Vězeňská stanice Očistec, systém Osun, mlhovina Přesýpací hodiny

Joker už asi bůh-ví-pokolikáté zívl, unaven několikahodinovým letem bez jakéhokoli pořádného odpočinku. Ani během přesunu z Omegy do mlhoviny Přesýpací hodiny nebyla posádka Normandie ušetřena práce.

Sotva pár minut po tom, co opustili mlhovinu Omega, je zaúkolovali oficíři z Cerbera; dozvěděli se o nějakých zajímavých materiálech, které schovávali žoldáci z Eclipse v pašeráckém skladišti na planetě Daratar, systém Faryar, mlhovina Přesýpací hodiny. Normandie se nacházela poblíž a velitel Shepard byl „slušně požádán", aby asistoval při zabezpečení těchto materiálů. Shepard nebyl nijak nadšen z toho, že by měl Záhadnému dělat poslíčka, ovšem neměl důvod odmítnout, zvláště když prakticky šlo o zátah proti zločinecké organizaci. Žoldáci na Darataru se s předstihem dozvěděli, že po nich jde Cerberus, a rozhodli se pašerácký úkryt zničit i s veškerým svým „zbožím". Jejich mechanoidi stačili zlikvidovat asi třetinu všeho nákladu, než se na scéně objevil tým z Normandie a rozstřílel je na kusy. Z toho nákladu, který přežil sebedestrukční protokol Eclipse, si profesor Solus zabavil nějaké speciální součásti pro vylepšení svého omni-nástroje, který si sám vyrobil. Shepard salariánského vědce nechal, aby si vzal všechno, co potřeboval; pánové z Cerbera by si určitě sotva všimli pár chybějících věcí.

Tam ovšem práce posádky Normandie neskončila; sotva opustili orbit Darataru, obdržel Joker v kokpitu nouzový signál pocházející ze systému poblíž. Velitel, domnívaje se, že se nějaký nešťastník dostal uprostřed Vnějších systémů do průšvihu, nařídil kurz do systému Ploitari. Jeho očekávání o povaze celé situace nemohla být dále od pravdy; oním nešťastníkem v nouzi se ukázaly být trosky nákladní lodě bez jediné stopy po její posádce. Shepard, naprosto znechucený svým „štěstím", se sám vypravil na polorozpadlé plavidlo, aby vytáhl černou skříňku a vypnul nouzový signál. Jak se později ukázalo, MSV Estevanico dopadla na povrch planety Zanethu tak nešťastně, že její přední polovina visela nad hlubokým srázem. Panel s černou skříňkou byl umístěn zrovna na přídi lodě; velitel se dostal zpátky do raketoplánu doslova pár vteřin před tím, než se vrak nákladní lodě převážil a zřítil do kaňonu. Po návratu na Normandii se mírně roztřesený Shepard rozhodl na pár hodin prospat, ne však před tím, než poslal údaje z černé skříňky civilním úřadům Aliance.

V tento okamžik Normandie mířila na stanici Očistec, kde měla vyzvednout nového člena Shepardova týmu. Velitel doufal, že ať už tahle Jack byla kdokoli, tak bude dost rozumná na to, aby spolupracovala. Po všech předchozích skutečnostech si ale začal říkat, jestli vůbec stálo za to chovat nějaké kladné naděje.

Joker zamžoural očima na malé holografické znázornění stanice, která svým vzhledem vzdáleně připomínala rybí páteř. Pilot Normandie se otočil na velitele, který stál za jeho sedadlem. „Takže tohle je Očistec, jo?" Řekl pochybovačně. „Od nechvalně proslulýho vesmírnýho Alcatrazu jsem čekal něco víc; tahle věc vypadá, že sotva drží pohromadě."

„Všechno je v pořádku, tohle je Očistec." Odpověděl Shepard jednoduše, plně vyzbrojen. Joker jen mlčky přikývl na srozuměnou a vedl loď směrem ke stanici.

Shepard měl dost času, aby si pořádně proklepl svůj cíl. Stanice Očistec původně sloužila jako „archa", na které byla chována zemědělská zvířata. Později se nějakým způsobem dostala do rukou žoldácké organizaci Blue Suns, která ji přestavěla, aby v ní drželi zajatce. V médiích se ovšem brzy rozšířily zvěsti, že Blue Suns používali přestavěnou stanici v rámci otrokářských činností, a žoldáci se rozhodli Očistec využívat jako věznici. Velitel neměl radost z toho, že by měl vyjednávat s něčím, co prakticky bylo zločineckou organizací, ale pokud Jack byla opravdu tak silná, jak Záhadný tvrdil, pak neměl na vybranou.

Normandie se lehce otřásla, když přistála v docích vězeňské stanice. Shepard se i se svým doprovodem přesunul k přetlakové komoře. Garrus si kontroloval záplaty na své narychlo opravené zbroji; byl viditelně nervózní z toho, že by se tak krátce po svém dobrodružství na Omeze měl znovu střetnout s Blue Suns. Zaeed naproti tomu vypadal, jako by mu to bylo úplně jedno; Shepard si již na Omeze všiml, jak se Massani vyžíval v zabíjení žoldáků Blue Suns, a byl tím poněkud znepokojen. Třetí člen doprovodu, Jacob, se s rukama založenýma na prsou opíral o stěnu, podupávaje netrpělivě nohou o podlahu.

„Doufám, že tady budem všichni brzo hotoví." Řekl zbrojní důstojník lodě. Nedošlo mu, že vyslovil přesně to, co si mysleli všichni ostatní.

„Vždyť je to jenom vězení." Ušklíbl se Zaeed. „Jenom paka z Blue Suns, co tam hlídaj asi pět tisíc muklů. Mě jenom překvapuje, že jim ještě nikdo neplách."

„Chápu, že máte svoje důvody nenávidět Blue Suns, ale bez ohledu na to, co si myslíte, tak to nejsou žádný idioti." Opáčil Shepard. „Blue Suns mají Očistec pod palcem; tý stanici se říká vesmírnej Alcatraz z dobrýho důvodu. Co já vím, ještě nikdo jim odtamtud neutek."

„Blue Suns jsou právě to, co mi dělá starosti." Přiznal Garrus. „Po našem malym dobrodružství na Omeze si dokážu představit, že je na moji hlavu vypsaná tučná odměna."

„Blue Suns operujou v buňkách, který vo sobě navzájem moc nevěděj." Odvětil Massani a zapálil si cigaretu. „Pochybuju, že ty týpci tady věděj, kdo je vlastně Archanděl zač." Již po několikáté se velitel musel sám sebe ptát, odkud toho Zaeed o Blue Suns tolik věděl.

„Jak jsou Duchové nade mnou, tak doufám, že máte pravdu, Massani. Další raketu by můj ksicht asi nevydržel." Prohodil Garrus s kamenným obličejem a vysloužil si uchechtnutí od prošedivělého veterána.

