Pozn. autora: Volejte sláva a tři dny se radujte, neboť Jurský park je zpět.

A jestli chcete vědět, tak teď píšu kapitolu 13, i když ještě není dopsaná a tam už píšu skoro konec. Ale taky platí, že ty kapitoly mezi touhle, devátou, a tamtou rozepsanou v počítači nejsou, takže si stejně budete čekat... Ale už ne tak moc!

„Už to zapneme?"

„Mohli bysme. Už je to skoro pět minut."

„Tak dlouho?"

„Klid, za tu dobu toho nemohli podělat víc, než už je podělanýho."

„Jen aby."

„Tak jo, pánové, nahazujeme pojistky."

- - o - -

Tom může jen sedět a dívat se na Morana, který se vzteklým a netrpělivým výrazem chodí sem a tam, nadává a kope do všeho, co na cestě najde. A to vše je způsobené tím, že stále chybí John Watson. Našel se právník Wilkies, ale ten nebyl ve stavu, kdy by byl schopný nebo ochotný podávat informace. A John Watson může být kdekoliv a v jakémkoliv stavu.

- - o - -

Cesta za záchranou je s každým metrem únavnější a úděsnější. Mezi stromy není žádná upravená cesta, takže trojice přeživších z T-Rexova útoku má dost práce s překračováním větví a výmolů. Mohli by jít po cestě, ale z toho mají strach, takže se dál plahočí lesem.

Nejdřív jde Sherlock s Johnem, protože zranění a bolesti staršího z Holmesů se s každým krokem zhoršují a touhle dobou už ho John musí podpírat, protože i když je les plný větví, žádná není vhodná jako opora pro profesora chemie. Archie tento problém nemá, takže ten už dávno jde s klackem místo berle.

Malý jde asi tak dva metry za dospělými, protože je unavený a bolí ho nohy a má hlad a žízeň a kdy už tam budou... Naštěstí Archie není tak otravný, aby tuhle mantru opakoval úplně celou dobu, ale pořád to říká až moc často. Vážně.

Sherlock už navrhnul, že by v případě útoku dinosaura mohli Archieho použít jako návnadu a John začíná uvažovat nad tím, že by to vážně mohli udělat. Archie je skvělý kluk, ale to mrčení mu vážně leze na nervy.

- - o - -

„Pane?" ozve se Anthea, ale nečeká na Holmesovu slovní reakci. „Telefony už fungují."

Brook a Stamford už na nic nečekají a vrhnou se ke svým počítačům, zatímco mezi sebou pokřikují instrukce a podobně.

- - o - -

Joey jede na velitelství na ošetřovnu a pečlivě sleduje cestu před sebou, ale stejně co chvíli střílí pohledem po svém šíleném spolujezdci na sedadle vedle sebe.

Právník Wilkies má ovázaný obličej a zavázané oči a Joey si není jistý, jak moc díky šoku a mírným sedativům vnímá realitu. Pravdou ovšem je, že se raněný muž nechová zrovna příčetně. Kdyby mohl, houpe se v sedačce dopředu, dozadu, ale v tom mu brání bezpečnostní pás. Něco si pořád mumla pod nosem a rozumět jde jen slovům 'Holmes' a 'zničit'. Do toho sebou Wilkies každou chvíli trhne nebo nadskočí, jako by do něj píchli.

Joey vážně není rád, že je tu s ním sám. Tomu chlapovi muselo přeskočit. Ne, že by se mu Joye nějak moc divil, ale stejně není rád, že je tady bez někoho třetího.

Je to na dohled bráně, která odděluje začátek vyhlídky a komplex s budovami, kdy se Joey zase koukl po Wilkiesovi, aby se najednou uprostřed cesty objevila překážka. Přesněji řečeno obří noha několika metrového dinosaura.

Joye vyděšeně zaječí a strhne volant do strany, aby se dinosaurovi vyhnul.

Auto dostane smyk a skoro se překlopí na stranu, než zastaví tím, že do něčeho vrazí.

Joey nemá tušení jestli to něco je strom nebo dinosauří noha. Snaží se rozjet pryč, ale před autem se objeví vrčící hlava dinosaura, která do auta vrazí a pohodí jím kus dozadu.

Joey jen sedí a vyděšeně ječí, stejně jako Wilkies, ale ten se na rozdíl od něj snaží dostat pryč. Po slepu se snaží rozepnout svůj pás a vyběhnout z auta, aby se dostal co nejdál od obřího dinosaura, před kterým už jednou utekl.

