nebo snad deš s tím zrádcem Hugem." Blondýnka jí vyhrožovala kartáčem na vlasy.

„Ani s tebou a ani s Hugem," odpověděla jí.

Grace se zatvářila zvědavě. „Měla bych něco vědět Lily?"

Ta jen odsekla: „Kdo je zvědavej bude brzo starej."

Snídaně probíhala v podobném duchu. Grace se to z ní snažila dostat a Lily se jen tajně usmívala. Jediné co jí prozradila bylo, že je to jen kamarádská schůzka. Matt seděl na opačné straně stolu. Kolem něj bylo prázdno jako by měl nějakou nakažlivou nemoc. Bylo jí ho líto. O kus dál se Hugo ládoval omeletou. Pořád se s Grace nebavili.

Po snídani vyšlapali schody zpátky do pokoje a vzali si věci do Prasinek. Pro Lily to byl sáček s penězi, kabát, rukavice a šála. Na hlavu si nasadila čepici. Bylo přesně deset, když dorazila do Vstupní síně. Ta přetékala studenty. Někteří čekali na kamarády a třeťáci se dohadovali kde ještě nebyli.

Kousek od vchodu zahlédla Matta. Vypadal jako by se každou chvíli chystal někam utéct. Taky se nervózně rozhlížel. Koukal zrovna ven a tak využila příležitosti.

Potichu se za něj přikradla a, zakryla mu oči a hlubokým hlasem se zeptala: „Kdo je ?"

Trošku nadskočil a otočil se. „Ahoj, už sem myslel, že nepřejdeš. A prosím příště mě neděs."

Dloubla ho do ruky: „Kdo by řekl, že jsi takový strašpytel." Usmála se a začala ho táhnout ven. Uprostřed dvora se na něj podívala. Nevypadal zrovna pohodlně. Zvedla na něj obočí.

„Všichni na nás koukají," vysvětlil. Lily se rozhlédla. Pohled jí opětovaly snad celé Bradavice.

Většina lidí měla pusy dokořán a oči vykulené tak, že se divila, že se nekutálely po podlaze. Zbytek by se dal popsat jedním slovem: Zlost.

„Nic si z toho nedělej," ubezpečila Matt," každý má právo na kamarády," dodala hlasitěji.

„Pojď nebo bude všude plno," změnil téma Matt. Rychle se tedy vydali do vesničky. V půli cesty začalo sněžit.

Během chůze se Matt rozpovídal a ona poznala i jiného Matta než tichého a naštvaného. Tenhle se jí líbil nejvíc. Sršel radostí a oba zapomněli na dění v kouzelnickém světě.

„Tak kam půjdeme," zeptala se Lily, když dorazili do vesnice. Skončilo to tak, že spolu prolezli snad každý obchod kromě madame Pacinkové. Ta čajovna se Lily hnusila. Vše zakončili nad sklenicí máslového ležáku u Třech košťat. Kdyby jí to někdo řekl o pár dní dříve, neuvěřila by mu.

„Promiň, že se ptám, ale můžeš mi říct něco o svojí rodině. Nemusíš, jestli nechceš." Bála se že to všechno zničí, ale ta otázka jí sžírala.

Na moment se zamyslel a pak promluvil: „Možná bych o nich někomu měl říct. Začneme tím, že bych je svojí rodinou nenazval. Jsou to spíš lidi s kterýma žiju a který mnou pohrdají. Pro matku existuje jen Sebastian. Larry můj nevlastní táta,je matčin asi šestý manžel. Už ztrácím pojem. Ten docela ujde, ale teď o něm nic nevím. Může bejt mrtvej, nebo se přidal k nim. Matka se, ale ráda zbavuje svých manželů. Je taková černá vdova."

Lily na něj vykulila oči: „Ona zabijí svoje manžely?"

Matt kývnul: „Jo. Mého tátu shodila ze schodů když mi bylo jedenáct."

Lily ho chytila za ruku položenou na stole. „Jaký byl? Povídej mi o něm," poprosila ho.

Matt se smutně usmál. „Skvělej. Chytrej. Naučil mě hrát šachy. Taky hodnej. Brával mě a Seba na výlety, když byly prázdniny. Do Zoo nebo jen tak do parku. Měl jsem to rád."

Odešli až když se za okny začalo stmívat. Venku řádila vánice a oni byli promoklí až na kost. Ve vstupní síni se osušili a vydali se do společenky. Tam se rozloučili. Lily se z úsměvem vydala do svého pokoje. Odložila si kabát a rychle se vydala na večeři. V ložnici nikdo nebyl.

Na jídlo si sedla ke Grace. Ta jí hned začala bombardovat otázkami: „Proč jsi mi neřekla, že jdeš zrovna s ním. Umíš si představit co si teď všichni myslí? Nepoužil na tebe Imperius doufám. To si myslí Hugo," vydala ze sebe na jeden nádech.

„Takže vy už se s Hugem bavíte?" zeptala se s klidem Lily.

Blondýnka vyprskla: „To je všechno co si z toho vezmeš." Pak dodala opatrněji: „Máme o tebe starosti. Boot pro tebe není zrovna nejlepší společnost."

To Lily naštvalo. „Myslím, že to můžu posoudit sama. Náhodou jsem zažila moc hezký den a Matt je skvělá společnost. Nechápu co proti němu máš. On Smrtijedy nepodporuje."

Grace na ni šokovaně koukala. Zavládlo mezi nimi ticho. Pak do Velké síně vešel Matt. Nervózně se rozhlížel po studentech. Asi nevěděl kam si sednout. Nakonec se podíval jejím směrem a Lily na něj mávla aby se k nim připojil. Ve tváři se mu objevil drobný úsměv a vydal se k nim.

Grace na ní vrhala otazníky. Matt se posadila v tichosti začal jíst. Nebo spíš hltat. „To jídlo ti neuteče," zasmála se Lily. Matt se na ni podíval a zpomalil.

Rusovláska se obrátila na Grace: „S kým si vlastně byla v Prasinkách."

Grace odložila lžíci. „S Hugem. Taky neměl s kým jít." Zbytek večeře se táhnul v podobném duchu. Jediným pokrokem bylo, že se Grace začala bavit i s Mattem. Ten odešel první s tím, že si musí udělat úkol. Holky se posadily do společenské místnosti a začaly pracovat na eseji pro Křiklana.

Dalšího dne se konal zápas proti Mrzimoru. Zima nezima se tak vydali na hřiště. Madame Hoochová vypustila míče a Lily se okamžitě začala rozhlížet po zlatounce. El Jacksonová dělala to samé. Ozvalo se jásání a Rodney Palmer oznámil, že Mrzimor vede deset nula. Pak Lily zahlédla malý zlatý míček. Vznášela se kousek od Nebelvírských obručí. Lily se tam rychle se tam rozlétla. Doufala, že si jí El nevšimla. Ta byla na druhé straně hřiště. Dívka jí začala následovat, ale Lily měla už velký náskok. Natáhla ruku a míček jí zastudil v ruce.

Ozval se jásot. „Nebelvír vyhrává sto padesát ku deseti," komentoval Rodney. Lily předala zlatounku madam Hoochové a Jess jí radostně gratulovala.

Z ničeho nic ucítila ostrou bolest. Jako by jí do těla zabodly tisíce rozžhavených jehlic. Každý její sval hořel. Vykřikla a svezla se na zem. Trošku to pomohlo, protože jí sníh chladil. Než omdlela spatřila záblesk fialového světla. Kletba Cruciatus. Pak se její mysl ponořila do temnoty.