„Z tohohle místa mám stejně blbej pocit." Řekl Jacob znepokojeně. „Slyšel jsem, že zdejší vězně prodávaj Batariánům do otroctví. Vim, že ty lidi jsou tady zavřený z dobrýho důvodu, ale když pomyslim na to, co Batariáni prováděj s otrokama…"

„Naše zastávka tady nebude dlouho trvat. Seberem Jack a zase zmizíme, to je všechno." Prohlásil Shepard. Jeho odpověď trochu zklidnila zbytek týmu, i když hlavně Garrus zůstával poněkud napjatý. Dveře od přetlakové komory se otevřely a vpustily jej a jeho doprovod na palubu Očistce.

Dlouhá chodba od dokovacího mola vedla k jakémusi kontrolnímu stanovišti, kde již stála srocena řada mužů ve známých modrobílých zbrojích. Velitel se necítil jejich přítomností ohrožen; tohle byla vězeňská loď, čekat od dozorců, že budou na palubě chodit neozbrojení, by tedy pochopitelně byla hloupost. Delegace z Normandie se volným krokem vydala k zástupu ozbrojenců. Když byli dost blízko, Turián v čele žoldáků udělal krok vpřed.

„Vítejte na Očistci, veliteli Sheparde." Pánové museli už předem vědět, s kým se budou potýkat, ušklíbl se Shepard pro sebe; strážný si toho zjevně nevšiml. „Váš balíček se právě připravuje a brzo si jej budete moct vyzvednout." Turián řekl nevzrušeným, téměř znuděným hlasem.

„Balíček?" Zašeptal Jacob zmateně, překvapen tím, že zdejší personál mluvil o vězních jako o věcech a ne živých bytostech.

„Vzhledem k tomu, že tohle je loď se zvýšenou ostrahou, budete muset odevzdat své zbraně, než budeme moct pokračovat." Pokračoval turiánský strážce. Jen o zlomek sekundy později, „hosté" vytasili zbraně… k nesmírnému překvapení žoldáků.

„Tak to ani náhodou." Zavrčel velitel a mířil brokovnici na hlavu strážce, který jej oslovil. Po zkušenostech na Noverii nehodlal za žádných okolností dát zbraň z ruky. Tým z Normandie i žoldáci Blue Suns na sebe několik dlouhých vteřin mířili zbraně; již to vypadalo, že někomu ujede prst na spoušti a vypukne peklo, pak však někdo jiný zakročil.

„Všichni pohov!" Ozval se hlas plný autority. Strážci okamžitě sklonili zbraně a postavili se do pozoru. Vstříc návštěvníkům zvolna kráčel jiný Turián v uniformě Blue Suns, tenhle ale byl bez přilby. Garrus při pohledu na něj téměř neslyšitelně zavrčel. „Veliteli, jsem správce Kuril a tohle je moje loď." Nově příchozí se představil. „Zbraně vám budou vráceny na zpáteční cestě; musíte si uvědomit, že jde pouze o standardní proceduru."

„Při vší úctě, správče, vy si musíte uvědomit, že jsem Přízrak a nosit zbraň za každých okolností je standardní procedurou pro mě i můj doprovod." Odsekl velitel. Kuril a Shepard na sebe po několik vteřin upřeně zírali; turiánský správce vypadal, jako by se snažil lidského velitele pohledem zmenšit, Shepard však ustoupit nehodlal.

K úlevě všech se nakonec Kuril rozhodl ustoupit. „Nechte je pokračovat." Rozkázal svým podřízeným. „Jsme více než schopni poradit si se čtyřmi ozbrojenými hosty." Shepard naznačil členům svého týmu, aby schovali zbraně; Garrus na zlomek vteřiny zaváhal, ale podvolil se. Kuril mezitím pokračoval. „Právě probíráme Jack z kryospánku. Až budeme mít zaplaceno, můžete klidně pokračovat svou cestou. Pojďte se mnou a budete si ji moct osobně převzít." S tímto se Kuril obrátil a vykročil zpět do útrob stanice. Shepard šel za ním a jeho druhové ho poněkud váhavě následovali.

Zatímco správce a jeho hosté procházeli chodbami věznice, Garrus si pro sebe něco nesrozumitelně zamručel. „Co tě žere, Vakariane?" Zeptal se Zaeed polohlasem.

Garrus byl trochu zaražen Massaniho otázkou; prošedivěly žoldák se jen málokdy účastnil jakékoli konverzace. „Jde o Kurila." Odpověděl nakonec. „Ten chlap se mi vůbec nelíbí; mám obavy, že si něco zkusí."

Massani zdvihl obočí. „Vodkdy bys ty uměl vodhadnout lidi takhle vod pohledu?"

Turiánský střelec se zamračil. „Kuril nemá odznaky; a mezi mejma lidma se říká: nikdy nevěř Holý tváři."

„Holý tváři?" Opakoval Jacob zmateně. „Teď vůbec nechápu."

„Tak se říká Turiánům, který nemaj na ksichtech ty svoje kérky." Vysvětloval Zaeed. „Každej Turián má kérku podle kolonie, na který se narodil. Ti bez kérky jsou buď vyhnanci, nebo se narodili na palubě lodi."

„Netušil jsem, že by se Člověk tak zajímal o naši kulturu." Poznamenal Garrus. Massaniho znalosti ohledně jeho lidí na něj zapůsobily.

„Jeden kámoš, se kterym jsem chvíli dělal, mi vo tom vykládal. Von sám sice byl Holej ksicht, ale byl to dobrej chlap." Odpověděl Zaeed a ihned podvědomě přešel k nostalgickému vzpomínání. „Vy dva byste si dobře rozuměli. Kdyby se jenom do každý bitky nehnal po hlavě, nemusel ho tenkrát ten kulomet rozstřílet na sračky. Taková škoda…"

„Mě furt není jasný, proč by si o Turiánovi bez kérky měli všichni hned myslet, že je lump." Řekl Jacob.

Zaeed zakroutil hlavou a zamumlal si pro sebe. „Ti mladí dneska fakt věděj hovno…" Jacob jeho poznámku nijak nepostřehl.

„Každej Turián je vychovávanej k tomu, aby zájmy společnosti upřednostnil před těma vlastníma. Holý tváře nepatřej k žádný kolonii, není žádná společnost, jejímž zájmům by se podřídili." Vysvětloval Garrus se stopou pohrdání v hlase. „Proto se říká, že Holejm tvářím se nedá věřit, protože sledujou jenom svoje osobní zájmy a nic jinýho je nezajímá. Byli by schopní kuchnout i vlastní příbuzný, pokud by jim to přineslo nějakej užitek."

„A ty si myslíš, že Kuril si na nás něco zkusí?" Otázal se Jacob.

Garrus jen pokrčil rameny. „Nemám tušení. Ale vyloučit se to nedá."

Úzká chodba postupně vedla do proskleného tubusu, který visel nad podlahou velké haly osvětlené desítkami reflektorů. Čtveřice velkých jeřábů přesouvala jakési krychlové buňky ze stěn z jednoho místa do druhého, zatímco se pod nimi procházely desítky vězňů v otrhaných oblecích. „Tohle je vězeňský blok 2. Jak vidíte, udržujeme nad populací pevnou kontrolu." Vysvětloval Kuril hostům, kteří fascinovaně hleděli na to divadlo, které jim probíhalo před očima. „Každá cela je samostatná, modulární jednotka; pár jsem jich už vystřelil do vesmíru jako ukázku. Tuhle loď tvoří 30 naprosto identických vězeňských bloků – máme tady tisíce vězňů. Celé tohle místo můžeme uzamknout během okamžiku; tady se nemůže nic zvrhnout."