T-Rex zařve a znovu vrazí do auta.

Joey se snaží nastartovat motor, který po druhé ráně zhasnul, ale prsty se mu potí a koužou a ruce se mu třepou. Celý se třese hrůzou.

Wilkiesovi se konečně podařilo rozepnout pás a po pár ranách do dvířek od auta našel jejich otvírání a doslova vypadnul z auta ven. Možná by se mu i podařilo utéct, kdyby byl na straně, kde rostou stromy a další vegetace. Jenže Wilkies vyběhl na cestu, přímo před vrčícího dinosaura.

Právník věděl o tyranosaurovi, ale neviděl ho přicházet.

Sotva se Wilkies vyškrábal na nohy, chytla ho svrchu obří zubatá tlama. Joey mohl jen s hrůzou sledovat nohy, které trčí z dinosauří tlamy, než Rex trhl hlavou a dolní polovina právníkova těla se sprškou krve odletěla o kus dál. Ovšem během chvíle dinosaurus našel i tuto část a sežral ji.

Ten pohled připravil Joeyho o poslední zbytky racionálního myšlení.

Zatímco ječel hrůzou a panikou, vyběhl Joey z auta a snažil se dostat pryč. Ovšem byl to právě ten jekot, který k němu nalákal tyranosaura.

Pak už nebyl žádný Joey Saldano.

- - o - -

„Thomasi?" hlesne Davis, když nakoukne pod vrata z pachycephalosaurovi ohrady, kde na zádech leží ztracený ošetřovatel.

Dlouho trvalo, než se jim blonďák ozval v odpověď na jejich volání. Dost dlouho, aby si začali být jistí, že už ani není nikdo, kdo by jim odpověděl.

„Jak ses sem sakra dostal?" zeptá se Davis a trochu se u toho uchechtne. Bože, tak se mu ulevilo, že se chce začít smát. Anebo brečet, sám si není jistý.

„Chtěl jsem otevřít pachymu, aby ho Rex nesežral. A pachy zrovna taky otvíral." chichotá se Thomas s jasným podtónem hysterie v hlase. „A pak šel kolem Rex! Šel těsně kolem! Skoro na mě šlápl!" zvyšuje Thomas hlas až ke křiku.

„Hej, už je to pryč." vyhrkne hned Davis a natáhne pod vrata ruku, aby mohl kolegu chytit za rameno a uklidnit ho. „Je pryč. Baumarchais ho zahnal. Rex je pryč."

„Je pryč." hlesne Thomas nevěřícně, než zavře oči a dlouze vydechne úlevou. „Byl tady a šel kolem mě a já byl vyděšený. Já se i strachy pochcal! Ale je pryč. Je konečně pryč. Je pryč."

„Jo, je pryč." usmívá se Davis, až ho z toho bolí pusa.

Na chvíli je ticho, než Davis promluví.

„Čekej tady. Zkusíme z tebe sundat ty vrata."

„Jo. Jasně." přikývne Thomas a skoro si u toho sedře čelo o zmíněná vrata.

„Davisi!" zavolá vzápětí na kolegu, když ten se chce odtáhnout a jít. „Neříkej Baumarchaisovi o tom, že jsem se– že jsem se pochcal."

„Ehm." uhne hned Davis pohledem a zatváří se zahambeně.

„Já to slyšel, Thomasi." ozve se odkudsi Baumarchais.

„To snad ne?!"

- - o - -

„Nahlásila jsem ošetřovně pana Wilkiese. Jsou připraveni, až dorazí." oznámí Anthea nikomu a všem v řídící místnosti.

„Nahlašte jim ještě ošetřovatele." začne Mycroft a položí telefon, který prve zvedl. „Setkali se s tyranosaurem." to k němu přiláká pozornost i těch dvou, co kontrolují a zprovozňují počítače a elektroniku.

„Co se stalo?" odváží se Mike zeptat.

„Na jednoho z ošetřovatelů spadla brána. Přišli jsme o triceratopse a utekl pachycephalosaurus. Také mají zničené dva ploty, ale jinak se nic nestalo. Zkusili tyranosaura zastavit, ale nepodařilo se." shrne Mycroft situaci.

„Sakra, může být kdekoliv kolem centra." zanadává Stamford.

„Varuju celé okolí." ohlásí hned Anthea a znovu vytočí číslo na ošetřovnu.

