p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Dny ubíhaly jako voda a Stiles se plně smířil s myšlenkou, že čeká dítě. Dost za to mohlo jeho okolí, protože každý se zdál nadšený očekáváním dítěte. Lydia lítala po nákupech a ob den nosila Stilesovi něco pro dítě (což Jacksona ze začátku vyděsilo, než mu Lydia vysvětlila, že nenakupuje pro emjejich/em dítě, ale pro Stilesovo. Pak musel Jackson skousnout informaci o Stilesově těhotenství a tom, že Lydia bude oficiální matka. Naštěstí jeho vlk reagoval stejně jako vlci ostatních)./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Scott s Aidenem ho denně navštěvovali a starali se o něj, jakoby on sám byl jejich dítě. On pro změnu navštěvoval Petera, který vyžadoval každodenní hlášení (což dělal ochotně výměnou za to, že se Peter každý večer neobjevoval v jeho okně)./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Nejvíc ho překvapil jeho otec, protože vypadal, jakoby se na dítě těšil ze všech nejvíc. Stiles ho kolikrát přistihl vrkat s Lydií nad různým dětským oblečením a hračkami. Dokonce se rozhodl předělat půdu na dětský pokoj a se Scottem a Aidenem na tom pracovali skoro všechny volné večery (Stilese k tomu samozřejmě nepustili)./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Další, co Stiles nečekal, byl Mansonův vstup do jeho života. Začalo to nevinně. Manson ho navštěvoval v ty večery, kdy byl jeho otec v práci (v té skutečné, ne v práci na dětském pokoji) a informoval ho o Derekovi a jeho smečce. Postupem času se stalo běžné, že Manson zůstal i po svém „hlášení" a povídali si o obyčejných věcech (i když se vyhýbali nadpřirozeným a osobním tématům)./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stilesovo tělo se měnilo, i když ne nijak radikálně. Rostoucí břicho se ještě stále dalo schovat pod tričky, které vlastnil (což bylo i tím, že ani jedno nebylo na tělo), ale plánoval brzkou koupi. V tom mu udělal čáru přes rozpočet Aiden, když jednoho večera při práci na dětském pokoji, prohlásil: „Je to vidět."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Cože?" zarazil se Stiles, který je zrovna sledoval ze dveří./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Tvoje břicho. Je vidět. Musíš si pořídit nové oblečení," řekl Aiden./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Měl jsem to v plánu," zamračil se Stiles./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Můžeme tě vzít nakupovat," navrhl Scott, zaprášený od prachu./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Nebo si zatím můžeš vypůjčit něco ode mě," ozval se John./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Ještě to není emtolik/em vidět," ohradil se Stiles./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Kámo, jsi ve dvanáctém týdnu," poznamenal Scott, „teď už to jen tak nezakryješ."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Scott má pravdu," přikývl John, „měl by sis dávat pozor. Možná už je čas přestat chodit do školy."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Cože?" vyprskl Stiles. Nechtěl přestat chodit do školy, škola byla jediná normální věc v jeho životě. „Nechci přestat chodit do školy!"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Co jiného chceš dělat? Byl by průšvih, kdyby si toho někdo všimnul!" řekl Scott./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Můžu se domluvit na konzultacích. Nechci zanedbat celý rok. Chci maturovat s vámi!"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Myslíš učení doma?" zeptal se John./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Přesně! To by snad šlo, ne?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Pravděpodobně." Scott se podrbal na hlavě./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Hned druhý den Stiles navštívil slečnu Norellovou. Jak se ukázalo, jeho žádost by nebyla problém, jen musí přinést potvrzení o svém zdravotním stavu, domluvit se s učiteli na odevzdávání úkolů a musí složit zkoušky na konci roku./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Po tomhle rozhovoru navštívil Petera./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Děje se něco?" Peter vypadal lehce vyplašeně, že ho Stiles navštívil, protože obvykle Stiles jezdil v pátek, ne ve čtvrtek./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Potřebuju potvrzení do školy," zahuhlal Stiles a prošel kolem Petera do domu. Peter obýval Derekův dům a Stilesovi se při každé návštěvě svíralo srdce, protože i přes Peterovu přítomnost, dům voněl po Derekovi a bolestivě ho Stilesovi připomínal./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Potvrzení o čem?