11. Faraon a nabídka, která se neodmítá
Letadlo přistálo na letišti v Káhiře a oni se přesunuli do letištní haly. Nemuseli čekat na kufry, protože je měly zmenšené v kapsách, ale Alastorovi přišla sova, že tam mají počkat. James nechápal, kdo to dědovi psal a proč musí čekat zrovna na letišti, když bylo jistě plno lepších míst na schůzku, ale mýlil se, když si myslel, že se s dědou někdo chce sejít na letišti.
Vstříc jim vyšel Bystrozor, který se maskoval jako mudla, ale jeho odznak byl vidět krásně. Alastor Jamesovi pokynul a oba se k němu vydali.
„Vítejte v Egyptě, Faraon mě pověřil, abych vás odvezl do hotelu, kde máte připravený pokoj a poté na Ministerstvo, kde vás již očekává, pane Moody," řekl Bystrozor a James jen valil čočky.
„Jistě, veďte nás," odpověděl Alastor a to už nasedali do bílého auta s černými skly a vlaječkami Anglie s vsazeným znakem Bystrozorů. James se tázavě podíval na dědu.
„V Egyptě jsou Bystrozorové známí i mezi mudly, nicméně mudlové je považují za tajnou službu, ve které se nacházejí elitní vojáci jejich armády. Žádný mudla nemá odvahu, aby na ně zaútočil, takže máme velmi dobrou ochranu," vysvětlil mu a James se již na nic neptal. Pozoroval ulice, které míjeli, a nemohl si nevšimnout chudoby, která byla všudypřítomná. Všude ležely nějaké odpadky, zohavení lidé i žebrající děti. Docela ho to šokovalo, podle průvodce byl Egypt turistickou zemí, ale jak se zdálo, peníze to vynášelo jen někomu a ostatní žili dál v chudobě.
„Ničeho se nebojte, takhle žebrácká lůza v další části Káhiry nebude," uklidňoval jej Bystrozor a James se na něj podíval. Zdálo se mu to, nebo zde kouzelníci opovrhovali mudly stejně jako šlechta v Paříži?
„Raději neříkej své názory nahlas, mohl bys urazit dost lidí," poradil mu šeptem děda a on přikývnul. Nic jiného mu také nezbývalo, jen doufal, že tu nebude muset trpět tohle chování u všech, se kterými se setká, pak by využil své výhry v sázce před několika měsíci a odcestovali by hned, jak by se James rozhodnul.
„Jsme na místě. Za čtvrt hodiny vás budu očekávat," oznámil jim Bystrozor.
Jejich hotelový pokoj byl velmi bohatě vybaven a James pochopil, že všechny peníze zde jsou do pohodlí a luxusu a ne do nutných věcí.
„Měl bys pochopit, že zde si lidé potrpí na obrovský luxus a pohodlí. Je nezajímá někdo, kdo se venku plazí po ulici, jejich předmětem zájmu je mít obrovské bohatství, mnoho krásných žen v ložnici a vysoké společenské postavení.
Ať už tě to bude štvát jakkoliv, nedej jim šanci tě vyprovokovat a své názory mírni, nejlépe je ani nevyslovuj nahlas. Jsou zde jedinci, kteří s tebou budou souhlasit, ale jsou tu i tací, kteří tě nechají popravit za takové řeči," upozorňoval ho děda a on zase jen přikývnul. Vůbec mu nebylo do mluvení a Alastor to neřešil. Oba se oblékli do bílých obleků a přes sebe přehodili cestovní pláště.
„Alastore, to je let, co jsme se viděli naposledy. Vítej u nás, starý brachu," uvítal ho vřele Faraon, což Jamese dost překvapilo.
„Naji, takže nakonec si vyhrál volbu na Faraona? Nebo tvojí protivníci rezignovali za záhadných okolností?" optal se Alastor se smíchem.
„Možná obojí, možná ani jedno, kdo ví," odpověděl mu Naji a podíval se na Jamese.
„Dovol, abych ti představil svého vnuka, Jamese Evanse. Jamesi, tohle je Naji Murtaza, bývalý Bystrozor a nynější Faraon," představil je Alastor a James zatnul pravou ruku v pěst a zdviženým palcem se dotknul středu levé dlaně, přičemž všechny prsty na levé ruce měl vzpřímené, poté se uklonil.