„Tisíce vězňů? Udržovat tady tolik lidí nemůže bejt levný." Poznamenal Jacob. Jestli na něj tohle místo zapůsobilo, nebo jej znechucovalo, nebylo možno říci.

„Můžeme provádět kroky, které si vlády nemohou dovolit, a každý vězeň s sebou přináší poplatek z jeho rodné planety." Odpověděl Kuril jednoduše. „Mluvíme o velmi nebezpečných a násilných jedincích. Jejich planety dobře zaplatí za to, aby tady zůstali."

„A co když planety nezaplatí?" Otázal se najednou Garrus.

„Pak jim vysvětlíme, že zde nemůžeme držet vězně bez jejich pomoci, a proto budeme nuceni jej vypustit zpět na jejich planetu. Na předem neurčeném místě, v předem neurčený čas."

Garrus se zamračil. „Tohle je vydírání."

Kuril přešel Garrovo obvinění bez jakékoli vnější reakce. „Nemusíte souhlasit s mými praktikami, ale nezpochybňujte laskavě moji motivaci." Správce odvětil chladně a ignoroval Garrův nevraživý pohled. „Už ve svých dnech v policii na Palavenu jsem viděl to nejhorší, co může rozumný život nabídnout. Tolik zločinců uprchlo do vesmíru, aby mohlo ve své kariéře pokračovat, a vlády jsou příliš měkké, neochotné podstoupit tvrdá opatření, aby tomu zabránily. Někteří začali najímat lovce odměn, aby zločince dotáhli zpátky, ale na ty není spolehnutí."

„Protože neuměj najmout ty správný." Zabručel si Massani pro sebe.

„Nakonec jsem přišel s tímhle." Pokračoval Kuril a ukázal na stanici kolem sebe. „Když budete tuhle spodinu společnosti držet ve vesmíru, svět bude o to bezpečnější."

„Co mi můžete říct o Jack?" Zeptal se Shepard. Jestli si už měl na palubu Normandie přivést trestance, tak o ní musel vědět co nejvíc.

„Cerberus vám o ní nic neřekl?" Odpověděl Kuril, poněkud zaskočen otázkou.

Velitel pokrčil rameny. „Můj, ehm, partner bývá poněkud vágní, co se týče detailů, takže jsem doufal, že mi může něco říct někdo, kdo s Jack osobně jednal."

„Nejednal jsem si ní sice osobně, ale viděl jsem dost na to, abych si o ní udělal obrázek." Zabručel správce. „Jack je naprosto nezvladatelná, nenávistná a násilná jako nikdo z těch, co jsem kdy předtím potkal. Nejenže je velmi silná a pochopitelně nebezpečná, ale navíc je i psychicky labilní. Nevím, co vašeho partnera přimělo ji vykoupit z Očistce, ale rozhodně by ji neměl podceňovat."

„Paráda… Pojďme, ať už je po všem." Odtušil Shepard. Správcovo svědectví o povaze a síle trestance, kterého měl rekrutovat do svého týmu, ho rozladilo a znepokojilo zároveň. Opravdu si Záhadný myslel, že někoho jako Jack dokáže postavit do latě? Jistě, Cerberův personál na Normandii mu byl ukradený, ale jestli Jack měla vztáhnout ruku na někoho z jeho týmu nebo nějakým způsobem poškodit jeho loď, Shepard by si to šel osobně vyřídit se Záhadným, bez ohledu na to, kde se ten modrooký parchant schovával.

„To se nikdo nepokusil odtud zdrhnout?" Ptal se Jacob, když z tubusu sledoval trestance, jak se potulovali v hale.

„Jsme ve vesmíru." Odfrkl správce, jako by šlo o naprostou samozřejmost. „Trestanci nemají kam jít a moc dobře to vědí. I přesto jsme však velice opatrní; tohle jsou nebezpeční jedinci." Náhle, bez jakéhokoli varování, se dva z vězňů do sebe pustili a začali se rvát takovým způsobem, že by jeden druhého určitě zabil, pokud by nikdo nezasáhl. Jeden ze strážců aktivoval jakýsi pylon, který oba rváče zvlášť obalil v bublinové bariéře a oddělil je od sebe.

Zaeed uznale hvízdl. „Rafinovaný."

„Máme mnoho způsobů, jak kontrolovat zdejší populaci." Řekl Kuril jakoby mimochodem. Pak malá skupinka došla na křižovatku. „Půjdu si ověřit, že už došlo k převodu peněz od Cerbera. Jack si můžete vyzvednout v odbavovacím centru; jde se tam touhle chodbou. Prostě jděte kolem výslechových komor a křídla Supermax." Správce ukázal do chodby před nimi a potom se obrátil cestou, kudy sem přišel. „Uvidíme se později, Sheparde." Rozloučil se, než se za ním zavřely dveře.

„Tak pojďme, lidi." Řekl Shepard a vydal se tam, kam je správce odkázal. „Čím dřív to budeme mít z krku, tím líp."

Mrazivá atmosféra věznice na ně pomalu začala doléhat. Garrus vypadal ještě víc nervózně a neustále se rozhlížel kolem sebe, jako by čekal nějaké přepadení. Jacob se mračil při pohledu na žoldáky Blue Suns a tisíce vězňů, kteří živořili pod vládou správce a jeho mužů. A jindy naprosto lhostejný Zaeed vypadal nezvykle znepokojeně a jeho pravá ruka spočívala blízko jeho pistole. I když si to nechtěl přiznat, Shepard byl Očistcem morbidně fascinován; sám strávil pár let ve vězení, a tahle věznice se nepodobala ničemu, co do té doby viděl.

Najednou mu Jacob zaklepal na rameno. „Vidíte to svinstvo, veliteli?" Bývalý mariňák ukázal na jednu z cel poblíž, obličej zkroucen ve znechucené grimase. Uniformovaný dozorce tam mlátil hlava nehlava jednoho z trestanců; prosklené stěny cely sice pohltily většinu zvuků, bolestivé skřeky oběti však byly slyšet i tak. Druhý dozorce stál mimo celu a sledoval, jak jeho kolega bije vězně.

„Takovymhle způsobem dobrý informace nikdy nedostaneš." Zabručel Garrus. „Oběť nakonec přizná cokoli, jenom aby to mučení už konečně přestalo."

„Přesně tak." Přitakal Massani. „Mě osobně mučení nikdy za to nestálo."

Shepard neřekl nic, neschopen odtrhnout zrak od zkrvaveného trestance a jeho mučitele. Byly doby, kdy by s ním takováhle scéna ani nehnula, kdy by nejspíš asi řekl, že si to vězeň pravděpodobně zasloužil. Když ovšem přežijete vlastní smrt, hodně to změní váš pohled na svět. Nyní pochyboval, že takovéhle násilí skutečně mělo jiný smysl než pouze zvrácené uspokojení pro mučitele. Shepard vykročil ke strážci stojícímu před celou, rozhodnut to šílenství zastavit.

