Meg zvedla víko staré zaprášené truhly. „Tak tohle jsou babiččiny poklady." Nahlížela podezřívavě dovnitř. Viděla jen řadu knih a spoustu dárkových předmětů. Graves okamžitě sáhl po první knize, co byla navrchu. Podíval se na hřbet a začal listovat. Postupně prohlédl dalších pět knih.
„Přesně jak jsem tušil. Babička byla čarodějka. Má tady pěknou sbírku knih o magizoologii."
„Zajímavé. A v čem nám to pomůže?" Meg si prohlížela jednotlivé předměty.
„Máme teď jistotu, že sem chodí trolíci. Stačí je jen vypátrat, přemluvit a všechno bude v pořádku," objasnil kouzelník.
„Budete mi i dál pomáhat, viďte," žádala dívka. Muž opatrně přikývl. Znovu se zadívali do hlubin truhly. Meg vzala do ruky dlouhý hrbolatý proutek. Půdou proběhl lehký závan větru. „A tohle bude kouzelnická hůlka," řekla posměšně.
„Přesně tak."
„Vážně?" Meg byla překvapená. „Co je na ní tak kouzelného? Vypadá skoro jako obyčejný klacík." Pozorně si prohlížela hůlku, která ji nepředstavitelně přitahovala.
„Uvnitř každé hůlky se nachází jádro, kousek magického zvířete. Ale hůlka by měla sloužit spíše ke zlepšení koncentrace a zvýšení účinku vyslaného kouzla," pravil Graves.
„Takže kvůli jedné hůlce muselo zemřít nevinné zvíře?" pohoršovala se dívka.
„Ne tak často, jak si asi představuješ. Používají se mimo jiné žíně jednorožce, pero fénixe," rychle přestal s výčtem. Nechtěl Meg zahlcovat informacemi, kterým by nerozuměla, a které by ji rozrušily.
„Zajímavé," řekla poněkud ztracená ve vlastních úvahách. „Takže by stačilo takhle mávnout hůlkou-"
„Ne," utnul ji Graves a rázně sklonil dívčí ruku s hůlkou. „Pro necvičené osoby to je velmi nebezpečné," varoval.
„Promiňte," sklopila oči. Pak zauvažovala: „Je nějaký způsob, abych měla jistotu, že mě v našem případu nepodrazíte?"
„Já?" Gravese v prvním okamžiku zarazilo, jak si vysloužil takovou nedůvěru ve vlastní osobu. Před tím, když ho znala jako dravce, měla k němu větší náklonnost. Na druhou stranu to nebylo zas tak nepochopitelné.
Mohl se zavázat neporušitelným slibem. Jenže on neměl u sebe hůlku a ona neměla vůbec žádné zkušenosti s magií. To nepřipadalo v úvahu.
Snažil si vzpomenout na různé varianty závazných kouzel. Jenže ve své praxi se s nimi nikdy nepotkával a žádný čaroděj neměl takovou drzost zpochybňovat Gravesovo slovo.
Jeho mysl se zastavila na největší hlouposti a nemohla se za žádnou cenu od ní odpoutat.
To byl snad ve druhém nebo třetím ročníku, kdy děti ještě nemají moc rozumu. Po několik týdnů jim vydrželo dávat si nesplnitelné úkoly a měnit vzhled spolužákům. I v Mrzimoru si dokázali užít ponižující zábavu.
„Tak do toho," vyzvala ho Meg.
Na druhou stranu, to bylo první kouzlo, které dokázal bez použití hůlky. Celkem primitivní, až se divil, že vůbec funguje. Ani netušil, kde ho mohla Lenora vyhrabat.
Percival Graves si naposledy povzdechl. Ale pak už se vpravil do role. Pružně vstal a slavnostně se napřímil. Zvedl pravou ruku a palcem si na levou stranu hrudníku nakreslil šikmo položenou přímku a přitom odříkal slova: „Na mou duši."
Pak vyzval Meg: „Teď vyslov, co chceš, abych slíbil."
„Slibte mi, že spolu dovedeme tenhle případ do konce," prohlásila Meg.
„Na psí uši," překřížil čáru a rázem se kříž na chvíli rozzářil do světle modré.
„To jako vážně? A co se stane, když slib nedodržíte?" Meg nebyla nijak přesvědčená.
Kouzelník odpověděl se stoickým klidem: „Narostou mi psí uši."
„To si snad děláte srandu," Meg se zhrozila.
„Ne. Jestli chceš, můžu ti já dát nějaký nesplnitelný úkol, aby ses přesvědčila na vlastní kůži," pronesl Graves naprosto neutrálně jako člověk, který danou situaci už několikrát zažil.
„Ne. Jaký bude další krok?" dívka okamžitě změnila téma.
Bystrozor rozhodl: „Trolíci obecní se nachází v okrajových oblastech měst. Půjdeme proto do nejbližšího města. Pochybuji, že by byli někde zdaleka. Ty krádeže netrvají moc dlouho a už jste přišli o téměř všechen dobytek. Bez urážky."