„Těší mě, že vás poznávám," prohlásil Jame úklonu se mu díval do očí. Naji se na něj překvapeně díval, takhle ho nikdo ještě nepozdravil, ale dobře věděl, že tohle byl starodávný pozdrav, který byl Faraonům udělován. Málo kdo tohle věděl a ještě málo lidí tenhle pozdrav znalo.
„Mě také těší, Jamesi. Doslechnul jsem se, že jsi byl zařazen do Bystrozorského výcviku pod vysloužilým Bystrozorem. Zajímalo by mě, jak si zatím vedeš," poznamenal Naji a Alastor se mírně pousmál.
„Někdy mě udivuje, kde na ty informace chodíš, ale jistě to není to, proč ses s námi chtěl setkat," namítnul Alastor a Naji se na něj nepodíval moc mile, ale hned svoje emoce ukryl pod usměvavou masku.
„Jamesi, co kdyby sis šel prohlédnout mojí knihovnu? Slyšel jsem, že máš knihy v oblibě, jistě najdeš něco, co by se ti mohlo líbit, já se s tvým dědou o něčem dohodnu," pobídl jej Naji a ukázal mu na dveře, které byly celé ze dřeva a měly po sobě ozdoby z bílé slonoviny.
James tedy přikývnul a vydal se do knihovny.
Když vešel, musel nad ní žasnout. Regály byly ručně vyřezávané z mahagonového dřeva. Nesly na sobě plno hieroglyfických znaků, které se nikdy neučil, ale pokud bude mít možnost, určitě by se je naučit chtěl, vždyť těmito znaky byly popsány zdi ve všech pyramidách, které se v Egyptě nacházely.
Prstem přejížděl po policích a hledal nějaký zajímavý název, který by ho zaujal. Všechny knihy byly seřazeny od těch nejvzácnějších po ty nejobyčejnější a úplně na konci byla kniha, která nesla název: Největší tajemství magie. Vůbec nechápal, proč je úplně na konci, když to musela být snad nejvzácnější kniha, která se ve Faraonově knihovně nacházela. Vyndal ji z police a šel se usadit do křesla, které bylo potaženo tygří kůží. Vůbec se mu to nelíbilo, ale musel uznat, že je to velmi pohodlné.
James otevřel knihu hned na první stránce a okamžitě pochopil, proč byla až na posledním místě. Knihovnu seřazoval někdo, kdo v knize nedokázal číst, ale mu tohle bylo dovoleno, proto s úsměvem přetočil na další stránku.
„Před dávnými časy naší Zemi obývalo mnoho ras, které se po několik staletí přátelily a žily v míru vedle sebe, ale nikdy nemůže existovat dobro bez zla a mír bez války, protože všechno na světě je vždy v rovnováze a vždy tomu tak bude. Kdyby nebylo, postihla by Zemi katastrofa a vše živé by zahynulo.
Zlo si našlo cestu i do oné poklidné doby a rozdělilo tak přátelství mezi rasami. Celý svět se na mnoho let ocitnul ve víru války a nastala doba temna, než se dědicové nejmocnějších jedinců ras spojili a vytvořili smlouvu. Aby se zamezilo dalšímu krveprolití, spojili všechny národy svojí magickou moc a stvořili několik dalších světů, kde by mohli žít odděleně od ostatních.
První svět byl stvořen pro elfy a stvoření světla. Druhý svět byl stvořen pro národy tvorů, žijících pod hladinou jezer a moří. Třetí svět byl stvořen pro draky a magická zvířata, ať již byla na jakékoliv straně, protože jejich inteligence vždy převyšovala tu naši a zbytečně neprolévali krev kvůli rozdílům mezi sebou. Čtvrtý svět poté připadl démonům a stvořením temnot. Tento svět byl protikladem světa prvního. Jako poslední svět z pěti, byla ponechána Země, která je středem těchto světů. Na Zemi zůstali ti, kteří nechtěli odejít a proto se všechny prastaré rasy a národy promíchaly v několika dalších generacích.
V té chvíli vznikli první mágové a jejich magie, která pramenila ze síly mnoha ras a národů. Každý z mágů má v sobě část jejich odkazu, ale někdy se stane, že části nejsou vyrovnané, nebo se nějaký mág přikloní ke své temné stránce a vydá se cestou k temnotě, ze které není návratu.