„Je tohle opravdu nutný?" Řekl popuzeně a trhl hlavou k cele.

Strážce lhostejně pokrčil rameny. „V porovnání s tim, čim prošly jeho voběti, je tohle jenom masáž."

„Tim, že ho umlátíte k smrti, životy jeho obětem nevrátíte." Shepard odsekl, znechucen postojem strážného. „Ten chlap na tomhle místě stráví zbytek svýho života, to už je samo o sobě dost velkej trest. Tímhle," Ukázal na trestance, který byl na pokraji bezvědomí a již se vůbec nebránil ranám, které na něj pršely. „vůbec ničemu nepomůžete."

Strážce byl na několik vteřin zticha. „No fajn… Uznávám, že někdy mě tohlencto už nebaví. Co nám to přinese?" Řekl nakonec a promluvil ke kolegovi do vysílačky. „Přestaňte s tim… aspoň prozatim." Kolega v cele na něj nevěřícně zíral, ale nakonec poslechl. Zmlácený vězeň se odplazil do kouta a zůstal ležet na podlaze, schoulen do klubíčka.

Shepard zakroutil hlavou a pokračoval dál. Neušel ani deset metrů a někdo na něj zavolal. „Hej, vy tam! Počkejte! Chci s váma mluvit!" Otočil se a všiml si vězně, který bušil na stěny své cely ve snaze upoutat na sebe pozornost. Mladík byl oblečen v obnošené oranžové uniformě s číslem 780 vyšitým na hrudi. Ty lidi tady nemají vůbec nic, ani jména, pomyslel si Shepard.

„Co je?" Zeptal se neutrálně, když přistoupil k cele.

„Hele jesli tady chcete koupit vězně, nechcete koupit mě?" Ptal se číslo 780. „Je mi fuk, kam mě vodtáhnete nebo co se mnou uděláte, musí to bejt lepší než hnít tady."

„Já myslel, že tohle je vězení, ne trh." Podotkl Jacob.

„Vobčas tady lidi kupujou mukly, aby je mohli potrestat po svym, jesli chápete." Vězeň se při odpovědi zachvěl. „Správce nás prodá každýmu, kdo má dost prachů." Jacob mohl jen nevěřícně kroutit hlavou. Kurilovi zjevně nešlo o spravedlnost a bezpečí Galaxie, alespoň ne tolik, jak by se jeden domníval.

„Za co ty tady sedíš, mladej?" Promluvil Zaeed.

Číslo 780 polkl při pohledu na zjizveného veterána. Massani prostě uměl na lidi udělat dojem. „Ehm, no, nic moc, jenom sem voddělal pár lidí, asi dvacet, já už nevim… A vyhodil do povětří jeden barák." Vězeň ze sebe rychle vysypal. „Ale furt sem malá ryba v porovnání s vostatníma, co tady seděj."

„Nedivim se, že dozorci se na zdejších vězních tak rádi vyřáděj." Zamumlal Garrus. „Jako na tom chlápkovi odvedle."

„Myslíte Bimmyho?" Řekl číslo 780. „Včera někoho podříz ve sprchách. Ten chlap, kterýho kuchnul, byl pro správce hodně cennej. Nechtěl bych bejt v Bimmyho kůži."

„Mohl bys mi něco říct o Jack?" Zeptal se velitel. Od vězně by se mohl dozvědět něco víc.

Číslo 780 vyvalil oči a roztřásl se. „Do prdele… Vy ste si přišli pro Jack?!" Vykoktal ze sebe. „Zapomeňte, co sem řek, nikam s váma nejdu!"

Shepard obrátil oči v sloup nad vězňovým záchvatem paniky. „Víš něco o Jack nebo ne?"

„Je to ta největší a nejhorší průserářka, jakou sem kdy viděl. Je to naprostej psychouš a má vobrovskou biotickou sílu." Vězeň brebtal. „Má na triku snad každej druh trestnýho činu v galaxii. Kluci tady se ji hrozně bojej, protože vodpravila každýho, kdo si na ní něco zkusil. Došlo to tak daleko, že ji správce musel šoupnout do mrazáku, aby přestala zabíjet vostatní mukly. Kurilovi nepřinesem prachy, když sme mrtví."

„Tohle je čim dál lepší…" Zavrčel Shepard podrážděně a třel si obočí. Od samého začátku měl o téhle Jack pochybnosti, ale když Záhadný, který mu zjevně tak moc důvěřoval, mu ji doporučil do týmu, tak si myslel, že ji nějak dokáže zpracovat. S každou novou věcí, kterou se na ní dozvěděl, však měl stále silnější pocit, že na palubu bere spíš časovanou bombu než posilu do týmu.

„To se mi snad jenom zdá!" Rozhazoval rukama Garrus, vytočen na nejvyšší míru. „Můžu se zeptat, kdo měl tak brilantní nápad rekrutovat do týmu zločince takovýho kalibru?"

„Zkus hádat!" Odsekl velitel. „Jestli tahle Jack na mý lodi někoho zabije, tak ji rozstřílim na kusy… a pak si dojdu i pro Záhadnýho."

„Třeba to nebude tak strašný." Řekl Jacob ve snaze uklidnit rozlíceného velitele. „Třeba nebude tak šílená, aby se s ní nedalo vyjednávat."

„Já sakra doufám, že máte pravdu, Taylore. Jestli se mýlíte, spousta lidí za to zaplatí." Odvětil Shepard a vydal se k odbavovacímu centru. „Pojďme si vyzvednout našeho novýho hosta, ať už z týhle díry můžem vypadnout." Nikdo se s ním nehádal.

Výprava z Normandie pokračovala chodbami stanice a dorazila do velké haly, která vypadala jako nějaká kancelář. Jediný pracovník, který se tam zrovna nacházel, je nasměroval do dveří na druhé straně haly. Protože to byla jediná cesta dále, Shepard a jeho tým se vydali k těmto dveřím. Dveře zareagovaly na jejich přítomnost a v tichosti se odsunuly stranou. Na druhé straně byla…

Shepard musel zamrkat, aby se přesvědčil, že jej nešálí zrak. Cela? „Co to kur-"

V půli věty ho přerušil hlas Kurila z interkomu. „Omlouvám se Sheparde, ale pro mě budete daleko cennější jako vězeň než jako zákazník." Ve správcově hlase nebyla znát žádná stopa lítosti.

„Krucinál!" Zasyčel vztekle Garrus a tasil zbraň. „Já to tušil, že ten zatracenej Holej ksicht na nás ušije boudu!"

„Složte zbraně a pokračujte do cely. Nebude vám ublíženo." Kuril rozkázal, jistý si tím, že má velitele pod palcem.

„Na tohle nemáme čas!" Prohlásil Jacob. „Musíme sebrat Jack a rychle odsud vypadnout; jestli Kurila napadne obsadit Normandii, tak jsme v háji!"