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Že jsem vážně nemocný a musím studovat z domova."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Peter mávl rukou. „To není problém. V pondělí ti to přinesu." Na chvíli se odmlčeli, než Peter pokračoval: „Co dítě?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„V pořádku," pokrčil Stiles rameny, „jen už mi docela narostlo břicho."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Je to vidět," poznamenal kousavě Peter, „měl by si koupit něco, co to zakryje."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Díky za připomenutí," zabručel Stiles a pokračoval: „Zítra jdu k Deatonovi."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Tak dej pak vědět, co ti řekl. Nebo chceš, abych šel s tebou?" ušklíbl se Peter./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Poslední dobou chodil Stiles sám, ale zítra měl proběhnout další ultrazvuk a Stiles si domyslel, že by to Peter možná chtěl vidět. „Jsem ve dvanáctém týdnu, což znamená, že mě čeká ultrazvuk… Možná bys to chtěl vidět? Prý by už mohly být vidět i nožičky."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Nožičky?" pozvedl Peter obočí, a když Stiles přikývl, pokrčil rameny. „V kolik to máš?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Ve čtyři."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Budu tam."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"-/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles očekával u ordinace pouze svého otce a Petera, ale šokovalo ho, že se dostavili i Lydia, která přitáhla Jacksona, Scott, Aiden a dokonce Ethan a Manson./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Co tu všichni děláte?" křikl na ně. Chápal, že jsou nadšení z jeho těhotenství (obzvlášť vlkodlaci), ale tohle bylo moc i na něj./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Lydia se k němu přihrnula jako velká voda. „Jsem jeho máma, mám na to právo!"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"To musel Stiles uznat, ale stejně se zašklebil. „A co Jackson? Musela jsi přivést i jeho?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Co?" zavrtěla hlavou zmateně. „Jackson chtěl sám jít! Já ho k ničemu nenutila!"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Oh," řekl Stiles a podíval se na Jacksona, který pokrčil rameny./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Navíc jsem ti přinesla nové oblečení, Scott říkal, že už to na tobě začíná být vidět a měl pravdu." Kriticky pohledem zhodnotila jeho břicho. „Vybrala jsem vzory, ve kterých to vůbec nebude poznat."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Díky," odvětil a vzal si od ní tašku, „ale mohl jsem si nakoupit sám."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„To platil Jackson," mávla rukou a Stilesovi poklesla brada. Raději se obrátil na Scotta s Aidenem, Ethanem a Mansonem./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Co tu děláte vy?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Chceme vidět miminko!" vykřikl Ethan nadšeně. „Navíc ses za celou dobu neukázal, a když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„To dělá tvoje vůně," vysvětlil omluvně Manson./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles si umínil, že začne nosit tu nejsilnější kolínskou a s otázkou v očích pohlédl na Scotta./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Jsi můj nejlepší kamarád, chceme vidět tvoje mimčo," rozhodil Scott omluvně rukama./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles nevěděl, co na to říct. „Příště zůstanete všichni doma," nařídil a přejel pohledem po všech kromě jeho otce, Petera a Lydie, i když si byl na devadesát procent jistý, že stejně neposlechnou./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Uvnitř už na něj čekal Deaton a na jeho tváři byl vidět šok, než se ovládnul a profesionálně se usmál. „Obávám se, že všichni se do ordinace nevejdou."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Budeme chodit po skupinkách!" vyhrkl Aiden a Stiles se na něj zamračil./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Půjde jenom táta, Peter, Lydia a Scott," rozhodl, ale když viděl protažené obličeje vlkodlaků, s povzdechem dodal: „A všichni ostatní."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Deaton se usmál. „Nejprve si promluvím se Stilesem, pak vás budu postupně volat, ano?