Když se takový mág vyskytne, je vyřčena věštba, která předpoví příchod bojovníka světla, který má za úkol mága temnoty porazit a očistit tak svět od jeho vlády," tak zněl příběh, který mi jeden starý mudrc vyprávěl a já jej zapsal. Moc jsem tomu nevěřil, ale když mi ukázal prastará kouzla elfů, uvěřil jsem a rozhodl se hledat největší věštce, abych se ujistil, že se v mé době žádný mág temnoty nenarodí.
Nakonec jsem nalezl vědmu a to, co jsem se dozvěděl, mě šokovalo. Předpověděla, že v mé době se narodí oba mágové, o kterých mi starý elf vyprávěl. Mág temnoty i bojovník světla. Dokonce jsem se s nimi měl setkat a jednoho z nich učit.
Po mnoha letech jsem do učení přijal nadaného mladíka, Godrik Nebelvír se jmenoval. Po týdnu, který jsem mu dal, aby mě přesvědčil o svém já, jsem poznal, že on je bojovník světla. Jeho duše byla čistá, ať již spáchal jakýkoliv čin, vždy mu bylo odpuštěno. Jeho srdce bylo obrovské a bylo jen pár lidí, které neměl rád.
Mnoho let uběhlo a on a jeho tři přátelé se rozhodli školu kouzel založit. Nechtělo se mi tomu věřit, ale pomoc jsem jim poskytnul a své vědění a znalosti všem čtyřem předal, nicméně dělat jsem to neměl. Čtvrtý z nich, Salazar Zmijozel, postavil se proti nim a do školy jen čistokrevné mágy chtěl přijímat. V tu chvíli jsem ho nechápal, ale později již ano. On se děsil všech mágů, kteří měli krev více jak jedné rasy, jednoho národa, protože dobře znal historii a jak temnota poražena byla. Doufal, že když se národy nespojí, on vyhraje a později svojí vládu uplatní.
Godrika jsem včas varoval a on mi poděkoval. Se svými přítelkyněmi se proti Salazarovi spojili a silou ho donutili opustit jejich školu i zemi. Kam se poté poděl, to nevím, ale jeho hrozba se vryla do zdí Bradavic i do myslí všech, kteří jejich bitvě přítomní byli.
„Až můj dědic se zrodí, dosáhne mé plné moci a očistí školu i svět od všeho nehodného naší přítomnosti. On pomoc tvorů temnot mít a démonů bude. Poté již ani síla světla jej nepřekoná a on mě mezi živé zpět povolá."
Doufám, že tahle hrozba nikdy nenastane, ale zaznamenal jsem ji, abych budoucí generace mých dědiců připravil na možné nebezpečí. Za svoji družku jsem krásou elfku pojal a několik potomků s ní měl. Jejich magie byla silnější než magie jiných mágů a tím jsem zajistil, že tato síla se bude předávat dál a ukáže se vždy, když bude mág temnot sílit a bojovník světla bude potřebovat pomoci, v tu chvíli mu staneš po boku, můj dědici a budeš mu rádcem i přítelem.
James přečetl tuhle stránku a nemohl věřit vlastním očím. Merlin mu zde sděloval, jak vznikli kouzelníci a jak to vypadalo v dávných časech. Obrátil na konec knihy a hledal obsah, ale žádný nenašel, proto začal knihou pomalu listovat a našel plno zápisků, které se věnovaly nejrůznějším postupům, jak zvýšit zásobu magie, jak vytvářet kouzla a také tam byla zapsána historie několika ras a národů.
„Ta kniha je zcela prázdná a nic v ní nenajdeš, takže jestli chceš, můžeš si jí nechat a použít jako deník," ozval se ze dveří knihovny Naji a James vyskočil z křesla. Když si uvědomil, co právě získal, mírně se poklonil a poděkoval mu. Faraon to přešel jen mávnutím rukou, ale James by nejraději skákal až do stropu, protože narazil na pátou knihu ze třinácti.
„Tak co, přečetl sis něco zajímavého?" optal se ho Alastor.
„Studoval jsem tuhle knihu. Jinak mě zaujalo množství knih o lektvarech, škoda, že se k nim nedostanu a nenaučím se aspoň zlomek oněch lektvarů, pak bych mohl Snapeovi vytřít zrak, až by nám zadal samostatnou práci," prohlásil James a Alastor se rozesmál.
„Takže ty máš rád lektvary? Myslím, že si tě tu na týden nechám. Alastor byl totiž tak hodný a přijal moji žádost a nebude mít tolik času. Pokud ti to nevadí, ujal bych se tvého hlídání, než to pro mě udělá," nabídnul okamžitě Naji a James po menší rozmluvě s dědou jeho nabídku přijal. Naji mu tedy nabídnul, aby si všechny věci přemístil do jeho domu, kde má i laboratoř a začne jej učit.