Shepard přikývl a podíval se na Kurila, nebo spíše na amplióny, skrz které k němu správce promlouval. „Mám lepší nabídku, správče." Řekl s úšklebkem. „Nechte nás jít a my nebudeme muset vás a vaše poskoky postřílet jako psy!"

Shepardův návrh se Kurilovi pochopitelně příliš nezamlouval. „Aktivujte systémy!"

Zaeed vytáhl kulomet. „Hra začíná!" Zvolal se sadistickým úsměvem. Pár vteřin nato se do haly začali hrnout po zuby ozbrojení žoldáci.

Shepard se jen neznatelně usmál, než se zcela pohlcen září biotické energie vrhl do bitvy jako hurikán.

Když se Shepard a jeho doprovod vydali na palubu Očistce, Joker toho využil, aby se trochu prospal, než se výprava vrátí i novým členem týmu. Nikdo ostatně nemohl vědět, kdy se Shepard opět vrátí na Normandii, ale to Jokerovi bylo jedno. Spíše se zajímal, proč byl velitel tak nervózní z nového přírůstku na palubě. Nevěděl o něm vůbec nic kromě toho, že šlo o trestance (jako pilot lodě měl beztak jiné věci na práci); jistě, kdokoli jiný by měl ze zločince na palubě obavy, ale vzhledem k tomu, jaké existence sloužily na Normandii, pomineme-li příslušníky xenofobní teroristické organizace, myšlenka mukla na palubě se nezdála tak hrozná. Dokud by nováček na jeho lodi nedělal psí kusy, Joker byl ochoten jej tolerovat.

Zatímco všichni ostatní trpělivě čekali na velitelův návrat, Joker si spokojeně dřímal na můstku lodě. Ovšem idylka neměla dlouhého trvání; vedle pilotova křesla se bez varování zhmotnil hologram EDI. „Na Očistci byl vyhlášen poplach, pane Moreau." Prohlásila umělá inteligence, nijak nevzrušena tím, že pilot leknutím málem vypadl z křesla.

„CO?!" Zakňoural Joker a třel si oči, neschopen se zorientovat.

„Posádka stanice Očistec přešla do stavu nouze. Zachycuji zvýšenou koncentraci pořádkových sil ve vězeňském bloku 2; zároveň se méně početná ozbrojená skupina přesouvá k dokům." Hlásila EDI. Její avatar se najednou varovně rozblikal. „Nová data: Velitel Shepard se podle dostupných dat nachází ve vězeňském bloku 2; posádka obdržela rozkazy jej zajmout i s jeho doprovodem. Mám důvod domnívat se, že se pokusí obsadit Normandii."

Joker při těchto zprávách naprosto ztuhl děsem, přinutil se však zachovat klid. Při současném stavu věcí by netrvalo dlouho, než jim na dveře zaklepou nezvaní hosté. V tu chvíli ho však zajímalo jen jedno. „Jak tohle všechno můžeš vědět?"

„Využila jsem svých subrutin pro elektronický boj a nabourala jsem se do bezpečnostních systémů stanice." EDI odpověděla s ledově klidným hlasem. „Za normálních situací by pro takováto opatření nebyl důvod, ovšem personál Očistce se z drtivé většiny skládá z příslušníků Blue Suns. Po zkušenostech na Omeze jsem se rozhodla pro preventivní opatření."

Jakkoli se mu to hnusilo, Joker musel uznat, že EDI byla pěkně mazaná… alespoň na sérii nul a jedniček. Trochu si u něj zlepšila reputaci, neznamenalo to ovšem, že by jí někdy v budoucnu byl ochoten svěřit loď; zrovna teď však hrozilo nebezpečí, že by o ní mohl přijít, znovu. Joker zapnul interkom a zahulákal. „Posádko, okamžitě přejděte do bojové pohotovosti, Normandie bude každou chvíli napadena! Opakuji, okamžitě přejděte do bojové pohotovosti!" I z můstku byl slyšet lomoz, jak se všichni hnali do zbrojnice, aby se připravili na boj.

Krátce nato v interkomu zapraskal hlas Lawsonové. „Můžete mi laskavě vysvětlit, co má tohle znamenat?" Shepardova zástupkyně zněla poněkud podrážděně, s Jokerem to však ani nehnulo.

„EDI, řekni jí všechno." Pilot řekl jednoduše a nechal lodní inteligenci, aby vysvětlila celou situaci.

Joker téměř slyšel, jak Miranda na druhém konci skřípala zuby. „Mohlo mě napadnout, že se Blue Suns pokusí nám zkřížit cestu." Zavrčela, vytočena na nejvyšší míru. „Nemůžeme odletět, dokud je velitel Shepard stále na palubě Očistce. Musíme za každou cenu zabránit tomu, aby se nepřítel dostal na loď."

„Budu nadále monitorovat pohyb nepřátelských jednotek uvnitř stanice." Odpověděla EDI úslužně.

„Pokračuj ve skvělé práci, EDI. Já půjdu zorganizovat obranu." Odvětila Lawsonová a přerušila spojení.

Joker podvědomě sáhl do malé skříňky pod svým křeslem; jeho prsty okamžitě nahmataly chladný kov pistole. Pravda, malá osobní zbraň, kterou si tam schovával, by mu sama o sobě moc nepomohla, vzhledem k jeho fyzickým indispozicím. Joker se aspoň nemusel cítit tak bezbranně. Pokud by se žoldákům nějak povedlo dostat se na palubu Normandie, Lawsonová a její kolegové by je zlikvidovali bez problémů. Neškodilo ovšem být připraven na všechno…

Bohužel, zrovna když si Joker začal myslet, že není důvod k obavám, že o nic vlastně nešlo, opět musela na scénu vstoupit EDI a zničit jeho iluze. „Na stanici Očistec byl právě vyhlášen stav ohrožení."

Pilot Normandie mrknul jednou, podruhé a pak i potřetí, než nové informace konečně vstřebal. „Stav ohrožení? Co to ksakru má bejt?" Dožadoval se odpovědi.

„Patrně na stanici došlo k masovému útěku vězňů." Vysvětlovala EDI. „Zatím je neznámo, jakým způsobem k tomu došlo; zdali selhalo zařízení nebo šlo o sabotáž. Uprchlíci se nicméně pokouší stanici opustit a bojují s personálem věznice, který se je snaží zastavit. Na obou stranách dochází k velkým ztrátám na životech."

Joker zprvu neřekl nic, jen seděl na svém křesle s hlavou v dlaních. Jak se něco mohlo tak rychle zvrhnout, prostě bylo nad jeho chápání. Co hůř, nemohli odletět, dokud byl Shepard a jeho tým stále na stanici. Joker ani nechtěl přemýšlet, jak to teď na Očistci muselo vypadat; Blue Suns na jedné straně, trestanci na druhé a tým z Normandie uprostřed tohohle chaosu musel přežít a ještě ke všemu hledat Jack. Byla tu ale jedna otázka, na kterou chtěl znát odpověď. „EDI, kolik muklů vlastně vzalo roha?"

„Pokud jsou moje informace správné, k selhání došlo v ústředním ovládacím centru. To znamená, že došlo k odemknutí cel v celém prostoru věznice."

