»»««
Draco v temnotě
Draco in Darkness
Anglický originál: Plumeria
Český překlad: Rapidez
»»««
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který knihy o Harrym Potterovi přeložil do češtiny. Autorská práva k této fanfiction má Plumeria, která dala Rapidez svolení k českému překladu. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního obohacení se. Kopírování a případné porušování autorských práv však Brumbál přísně zapověděl.
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.
»»««
Fture!fic v originálním znění naleznete na adrese:
debbiesfics . com/sourcesoflight . html
»»««
Drarry
Romantické drama
Rating: PG
Shrnutí: Draco lituje, že nemůže vidět slunce, ale uvědomí si, že má něco mnohem lepšího. Futurefic k sérii Draco v temnotě. Vypravěčem je Draco.
Poznámečka: Úplný konec povídky Draco v temnotě, tohle je future!fic, která je zasazena v ději po konci příběhu. Díky všem, co vydrželi až do samotného konce. ;)
»»««
DRACO V TEMNOTĚ
»»««
FUTURE!FIC
ZDROJE SVĚTLA
»»««
„Tohle by mohlo být dobré místo," uslyším Harryho říkat. Je někde vepředu.
„Nepřijde příliv, že ne?" zavolám a udělám pár kroků, abych Harryho dohonil. „Vážně nemám chuť sesílat vodotěsné kouzlo na každičkou věc, co jsme sebou vzali."
„Hladina přílivu je nízká a my jsme beztak dostatečně daleko. Ale víš, že lidé na pláží se mají sklon namáčet?" odvětí. Skoro slyším, jak protáčí oči v sloup.
„Klidně se namočím, ale až tehdy, kdy budu chtít." Minule, když jsme tu byli, jediné varování bylo Harryho překvapené a nicneříkající vyjeknutí chvilinku před tím, než jsem seděl dva palce v zpěněných slaných vlnách. Knihu, kterou jsem četl, jsem musel zahodit, neboť ani předčítací kouzla nebyla schopna ze zmáčeného textu rozluštit více než bláboly typu: „neněkchh zetaxí".
Ale tentokrát Harry podle mého vybral lepší místo; vlny se lámou dál od nás, ale ani jsme nemuseli jít dlouho. Deaktivuji Průvodce a nacpu ho do tašky. Vytáhnu si osušku a knížku, kterou mám právě rozečtenou, a posadím se do písku. Slyším, jak Harry po pravici dělá to samé, ale neposadí se.
„Nebude ti vadit, když se na chvilku smočím?" zazní jeho hlas shůry.
„Pokud se nestaneš návnadou pro žraloky, pak prosím."
„Škoda, už jsem se těšil, jak si zaplavu s Čelistmi." Jeho hlas se vzdaluje, jak míří k vodě. „Za pár minut jsem zpátky."
Mohl jsem jít s ním, ale nikdy jsem nebyl vynikající plavec a ty vlny, které se pořád mění, jsou těžší zdolávat, než, řekněme, na nějakém klidném jezeře. Namísto toho se tedy natáhnu dozadu, opřu se o ruce, koupu se v hřejivých paprscích slunce a naslouchám zvukům okolí. Opalování se, pokud jste slepý, je zvláštní zážitek. Cítíte sluneční teplo, ale nadále zůstáváte naprosto obklopeni temnotou. Většinu času už jsem si zvykl a nevadí mi to, ale dneska se z nějakého důvodu cítím trochu divně. Chybí mi jas, který by normálně šel s výletem, jako byl tento, ruku v ruce. Když nejsem venku, je jednodušší žít bez světla. Když venku něco dělám, plně se na ten úkol soustředím, a počasí pro mě není důležité. Ale teď tady jen tak sedím, sám, a cítím to, co by normálně bylo příjemné, totiž to, jak mě slunce opéká svými paprsky na mé holé kůži. Jediné, co nyní mám je neproniknutelná temnota. Zkouším se trochu rozptýlit procvičováním těch smyslů, které mi ještě zbyly. Cítím vůni klobás, co se prodávají nedaleko. Ve vzduchu je velké množství typického mořského ptactva - soudě podle halasu nade mnou. Písek je tady dál na pláži o něco hrubší, protože ho vlnobití neobrušuje na jemnější kousky, jaké jsem cítil přímo u vody.