„Ploty fungují?" obrátí se Holmes na dva techniky.

„Většina. Projíždíme to." povídá Stamford. „Vnější ploty a ty kolem návštěvnického centra fungují. U zvířat je to různé. Většina je v pořádku, poškozená je část plotu u dilophosaura, ale to nám hlásili. Taky je mimo T-Rexův výběh a nějaké menší poškození je mezi druhým a třetím výběhem býložravců." čte Stamford z mapy.

„A taky tady." ukáže Brook na svítící mapu ostrova.

„A kurva." hlesne Mike.

„Co se děje?" zeptá se Holmes ostře a už předem se děsí odpovědi.

„Ukazuje to, že je mimo i plot u raptorů." vyhrkne Stamford, zatímco zuřivě datluje do klávesnice.

- - o - -

Sotva se Donovanová a její dva kolegové dostanou na povrch, hned jim oživne vysílačka. Stamford se jim snaží dovolat s vehemencí rodiče hledajícího ztracené dítě v lunaparku.

„Donovanová, slyším?" ozve se Sally a s jedním z chlápků si vymění udivený pohled. Ten druhý mezitím zavírá a zamyká dveře do podzemních prostor parku.

Na chvíli je ve vysílačce ticho, než se Stamford znovu ozve a tentokrát zní úplně normálně.

„Park běží, díky za to." začne Mike.

„Není zač."

„Cestou zpátky se dejte oklikou kolem raptorů."

„Cože? Proč?" zarazí se Donovanová. „Je to kvůli Rexovi?" zeptá se s obavami. Dostal se snad tyranosaurus do návštěvnického centra? Je někde mezi budovami?

„Tyranosaurus byl před chvílí u ošetřovatelů a utekl směrem k centru, ale pokud víme, ještě se tu neobjevil." povídá Stamford. „Takže jo, částečně je to kvůli němu. Ale hlavně je to proto, abyste zkontrolovali plot kolem raptorů."

Trojice venku se jen nevěřícně dívá na vysílačku, kterou má zástupkyně šéfa bezpečnosti v ruce.

„Můžeš- Můžeš to zopakovat?" zeptá se Donovanová opatrně.

„Zkontrolujte výběh raptorů." řekne Mike jasně a srozumitelně.

Sally má pocit, že bude brzo zvracet.

„Počítače nám hlásí potenciální poškození plotu. Proto to někdo musí zkontrolovat."

„A proč my?!"

„Jste nejblíž."

„Laborky jsou nejblíž! Ať tam jdou oni!" hádá se Sally.

„No tak, víš, že ti lidi jsou úplně leví, co se týče bezpečnosti mimo laboratoř." povídá Stamford prosebně. „A já nechci, abyste lezli do výběhu. Jen ať se podíváte, jestli drží ploty, nic víc."

„Nic víc?" skoro zasyčí Donovanová. „A co když ty ploty nebudou držet? Co když ty mrchy utekly, no? Co pak?"

„Sally, jestli utekly, musíme varovat ostatní. A proto to musíme vědět jistě. A jestli utekly, není moc pravděpodobné, že by se zdržovaly kolem výběhu. Jsou nebezpečné pro všechny a všude. Musíme vědět, na čem jsme." povídá Mike skoro prosebně. „Jestli utekly, jsme v ohrožení všichni, ne jen ti, co jsou nejblíž." dodá tiše.

Sally skloní ruku s vysílačkou a zahledí se do modrého nebe.

„Jdi do prdele, Miku." zamumle naštvaně, než zase ruku zvedne.

„Fajn. Ale dlužíš mi. A pořádně." řekne naštvaně, než vysílačku zavěsí k pasu.

„Pánové." obrátí se na své dva nezdravě bledé kolegy a podřízené. „Jdeme zkontrolovat, jestli nám utekli raptoři."

- - o - -

Sherlock a John byli příliš zaujatí tím, aby dávali jednu nohu před druhou, než aby nějak moc vnímali okolí nebo Archieho stesky, takže to byl právě chlapec, kdo si toho všiml a kdo je hlasitým voláním a náhlým přísunem energie zastavil.

„Doktore! Strejdo! Čekejte! Dívejte! To jsou dinosauři!" huláká Archie.

Nejspíš to jsou právě ona poslední slova, která je donutila okamžitě zastavit a rozhlédnout se.