Celá věznice se utrhla z řetězu?! Jokerovi se při tomhle pomyšlení udělal knedlík v krku. „Kolik je teď na Očistci vězňů?" Otázal se.

„Dle oficiálních záznamů čítá populace na Očistci 4 350 osob; trestanci tvoří přibližně 70 procent obyvatel." EDI poslušně odpověděla, jako by si nebyla vědoma vážnosti situace. „Není ovšem vyloučeno, že populace je vyšší; chcete, abych ověřila správnost informací?"

Joker na ni po několik dlouhých vteřin jen zíral s otevřenou pusou. Když byl konečně schopen promluvit, zmohl se jen na „Ne, dík". Shepe, koukej se honem vrátit na Normandii, nebo sme jinak všichni v hajzlu…

Zástupy bojovníků Blue Suns se jeden po druhém hrnuly do vězeňského bloku 2 ve snaze zpacifikovat hosty, které si správce vybral jako nový přírůstek k tisícům trestanců, kteří byli drženi na Očistci. Naproti všemu očekávání si však velitel Shepard vybral těžší cestu a odmítl se podvolit a co hůř, tahle zdánlivě sebevražedná strategie mu vycházela. Každý voják, který se Shepardovi a jeho doprovodu postavil do cesty, byl brzy mrtev. Bez ohledu na to, kolik lidí na ně Kuril poslal, tým z Normandie nezadržitelně postupoval dál, zanechávaje za sebou desítky rozstřílených a jinak znetvořených mrtvol. Pokud by chtěli, mohli by se prostřílet k dokům a opustit tuhle zpropadenou věznici; bohužel, nejdřív museli najít a osvobodit Jack, než by vůbec mohli přemýšlet o útěku.

Pouhých deset minut po tom, co Kuril na Očistci vyhlásil poplach, se tým z Normandie probojoval do něčeho, co vypadalo jako řídící místnost. V cestě jim stál jen jediný technik; býval by mohl přežít a dostat šanci uprchnout ze stanice, to by se však neměl pokoušet varovat Kurila, že se k němu dobývají "návštěvnící". Shepard neměl zájem o to, aby mu Blue Suns vpadli přímo do zad; neměl tedy jinou možnost, než technika zastřelit.

Zatímco ostatní hlídali jedinou cestu do místnosti, Garrus se jal prozkoumat velkou ovládací konzoli. Z velkého okna byl výhled na sál s velkým jeřábem tyčícím se nad jakousi plošinou; to muselo být to křídlo Supermax, o kterém správce mluvil. Turiánský střelec rychle zjistil, k čemu konzole sloužila, vůbec se mu to však nelíbilo. „Jestli se do týhle konzole pokusim nabourat, tak to votevře každou celu v každym vězeňskym bloku!"

„A jak bys jinak chtěl dostat Jack z mrazáku?" Opáčil Zaeed, nespouštěje oči ze vchodu do místnosti. „Beztak aspoň budou mít Blue Suns po čem střílet, myslim tim po něčem, co nejsme my!"

„Massani má pravdu." Souhlasil Jacob. „S vězněma na útěku budou mít dozorci dost problému a nebudou se tolik soustředit na nás; budeme mít větší šanci se odsud dostat celí."

„Naší prioritou je sebrat Jack a rychle odsud zmizet. Jestli trestanci zdrhnou nebo ne je Kurilův problém, ne náš." Rozhodl se Shepard. „Garre, postarej se o ten panel."

Garrus vypadal trochu nervózně. „Nevim, co to udělá, až se tam nabourám. Buďte připravení na všechno."

Turián do panelu zadal sérii příkazů. V sálu pod nimi ožil jeřáb a zasunul konec svého ramene do plošiny, ze které pomalu vytáhl jakousi buňku, zahalenou bílou ledovou mlhou; v ten samý okamžik se aktivovala trojice mechanoidů YMIR a s těžkým dusáním se otočila směrem k plošině. V místnosti nad sálem Shepard a jeho druhové napjatě pozorovali celé divadlo. Mlha se brzy rozplynula a odhalila postavu, znehybněnou ocelovými pouty uvnitř buňky.

Shepard mohl jen zírat; slova nemohla popsat jeho překvapení. Zbytek týmu na tom byl podobně, přičemž Garrus jejich pocity dokázal vystihnout jedinou větou. „… tohle je Jack?"

I když neměl ve zvyku soudit lidi podle zjevu, musel velitel přiznat, že od obávaného intergalakticky hledaného zločince čekal něco víc. Jack postavou nebyla nijak zvlášť vysoká a ani fyzičkou na Sheparda neudělala nějak zvlášť velký dojem. Vyholená hlava, výrazný make-up, tetování po celém těle a velmi vyzývavý outfit, sestávající se z těžkých vysokých bot, hnědých kalhot a nějakých řemenů, které trestankyni zanechávaly od pasu nahoru prakticky nahou, zakrývajíc jen holé minimum, způsobovaly, že Jack vypadala spíše jako vrtošivá teenagerka než otrlá zocelená kriminálnice. Složka od Záhadného se sice zmiňovala o jejích fenomenálních biotických schopnostech, Shepard tomu však byl ochoten uvěřit až když by je viděl na vlastní oči; lidé měli schopnost přehánět a zveličovat.

Bez jekéhokol varování se Jack probudila a začala sebou zuřivě škubat ve snaze vymanit se z okovů, které ji držely uvnitř buňky. Nejevila při tom žádné známky dezorientace, které nebyly po probuzení z kryospánku ničím výjimečným. Shepard fascinovaně hleděl, jak jeden okov po druhém postupně povolily a Jack si nakonec s řevem strhla z krku límec, poslední věc, která jí bránila v pohybu. Zesláblá po nedobrovolném odpočinku v mrazáku, trestankyně se rozhlédla po sále a její zrak padl na trojici těžkých mechanoidů, které si to namířily přímo k ní. Místo toho, aby uprchla z předem prohraného boje, Jack se vyřítila vstříc obrněným obrům jako modře planoucí pochodeň; dřív, než stroje vypálily jedinou salvu, vrazila svojí pěst do mechanoida, který jí stál v cestě. K překvapení Sheparda a jeho týmu, stroj okamžitě explodoval a rozletěl se na kusy, zasypávaje zbylé dva rozžhavenými kusy kovu. Jack si stejně rychle poradila i s nimi a potom zmizela z dohledu.

Tým z Normandie byl touhle ukázkou hrubé síly viditelně znepokojen; nikdo si nechtěl představit, jak by to dopadlo, kdyby Jack podobným způsobem začala řádit na palubě Normandie. Po pár vteřinách nervózního ticha se konečně vzpamatovali. „Krucinál, musíme ji najít dřív než Kurilovi poskoci!" Zařval Jacob a hnal se ke dveřím, které vedly do sálu, kde byla trestankyně vězněna. Na půli cesty se stanice divoce otřásla. Shepard odmítal uvěřit, že by to mělo co dočinění s uprchlou trestankyní; Jack byla velice silná, o tom nebyl pochyb, ale podle něj prostě nebylo možné ničit v takovém měřítku. Jeho přesvědčení ale začalo dostávat trhliny, když spatřil spoušť v kryocentru; všechny tři mechanoidy byly doslova roztrhány na kusy, jejich zbytky rozmetané všude kolem, a v jedné ze zdí zela obrovská díra, která vedla do jakéhosi servisního tunelu. Bez jakékoli jiné možnosti, Shepardův tým se vydal do tunelu.