Už to bylo pár dnů, co byl James u Faraona v sídle a zrovna se pokoušel uvařit lektvar, který zruší účinky veritaséra. První pokus se mu nezdařil a to se mu moc často nestávalo. Soustředil se na postup, který byl podrobně popsán v knize, ale stále mu tam něco chybělo. Pročítal si každý řádek, jeden po druhém, když ho vyrušil praskavý zvuk. Pohled mu sjel na podlahu kousek od dveří a spatřil otisk podrážky na jemném poprašku z drcené křídy.
Rozhlédnul se po laboratoři a nenašel žádnou nesrovnalost, která by vznikla za použití zastíracího kouzla.
„Můžete si ten neviditelný plášť sundat, vím, že jste tady," řekl James a jeho pohled okamžitě vypálil do míst, kde se objevila ruka a sundala z jejího vlastníka onen plášť neviditelnosti.
„Jsi velmi bystrý, co mě prozradilo?" optal se Naji a James ukázal ke dveřím, kde byl krásně vidět otisk jeho boty.
„Domnívám se, že to vydalo ten praskavý zvuk. Nikdy by mě to nenapadlo. Jak jsi poznal, že mám neviditelný plášť? Mohl jsem být zastřený kouzlem," divil se Naji.
„Zastírací kouzlo není dokonalé. Zastřený objekt na sebe vezme podobu okolí, ve kterém se chce skrýt, ale nedokáže si poradit s lomem světla, ke kterému při tom dochází, takže tomu, kdo ví, co hledá, nemohou uniknout nerovnosti, které vzniknou," vysvětlil James a znovu se zahleděl do knihy.
„Snažíš se připravit protilátku na veritasérum? Velmi těžké, těžší než vytvořit samotné veritasérum," poznamenal Naji.
„Taky jsem si všimnul, už se mi to poprvé stačilo pokazit a nebyl lektvar, který bych úplně zkazil, vždy jsem ho mohl ještě opravit a dovést do dokonalosti, ale teď se to nepovedlo," postěžoval si James.
„Nic si z toho nedělej, všechno je jednou poprvé a nikdy se ti nemůže pořád dařit. Navíc v té knize je chyba, o které se dočteš až úplně na poslední stránce. Některé lektvary jsou zde napsány obráceně nebo poslední krok je přehozený s předposledním.
Mohu se optat, na co to potřebuješ? Chystáš se snad udělat něco, kvůli čemu bychom tě měli vyslýchat pod sérem pravdy?" vyzvídal Naji.
„Nic neplánuji, jen chci vytvořit několik bonbonů, ve kterých bude protilátka na veritasérum. Děda mi vyprávěl, jak se několikrát stalo, že někdo zajal Bystrozora a pomocí veritaséra ho vyslýchali. Nikomu nepřijde divné, když u sebe bude mít bonbon a nikdo si to neuvědomí, že jim daný Bystrozor lže do očí. Dědovi by se to mohlo kdykoliv hodit a není jistě jediný," poznamenal James a Naji se rozesmál.
„Pokud se ti to povede, otestujeme to a já ti vybavím každého Bystrozora, kterého zaměstnávám. Jen bude problém je udržet, aby si ty bonbony nevzaly dříve, než bude třeba," řekl Naji.
„Pokud tajemství toho bonbonu bude jednou vyjeveno, už to nebude tajemství a mine se to účinkem," poznamenal James a rychle prostudoval poslední stránku knihy, kde byl uveden návod ke správnému použití receptu daného lektvaru.
„Jsi velmi chytrý a také tě často vidím, jak si listuješ tím deníkem, který jsem ti daroval. Byl snad nějak očarovaný, že v něm mohou číst jen někteří kouzelníci?"
„Ano byl a stále je. Je to kniha, kterou napsal Mistr Merlin Moudrý pro své dědice a nazývá se Největší tajemství magie. Omlouvám se, měl jsem vám to říci, ale když jste o ní nejevil žádný zájem, nechal jsem vás při nevědomosti, i když mi jako Merlinovu dědici právem náleží," odpověděl mu a Naji nevycházel z údivu nad tím mladíkem. Pokud mluvil pravdu, mohl v něm mít velmi cenného a silného spojence.