Dva metry na levo od nich je cesta s kolejnicí uprostřed a za ní je začátek onoho vymýceného úseku s výhledem do údolí, kde včera odpoledne narazili na nemocného triceratopse. Ten tam teď samozřejmě není, ale místo něj můžou vidět jiné býložravé druhy.

Aniž by si to Watson uvědomil, udělal pár kroků blíž k údolí, než ho zarazil Holmes, který se o něj opírá.

„Smíme jít blíž? Prosím, jenom k cestě." škemrá Archie s nadějí a štěněčíma očima. Strach z obřích zvířat pro tuto chvíli zapomenut.

„Je to nebezpečné." odsekne Sherlock okamžitě. V hlase mu jasně zní strach z oživených pravěkých plazů.

„Tihle nejsou nebezpeční." namítne John. „Rozhodně ne na tuhle vzdálenost."

„A co ti ostatní?" hádá se Sherlock a připomene jim tím tyranosaura.

Paleotolog se zatváří ustaraně a Archie nejistě přešlápne, ale nakonec ani tohle není dost na to, aby je to zastavilo.

„Jen na cestu, ne dál. Skrčíme se v trávě. Je dost vysoká." navrhne John.

„Strejdo, prosím." škemrá Archie.

„Nemusíš jít s náma, můžeš tady počkat." prohodí John, čímž rozhodne za Sherlocka. Nikdo s trochou rozumu nezůstane sám na hororovém místě.

A tak se pomalu a velice opatrně vydá trojice k cestě a nakonec i přes ni do nízkých křovisek a vysoké trávy, kterými začíná sestup do údolí.

Na druhé straně na okraji začínajícího lesa trčí dlouhé krky pomalu se pohybujících brachiosaurů a ne moc daleko od nich se pase malá skupinka pachycephalosaurů. Středem údolí, opačným směrem než se usadila trojice lidí, utíká stádo gallimimů, které se chová jako hejno ryb prchající před predátorem, až na to, že tohle není pod mořem, ale ve vysoké trávě.

A John, Sherlock a Archie tiše sledují, jak se obří plazi s klidem pohybují kolem, jako by se světem nebylo nic špatně.

Všude kolem vládne klid.

- - o - -

„Donovanová řídící místnosti." ozve se z vysílačky přiškrcený hlas zástupkyně šéfa bezpečnosti.

„Tady Anthea. Co jste zjistili?" vezme si hned Holmesova asistentka slovo.

„Raptoři utekli."

- - o - -

Doktorka Stapletonová využije toho, že si šel její šéf znovu zapálit a vydá se do kuchyňky jen ob dveře od laboratoře, kde vědci jedí a odpočívají, mají-li chvíli volno. Tuhle noc zde i spali kvůli elektrické krizi a uprchlému dinosaurovi. Naštěstí jich zde nezůstalo tolik, aby se nevešli. Díky aspoň za drobnosti.

Frankland samozřejmě rozhodl, že v rámci produktivity nikdo nemá nárok na pauzu, dokud se nerozhodne jinak, ale sám si na cigáro chodí zhruba co půl hodiny. Prostě šéf k pohledání. Stapletonová teď využila jeho další nepřítomnosti a šla si uvařit kafe. Když jí v tom chtěl jeden z Franklandových patolízalů zastavit, jen mu zavřela dveře před nosem.

Kdyby tohle místo nebylo tak skvěle placené a kdyby jí tahle práce neumožňovala tolik pokusů a příležitostí jako nikde jinde, asi by toho nechala jen kvůli Franklandovi a jeho chování.

Stapletonová napustí do konvice vodu a dá ji vařit, jen aby si vzpomněla, že vlastně elektřina nefunguje. Nebo aspoň nikdo neřekl, že by už šla. Bylo jim slíbeno, že jim vedení zavolá, až bude park zase v provozu, tak snad to dodrží.

Jako by čekali jen na to, až si na ně Stapletonová vzpomene, rozezní se v laboratoři telefony. Na moment je všude zaražené ticho, než se laboranti rozesmějí čirou radostí a jeden z nich konečně zvedne telefon.

Stapletonová se jen usměje a zapne konvici, aby si konečně udělala kafe.

Skrz podélné okno po straně dveří vidí, jak jeden z laborantů, přesněji ten patolízal, co jí chtěl zabránit v pauze, s hlasitým voláním proběhl kolem dveří od kuchyňky ven, aby přivedl Franklanda. Doktorka jen protočí oči. Ten kluk dělá, jako by to snad byla jeho zásluha, že elektřina zase jde. Idiot.

