Vztah Morgany Torchwoodové a Sherlocka Holmese měl jen jedno nepsané a nevyslovené pravidlo, které ale oba dodržovali – schůzky na výročí maturitního plesu, jinak žádný kontakt. Žádné jiné schůzky, nečekané návštěvy nebo sledování. Jen ten jeden den v roce. Porušili to jen jednou, když SHerlock Mo psal o své léčbě závislosti. Přesto to byly sotva tři měsíce od posledního setkání, když se Mo objevila na Baker Street. Vůbec si nebyla jistá, jestli dělá dobře, ale – je to fér. A někdy je třeba pravidla porušit. Ovšem Morgana míní a osud mění.
- - o - -
„Proboha, Johne, co se ti stalo?" zeptá se Mo nechápavě.
Sotva odjel taxík, kterým přijela, zastavilo před domem policejní auto a z něj vyvedli Johna Watsona.
Doktor se tváří, jako kdyby se měl každým okamžikem shroutit. Chvíli mu trvá, než pozná ženu před sebou.
„Já- Sher-" John nedokáže mluvit. Se zoufalým výrazem jen zavrtí hlavou a uhne pohledem.
Mo se ustaraně zamračí a podívá se na snědou ženu, která Johna doprovází.
„Sherlock Holmes dnes ráno spáchal sebevraždu." řekne žena klidným hlasem.
„To je – blbost." zamračí se Mo.
„Viděl jsem ho, jak- jak-" John se zhluboka nadechne, aby se uklidnil a mohl promluvit. „Skočil ze střechy. Viděl jsem ho."
„Sherlock Holmes je sebestředný idiot. Má se příliš rád, aby tohle udělal." řekne Mo s mávnutím ruky, ale už nezní tak přesvědčivě.
John vytáhne z kapsy klíče od domu, ale ty mu skoro vypadnou v ruky, jak se třese.
Mo mu je sebere a otevře.
„Pojď, Johne." kývne na Watsona.
„Postaráte se o něj?" zeptá se žena, která Johna přivezla.
„Jasně, Donovanová." přikývne Mo s jistotou.
„Známe se?" zamračí se žena podezíravě.
„Trčí vám z kapsy průkazka a vypadáte jako moje učitelka ze střední." pokrčí Mo s klidem rameny. Hned si přestane zamračené ženy všímat a zavede Johna do domu.
- - o - -
„Jak dlouho se vlastně se Sherlockem scházíš?" zeptá se John po chvilce mlčení. Sedí zabořený ve svém křesle a v dlaních svírá hrnek s čajem, který mu Mo uvařila.
Do teď mluvili jen o bezvýznamnostech, Morgana po něm nechtěla, aby jí vyprávěl o dnešním dni.
„Pamatuješ si na maturiťák?" zeptá se Mo klidně. Sedí na gauči, nohy skrčené pod sebou a pod šaty, hrnek, který do teď držela, položí na stolek. „Tehdy jsme se domluvili, že se za pět let sejdeme. Vsadila jsem svoje boty, že nepříjde. Ale přišel. Od té doby jsme se vždycky na výročí maturiťáku sešli."
„Takže se scházíte jen jeden den v roce? Jinak ne?" nechápe John.
„Jo." pousměje se Mo.
„Tak to máme my dva asi nejstálejší vztah se Sherlockem Holmesem." uchechtne se John trochu nevěřícně, ale vzápětí mu obličej proletí bolestivý výraz. Připomněl si ranní události, ale donutí se pokračovat.
„Já jako kamarád a ty jako – občasná přítelkyně?"
„Tak se to dá taky říct." pousměje se Mo smutně.
„Než jsem tě našel v Sherlockově posteli, myslel jsem, že je Adlerová jediná, která ho kdy dostala."
„Adlerová? Kdo to je, to mi musíš vyprávět." řekne Mo překvapeně.
„Myslel jsem, že budeš víc – er – žárlivá a míň natěšená." prohodí John trochu nejistě.
„Nejsme svoji ani nejsem jeho přítelkyně. Nebo aspoň ne oficiální." pokrčí Mo rameny.
„To neznamená, že nemůžeš žárlit." upozorní ji John.
„To možná budu. Záleží, co mi o nich povíš."
John jen zavrtěl hlavou, ale pustil se do vyprávění jejich případu z Buckinghamského paláce.
„Tak jo." řekne Mo, když Watson dovypráví. „Je mi jí trochu líto, ale o dost víc ji nesnáším. A jo, žárlím."
- - o - -
„Zvládneš to tady?" zeptá se Mo opatrně, když vyjde z domu.
„Je tady spousta lidí, co se postará o to, abych se nezbláznil. Nebo abych neudělal nějakou blbost." řekne John sklesle. „A co ty?"
Morgana se smutně ušklíbne.
„Já to nějak zvládnu. Sice jsem sem přijela s úplně jinými plány, než co mám teď, ale zvládnu to. Vždycky jsem to zvládla."
„A proč jsi vlastně přijela? Na další rande je trochu brzo, ne?" zeptá se John.
„Potřebovala jsem mu říct něco důležitého." řekne Mo s pohledem otočeným stranou, ale pak se podívá na Johna. „Mimochodem, co děláš za půl roku?"
„Za půl roku? To vážně netuším, proč?" nakrčí John nechápavě obočí.
„Asi budu potřebovat kmotra." pokrčí Mo rameny.
„Kmotra?" zopakuje John udiveně, ale pak mu to dojde. „Ty- ty jsi- A Sherlock je-"
„Jo." přikývne Mo na souhlas a nadšeně se usměje. „Víš, že seš první, komu jsem to řekla?"
„Vážně?" diví se John, pořád příliš překvapený tou novinkou, aby mohl reagovat víceslovně.
„Budu muset jít nebo se nedostanu domů. Ráda jsem tě zase viděla, i když – situace mohla být úplně jiná."
„To mohla." povzdechne si John. „Ale ty-" Watson se zarazí a zhluboka se nadechne.
„Ozvi se. To teď musíš, protože to kmotrovství beru."
„Děkuji." usměje se na něj Mo a vyrazí pryč.