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Nikdo neměl nic proti, a tak Stiles zaplul do Deatonovy ordinace./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Tak jak se daří?" zajímal se Deaton./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Chvíli si povídali o Stilesově zdravotním stavu, než ho Deaton vyzval, aby si lehnul na stůl a přitáhl známý přístroj, který před více než měsícem potvrdil Stilesovo těhotenství. Stiles si připadal trochu zvláštně, když mu Deaton pomazal břicho studeným gelem a přiložil hlavici./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles zíral do stropu a přemýšlel, jak se situace od posledně změnila. S dítětem byl naprosto smířený a těšil se na něj. Už ho chtěl mít u sebe v náručí, protože nosit ho v břiše bylo docela nepříjemné a nedokázal si představit, co bude, až dosáhne devátého měsíce. Ale i to by se dalo skousnout, kdyby tady byl Derek. Stiles věděl, že by to mezi nimi pravděpodobně nic nezměnilo, ale byl si jistý, že teď by tu stál vedle něj, díval se na jejich dítě na monitoru a to by Stilesovi dokonale stačilo./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Oh."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles se po tom zvuku otočil jako vyplašená kočka. „Co se děje?" zeptal se vyděšeně, ale Deaton měl ve tváři jen překvapený výraz./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Deaton posunul monitor, aby na něj Stiles viděl. „Není tam jedno. Jsou to dvojčata."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles zíral na monitor, kde plavaly dvě velké bubliny a obě měly ve svém středu něco, co vypadalo jako podivná fazole s malými výhonky. „Jsou dvojvaječná?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Přesně tak."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Teď byla řada na Stilesovi. „Oh." Nevěděl, co jiného na to říct. A kdyby ho něco napadlo, nebyl by to schopný vyslovit, v krku měl sucho jako na poušti. Jindy by tomu nedokázal uvěřit, ale poslední dobou byl zvyklý na překvapení, takže jen zachrchlal: „Lydia bude nadšená, že může nakupovat."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Deaton pozvedl obočí nad jeho odpovědí, ale Stiles ho nevnímal. Nebyl tu rozdíl mezi jedním nebo dvěma dětmi. Lydia toho nakoupila tolik, že by to vystačilo na celou školku. Pokud šlo o hlídání, měl kolem sebe tolik lidí, že pochyboval, že se k vlastnímu dítěti (teď už dětem) vůbec dostane. A dětský pokoj byl ve fázi, kdy se dal pořád uzpůsobit dvěma dětem./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Změní se tím něco?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Budeme opatrnější, ale nic se tím nemění. Porod proběhne císařským řezem."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Neměli bychom už mít termín porodu?" zajímal se Stiles./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Deaton přikývl. „Doteď jsem nechtěl nic říkat, protože si nejsi jistý dnem početím, ani jsem to nemohl vypočítat podle tvojí menstruace, ale počítal bych s koncem června."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles přikývl. To by mohl zvládnout zkoušky./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Jestli chceš, zavolám první skupinu," navrhl Deaton./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Tátu, Petera, Scotta a Lydii," odvětil Stiles. Ti čtyři byli lidé, kteří si novinu zasloužili vědět jako první. Zbytek mohl počkat./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Deaton je zavolal. Nakupili se kolem něho jako matka chránící své dítě a Stiles po nich přejel pohledem. „Jsou to dvojčata," řekl, zatímco Deaton hledal nejlepší obraz./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Lydia propukla v pláč a jeho otec neměl k slzám daleko. Peter vypadal hrdě, jakoby to snad byla emjeho/em práce, a Scott vítězně zaťal pěst./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Dobrá práce," řekl Scott nadšeně a Lydia ho objala, i když si zašpinila svetřík od gelu./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Jeho otec si promnul oči a významně mu stiskl ruku. Stiles se na něj usmál a proběhlo mezi nimi tiché porozumění./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Jestli je chcete vidět," nadhodil Deaton a poukázal na monitor./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Rozhostilo se ticho, jak se všichni snažili zaostřit na obrazovku./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Jsou dvojvaječná," hlesl John./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Je to dobře vidět, že?" přikývl Deaton./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Vážně jsou vidět končetiny," zavrtěl Peter nevěřícně hlavou./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Ještě chvíli pozorovali obrazovku, než Deaton rozhodl, že je na čase se prostřídat. John a Peter odešli a sedli si v čekárně, zatímco Lydia přitáhla Jacksona a Scott Aidena./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Teda Stilinski," zamumlal Jackson a díval se na dvojčata na obrazovce, „tohle je asi jediná věc, která se ti povedla."