Nejsem si úplně jistý, jak toto místo vypadá; nikdy jsem tady jako dítě nebyl a Harry ho do takových detailů, abych si mohl udělat obrázek, nepopisoval. Sám jsem to tak chtěl; už dávno jsem zjistil, že čím víc mi někdo nějaké místo popisuje, tím víc mi chybí schopnost vidět mýma očima. Tím, že se mi dostává jen základních informací, jsem více spokojený s tím, co sám můžu 'vidět' a můžu si také vytvářet v mysli své vlastní obrazy.
Ale dnes tyto obrazy potlačuje temnota, a já prostě cítím tu ztrátu jasné záře, které si většina lidí na pobřeží užívá. Kniha, kterou jsem si přinesl leží nedotknuta vedle mě, místo toho sedím a užírám se až dokud neuslyším Harryho kroky ťapkat přes písek nazpátek, což mě přivede zpátky do přítomnosti.
„Bavíš se?"
Donutím se usmát; vím, jak Harry tyhle výlety k moři miluje a nejsme tady zase tak často.
Malé kapičky vody mi zkropí nohy, jak se Harry přeze mě natahuje - nejspíš pro ručník. Ksakru, ta voda je ledová. „Áno, je tu báječně." Chvíli je ticho a já slyším, jak se přehrabuje v tašce a něco hledá. „Už se otoč, začínáš být rudý."
To je fakt, nehledě na to, kolik času venku strávím, nikdy nedosáhnu víc, než slabounkého opálení. Vždycky riskuji, že se spálím - pochopitelně už nedokážu posoudit, kdy se tak děje. Ne dříve, než je pozdě. Přetočím se na osušce zády k Harrymu. Ucítím, jak se osuška pohne, když se Harry posadí. Pak se na mou směšně citlivou pokožku nalije lektvar. Harry jej začne roztírat a mé sebelítostivé myšlenky začnou mizet.
Nikdy mě nepřestane ohromovat, co všechno cítím, kdykoliv se mě Harry dotýká. Možná proto, že není moc lidí (ani věcí), které si připustím takto k tělu; nedovoluji lidem, aby mě vedli, pokud se nejedná o krajní situaci. A všeobecně by se dalo říct, že nejsem pozorný a citlivý - pokud nejsem s Harrym. Průvodce zaručí, že nevrazím do věcí okolo, takže většinu fyzického kontaktu zajišťuji já svýma rukama. Teď jsou to ale Harryho ruce, které mi lehce přejíždí přes záda, krk a ruce. Když se mě dotknul poprvé, bylo to, jako by se dotknul mé duše a dokonce i ty nejprostší aktivity - jako tohle - dokážou přinést zpátky všechny ty pocity. Vím, že se nakláním vstříc tomu dotyku, že se ztrácím v pocitech. Pak se posune dopředu a jeho doteky se zpomalí, jak vmasírovává lektvar na mou hruď.
Jak jsem již říkal, přirozeně preferuji být iniciátorem fyzických kontaktů s okolím, takže jakkoliv neskonale si užívám Harryho doteků, ještě větší radost mi přináší to, že se ho na oplátku mohu dotýkat já. Ještě dříve, než je hotov se svým úkolem, nechám své ruce toulat se po jeho rukou, klíčích kostech, ... zkrátka všude. Má melancholie rychle mizí, když se ně něj takto 'dívám', přesně tak, jako jsem se 'díval' od chvíle, kdy se z nás stali přátelé, a poté milenci. Slunce není hmatatelné, Harry ano. On je jediná věc, kterou stále vidím ve své mysli, jasnou jako den. Není to jen těch šest let soupeření, které vedly až k mému poslednímu pohledu na svět, ale je to oněch několik let důvěrné znalosti každé křivky a každého tvaru prozkoumaných mými prsty. Někdy mě napadá, jestli ho teď nevidím lépe, než když mi bylo patnáct.
Navzdory všemu, čemu jsme si již v našem vztahu stačili projít, příležitostně se stále někdy divím, proč zůstal se slepcem, když mohl mít někoho... kompletního. Dnešek, vzhledem k mé náladě, by mohl být takovou příležitostí. Ale když hladím prsty tu tolik známou tvář, mohu říct, že Harry je vskutku spokojený. Rty má roztaženy do upřímného, uvolněného úsměvu, což byl výraz, který jsem měl možnost cítit během našich nejlepších společných chvil. Ne, nejsem sentimentální, ale musím přiznat, že takováto připomínka jeho lásky - naší lásky - projasňuje můj život více, než nějaké slunce.
»»konec««