IX. Den osmnáctý

"A teď už to začíná být opravdu zajímavé."

"Slibuješ?" povzdechl si Sirius, zatímco škrábal do bloku další poznámky. "Teda, neuraž se, ale už dlouho doufám, že se dostaneme k něčemu zajímavějšímu než sekání hmyzích nožek."

Snape zavlnil obočím. "Prvních sedmnáct dní přípravy oměje, i když jsou náročné na dávkování surovin, zaručeně zvládne kterýkoliv žák druhého ročníku. Takže dokonce i ty, Blacku."

"Ohromně milé."

"Ale osmnáctý den už nestačí jen přidávat přísady, je potřeba zapojit složitější magii. Podej mi támhletu knížku. Ne, ne, tu druhou. Otevři ji na straně sedmdesát čtyři a můžeš si přečíst některá zaklínadla, nezbytná v pozdějších krocích přípravy."

Sirius zachmuřeně prolistoval knihu. "Tohle jsou pěkně temné věcičky," zabručel.

"Decentně. Jestli hledáš temnotu, zkus to támhle." Kývnul směrem k protější knihovně s uzamykatelnými skleněnými dvířky.

Sirius dál zamyšleně obracel stránky. "Takže, Remus má radost, že je zpátky v Bradavicích."

"Mm."

"Víš, že minulý rok obsluhoval v baru v Liverpoolu?"

"Fascinující."

"Představ si," pokračoval Sirius, "že se nechtěl vrátit, když ho Albus poprvé oslovil. Říkal, že nechce působit konflikty ve sboru, nebo mezi školou a školskou radou."

Snape se zdržel komentáře.

"Ale Albus mu vysvětlil, že se všemi oponenty v radě – staršími, čistokrevnými rodinami, samozřejmě – se jednalo, a zaměstnání Remuse Lupina jednomyslně podpořili."

"Podej mi míchatko, buď tak hodný."

Sirius se pro ně natáhl. "Nemáš v tom náhodou prsty? Žádného jiného učitele by ti lidi neposlouchali. Ty jsi přivedl Remuse zpátky, že jo?"

Snape si povzdechl. "Už jsi skončil? Máme tady práci, jestli sis nevšiml."

"Proč jsi to udělal?"

Snape podrážděně rozhodil rukama. "Proč jsem udělal co?"

"Moc dobře víš. Proč jsi umožnil, aby se Remus vrátil, když předtím jsi udělal všecho, aby ses ho zbavil?"

Snape se zamračil. "Protože kdyby nevzali jeho," povzdechl si, "ředitel by Obranu určitě vnutil mně."

Sirius překvapeně zvedl obočí. "A to je špatná zpráva?'

"Pro Boha svatého. Neumím si představit horší. Snad si vážně nemyslíš, že o tu práci stojím? Radši si ukousnout nohu. Černá magie, to jistě. Měli to nazvat spíš Jehňata na porážku," ušklíbl se. "Je zbytečné učit studenty jak se bránit něčemu, co vůbec neznají z praxe. Ovšem v Bradavicích se černá magie přestala vyučovat už před sto lety. A myslím, že výsledky této politiky jsme všichni viděli." Odhodil míchátko do dřezu a promnul si spánky.

"Bolí tě zase hlava?"

"Ani ne."

"Úplně ti věřím. Otoč se, já se na to podívám." Nátahl ruce ke Snapeový ramenům, ale Snape ho odstrčil.

"Severusi," zeptal se tiše. "Co se děje?"

"Nic. Nic. Myslím – možná bys radši měl jít domů."

"Tam jsi mě poslal včera."

Snape neodpověděl, ale začal uklízet okolo kotlíku.

"Severusi. Co jsem udělal?"

Snape konečně zvedl hlavu. "Nic. Vůbec nic." Promnul si zátylek. "Podívej, Blacku, tohle asi není nejlepší nápad."

Sirius cítil jak mu zaškubaly svaly kolem čelisti a pracně potlačil rostoucí zlost. Vztekáním by si nepomohl. Díval se upřeně na pracovní stůl. "Prosím, definuj 'tohle,'" řekl staženým hlasem.

"Myslím. . . ty věci, co jsme dělali." Snape si zase přitiskl ruce na spánky.

"Zhoršily se ti bolesti hlavy, že mám pravdu?"

Snape si povzdechl, hlavu v dlaních. "Snažím se, Blacku," řekl polohlasem.

"Já vím." Váhavě zvedl ruce. "Snape. Nevadí, když tě jenom. . . nic dalšího se nemusí stát. Jen. . ." Opatrně Snapea objal a přikročil blíž. Tělo v černém hábitu ztuhlo a Snape se násilím snažil uvolnit. Pomalu se dostali – propracovali se, pomyslel si Sirius – k objetí. Pečlivě vážil slova.

"Severusi. Nemusíme zvládnout všechno hned, to přece víš. Jestli teď můžeme dělat jen tohle, budeme dělat tohle. Nepotřebuju mít všechno naráz. Ta noc. . . byla úžasná. A i kdyby se dlouho neopakovala, přežiju to."

Poznal, že se Snape nepatrně uklidnil. "Jak?" Zamumlal.

"Jak co?"

"Jak s tím můžeš žít? Copak ty nechceš. . . nerozumím tomu."

Jestli nechci? Říkal si Sirius v duchu. Chci z tebe servat ty zatracené hadry a šukat tě, dokud se nebudem moct ani hnout, to bych chtěl. Povzdechl si. "Nevím," odpověděl upřímně. "Snažím se to řešit postupně. Ale vím určitě, že radši budu dělat tohle s tebou, než milion věcí s někým jiným, jestli mi rozumíš."

Snape chvilku mlčel a Sirius cítil, jak se v jeho náruči maličko uvolnil. "Nechápu. . ." Snapeův šepot byl jen o málo víc než dech, zahřívající Siriusovo ucho. "Ptám se, jak dlouho. Nejspíš nikdy nedokážu. . ." Zmlkl.

"Já vím."

Snape záhadně pohnul hlavou, a Sirius si se zatajeným dechem uvědomil, že Snape schovává obličej k jeho rameni. Přitiskl ho k sobě pevněji.

"Nevím, co tady se mnou sakra děláš." Ozval se Snape tlumeně.

"No," odpověděl Sirius měkce. "Upřímně, já nemám ponětí, co sakra děláme my oba."

Cítil, že se Snape usmál. Ani jeden z nich se nepokusil vymanit z objetí.

"Strašně mě bolí hlava," řekl Snape nakonec. "Musím si vzít ještě trochu lektvaru a lehnu si."

"Samozřejmě," propustil ho Sirius. "Tak zítra večer."

"Dobrou noc, Blacku."

"Dobrou noc, Snape."