Zastavil na příjezdové cestě před domem a chvíli jen tak zíral na dveře. Venku už se stmívalo a jelikož stále neměli žádné hlášení, nařídila mu Janet aby jel domů si odpočinout. Vystoupil z auta a pomalu došel až k domu, vešel dovnitř a hned jak zabouchl dveře, přešel rovnou do kuchyně a do lednice pro pivo. Když se otočil, všiml si netknutých talířů a kávy od snídaně. Nestihli se ani najíst a lehce se usmál, když si vzpomněl proč. Sklidil ze stolu a podíval se nervózně na hodinky. Zkontroloval svůj telefon, než si otevřel láhev a posadil se do obýváku na gauč. Chvíli jen tak seděl, upíjel z láhve a myšlenky mu stále utíkaly za Sam na nepřátelskou planetu.

Je v pořádku? Jde vše podle plánu? Nenajdou je tam? Co když ji zajmou?

Zatřásl hlavou a s povzdechem se znovu dlouze napil. Nikdy si nepřiznal, jak moc se o ní bojí, jak moc ho užírá, když jí nemůže být nablízku, obzvlášť při takové misi. Nikdy až do teď, kdy konečně strhl svou neprostupnou zeď a otevřel se jí, tak jako ona jemu. Zvedl telefon a chtěl zavolat na základnu, jestli nejsou nové informace, ale hned ho zase položil, jakmile si uvědomil, že je to hloupost. Kdyby se něco dělo, ihned by ho přeci kontaktovali a nechtěl dávat najevo, jeho přehnanou starost o svou podřízenou. Povzdechl si a promnul si tvář dlaněmi, než se natáhl pro ovladač a zapnul televizi.

Po chvíli přepínání programů si uvědomil, že je ani nesleduje a jeho mysl byla opět kdesi mimo Zemi. Narovnal se a podíval se znovu na hodinky, 21:30. Ihned se podíval na telefon, ale stále žádné zprávy ze základny.

„Sakra."

Nervozita v něm začala sílit. Byla to jen rychlá akce, už by přeci měli být zpátky. Myšlenky na nejhorší se mu začaly rojit v hlavě, zatímco mačkal telefon v dlani. Znovu si povzdechl, dá si horkou sprchu aby se uklidnil a potom zavolá na základnu, rozhodl se.

Jakmile vešel do koupelny, našel u umyvadla jeho košili, kterou měla ráno Sam na sobě. Zvedl ji a lehce k ní přivoněl. Mohl z látky ještě cítit vůní jejího těla, což zapříčinilo že se mu vlasy vzadu na krku naježily při vzpomínce na jejich společnou noc. Odložil košili na koš s prádlem a konečně se dostal k horké vodě.

Po delší chvíli vylezl ze sprchy a ihned šel zkontrolovat telefon, když ho vyrušilo klepání na dveře. Zpozorněl a podíval se na hodinky. Bylo 22:05 a ze základny nikdo nevolal. Cítil, jak se mu sevřel žaludek napětím, kdo to může být tak pozdě.

Stalo se snad něco se Sam? Zajali ji nebo hůř, zabili?

Nervózně otevřel dveře a ihned se uklidnil, protože Sam stála před ním. Věděla že je pozdě a že by tady neměla ani být. Ale musela a potřebovala ho vidět. Nadechla se aby promluvila, ovšem když před ní stál jen v domácích kalhotách s ještě mokrými vlasy a ručníkem kolem krku, ztratila slova.

Tiše ustoupil aby mohla vejít, aniž by z ní spustil svůj pohled. Jakmile za ní zavřel dveře, přivinul si ji k sobě a dlouze jí políbil na přivítanou, uvolňujíc tak své, ale i její napětí a nervozitu.

„Nebyl jsi tam, když jsme se vrátili." pronesla spíše jako omluvu, že ho ruší tak pozdě, když polibek přerušil.

„Jo, Fraiserová mě vyhodila." odpověděl a prsty se lehce dotkl náplasti nad jejím obočím.

Lehce ucukla a sykla bolestí.

„Mírné komplikace. Museli jsme počkat do setmění, abychom se mohli vrátit."

Nadzvedl obočí, ale než se stačil na cokoli zeptat, zazvonil telefon. Pustil ji a přešel k baru ho zvednout, zatímco Sam přešla do obýváku a posadila se na gauč. Byla u něj doma už tolikrát, ale teď to všechno najednou bylo tak jiné.

„O'Neill."

„Pane, jen Vás chci informovat, že se SG-1 v pořádku vrátila. Zítra Vás generál Hammond očekává na poradě v 8:00."

„Díky Silere, dobrou noc." usmál se do telefonu a zavěsil.

Přešel za ní do obýváku a s úsměvem se posadil vedle ní, pokládajíc svou ruku na opěradlo vedle její hlavy.

„Co?" nervózně se narovnala pod jeho pohledem.

„Nikdy jsem Tě neviděl tak spěchat ze základny."

„Asi jsem neměla důvod." sklopila pohled a tváře jí lehce zčervenaly.

„Jsem rád, že jsi v pořádku. Neusnul bych, kdybys nepřišla." pronesl po chvíli tiše a prsty jí lehce pohladil po tváři.

Zvedla k němu oči a chvíli ho pozorovala. Čekala otázky jak vše probíhalo, co zjistili a co se tam stalo, ale při pohledu do jeho očí pochopila, že se nechce bavit o tom, co bylo na misi. V tuhle chvíli ho zajímalo pouze to, že je tady. Tuhle jeho stránku neznala, držel ji hluboko v sobě a nikomu nedovolil jí vidět. Cítila se jako Alenka v říši divů, když zrovna jí ji ukázal.

„Já taky ne." odpověděla mu nakonec s úsměvem a sama se naklonila, aby ho mohla políbit.

Něžně se dotkla svými rty těch jeho, zatímco rukama chytila osušku kolem jeho krku a přitáhla si ho tak blíž. Překvapeně nadzvedl obočí, ale ani trochu se jejím polibkům nebránil. Ihned chytil její tvář do dlaní a otevřel ústa, aby jí umožnil přístup. Bez váhání vklouzla jazykem mezi jeho rty a slabě zasténala, když vyhledala ten jeho. Jack polibek ještě prohloubil, což jí vyslalo tělem elektrickou vlnu a vzrušeně se zachvěla.

Nepřerušujíc polibek se najednou nadzvedla a obkročmo se posadila do jeho klína, zatímco dlaněmi sjela na jeho pevné břicho. Její rychlý, ale hlavně nečekaný pohyb ho překvapil a vzrušeně vydechl oproti jejím ústům, rukama sjíždějíc z její tváře na její tělo. Stupňujíc polibek se proti němu lehce prohnula, pohybujíc svými boky proti jeho, čímž zapříčinila rychlou odezvu v jeho kalhotách.

„Sam." přerývavě vydechl, když odtrhl své rty od jejích.

Podívala se na něj s pootevřenými ústy, zorničky měla rozšířené a z očí jí sršel chtíč po jeho dotecích, jeho polibcích a hlavně po něm. Chytila okraj svého svetru a jedním pohybem ho sundala i s trikem pod ním. Při tom pohledu ho zaplavil ještě silnější pocit vzrušení a zcela dobrovolně se jím nechal strhnout.