„Všem strážím: okamžitě obnovte pořádek! Povoluji použití smrtících prostředků, ale nezabíjejte Jack! Technici, proveďte uzamčení věznice!"

Shepard sebou trhl, když slyšel správce hulákat do interkomu. Pokud někdo jako Kuril začínal takhle panikařit, musela být situace hodně špatná. Vzápětí se ozval hlas počítače stanice.

„Sektory 7, 9 a 11 přišly o systémy podpory života. Žádní přeživší."

„Tohle udělala ta malá holka?!" Divil se Zaeed.

„Tohle můžeme řešit, až doženem Jack." Zavrčel Shepard v odpověď. „A teď hněte sebou!"

Během pouhých několika málo minut zavládl na Očistci naprostý chaos.

Jakmile se dveře cel otevřely, trestanci se okamžitě chopili příležitosti a pokusili se o útěk. Mnozí z nich byli odhodlaní se pomstít na dozorcích za veškerou šikanu, kterou od nich byli nuceni strpět. Proti dobře vyzbrojeným a zásobeným žoldákům Blue Suns však neměli mnoho šancí. Ti, co se chtěli z Očistce dostat na vlastní pěst, většinou nedokázali opustit vlastní vězeňský blok než je někdo zastřelil. Mnoho trestanců na útěku spojilo své síly a podařilo se jim na útěku zabít několik strážců a vzít jim zbraně. Vybavení pěšáků jim však nijak nepomohlo proti mechanoidům YMIR, které proti nim poslal Kuril v zoufalé snaze znovu nastolit na stanici pořádek. Ani pro strážce však věci nebyly nijak jednoduché; byli totiž vázáni správcovým rozkazem najít a zneškodnit Jack… a obávaná superbiotička byla prakticky nezastavitelná, jakmile se dostala ze svých okovů. Velká většina z těch, kteří se vydali ji hledat, byla mrtvá ještě před tím, než ji vůbec spatřila.

Jak mezi trestanci a strážci zuřila otevřená bitva, systémy stanice byly střelbou a explozemi postupně ničeny. Ovšem proti chodící apokalypse, jakou byla Jack, však výbušniny a rakety byly jen o málo víc než petardy. Kudy Jack prošla, tam po ní zůstala naprostá spoušť a každý, kdo měl tu odvahu postavit se jí do cesty neměl šanci žít dost dlouho na to, aby vůbec mohl litovat svého rozhodnutí. Každé hlášení o selhání systémů podpory života či proražení trupu bylo její prací. A jako by Blue Suns na pomalu se rozpadajícím Očistci neměli už tak práce dost, ještě museli čelit Shepardovi a jeho týmu, kteří pročesávali těžce poškozenou stanici ve snaze najít Jack a likvidovali každého, kdo se je snažil zastavit.

Správce Kuril cítil čím dál větší frustraci jak se všechny jeho snahy nastolit na Očistci pořádek míjely účinkem. Jack mu trhala celou stanici na kusy, vězni se i navzdory tuhému odporu pokoušeli utéct z věznice, a ani jeho plán zajmout velitele Sheparda nevyšel. Přízrak a jeho doprovod se hnali útrobami stanice a zabíjeli jeho lidi; dokonce ani tým, který měl zajmout jeho loď, 'Normandii', se dosud neozval, nebyl důvod doufat, že byli naživu. Kuril měl nehorázný vztek, byl naprosto znechucen tím, o kolik mužů přišel. Za každou cenu se snažil působit naprosto klidně, navodit jakousi iluzi, že má celou situaci pod kontrolou, ale každé další hlášení o ztrátách znamenalo ránu jeho pohasínající vůli bojovat. Jakkoli se mu to hnusilo, správce si musel přiznat, že čelí porážce.

Do sálu, kde se správce schovával s hrstkou svých mužů, najednou vtrhla vlna osvobozených trestanců. Muselo jim být jasné, že proti dobře vybaveným Kurilovým vojákům neměli sebemenší šanci, touha po pomstě však zjevně přehlušila pud sebezáchovy. Jakmile Kurilovi muži zahájili palbu, útočící trestanci začali jeden po druhém padat mrtví. Ani jejich početní převaha jim nepomohla. Potom se tam ale objevil ten, který byl příčinou Kurilovy neutěšené situace.

Správce zavrčel vzteky když dosálu vtrhl Shepard se svým týmem a začal kosit všechny, kteří proti němu obrátili zbraně. Schován za hromadou beden křikl rozkaz na své podřízené; ti kolem něj vztyčili štít, udržován trojicí pylonů. „Jsi cenný, Sheparde, uvědomuješ si to vůbec?" Kuril zařval na muže, kterého vinil ze svých současných problémů. „Mohl jsem tě prodat a žít si jako král!"

„A kdo si myslíš že by mě koupil?" Shepard odsekl. „Aliance? Sběrači? Cerberus?"

Správce zaskřípal zuby nad velitelovým posměšným tónem. „Mohl jsem vědět od samého začátku, že přineseš jen problémy!"

„Na timhle jsi měl přemýšlet ještě než ses rozhod nám vrazit kudlu do zad!"

Správce už toho měl dost. „Zabít! Okamžitě!" Rozkázal svým mužům a ukázal na lidského velitele. Jeho vojáci začali poslušně střílet na vetřelce; i když jich byla jen hrstka, Blue Suns stále měli nad týmem z Normandie početní převahu. „Byla to chyba mě podceňovat, Sheparde!" Kuril zahulákal posměšně na svého nepřítele z bezpečí svého krytu. „Až skoncuju s tebou, chytím Jack a dám Očistec do pořádku!" V ten okamžik jeden z pylonů explodoval a vrstva štítů, která ho chránila před palbou a zároveň mu znemožňovala střílet, se ztenčila. Správce si pro sebe zanadával; napadla ho jen jedna osoba, která se mohla pochlubit takto přesnou muškou.

„Zatím děláš skvělou práci, správče!" Shepard zařval v odpověď. Velitel se míhal kolem v záblescích modré záře a jeho slova pravidelně přerušoval výstřel z brokovnice, který vždy zabil jednoho z žoldáků. „Jack tohle místo trhá na kusy zatimco ty dřepíš tady! Očistec je vyřízenej a ty taky; ale to je tvůj problém, ne můj!" Zjizvený Turián, který Sheparda doprovázel na stanici, znovu vystřelil a zničil další z pylonů. Zbytek jeho týmu likvidoval všechny žoldáky, kteří se k nim dostali příliš blízko. „Mluvíš o vyšším dobru, ale všechno jsou to jenom kecy! Jseš jenom prachobyčejnej otrokář a pokrytec!"