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Díky," zakřenil se Stiles, zatímco Lydia praštila Jacksona tvrdě do ledvin./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Vypadají jako mimozemšťani," řekl Aiden a tím v podstatě vyslovil nahlas Stilesovy myšlenky, ale i on si vysloužil od Lydie šťouchnutí./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Takhle o mých dětech mluvit nebudeš," zavelela rázně a Stiles se musel usmát./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Poslední na řadu přišli Ethan s Mansonem. Jejich návštěva jako jediná přivedla Stilese do rozpaků, protože k nim neměl tak blízko jako k ostatním, ale Ethan okolo něj poskakoval tak nadšeně, že se Stiles nakonec uklidnil./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Ty jsou tak maličcí," rozplýval se Ethan s nosem téměř na skle./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Jsou krásní," řekl Manson tak vážně, až to Stilesovi vehnalo krev do tváří./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Když odešli, Stiles si konečně mohl očistit břicho a vstát. Deaton však pro něj měl další překvapení./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Počkej tady minutku," požádal ho, odskočil si vedle do kanceláře, a když se vrátil, podal Stilesovi obálku./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Co to je?" zajímal se Stiles./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Otevři to," kývl Deaton a Stiles nahlédnul dovnitř. Byly tam dvě fotografie z ultrazvuku – jedna z první návštěvy, kdy byla dvojčata nic víc než flekem, a druhá z dneška, kde už byla krásně vidět./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stilesovy zaslzely oči, ale nechtěl se rozbrečet před doktorem. Ty fotografie v něm vyvolaly silné pocity, protože doteď byla dvojčata jen flekem na obrazovce a napjatým břichem. Teď je měl v rukou a mohl se na ně podívat kdykoliv chtěl./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Usmyslil si, že hned cestou domů se musí stavit pro rámečky a vystavit si je v pokoji./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Minule jsem ti ji zapomněl dát, proto je máš teď obě najednou," vysvětlil Deaton./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles mávl rukou. „Díky."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Nemáš zač."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Scott s Aidenem ho denně navštěvovali a starali se o něj, jakoby on sám byl jejich dítě. On pro změnu navštěvoval Petera, který vyžadoval každodenní hlášení (což dělal ochotně výměnou za to, že se Peter každý večer neobjevoval v jeho okně)./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Nejvíc ho překvapil jeho otec, protože vypadal, jakoby se na dítě těšil ze všech nejvíc. Stiles ho kolikrát přistihl vrkat s Lydií nad různým dětským oblečením a hračkami. Dokonce se rozhodl předělat půdu na dětský pokoj a se Scottem a Aidenem na tom pracovali skoro všechny volné večery (Stilese k tomu samozřejmě nepustili)./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Další, co Stiles nečekal, byl Mansonův vstup do jeho života. Začalo to nevinně. Manson ho navštěvoval v ty večery, kdy byl jeho otec v práci (v té skutečné, ne v práci na dětském pokoji) a informoval ho o Derekovi a jeho smečce. Postupem času se stalo běžné, že Manson zůstal i po svém „hlášení" a povídali si o obyčejných věcech (i když se vyhýbali nadpřirozeným a osobním tématům)./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stilesovo tělo se měnilo, i když ne nijak radikálně. Rostoucí břicho se ještě stále dalo schovat pod tričky, které vlastnil (což bylo i tím, že ani jedno nebylo na tělo), ale plánoval brzkou koupi. V tom mu udělal čáru přes rozpočet Aiden, když jednoho večera při práci na dětském pokoji, prohlásil: „Je to vidět."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Cože?" zarazil se Stiles, který je zrovna sledoval ze dveří./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Tvoje břicho. Je vidět. Musíš si pořídit nové oblečení," řekl Aiden./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Měl jsem to v plánu," zamračil se Stiles./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Můžeme tě vzít nakupovat," navrhl Scott, zaprášený od prachu./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Nebo si zatím můžeš vypůjčit něco ode mě," ozval se John./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Ještě to není emtolik/em vidět," ohradil se Stiles./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Kámo, jsi ve dvanáctém týdnu," poznamenal Scott, „teď už to jen tak nezakryješ."