Probuzení se nesetkalo s velkým nadšením. Trvalo dlouho, než si mozek uvědomil, že by měl zapojit celé tělo k vstupu do nového dne. Zvláště když ho kolébaly klidné vlnky chladného jezera. Konečně otevřel oči dokořán.
Nacházel se ve vodě, vlastně pod vodou. V první chvíli se příšerně polekal. Naštěstí si všiml, že může volně dýchat a že ho vlastně jeho ochotní spolužáci proměnili v rybu. To nebylo nic neobvyklého. Slamáci prostě nemají žádnou představivost. Doplave ke břehu a promění se zpátky v člověka.
Zrovna bylo jedno z těch krásných rán. Rybář Kuba se vydal na svoje oblíbené místo. Pěkně schovaný ve stínu hřmotných habrů se posadil ke břehu jezera a nahodil udici. Vyčkával. Tenhle klid ho na rybaření bavil ze všeho nejvíc. V duchu si přehrával spoustu melodií a rozmýšlel nad zásadními otázkami vesmíru a vůbec.
Kdyby všichni státníci chodili na ryby, svět by mohl být mnohem lepší. Pevně držel prut a slepě zíral do blankytné vodní hladiny. Nedokázal si představit lepší aktivitu na volné ráno než posezení u místního jezera.
Náhle se rybáři pod rukama zaškubal prut. Kuba v tu ránu začal jednat a v další chvíli už uviděl na hladině svůj úlovek. Rybka na něho poulila rozespalá očka.
„Když mě pustíš, splním ti přání," prosila rybka.
Rybář Kuba si ji jen skepticky prohlédl a dál navíjel udici. „To říkáte všechny. S takovou bych byl o hladu."
Ryba se nervózně rozhlédla. „Ale já to myslím vážně. Tak řekni, co by sis přál?"
„Ale, ale, ryba má strach," posmíval se rybář.
„Taky by ses bál, kdybys byl v mé pozici," mřenka se zacukala. „Znáš tu písničku, Ezop a mravenec?"
„Hm."
„Nechceš si zazpívat?" Ryba se snažila ze všech sil zůstat naživu. „Jednou z lesa domů se nesa moudrý Ezop…"
„Jestli si myslíš, že tě to uklidní, až tě budu opékat, tak si klidně zpívej."
Rybář už držel úlovek pevně v rukou. Odstranil neopatrně háček. Ryba sebou šila, ale nic nepomáhalo. Stisk byl opravdu silný. Najednou dostala spásný nápad. Celá zcepeněla a zahleděla se za rybářovo rameno. „Není to porybný?"
Rybář-pytlák se hbitě otočil a jeho chvilkové nepozornosti využila ryba na nejvyšší míru. Vyklouzla z uvolněného sevření, udělala ve vzduchu obrat a zaplula zpátky do vody.
Teď už vážně neměl náladu na nenápadnost a doplutí ke břehu. Uprostřed dna jezera se proměnil zpátky do lidské podoby a Rosťa Březňák vystoupil z poklidných vod. Následoval ho potlesk ostatních studentů, kteří se přišli podívat na jeho ponížení. Mladík jim jen zamával a uklonil se. Před zraky rybáře se oklepal a zamířil do hlubokého lesa.