„Jamesi, co bys řekl na to, že bys navštěvoval Faraonskou instituci čar a kouzel v Údolí králů? Hodně by tě tam toho naučili a já bych tam něco potřeboval. Jako student by ses tam velmi dobře hodil a měl bys krytí v úkolu, který bych ti dal. Nebylo by to nic těžkého, jen by záleželo na velmi šetrné práci a nikdo by tě nesměl nachytat," nabídnul mu a James se zaradoval. Mohl jít na školu už teď a taky dostane první úkol a to už jako Bystrozor ve výcviku.
„Hrozně rád bych na tu školu šel, ale musím se dohodnout s dědou. Určitě bychom se podívali po památkách a do dalších měst, ale tolik času by nám to nezabralo. Pokud jde o tichou práci, umím se velmi dobře dostat do míst, kam se nelze přemístit."
„Jak to myslíš, dostat se i tam, kam se nelze přemístit?"
„Pokud vím, tak jsou kolem tohoto domu proti-přemisťovací bariéry. V tom případě to pro mě vůbec neplatí," vysvětlil a astrálně se přemístil na druhý kolec laboratoře a zpátky, bez toho, aby vydal jediný zvuk.
„Nádhera, tím by se tvůj úkol značně zjednodušoval, pokud bys ho nakonec přijal. S touhle schopností je tě na Bystrozora škoda, byl bys lepším špiónem, než Bystrozorem, ale být špiónem je také velmi náročnější, jen málo kouzelníků je schopno vykonávat tuhle práci."
„Četl jsem o tom. Nevíte, kdy se děda vrátí z toho vašeho úkolu? Rád bych to s ním projednal co nejdříve."
„Dnes večer, nebo zítra dopoledne nejpozději," dostalo se mu odpovědi a on se zase pustil do lektvaru. Naučil se jich hodně a většina skončila u Najiho ve sbírce, ale některé si mohl nechat.
Druhý den u oběda celou věc probral s dědou a Naji jim vysvětlil, co by ve Faraonském institutu potřeboval. Nebylo to nic těžkého, aspoň se to tak ze začátku zdálo.
Alastor souhlasil s tím, že James může nastoupit na školu na dobu, po kterou měli v Egyptě strávit. Naji tedy zašel pro složku do své pracovny a podal ji Jamesovi. Ten ji otevřel a hned se dostal k zadání úkolu.
Název mise: Prověření podezřelých učitelů
Místo vykonání mise: Faraonská instituce čar a kouzel
Zadání mise: Sledování osob, které jsou uvedeny na seznamu podezřelých osob a sběr důkazního materiálu. Hlavní zaměření na artefakty černé magie a nelegální činnosti. Seznam s profily zaměstnanců školy přiložen ve složce.
Přiřazený Bystrozor: Alastor Moody
Vykonávající Bystrozor: James Evans (ve výcviku)
Faraon
Naji Murtaza
„Budeš Alastorovi psát každé pondělí a pátek, jak probíhá tvoje mise. Alastor bude vyhodnocovat tvé poznatky a poté mi je předá v ucelené formě jednou za dva týdny. Také tě naučí psát hlášení, aby s tím neměl tolik práce, určitě se ti to do budoucna bude hodit.
U takovýchto tajných akcí bývá zvykem, že si dáš krycí jméno, aby se nepřišlo na člověka, který je na akci nasazený. Napadá tě něco?"
„Dědo, co používal můj otec, za přezdívku?" zajímal se James.
„No, na škole si říkal Dvanácterák a později to bylo i jeho krycí jméno. Získal jej díky své podobě zvěromága, samozřejmě neregistrovaného," pousmál se Alastor a James se také usmál.
„Budu Panter, abych otce nekopíroval tak doslova," prohlásil a Naji si ho zkoumavě prohlížel. James listoval papíry a pročítal si několik podrobností u učitelů. Když si prošel všechny učitele, vytáhnul jich pár na stůl a vyčarovaným brkem si podtrhnul nějaké informace, které mu k daným osobám moc neseděli. Sice je neznal, ale prostě mu to přišlo divné a rád by si to prověřil.
Oba Bystrozorové jej s pobavením sledovali, jak si seřazuje seznam učitelů podle sebe a něco si k několika z nich připisuje. Také si projel seznam podezřelých a napsal si k nim číslice od jedné do desíti, takže jim přiřadil určitý stupeň priority.
