Nemohu říct, že jsem spokojená s touto kapitolou. Psala jsem jí narychlo...a hlavně, souboje nejsou moje silná stránka. Slibuji, že se polepším, a že příští kapitola bude mnohem lepší!

Probuzení bylo hektické. Bylo 7:20 a dívky teprve vstávaly/vyskočily z postele. Spěšně se oblékaly, prováděly ranní hygienu a snídaly.

7:48 a obě děvčata stála na platformě, Lucy uřícená, Erza lehce zadýchaná.

„Js…me…TU!" Lucy nemohla dýchat. Erza jí celou dobu táhla šíleným tempem, za které by se nemusel stydět ani vrcholový běžec. Navíc byla Lucy po snídani. Břicho jí nepříjemně tlačilo a v hlavě jí bušilo. Do toho Gray, Natsu a Happy se jim posmívali pro pozdní příchod.

Vlak už stál na místě a tak se všichni společně vydali hledat místo. Usadili se a čekali na odjezd. Lucy seděla vedle Erzy a pořád vydýchávala předchozí běh smrti. Obrátila do sebe láhev s vodou, kterou jí podal Natsu a s hlasitým „Ááácchh" mu ji vrátila téměř prázdnou.

„Je to lepší, Lucy?" Zajímala se Erza. Jemně jí otřela bílým kapesníkem pot z čela.

„Už je to dobrý. Nejsem zvyklá takhle běhat...a už vůbec ne po ránu a po snídani!"

„Hahaha! Měly ste dřív vstávat!" Natsu se pořád nepřestal smát. Riskoval, neboť Erza mu takovéto vtípky většinou netolerovala, jenže ta věděla, že na něj také dojde. „doufám, že sis užila to běh—gh!" Vlak se rozjel. Natsu si dal ruku před ústa a zhroutil se na svojí sedačce. Celou cestu pak vydával jen naříkavé zvuky nebo se pokoušel spát. Na Erzině tváři se vytvořil škodolibý úsměv, ze kterého šel strach.

Cesta trvala přibližně 3 hodiny. Vlak zastavil v konečné stanici, v přístavním městě. Parta se vydala zjistit, o jakou misi se jedná.

Město bylo převážně postavené z bílého kamene. Všude panovala klidná až nudná atmosféra. Zde žilo jen minimálně mágů a jediné cechy, které se tu vyskytovaly, byly rybářské či obchodní.

Parta zjistila, že mise, kterou mají udělat je v zásadě jednoduchá. Bylo třeba vyzvat na souboj jednoho mága, který se usadil v městě, a který rád dělal potíže. Byl to ale velice hrdý muž. Slíbil, že opustí město, pokud ho někdo porazí v čestném souboji. Obyvatelé odkázali přátele na místo, kde údajně pobýval muž.

„Tak jo! Zmlátim toho chlápka a můžeme jít domů!" Chvástal se Natsu. Prokřupával si klouby na zápěstí, ze kterých mu šel oheň.

„A proč ty?! Já mu nakopu zadek!" Vztekal se Gray.

„Hej! Dost už! Ať si ten mág sám vybere, s kým bude chtít bojovat!" Do rozhovoru se vmísila Lucy, která už měla dost hašteření chlapců.

„Ale ty jsi mimo výběr." Konstatovala Erza.

„Jsem mimo výběr." Lucy poraženě přiznala

Konečně došli k vile, která podle všeho měla patřit mágovi. Natsu přešel ke dveřím. Chvíli si je prohlížel a poté zabouchal. Dlouhou dobu se nic nedělo, a proto zabouchal podruhé s dodatkem křiku: „Hej, du na ten tvůj čestnej souboj, kámo, ukaž se!"

Dveře se otevřely a za nimi se objevil vysoký hubený muž. S ostře řezanými obličejem shlédl dolů na mladé mágy a ušklíbl se. Tmavé vlasy, které mu padaly do tváře, si zastrčil za uši.

„Tak oni to mysleli vážně, když říkali, že na mě vypíšou odměnu, co?! Říkal jsem, že půjdu, jen pokud prohraji v čestném souboji! Hodláte se do mě pustit všichni?" Rozčiloval se.

„Všichni ne, s tebou si hravě poradím já!" Natsu si stoupl na špičky, ale muži stejně nesahal ani po bradu. Zatnul pěst a snažil se vypadat hrozivě. Muž mu ale nevěnoval pozornost. Jeho oči s největším zájmem sledovaly někoho jiného. Zvedl ruku a ukázal na onu osobu.

„Ty! Ty, jsi ze všech nejsilnější, mám pravdu?" Pořád ukazoval. Rudovlasá rytířka se mu s vážným výrazem dívala do tváře a s pevným hlasem odpověděla: „Je tomu tak, mé schopnosti můžete sám otestovat!"

„Huh?!" „Co!?" Vyhrkli Gray a Natsu naráz. Lucy si jen povzdychla.

„Tak tedy ujednáno! Přesuňme se tedy o kousek dál." Muž vyšel ze dveří a parta si ho konečně mohla pořádně prohlédnout. S jeho výškou a širokými rameny vypadal velice silně. Tmavé, delší vlasy měl rozcuchané a přitom vypadaly upraveně. Byl v obličeji velmi bledý, přestože žil v oblasti, kde Slunce pražilo od rána do večera a celoročně. Byl oděný v dlouhém tmavomodrém plášti, pod kterým měl bílou košili a fialové kalhoty.

Šel pomalu, ale ne ze strachu. Když se konečně zastavil, zhluboka se nadechl.