Poslední pylon byl zničen a štít zmizel; ačkoli to na něm nebylo znát, Kuril začal panikařit. Nyní zcela osamocen, se vyřítil z krytu a začal střílet po svém nepříteli z kulometu. Shepard se před vražedným hromobitím kulek schoval za čadící zbytky jednoho z pylonů. Přesvědčen, že má velitele na lopatě, Kuril nepolevil v palbě. Nemohl si všimnout jemného gesta, které velitel ukázal svému týmu. Okamžik na to Kurila zasypala salva kulek ze tří různých směrů, která zlikvidovala jeho štíty a bubnovala o jeho zbroj. Zaskočen nečekaným útokem, Kuril se pokusil skrýt před nepřátelskou palbou. Vzduch najednou rozřízl výstřel odstřelovačské pušky; správce upustil kulomet a chytl se za krk, kam jej zasáhla kulka. Oči vytřeštěné hrůzou, správce nemohl udělat nic, aby zastavil krev, která stříkala z obrovské díry v jeho krku. Kurilovi se po krátkem ale zuřivém zápolení podlomily kolena a zhroutil se mrtev na podlahu.

„Skvělá práce, Garre." Shepard řekl suše. Garrus se jen beze slova zazubil.

„Podařilo se mi najít Jack, veliteli." Ozvala se EDI. „Náš cíl má zamířeno k dokům stanice, pravděpodobně se pokusí najít způsob, jak se dostat z Očistce."

„Rozumím, řekni Jokerovi ať uzamkne loď." Rozkázal Shepard. „Budeme tam co nejdřív."

Jejich načasování nemohlo být lepší.

Shepardův tým dorazil k dokům zrovna v okamžik, kdy se na Jack sesypala vlna Blue Suns. Žoldáci patrně netušili, že správce byl mrtev a stále plnili již irelevantní rozkazy místo toho, aby se snažili opustit rozpadající se stanici. I když si byl vědom, že byla plně schopna zpracovat útočníky sama, Shepard se rozhodl Jack pomoct. Bioticky k sobě přitáhl jednoho z žoldáků a, když k němu panikařící muž připlul dost blízko, mu zasadil biotický úder přímo do krku a na místě jej zabil. Jack, která mezitím pozabíjela dobrou polovinu vojáků, si všimla nově příchozích a na okamžik zapomněla na Blue Suns. Tato chvilková ztráta pozornosti pro ni mohla být fatální, kdyby nebylo Garra, který okamžitě zastřelil posledního žoldáka, který se k ní plížil zezadu.

„Tendlecten byl můj!" Bouřil se Zaeed, který taktéž měl onoho žoldáka na mušce.

„Sorry, Massani." Odvětil Garrus, nebylo mu ani trochu líto, že veterána připravil o zářez do pažby.

„A kdo ste kurva vy?!"

Jacob zkřížil ruce na prsou a důkladně si prohlédl trestankyni, která o sobě dala vědět. „Právě jsme ti zachránili prdel, nemáš vůbec za co."

Jack si posměšně odfrkla. „Ty hovada vylízaný byly už předem mrtvý, akorát to ještě nevěděli." Vypadala napjatě, jako by měla každou chvíli zaútočit. „Zeptám se znova: co kurva vode mě chcete?"

„Někdo, kdo tě odsud může dostat." Odpověděl Shepard prostě.

„Co to kurva má bejt?" Jack odsekla zlostně. „Jesli si myslíš, že vlezu na loď s partou cerberáckejch poskoků, tak musíš bejt větší kretén, než sem si myslela." Superbiotička se ušklíbla, když se Shepard a Jacob na sebe zmateně podívali. „Vážně sis myslel, že nepoznám Cerberovy barvy na tý tvojí kocábce? Nejsem zdaleka tak blbá jak si tvůj šéf myslí."

„Záhadný je jenom můj sponzor, nic víc." Shepard řekl neutrálně. Už nebylo třeba lhát. „A co chci? Řekněme, že jdu po někom, proti komu jseš i ty jen malá ryba, a budu potřebovat na svý straně ty nejsilnější lidi v Galaxii… včetně tebe."

„Cerberus potřebuje moji pomoc?" Jack se uchechtla. „Jsem zabiják, ne děvka. Ty zmrdi mě naháněli už roky; radši chcípnu než abych je nechala, aby mě chytli."

„Já potřebuju tvoji pomoc, ne Cerberus." Shepard řekl úsečně. „Nejsem kamarád Záhadnýho, nikdy jsem nebyl a nikdy ani nebudu. Normandie je jediná loď, která tě odsud může dostat; buď můžeš jít s náma a pomoct nám proti Sběračům, anebo můžeš shnít tady. Záhadnej sice bude nasranej, ale to není můj problém. Tvoje volba."

Jack si velitele změřila pohledem. „Řekněme, že pudu s váma. Co za to? Protože zadarmo neudělám ani hovno."

„Dokud po mě nebudeš chtít, abych někoho voddělal, tak se můžem dohodnout."

Jack se téměř neznatelně usmála. „Vsadim se, že z tý tvojí lodě máš přístup do Cerberovy databáze. Chci vidět všechny záznamy, chci vědět, co na mě Cerberus má."

„To by mělo bejt jednoduchý." Poznamenal Shepard.

Jacob zakroutil hlavou. „Miranda bude šílet."

„Hele, jestli to dostane Jack na palubu, tak v tom nevidim problém." Garrus řekl s úšklebkem.

„Ta vaše 'Miranda' je mi u prdele." Jack mávla rukou. „Jestli chceš moji pomoc, chci vidět ty záznamy."

„Platí." Odpověděl Shepard.

„Tak co tady kurva ještě děláme?"

„Tak jdeme, pánové." Zavelel velitel a spojil se s EDI. „Odemkni Normandii, EDI. Vyzvedli jsme Jack a opouštíme Očistec."

„Rozumím, veliteli."

Shepard se s ostatními vydal zpět na Normandii. Jack si od jeho týmu udržovala zdravý odstup, jako by pořád čekala, že na ní zaútočí. Na cestě k dokům prošli kolem několika mrtvol Blue Suns, ale nijak se o ně nezajímali. Nemohli tušit, že to bylo vše, co zbylo z týmu, který se pokusil zajmout jejich loď. Brzy nato se Normandie odpoutala od hořící vesmírné věznice a odletěla pryč.

Poznámka autora: Update po více než půl roce... Už bylo načase. Omlouvám se, že jsem nechal všechny tak dlouho čekat. Musel jsem načas nechat psaní povídek, protože mě čekaly záverečné zkoušky na bakaláře, tzn. učit se na zkoušky + ještě zpropadená kvalifikační práce, která nedopadla zdaleka tak dobře, jak jsem doufal. No, aspoň že jsem prošel přes státnice, a jestli všechno půjde hladce, tak se od září budu vesele pachtit na magisterským XD

Na téhle kapitole jsem začal pracovat od začátku února, ale pak jsem se prostě zablokoval a po několik dní jsem nebyl schopen napsat ani slovo :-( Navíc také pracuju na dalších projektech a pustil jsem se také do kreslení a dalších hloupostí. Mno, bude třeba pořádně zapracovat na time-managementu, něco co se mi vůbec nedařilo. Tak mi držte palce :-)