Díval se na své dva příbuzné a nechal je vyprávět všechno, co se v posledních dnech stalo. Potřeboval mít představu, před jak mocným protivníkem stojí. Thor mu zhruba řekl, co si zapamatoval z porady, ale moc toho nebylo. Loki chtěl vidět spis. Chtěl se dostat k co nejvíce informacím. Jediný Steve si ho však odnesl domů. Ostatní zůstaly na základně.

Nebyla jiná možnost, než se spojit s někým dalším. Steve to určitě pochopí. Opravdu by mohli začít s ním. On by pak připravil zbytek týmu. Thor si chtěl nejdřív se svým kolegou promluvit sám. Měl to za lepší nápad. Šel mu zavolat.

V bytě zůstal Tom se svým strýcem. Měli si toho hodně co říct. Mladík si nadšeně prohlížel postavu proti sobě. Princ však nebyl zvyklý být středem pozornosti. To vždycky obstarával jeho bratr. Cítil se nepříjemně. Proto se postavil a díval se z okna. Přitom se zeptal chlapce: „Jak se Thor seznámil s tvojí matkou?"

„Táta se vlastně nestal králem Asgardu. Dědeček ho za nějakou jeho hloupost poslal sem na Zem a maminka ho přejela autem," ten příběh byl tak neuvěřitelný jako všechno kolem nich.

„Určitě musí být báječná," řekl od okna.

„To byla. Před pár lety zemřela," připomenul hoch.

„To je mi moc líto. Muselo to být pro tebe těžké. Nevím, co bych dělal, kdybych ztratil někoho z mých blízkých," otočil se k synovci čelem. Toma stále zarážel fakt, že jeho strýc nevěděl nic z toho, co se stalo.

„Ty vážně nic nevíš?"

„Co bych měl vědět?" chytil se hned otázky.

„Já vlastně nevím. Je toho tolik," Tom si v průběhu jejich rozhovoru uvědomil, proč by bylo nebezpečné říct strýci úplně všechno. Musel si dávat bedlivý pozor. „Co bys chtěl slyšet?"

„Takže Thor byl vykázán na Midgard," nemusel se ptát za co, možností by se našla celá řada. „Kdo se stal potom králem?"

„Králem byl stále dědeček. Dokud jsi ho nevystřídal ty."

Loki byl v prvním okamžiku překvapen, ale vlastně žádná jiná možnost nepřicházela v úvahu. „Thorovi to nevadilo?"

„Vzdal se trůnu." Aha. Takže opravdu žádná jiná možnost neexistovala.

„Proč to udělal?"

„Uvědomil si, že na to nemá povahu," odpověděl mladík.

Lokimu se to nezdálo. Zúžil oči. „To se mu moc nepodobá. To vyhoštění na něho mělo dobrý vliv."

„Maminka na tom měla určitě velkou zásluhu," Tom se usmál se smutkem v očích. I na strýcově tváři se objevil vzácný úsměv, vážný ale hřejivý. „Musíš být jistě po ní."

„Vlastně jsi mi vždycky tvrdil, že jsem po babičce," dostal se na tenký led. Musí z toho vybruslit dřív, než prozradí něco, co by neměl. Jak jinak mohl dokázat svoje slova než, že se přemístil k postavě u okna.

Prince jeho pokus zaujal. „S magií se neplýtvá," pronesl. To mu vždycky říkala matka, když byl mladší a zkoušel nejrůznější hlouposti. Nemohl se vždycky považovat za vzorné dítě, třeba když z ryb udělal křišťálové kuličky. Tak duhovou vodu ještě neviděl. Ale uvědomoval si, proč to nebylo správné.

Bratr se vrátil. Otočili se k němu a Tom hned vyhrkl: „Už jsem mu všechno řekl." Nechtěl, aby mu otec prozradil něco, co by mohlo ohrozit jejich budoucí plány. Otec někdy mnoho nepřemýšlel. Thor si pozorně prohlédl Lokiho, chtěl zjistit, co všechno asi věděl.

Mág se zamračil. „Povídali jsme si o rodinných věcech," uzavřel téma. „Tu složku chci pořád vidět."

„Dobře. Steve se na nás těší," stále nespouštěl oči z mladšího bratra. Ten se vydal z místnosti. Tom ho následoval. Poslední se otočil Thor.

Steve už na ně čekal. Rychle je přijal do bytu.

„Rád tě poznávám, Steve. Já jsem Loki z Asgardu. Thorův bratr," představil se zdvořile.

„Já vím, kdo jsi," promluvil zkoumavě. Další, kdo ho bude celou dobu sledovat. Za jeden den už by to mohlo stačit.

