Slunce vyšlo nad obzor a zazářilo do prostorného pokoje, kde už jeho majitelka dávno byla na nohou. Denní světlo však probudilo drobného opeřence, který okamžitě začal skřehotat.
„Taky ti přeji dobré jitro," pravila Loki a vytáhla ze zásuvky kousky chleba. Ptáček začal o to více štěbetat. „Sice jsem tě proměnila do téhle podoby, ale rozhodně nerozumím ani slovu, co mi chceš říct. A jestli se ptáš, tak ten chleba není očarovaný. Ale jestli mě klobneš, tak nedostaneš ani ten. Nech si chutnat," Loki vložila do klece malé kousky a ruku opět pomalu vytáhla.
„Proměním tě zpět, až si to zasloužíš," dodala a opustila místnost.
Po dnech ve svém uvěznění si ptáček zvykl na zlatou klec a časté návštěvy své věznitelky. O to příznivější byla jeho situace, když se mu naskytl pohled, jakého se nikomu jinému v celé říši nedostalo. Možná s výjimkou Heimdalla. I když o něm už Fandral také začínal pochybovat. Zvláště když jednoho rána přišel do jejich pokoje Thor.
„Loki, jsi vzhůru?" zeptal se a bezmyšlenkovitě vpálil do místnosti. Pěvec v kleci se mírně polekal a začal náruživě prozpěvovat. Loki jen vzhlédla od jedné ze svých knih. Prohlédla si rozrušeného ptáčka, a pak i svého bratra.
„Co se děje?" zeptala se ho.
„Nějakou dobu už nemůžeme s přáteli najít Fandrala," řekl Thor a sedl si vedle ní na postel.
„Aha. A proč s tím jdeš za mnou?" Loki svraštila obočí a zavřela knihu, aby bylo Thorovi jasné, že mu věnuje veškerou pozornost.
„Nikdo neví, kde je. A dokonce ani Heimdall to neví. No a Sif říkala, že jsi byla poslední, kdo viděl Fandrala. Víš, ten večer," vysvětlil Thor.
„No, ráda bych ti pomohla, ale vůbec nevím, kde by mohl být," řekla Loki až moc klidně.
„Já jsem si to myslel. Ale zeptat jsem se musel," Thor vstal a konečně si všiml rozdováděného ptáčka. „Já jsem nevěděl, že máš tady ptáka," Thor si ho šel z blízka prohlédnout.
„Mám ho jen pár dní. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, tak jsem ho našla v ten den, co Fandrala viděli naposledy. Zvláštní, co?" Loki se tvářila pobaveně.
„Zajímavé. A jak se jmenuje?" chtěl vědět Thor.
„Fridolín. Dávej pozor, aby tě neklobl," varovala ho ještě Loki, než se obrátila opět ke své knize a nalistovala stránku, na níž skončila. Thor si ještě jednou pozorně prohlédl letce a odešel.
Na to začal ptáček zpívat o sto šest. Loki zkontrolovala, zda jsou zavřené dveře a vyhrkla na malého opeřence: „A co jsem mu měla říct? Pravdu?"
Pěvec se nepřestával ozývat. „Tak dobře, vrátím se pro Thora a řeknu mu, že jsem tě proměnila v ptáka, protože jsi mě chtěl zneuctít. Co myslíš, že s tebou udělá? Rozhodně si tu už nebudeš takto svobodně prozpěvovat, jako teď. Nebo se chceš nechat ztrestat Thorem? Takže ani pro jednoho z nás pravda zrovna teď nepřipadá v úvahu." Fandral zmlknul.
„Ale jestli chceš," Loki přistoupila ke kleci a otevřela ji. „Klidně si běž a leť za svými přáteli. Určitě tě rádi uvidí," dvířka nechala otevřená, otočila se zády k Fandralovi a odešla zase ke své nesmírně zajímavé knize. Pták se proto chytil první příležitosti, kdy se mu nabídla svoboda, a vyletěl ven.