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Scott má pravdu," přikývl John, „měl by sis dávat pozor. Možná už je čas přestat chodit do školy."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Cože?" vyprskl Stiles. Nechtěl přestat chodit do školy, škola byla jediná normální věc v jeho životě. „Nechci přestat chodit do školy!"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Co jiného chceš dělat? Byl by průšvih, kdyby si toho někdo všimnul!" řekl Scott./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Můžu se domluvit na konzultacích. Nechci zanedbat celý rok. Chci maturovat s vámi!"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Myslíš učení doma?" zeptal se John./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Přesně! To by snad šlo, ne?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Pravděpodobně." Scott se podrbal na hlavě./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Hned druhý den Stiles navštívil slečnu Norellovou. Jak se ukázalo, jeho žádost by nebyla problém, jen musí přinést potvrzení o svém zdravotním stavu, domluvit se s učiteli na odevzdávání úkolů a musí složit zkoušky na konci roku./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Po tomhle rozhovoru navštívil Petera./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Děje se něco?" Peter vypadal lehce vyplašeně, že ho Stiles navštívil, protože obvykle Stiles jezdil v pátek, ne ve čtvrtek./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Potřebuju potvrzení do školy," zahuhlal Stiles a prošel kolem Petera do domu. Peter obýval Derekův dům a Stilesovi se při každé návštěvě svíralo srdce, protože i přes Peterovu přítomnost, dům voněl po Derekovi a bolestivě ho Stilesovi připomínal./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Potvrzení o čem?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Že jsem vážně nemocný a musím studovat z domova."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Peter mávl rukou. „To není problém. V pondělí ti to přinesu." Na chvíli se odmlčeli, než Peter pokračoval: „Co dítě?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„V pořádku," pokrčil Stiles rameny, „jen už mi docela narostlo břicho."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Je to vidět," poznamenal kousavě Peter, „měl by si koupit něco, co to zakryje."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Díky za připomenutí," zabručel Stiles a pokračoval: „Zítra jdu k Deatonovi."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Tak dej pak vědět, co ti řekl. Nebo chceš, abych šel s tebou?" ušklíbl se Peter./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Poslední dobou chodil Stiles sám, ale zítra měl proběhnout další ultrazvuk a Stiles si domyslel, že by to Peter možná chtěl vidět. „Jsem ve dvanáctém týdnu, což znamená, že mě čeká ultrazvuk… Možná bys to chtěl vidět? Prý by už mohly být vidět i nožičky."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Nožičky?" pozvedl Peter obočí, a když Stiles přikývl, pokrčil rameny. „V kolik to máš?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Ve čtyři."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Budu tam."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"-/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles očekával u ordinace pouze svého otce a Petera, ale šokovalo ho, že se dostavili i Lydia, která přitáhla Jacksona, Scott, Aiden a dokonce Ethan a Manson./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Co tu všichni děláte?" křikl na ně. Chápal, že jsou nadšení z jeho těhotenství (obzvlášť vlkodlaci), ale tohle bylo moc i na něj./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Lydia se k němu přihrnula jako velká voda. „Jsem jeho máma, mám na to právo!"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"To musel Stiles uznat, ale stejně se zašklebil. „A co Jackson? Musela jsi přivést i jeho?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Co?" zavrtěla hlavou zmateně. „Jackson chtěl sám jít! Já ho k ničemu nenutila!"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Oh," řekl Stiles a podíval se na Jacksona, který pokrčil rameny./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Navíc jsem ti přinesla nové oblečení, Scott říkal, že už to na tobě začíná být vidět a měl pravdu." Kriticky pohledem zhodnotila jeho břicho. „Vybrala jsem vzory, ve kterých to vůbec nebude poznat."