Stapletonová si s roky praxe nasype do hrnku požadované množství instantního prášku a cukru a pak jen čeká, až se voda dovaří.

Patolízal se s kraválem vrátí, Frankland půl kroku před ním, a nadšeně svému šéfovi povídá nejspíš nějakou kravinu. Stapletonová jen doufá, že ta kravina není o její pauze. Ráda by si tu kávu v klidu aspoň připravila. Je si jistá, že na to, aby ji vypila, klid rozhodně mít nebude – tak dlouho aby si nevšimli její nepřítomnosti? Nemožné.

Ale zatím má čas, protože ti dva jen prošli kolem a do laboratoře, kde ji kryje hlášení laborantů o stavu pokusů a s informacemi z vedení. Ať už volal kdokoliv, nezdržoval se tím, aby čekal, až se Frankland uráčí vrátit z cigára.

Stapletonová by ráda, aby za to dostal aspoň zprda, ale to je jen bláhové přání.

Trochu reálnější nebo spíš splnitelnější je její další prosba, aby za sebou patolízal a Frankland zavřeli dveře od laboratoře, protože si je jistá, že to dle svého zvyku zase neudělali. Jestli se sem dostane nějaký hmyz nebo špína a zničí jim vzorky, svede to čistě na Franklanda.

Konvice cvakne a doktorka ji sebere, aby si mohla zalít kávu, ale do toho se směrem od laboratoře ozvou zvýšené hlasy. Na moment se zarazí, ale pak pokračuje v činnosti, přesvědčená, že jde jen o žalující laboranty.

Jenže o vteřinu později se zvýšené hlasy změní na vyděšený řev.

Stapletonová rychle položí konvici a obrátí se ke dveřím. Musí zjistit, který zničený pokus nebo poškozené vybavení takhle zpanikařilo její kolegy. A doufá, že někdo z nich problém hlásí vedení.

Jenže hned u dveří se zarazí.

Chodbou a laboratoří se najednou rozlehne vysoké zapištění nebo zasyčení. Rozhodně nic, co by ze sebe vydal normální přístroj nebo tvor.

Hrůzou oněmnělá Stapletonová přes sklo ve dveřích sleduje, jak chodbou směrem z venku do laboratoří dorazil po dvou chodící ještěr, kterého se naučil znát snad každý zaměstnanec Jurského parku.

Raptor.

Na moment může doktorka jen stát a zírat.

Pak raptor vztekle zasyčí a rozběhne se kolem jejích dveří směrem k laborantům a Franklandovi.

Všude se rozléhá vysoké syčení dinosaura a vyděšený či bolestivý řev lidí.

Stapletonová skočí ke dveřím a rychle je zamkne, než se sesune na zem vedle nich.

Raptoři utekli. A ona se odsud nemá jak dostat. Nemá ani jak zavolat pro pomoc. Telefon v téhle místnosti je v opravě. Frankland na něj vylil svoje kafe.

- - o - -

Klidná atmosféra, únava a pálící slunce nad hlavou udělaly své a John se brzy přistihl, že mu začíná padat hlava. Sherlock na tom byl podobně. Se zavřenýma očima seděl kousek od Johna, nohy křížem, lokty zapřené o kolena a hlavu v dlaních. Archie na rozdíl od nich klečí v trávě, svou hůl položenou hned vedle sebe a skoro bez mrknutí sleduje zvolna se pohybující dinosaury v údolí před nimi.

John se k němu přidal, ale po chvíli ho zase začalo brát spaní. Což by nešlo. Co nejtišeji to jde, aby neprobudil Sherlocka, se postaví a protáhne ztuhlá záda.

„Doktore." začneArchie nejistě, ale John ho nenechá domluvit.

„Ššt. Jen se protahuju." šepte paleotolog. „Abych neusnul." dodá a ukáže na Sherlocka, který stále dříme usazený v trávě.

Archie se zatváří překvapeně, ale nijak nekomentuje to, že jeho strýc opět spí. Nebo skoro spí.

John se znovu protáhne a začne pomalu přecházet trávou sem a tam, aby se probral. Teď není nejlepší doba na spaní. Musí se dostat do návštěvnického střediska a vyřídit si s Holmesem starším, jaké že bezpečností prvky to ve svém parku používá.