„Máš to v krvi, jde to vidět," poznamenal po chvilce Alastor a James po něm hodil další z tázavých pohledů. „Takhle se na misi připravoval tvůj otec a já to tak taky dělával," vysvětlil a James beze slova zase sklopil zrak k papírům.
„Jen bych ti chtěl říci, že za dva dny nastupuješ na školu, tak se připrav," upozornil ho ještě Naji.
Ty dva dny uběhly jako voda a s dědou se přemístili do Údolí králů, kde měla být ona škola. Cesta k jejímu vchodu jim trvala jen pár minut, protože déle James na Slunci nevydržel a naštvaně je oba přemístil až přímo do dveří Faraonského institutu, kde polekal několik studentů a dva učitele.
„Dobrý den, je tu někde ředitel Mustafa?" optal se Alastor a několik studentů se rozběhlo po chodbě někam do hlouby školy. Po pár minutách, kdy si je prohlíželo plno studentů, hlavně dívek, přišel kouzelník v bílém hábitu s vyšíváním v pískové barvě.
„Budete si přát?" optal se Mustafa.
„Přivedl jsem svého vnuka, Jamese Evanse, který tu má na nějaký čas nastoupit do školy," hlásil Alastor a Mustafa si Jamese prohlížel.
„Jistě, vím o tom. Faraon se tu zastavil, že sem pošle svého oblíbence, který je nadaný na lektvary," prohlásil a za ředitelovými zády se roznesl šum šeptajících si studentů.
„Dobrá, tak já vám ho tu nechám a vracím se do Káhiry, kde mám další práci. Jamesi, pokud se neozveš vždy ve stanovenou dobu, budu předpokládat, že se ti něco stalo a hned jsem tady, abych ti pomohl," řekl ještě Alastor a pomocí přenášedla se přemístil pryč.
„Tak pojď, zrovna je čas snídaně a já tě musím představit celé škole," pokynul mu Mustafa a s rukou kolem jeho ramen zamířil do jídelny, kde se ho chystal představit před celou školou, což se Jamesovi vůbec nelíbilo, ale nic s tím nenadělal.
„Dobré ráno, rád bych vám představil nového studenta, který tu s námi zůstane pár měsíců. Jmenuje se James Evans a teď vám něco o sobě rychle řekne," prohlásil a všechny zraky nyní směřovaly na Jamese.
„Jak již bylo řečeno, jmenuji se James Evans. Narodil jsem se v Anglii a nyní jsem s dědou na cestě po několika zemích. Zatím jsem navštívil Francii a Španělsko. Baví mě studovat magii z pohledu několika jazyků a zemí. Také mám rád tanec a je toho mnohem více, ale nechce se mi to tu protahovat, takže je to vše," představil se a několik studentů se zasmálo.
„Dobrá. Vy tři se postaráte, aby James našel svojí ložnici, a ukážete mu školu. Pokud zameškáte učivo, doženete ho v podobě, kterou vám uloží váš učitel," řekl a ukázal na trojici dívek. Ty se hned Jamesovi začaly věnovat.
Během cesty k jejich ložnicím mu vysvětlily, jak to na škole chodí, na které učitele si dávat pozor a kteří jsou zase pro změnu ti hodní. Také mu podrobně popsaly každou chodbu, a kam by se dostal.
Když se jich optal, jestli by nemohli jít na vyučování, překvapeně si ho prohlížely, ale nijak to nekomentovaly a zavedly jej tam. Od té chvíle pro Jamese začala denní rutina v podobě podrobného prozkoumání každého učitele z jeho vlastního pohledu a vytvoření jeho vlastního profilu, kde si napsal jejich zvyky, oblíbené i neoblíbené věci, jídla a plno dalšího.
Do toho všeho se ještě učil mnoho předmětů a některé v Bradavicích ani nebyly, jako třeba Bílá a Černá magie, Bojová magie, hodina soubojů, zaklínačství a odeklínačství a v neposlední řadě léčitelství. James ze začátku chodil do všech předmětů, ale nakonec si vybral jen několik z nich. Hlavně se zaměřil na předměty z Bradavic, Černou, Bílou a Bojovou magii.
Za pár dní se seznámil s pár lidmi a docela si s nimi rozuměl, ale také si našel plno nepřátel, kteří ho odsuzovali kvůli jeho původu, nebo kvůli styku u Faraona.
Dost často po sobě na chodbách metali kletby, jako by se nechumelilo, ale on se tomu vyhýbal. Měl dost jiných problémů, než se zahazovat s nějakými studenty, kteří ho neměli v lásce.
