Sherlock v (konečně) tichém bytě si otevře notebook a dopíše článek o rozdílnosti různých přírodních vláken, který chce zveřejnit na své stránce. Netrvá mu to dlouho, sotva půl hodiny, než se se světem internetu podělí o své znalosti.

Pak mu ale nastane dlouhá chvíle. Mike je nemocný, takže mu nemohl poskytnout další materiál na experimenty. Podle Sherlocka je to naprostá bezohlednost, onemocnět si v době, kdy není co vyšetřovat. Jimova přítomnost ho také nerozptýlí, protože je na rande s Molly. To jde zjistit velice snadno, protože si vypnul mobil.

Z nudy začne Sherlock procházet různé internetové stránky. Zajde i na Blog Dr. Johna H. Watsona, i když nevěří, že by se na blogu cokoliv dělo. Poslední příspěvky byly více než před měsícem a od té doby je na blogu klid. Ovšem tentokrát najde na stránce novinku. Vzkaz zveřejněný sotva před půl hodinou.

Mám tvůj poklad a s jeho pomocí spálím tvoje srdce.

Jen tahle krátká věta, jinak nic. Jenže co to má znamenat? O čem to Watson mluví?

Sherlock začne prohledávat internet, ale nikde není ani zprávy o jakémkoliv vloupání nebo krádeži. Ještě by mohl zavolat Lestradovi.

Než ovšem stačí najít mobil, ozve se prásknutí hlavního vchodu a dupot na schodech. Na moment Sherlocka napadlo, že by to mohl být Lestrade s případem, ale kroky jsou jiné. Vzápětí do obýváku vejde naštvaný Holmes.

„Je tady?" zeptá se Sherlock ve dveřích naštvaně.

„Že by milenecká hádka?" rýpne si detektiv skoro nevědomky a jen s kapkou škodolibé radosti. Teď má práci důležitější věci, než řešit milostný život své alternativní verze.

„Ani se neukázal." odpoví mu druhý Sherlock a pověsí si kabát.

Holmes v křesle se zarazí. John odsud vyběhl dost ve spěchu. Dokonce ho odbyl, ať si spory s oblečením řeší s jeho Sherlockem osobně a nezdržuje ho, když pospíchá. Muselo se mu něco stát, když nedorazil na schůzku.

Sherlock opět skloní hlavu k notebooku a přečte si zprávu.

„Oh." hlesne tiše.

Během chvíle mu jeho dvojník stojí za zády a čte si Watsonův vzkaz.

„Má Johna." zašeptá Sherlock za křeslem skoro vystrašeně.

„To nemůžeš vědět." namítne druhý Sherlock, i když si sám myslí to samé.

„I Moriarty tvrdil, že mi vypálí srdce, že mě celého spálí a použil k tomu Johna!" rozkřikne se Sherlock a začne pochodovat po místnosti. „Watson neví, že jsme tu dvakrát a myslí si, že chodíš s Johnem, a že se skrze něj dostane k tobě."

Sherlock v křesle ho trochu podměračeně pozoruje. Všechno to má logiku. John Watson je jediná osoba, kterou by tenhle zločinec mohl unést. Leda že by-

„Ještě to může být Jim." namítne Sherlock. „Mohl unést jeho."

„Tak mu zavolej a ověř si to."

„To nejde. Má vypnutý mobil. Dělá to vždy, když má schůzku s Molly." mumle si Sherlock pod nosem.

Druhý Holmes se zastaví u krbu a chvíli hledí na lebku, která mu pohled vrací prázdnými důlky.

„Zeptej se ho, kde ukryl poklad." vyzve tiše svého dvojníka a obrátí se na něj.

Sherlock v křesle mu neodpoví a rovnou začne psát otázku do komentáře.

Odpověď se objeví vzápětí.

Vzal si ho sebou pirát Powers.

„Zase ten bazén." zasyčí Holmes u krbu a vyrazí ke dveřím.

„Stůj!" rozkřikne se Sherlock v křesle a postaví se.

„Má Johna." zamračí se jeho dvojní a vztekle na něj hledí.

„A nebo Jima." namítne Sherlock. „Tohle není Moriarty. Tohle je Watson a to je můj protivník. Znám ho líp než ty."

„Co tím chce říct?"

„Někdo si musí ověřit, jestli má Johna nebo Jima. Jestli je Jim na schůzce nebo John v nemocnici na policii nebo jinde. Někdo by taky měl kontaktovat Mycrofta. A někdo by taky měl jít na bazén a vyřídit si to s Watsonem. Ale všechno musí proběhnout v klidu, teď jsou emoce k ničemu." řekne Sherlock chladně a přejde ke svému dvojníkovi.

- - o - -

John pootevře oči. Cítí, že má svázané nohy i ruce, a že leží na studené zemi, ale podlaha i stěny okolo se točí v úplně šílených směrech, tak oči zase zavře. Po chvíli to zkusí znovu. Místnost je už o dost stabilnější a před ním dřepí nějaký muž. I s mizerným viděním pozná, že je vysoký a s vojenským setřihem. John párkrát zamrká a obraz se zaostří. Tmavovlasý muž, opálený, svalnatý, s hnědýma očima a malou jizvou na horním rtu.

„Plu-kovník?" zachraplá John nevěřícně. Tohodle chlapa přece zná. Potkal ho v Afgánistánu. Legenda mezi odstřelovači. Chlapy ho zbožňovali a on mu ošetřoval různá zranění z bitek.

Chlap nad ním se zamračí a podezíravě se na Johna dívá. Místo nějaké odpovědi mu jen dá do pusy roubík.

Tenhle chlap ho unesl. Přijel v černém autě a řekl mu, ať nastoupí, ale John ho odbyl, že teď nemá na Mycrofta čas. Muž ho chytil a zdrogoval, ale podle roubíku a svázaných končetin John usoudí, že tohle není Mycroftova práce.

Ale kdo jiný by ho chtěl unést? Odpověď příjde vzápětí.

„Jak je možné, že tě ten chlap zná?" ozve se za Johnovými zády vypočítavý a až děsivě povědomý hlas.

John překvapeně vykulí oči a chce se otočit, ale Moran mu to nedovolí.

„Ale vždyť je to jedno." pokračuje chlap za Johnovými zády. „Vypadá to, že si užijeme spoustu zábavy."