Probuzení
Morgana probudila obrovská rána.
„Morgane, Reid není ve svém – ah."
Morgan okamžitě otevřel oči, když se pokojem rozlehl Hotchův ostrý hlas. Pak je rezignovaně zavřel, protože s tím, co Hotch viděl, už se nedalo nic dělat.
Po pravdě řečeno, když za ním Spencer v noci přišel, nenapadlo ho, že je takhle ráno někdo najde. Ne Hotch.
Možná by mohl tvrdit, že se Reidovi jen něco zdálo a nechtěl být sám.
Ale podle Hotchova výrazu by to bylo zbytečné.
Hotch se zamračil. „Myslel jsem, že se mu něco stalo, když nebyl u sebe."
„Měl jsi mi zavolat!" zabručel Morgan a vyčítavě se na něj podíval. Pak se sklonil k Reidovi a položil mu dlaň jemně na rameno. „Vstávej, Spencere, zaspali jsme," zamumlal.
Reid se zavrtěl a pomalu, ospale otevřel oči. „Zaspali?" zeptal se zmateně. A pak udělal přesně tu jedinou věc, která mohla celou situaci ještě zhoršit. Vystřelil bez přemýšlení z postele, a aniž si všiml, že je s nimi v pokoji i Hotch, vystartoval směrem ke koupelně, přesně tak, jak byl. Tedy nahý.
Morgan se zhroutil zpět na polštář a nevěřícně zasténal, tvář skrytou v dlaních.
Hotch pomalu vydechl a zakroutil hlavou. Zvedl obočí. Nakonec si pobaveně odfrkl.
„Příště zavolám."