„Omlouvám se, je to pro mě těžké rozlišit, když jsem nikoho z vás vlastně ještě neviděl." Steve z něho pořád nespouštěl zrak. „Hádám správně, že jsem stál proti vám," dodal.

„Přesně tak. Přinesl jsi nám řadu bezesným nocí."

Thor se vložil do jejich diskuze. „Jsem moc rád, že jsi nás vzal k sobě. Mohli bychom se podívat do té složky? Potřebujeme vědět, proti komu stojíme."

„Dělám to kvůli tobě. Protože ti věřím. Promiň, ale s Lokim mi to bude ještě chvíli trvat," pravil kapitán.

„Moc děkujeme." Postupovali do obývacího pokoje, kde pro ně už měl přichystaný spis. Tom se držel při svém strýci. Nechtěl dát otci šanci s ním promluvit. Posadili se ke stolu. Loki se zahleděl na popsané stránky. Bylo tady toho o něm strašně moc. Přesto zde pár listů chybělo. Steve, který se teď nenacházel v zorném poli nikoho kromě Thora, spiklenecky mrkl.

„Asi to nějakou dobu zabere, než to všechno projdu."

„Nevadí, času máme ještě dost," prohlásil kapitán.

Steve se snažil Lokimu přiblížit, co se mohl dočíst. Proto se omezil na zevrubnou četbu a spíše se člověka dotazoval na další podrobnosti. „Stejně nechápu důvod, proč bych chtěl ovládnout Midgard. Neznáte ho?"

„Chtěl jsi vládnout Zemi, když jsem měl Asgard zdědit já," upřesnil Thor.

Kouzelník se zamyšleně podíval na Toma. „Vážně? V tom muselo být ještě něco jiného. Něco mi tu nehraje." Tom se tvářil, že o ničem neví. „A pokud by to tak vážně bylo. Proč bych se ho chtěl zmocnit teď, když jsem podle všeho králem Asgardu? Co se vlastně stalo s otcem?" Steve je radši opustil, nechtěl se míchat do rodinných záležitostí a neměl rád neupřímnost. Za chvíli se vrátil s balíčkem fotek. „Ještě tam bylo tohle," položil fotky na stůl.

Bledá ruka sáhla po obrázcích. Každý z nich si pozorně prohlížel. Bylo zvláštní se na sebe dívat. Viděl se v Berlíně, v New Yorku, ve vězení, před řadovým domem, to musel být jeho byt. Měl tam i fotku z divadla. Nosil na nich jak asgardské oblečení, tak i zdejší módu. Na všech měl nepatřičně dlouhé vlasy. Vypadal starší, i když za tak krátkou chvilku nemohl viditelně zestárnout. V divadle měl pohled, který vypovídal o tom, že hltal každé slovo. „Co hráli?"

Tom si prohlédl osobu, jež seděla vedle něho. „Řekl bych, že to byl Monte Cristo. Bytná tě strašně dlouho přemlouvala, než jste spolu šli."

„Bytná?"

„No, dáváš jí peníze za byt, aby sis tam mohl jednou za čas odpočinout od kralování."

Loki si na chvíli schoval hlavu do dlaní, než se uklidnil a oddechl si. Na jeden den toho bylo na něho až příliš. Už se nedokázal zorientovat v tom, co byla pravda a co ne. „Pro příště bude lepší, když nás budete brát jako dvě osoby. To, co dělá moje dnešní já, se mnou nemá nic společného. Akorát mě to mate."

Pak se podíval na další fotku. Viděl se někde asi v aleji, kolem se nacházela spousta stromů. Držel za ruku malého chlapce s medově hnědými vlasy. „To jsi ty?" stočil pohled k Tomovi. Přikývl. Vypadali šťastně. Pocítil něco, co ho vyvedlo z míry ještě víc. Toho kluka nemohl vůbec znát, ale přesto jakoby nedokázal bez něho žít.

Následoval pohřeb. Stál opodál. Měl hluboký smutek v očích. Větší, než kdyby měl odejít někdo, koho sotva znal.

Potom ještě jedna fotka z divadla. V obecenstvu se nenacházelo mnoho lidí. Většina z nich mohla mít stejný věk. Až samozřejmě na pár důchodců a Ásy. Tom se znovu ozval. „To musí být z jednoho našeho představení." Strýc se na něho podíval. „Studuji herectví."

„Ten kluk se ti nějak vymkl," pravil k bratrovi.

„Lepšího syna bych si nemohl přát," odpověděl Thor.

„Celý po mně." Superhrdinové se zarazili. Tom s Lokim se zasmáli. Občas spolu takhle žertovali, i když si to strýc nemohl pamatovat. Přesto v to chlapec tajně doufal.