Je to při další otočce během svého pochodování, když si všimne pohybu v lese ve směru k budovám. Na moment skoro začne jásat, že je tu záchrana, ale pak mu dojde, co to vidí.

Mezi stromy se pohybuje dilophosaurus a blíží se.

Pozn. autora: Co se týče používání i/y na konci sloves týkajících se dinosaurů. Víte, technicky jsou všichni dinosauři na tom ostrově ženské. Prakticky o nich všude mluvím jako o chlapech, protože ten tyranosaurus a ten dilophosaurus a ten raptor. Leda bych řekla, že ta mrcha, ta potvora či to zvíře. Ale to moc často nepoužívám. Takže si tam vlastně dělám, co chci, co se týče pravopisu. Čímž chci říct následující – omlouvám se všem těm, kteří rozumí češtině a gramatice a co čtou tohle. Vážně mi to je strašně strašně líto.

A teď info o dinosaurech. Původně tu mělo být jen info o raptorech, ale jsem si vzpomněla, že jsem ke kapitole, kde utekl Rex, nedala info o něm, tak je tady taky...

Tyrannosaurus rex = tyranský královský ještěr. Je jeden z největších masožravých dinosaurů (teropodů) a zároveň jedním z největších suchozemských predátorů všech dob. Největší dosud objevený exemplář, zvaný podle své objevitelky, paleontoložky Sue Hendricksonové „Sue", měří na délku 12,8 metru a vážil za živa asi 6,5 tuny, ovšem některé fragmenty naznačují, že mohli existovat i větší jedinci. Odhaduje se, že největší tyranosauři mohli dosahovat délky kolem 14 metrů a hmotnosti 7,5 tuny (nejvyšší odhad je dokonce 9 tun). Podle výzkumů mozkové dutiny lebky měl výborný čich a zrak a dokázal tak aktivně vyhledávat potravu, ale inteligenčně na tom nebyl nejlépe. Rychlost byla u tohoto teropoda kalkulována již mnohokrát a různé fundované předpoklady mají rozmezí od 15 km/h až po 75 km/h, pohyboval se tedy na svou velikost velmi rychle a dělal při běhu kroky dlouhé až 5,6 metru. Velikost největší objevené stopy byla 86 cm.

Tyrannosaurus je vůbec nejpopulárnější dinosaurus vůbec.

P.S. Až u psaní/kopírování tohodle z wiki mi došlo, že tyranosaurus se asi teda píše s dvěma N a že já ho celou dobu píšu blbě. Ale fááákt se mi to nechce přepisovat. Takže – paleontologům a jejich fanouškům se tímto omlouvám za prznění T-Rexova jména.

Velociraptor byl poměrně malý, srpodrápý teropodní dinosaurus. Velociraptor byl jen asi 1,8-2,1 metru dlouhý a zaživa vážil kolem 20 kilogramů. Výškou hřbetu nepřesáhl zhruba 80 cm. Měl drobné ostré zuby a "srpovitý" dráp na noze o délce kolem 6 cm. Alespoň na části těla (paže) byl nepochybně opeřený. Velociraptor pravděpodobně žil a lovil v menších smečkách, zabíjel malé a středně velké obratlovce a mláďata jiných dinosaurů.

Tento dinosaurus je známý především díky své záporné roli dravého zabijáka ve velkofilmu Jurský park (a v jeho pokračováních), kde byly jeho vlastnosti dosti zveličeny. Důvodem je prostá skutečnost, že filmový velociraptor byl vytvořen podle svého severoamerického příbuzného, mohutnějšího rodu Deinonychus - v době natáčení filmu totiž panovala mezi některými vědci domněnka, že se jedná o stejný rod.

Deinonychus byl rodem masožravého teropodního dinosaura. Rozměry byl 3,5 metry dlouhý a vážil maximálně cca 80 kg. Byl jedním z prvních uznávaných dokladů o příbuznosti ptáků a dinosaurů. K lovu využíval své čelisti, tříprsté přední končetiny se silnými drápy a především mohutné drápy na druhém prstu zadních končetin. V pohybu míval tyto drápy zvednuté, aby se neotupily a nepřekážely mu v běhu. Je také pravděpodobné, že tento nebezpečný dravec žil a lovil ve smečkách. Oběti lovil ve skoku a přitom kormidloval svým dlouhým ocasem. Podle některých studií dosahoval tento dinosaurus rychlosti běhu kolem 40 km/h. Byl nepochybně velmi nebezpečným dravcem.