„Toto místo, nechť je naším bojiště, mladá rytířko!" Všichni stáli na velké písečné pláži. Vítr, jak se zdál, ještě více cuchal mužovi vlasy. Erza vystoupila z řady a stoupla si pár metrů od muže.

„Mé jméno je Erza Scarlet, jsem magického cechu Fairy Tail."

„Vidím, že čestný souboj ti není cizí, Erzo Scarlet. Já jsem znám pod jménem Lorenccio DeVasta! Nejsem člen žádného cechu, sám se potloukám po Fioře a hledám případné povyražení z mého nudného života!" Poklonil se před Erzou, ruku na hrudi.

Nebylo nutné dalších řečí. Oba mágové se připravili k souboji.

Lucy, Gray a Natsu ani nedutali. Napjatě pozorovali pár. Mezi kterým to div nejiskřilo.

Jako by někdo mávnul na znamení, oba mágové proti sobě vyrazili. S ohlušujícím zvukem do sebe narazili.

Xxx

Souboj byl u konce. Erza stála nad mužem, který se z posledních sil snažil zvednout. Oba byli vyčerpaní, bez many. Neschopni dalších útoků. Avšak Erza byla vítěz. Přešla pomalu k muži a podala mu ruku. „Dobrý souboj, podle dohody opustíte město a nebudete působit další problémy." Muž ruku přijal a nechal Erzu ať mu pomůže na nohy.

„…" Neřekl nic, zklamaně se díval kolem sebe. Cítil se potupen. Obrátil se a pomalu odcházel pryč.

„Erzo!" Lucy rychle přispěchala ke své rudovlasé rytířce. Ta se na ní otočila s úsměvem a přivřela oči.

Xxx

Ještě ten den se parta ubytovala v hostinci. Chlapci byli zklamaní, že se na ně nedostalo v boji a tak si to vynahrazovali bitkami mezi sebou.

Dívky se odebraly na pokoje, kde se Lucy postarala o Erzina zranění. Nebyla vážná ani moc nekrvácela. Blondýnka je rychle vyčistila a zavázala obvazy. Erza ale jen těžce hýbala tělem. Téměř neschopná normálních pohybů.

„Bolí to?" Ptala se pokaždé, když se Erzi dotkla.

„Vůbec ne, Lucy." Odpovídala zas Erza.

„Chceš jít do lázní nebo rovnou spát?" Vzhledem k Erziným zraněním Lucy předpokládala, že Erza nebude chtít jít nikam a nemýlila se. Rudovláska jen přikývla směrem k postelím a Lucy pochopila.

„Těšíš se domů?" Vyzvídala blondýnka, když se pohodlně uložila vedle Erzi. Ta se usmála a odpověděla.

„Těším se, až na sobě nebudu mít ty hloupé obvazy. Těším se na to, až tě budu moci pevně svírat v náručí. Těším se na to, až budeme moci dělat vše, co teď nemůžeme…" Na to políbila Lucy na špičku nosu, a když uviděla její výraz, který chtěl víc, políbila ji na rty. Byl to obyčejný polibek, takových už Lucy od Erzi dostala spousty. Avšak tento byl v něčem jiný. Erza jako by se omlouvala, že nemůže udělat víc. I když jí to tělo téměř nedovolovalo, Erza si Lucy přitáhla blízko sebe. „Miluji tě, tak jako nikoho na světě, Lucy."

Lucy se na její slova zachichotala. „Erzo Scarlet, miluji tě a jsem víc než připravená za tebe bojovat!" V Erze hrklo.

„Mluvíš o Miře, že?" Řekla téměř neslyšitelně.

„N-ne…," Lucy se zarazila. Odhodlala se promluvit až po chvilce. „ano…neviním tě, ani trošku, ale nedokážu na to zapomenout…chtěla…chce mi tě vzít." V očích se jí objevily slzy. Erza jí je jemně setřela. Sama však musela potlačit vlastní slzy. Nedokázala najít vhodná slova, kterými by uklidnila svojí přítelkyni.

„Omlouvám se, Lucy." Zašeptala jí do ucha a pevně ji objala.

Xxx

Parta se vrátila do města následující den. Nahlásili výsledek mise ve Fairy Tail a zůstali na jídlo. Natsu se ládoval vším, co mu přišlo pod nos. Pořád se nesmířil s výsledkem mise, a proto se chtěl rychle vydat na další. Tentokrát však sám. Gray byl jako obvykle okupován Juviou, která vyzvídala o jejich misi.

Erza a Lucy neměly náladu snad na nic. Jejich večerní rozhovor je zanechal v pochmurné náladě. Ani jedna z nich neudělala nic špatného, avšak obě se cítili provinile.

Lucy došla k baru pro dva plné džbánky a jeden položila před Erzu. Ta si jí prohlédla pobaveným pohledem.

„Chceš mě opít?"

„A co kdybys ty opila mě?" Zplna se napila a půlka džbánku v ní jen tak zmizela. „Áách! No ta Er-chan, přece mě nenecháš pít samotnou, ne?" Byla to výzva, Erza milovala výzvy. Otočila do sebe celý obsah džbánku. Když dopila, položila ho s nárazem na stůl a dožadovala se dalšího pití. Lucy na sebe dlouho nenechala čekat a i ona chtěla doplnit.

„Doufám, že toho nebudeš litovat, Lucy!"

„Já? Nikdy!"

K psaní se dostanu nejspíše zase až o víkendu, dřív to asi nestihnu...

Uff, jsem nervózní...zítra jdu na darování krve(poprvé) a mám strach, že sebou seknu XD :D No snad to dobře dopadne!