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Díky," odvětil a vzal si od ní tašku, „ale mohl jsem si nakoupit sám."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„To platil Jackson," mávla rukou a Stilesovi poklesla brada. Raději se obrátil na Scotta s Aidenem, Ethanem a Mansonem./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Co tu děláte vy?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Chceme vidět miminko!" vykřikl Ethan nadšeně. „Navíc ses za celou dobu neukázal, a když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„To dělá tvoje vůně," vysvětlil omluvně Manson./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles si umínil, že začne nosit tu nejsilnější kolínskou a s otázkou v očích pohlédl na Scotta./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Jsi můj nejlepší kamarád, chceme vidět tvoje mimčo," rozhodil Scott omluvně rukama./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles nevěděl, co na to říct. „Příště zůstanete všichni doma," nařídil a přejel pohledem po všech kromě jeho otce, Petera a Lydie, i když si byl na devadesát procent jistý, že stejně neposlechnou./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Uvnitř už na něj čekal Deaton a na jeho tváři byl vidět šok, než se ovládnul a profesionálně se usmál. „Obávám se, že všichni se do ordinace nevejdou."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Budeme chodit po skupinkách!" vyhrkl Aiden a Stiles se na něj zamračil./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Půjde jenom táta, Peter, Lydia a Scott," rozhodl, ale když viděl protažené obličeje vlkodlaků, s povzdechem dodal: „A všichni ostatní."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Deaton se usmál. „Nejprve si promluvím se Stilesem, pak vás budu postupně volat, ano?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Nikdo neměl nic proti, a tak Stiles zaplul do Deatonovy ordinace./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Tak jak se daří?" zajímal se Deaton./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Chvíli si povídali o Stilesově zdravotním stavu, než ho Deaton vyzval, aby si lehnul na stůl a přitáhl známý přístroj, který před více než měsícem potvrdil Stilesovo těhotenství. Stiles si připadal trochu zvláštně, když mu Deaton pomazal břicho studeným gelem a přiložil hlavici./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles zíral do stropu a přemýšlel, jak se situace od posledně změnila. S dítětem byl naprosto smířený a těšil se na něj. Už ho chtěl mít u sebe v náručí, protože nosit ho v břiše bylo docela nepříjemné a nedokázal si představit, co bude, až dosáhne devátého měsíce. Ale i to by se dalo skousnout, kdyby tady byl Derek. Stiles věděl, že by to mezi nimi pravděpodobně nic nezměnilo, ale byl si jistý, že teď by tu stál vedle něj, díval se na jejich dítě na monitoru a to by Stilesovi dokonale stačilo./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Oh."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles se po tom zvuku otočil jako vyplašená kočka. „Co se děje?" zeptal se vyděšeně, ale Deaton měl ve tváři jen překvapený výraz./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Deaton posunul monitor, aby na něj Stiles viděl. „Není tam jedno. Jsou to dvojčata."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles zíral na monitor, kde plavaly dvě velké bubliny a obě měly ve svém středu něco, co vypadalo jako podivná fazole s malými výhonky. „Jsou dvojvaječná?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Přesně tak."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Teď byla řada na Stilesovi. „Oh." Nevěděl, co jiného na to říct. A kdyby ho něco napadlo, nebyl by to schopný vyslovit, v krku měl sucho jako na poušti. Jindy by tomu nedokázal uvěřit, ale poslední dobou byl zvyklý na překvapení, takže jen zachrchlal: „Lydia bude nadšená, že může nakupovat."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Deaton pozvedl obočí nad jeho odpovědí, ale Stiles ho nevnímal. Nebyl tu rozdíl mezi jedním nebo dvěma dětmi. Lydia toho nakoupila tolik, že by to vystačilo na celou školku. Pokud šlo o hlídání, měl kolem sebe tolik lidí, že pochyboval, že se k vlastnímu dítěti (teď už dětem) vůbec dostane. A dětský pokoj byl ve fázi, kdy se dal pořád uzpůsobit dvěma dětem./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Změní se tím něco?"/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Budeme opatrnější, ale nic se tím nemění. Porod proběhne císařským řezem."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Neměli bychom už mít termín porodu?" zajímal se Stiles./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Deaton přikývl. „Doteď jsem nechtěl nic říkat, protože si nejsi jistý dnem početím, ani jsem to nemohl vypočítat podle tvojí menstruace, ale počítal bych s koncem června."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles přikývl. To by mohl zvládnout zkoušky./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Jestli chceš, zavolám první skupinu," navrhl Deaton./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Tátu, Petera, Scotta a Lydii," odvětil Stiles. Ti čtyři byli lidé, kteří si novinu zasloužili vědět jako první. Zbytek mohl počkat./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Deaton je zavolal. Nakupili se kolem něho jako matka chránící své dítě a Stiles po nich přejel pohledem. „Jsou to dvojčata," řekl, zatímco Deaton hledal nejlepší obraz./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Lydia propukla v pláč a jeho otec neměl k slzám daleko. Peter vypadal hrdě, jakoby to snad byla emjeho/em práce, a Scott vítězně zaťal pěst./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Dobrá práce," řekl Scott nadšeně a Lydia ho objala, i když si zašpinila svetřík od gelu./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Jeho otec si promnul oči a významně mu stiskl ruku. Stiles se na něj usmál a proběhlo mezi nimi tiché porozumění./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Jestli je chcete vidět," nadhodil Deaton a poukázal na monitor./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Rozhostilo se ticho, jak se všichni snažili zaostřit na obrazovku./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Jsou dvojvaječná," hlesl John./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Je to dobře vidět, že?" přikývl Deaton./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Vážně jsou vidět končetiny," zavrtěl Peter nevěřícně hlavou./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Ještě chvíli pozorovali obrazovku, než Deaton rozhodl, že je na čase se prostřídat. John a Peter odešli a sedli si v čekárně, zatímco Lydia přitáhla Jacksona a Scott Aidena./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Teda Stilinski," zamumlal Jackson a díval se na dvojčata na obrazovce, „tohle je asi jediná věc, která se ti povedla."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Díky," zakřenil se Stiles, zatímco Lydia praštila Jacksona tvrdě do ledvin./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Vypadají jako mimozemšťani," řekl Aiden a tím v podstatě vyslovil nahlas Stilesovy myšlenky, ale i on si vysloužil od Lydie šťouchnutí./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Takhle o mých dětech mluvit nebudeš," zavelela rázně a Stiles se musel usmát./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Poslední na řadu přišli Ethan s Mansonem. Jejich návštěva jako jediná přivedla Stilese do rozpaků, protože k nim neměl tak blízko jako k ostatním, ale Ethan okolo něj poskakoval tak nadšeně, že se Stiles nakonec uklidnil./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Ty jsou tak maličcí," rozplýval se Ethan s nosem téměř na skle./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Jsou krásní," řekl Manson tak vážně, až to Stilesovi vehnalo krev do tváří./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Když odešli, Stiles si konečně mohl očistit břicho a vstát. Deaton však pro něj měl další překvapení./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Počkej tady minutku," požádal ho, odskočil si vedle do kanceláře, a když se vrátil, podal Stilesovi obálku./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Co to je?" zajímal se Stiles./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Otevři to," kývl Deaton a Stiles nahlédnul dovnitř. Byly tam dvě fotografie z ultrazvuku – jedna z první návštěvy, kdy byla dvojčata nic víc než flekem, a druhá z dneška, kde už byla krásně vidět./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stilesovy zaslzely oči, ale nechtěl se rozbrečet před doktorem. Ty fotografie v něm vyvolaly silné pocity, protože doteď byla dvojčata jen flekem na obrazovce a napjatým břichem. Teď je měl v rukou a mohl se na ně podívat kdykoliv chtěl./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Usmyslil si, že hned cestou domů se musí stavit pro rámečky a vystavit si je v pokoji./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Minule jsem ti ji zapomněl dát, proto je máš teď obě najednou," vysvětlil Deaton./p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"Stiles mávl rukou. „Díky."/p
p style="font-size: 13.3333px; font-family: Roboto, sans-serif !important;"„Nemáš zač."/p