12. Zimní zábava

Škola nyní již pětici Pobertů minula a přivítal je víkend s otevřenou náručí. Harry každé ráno po celý týden prohrnoval sníh na cestách. Aby trénoval i element země, kousek od Černého jezera vytvářel kluziště. Když je tam Harry v sobotu ráno zavedl, všichni na to nechápavě hleděli.

„Co to je?" zajímal se Draco.

„Kluziště," usmál se na něj Harry.

„Na co je to kluziště?" zajímal se Ron.

„Na bruslení," odpověděl, sundal si hábit, pod kterým měl svou kombinézu. Vytáhnul si brusle, které si hned obul a vyskočil na led.

Čtyři chlapci pozorovali, jak Harry na těch podivných botách doslova létá po ledové ploše.

„Co to tady je?" ozval se jim za zády hlas Severuse Snapea.

„Tohle mudlové normálně dělají?" optal se Ron vyvedený z míry, Fred s Goergem nevypadali nijak překvapeně.

„Ach, takže pan Potter nakonec vytvořil kluziště. Slyšel jsem něco o tom, že v Rusku byl na několika hodinách krasobruslení," prohlašoval Snape a překvapeně zamrkal, když Harry skočil dvojitého axla.

„Jak dokáže stát na něčem tak tenkém?" ptal se Draco svého kmotra.

„S trochou cviku to dokáže každý," odpověděl Snape a tasil hůlku. Několikrát s ní mávnul a měl na sobě sportovní soupravu v čistě černých barvách. Další mávnutí a na nohou měl místo bot brusle. Než Draco nebo Ron stačili cokoliv říci, Snape vkročil na led a chvíli se nejistě pohyboval, než získal cit pro rovnováhu. Udělal několik menších koleček na volné půlce kluziště a šklebil se od ucha k uchu.

„Zdá se, že jsem nic nezapomněl. Draco, nechceš to také zkusit?" optal se Snape svého kmotřence. Ten po chvilce váhání přikývnul a Snape mu upravil oblečení a vyčaroval brusle. Ron na to závistivě hleděl a Snape si toho všimnul, tak vyčaroval věci i jemu a jeho bratrům.

Když Harry viděl, jak se Snape na ledě pohybuje s jistotou, věděl, že se bruslit naučil již jako dítě. Docela se přemáhal, aby se nesmál, jak sebou Ron, Draco, Fred a George každou chvíli třískly na led. Nakonec se jim rozhodl jet pomoci a ukázat jim přesně, jak na to.

Téměř všichni profesoři seděli na svých místech u profesorského stolu a Velká síň byla plná studentů. Albus je všechny pozorně sledoval a zjistil, že nyní již pětice Pobertů chybí, stejně jako Severus, který nikdy nepřišel pozdě na snídani a jen málo věcí ho zastavilo v tom, aby na ní nemohl přijít. Zdálo se, že nebyl jediný, kdo si všimnul nepřítomnosti oněch osob.

„Doufám, že těch pět nic nevyvedlo," zašeptala McGonagallová a podívala se na počítadlo, aby se ujistila, že její kolej nepřišla o žádné body.

„Jsem si jistý, že se nic nestalo," usmál se Albus.

„Těch pět určitě něco zase plánuje," prohlásila Minerva trochu nervózně. Bylo pravdou, že vtípky Pobertů vždy vytrhli každého z toho stereotypu, kam měli tendenci zapadat.

„Lidi, u jezera je velké kluziště a Snape s Potterem učí bruslit Malfoye a zbytek jejich party!" vběhnul do Velké síně Mrzimorský třeťák.

Brumbál překvapeně otevřel ústa a polovina profesorského sboru s ním. Druhá polovina profesorů svá ústa sbírali z podlahy, kam se zaduněním dopadla. Mnoho studentů se zvedlo od svých kolejních stolů a rozběhli se k jezeru, aby se přesvědčili na vlastní oči. Někteří chytřejší studenti, kteří předpokládali, že venku bude zima, zamířili nejdříve na své koleje, kde se teple oblékli.

Hermiona si z kufru vytáhnula i své brusle. Nevěděla, že tu bude nějaká možnost si zabruslit, ale nikdo nikdy neví, jak říkává její mamka. Když se protlačila zástupem studentů, všimnula si, že na ledové ploše je již i několik starších studentů, kteří si své boty na brusle přeměnili. Její spolužáci se na ní překvapeně podívali, když se přezula do bruslí a jakmile se ocitla na ledě, pohybovala se po něm s naprostou lehkostí.

„Všichni studenti, kteří chtějí být venku, okamžitě se půjdou řádně obléknout. Nehodlám mít plnou ošetřovnu nachlazených lidí!" rozkazovala madam Pomfreyová a rozehnala tím dav čumilů.

„Harry, už mi to začíná jít," prohlašoval Draco, který získal sebejistotu, ale v další chvíli mu nohy vzlétly do vzduchu a on si narazil kostrč.

„Sakra, už na to kašlu, zadek mě bude bolet ještě týden," stěžoval si v zápětí, čímž vyvolal vlnu smíchu u různých studentů.

„Tak použijte polštářové kouzlo na své kalhoty," ozval se Havraspárský student sedmého ročníku.

„Výborná nápad, pane Moore," ohodnotil to Snape a seslal na všechny začátečníky polštářové kouzlo, přesněji na jejich kalhoty.

„Kde ses tak naučil bruslit?" zajímala se Hermiona, která přibruslila k Harrymu. Harry na ní hned poznal, že musí bruslit již pár let, pohybovala se na ledě daleko snadněji než on, ačkoliv mu Nikolai tvrdil, že je přirozeným talentem. Pravdou bylo, že mu hodně pomáhalo to, co se naučil v tancích.

„V Rusku," odpověděl prostě a skočil dvojitého axla, což většina studentů ohodnotilo překvapeným vydechnutím. Když měl Harry publikum a byl na tanečním parketu, vydal ze sebe naprosto všechno. Nyní zjistil, že na ledě tomu není jinak. Sám sebe hnal k dokonalosti ve všem, co dělal. Dokonce i Snape uznal, že to, co předvádí, si zaslouží uznání.

„Jak dlouho ses učil bruslit?" ptala se dál Hermiona, která se nejspíše o něm rozhodla zjistit naprosto všechno.

„Nevím, v Rusku jsme se s dědou dlouho nezdrželi. Nicméně pod vedením Nikolaie jsem byl asi týden, pak jsem se učil sám jen tak ve volných chvílích, když byla příležitost," odpověděl a Hermiona se zamračila.

„Není možné, aby ses naučil všechny tyhle základní věci krasobruslení, některé dokonce nejsou vůbec základy," protestovala.

„Když jsem poprvé stoupnul na brusle, již jsem za sebou měl dvě soutěže v tanci a znám jich tolik, že je nedokážu spočítat. Nikolai mi řekl, že všichni tanečníci dokážou to, co já, jen musí trénovat, aby se dostali na vyšší úroveň," vysvětlil docela chladně.

„To prostě není fér. Já se učím bruslit od svých sedmi let a za ty roky jsem se nedostala na tvou úroveň, jen protože ty umíš tančit a já ne?" rozčilovala se tiše.

„Život není fér. Já ho přijal takoví, jaký je. Neprosil jsem se o to, abych zažil to, co jsem zažil a věř mi, mnozí dospělí kouzelníci a čarodějky nezažili ani zlomek toho, co já. Ale přijal jsem to, protože bez toho všeho bych neměl svého dědu, neměl bych přátele všude po světě a neznal a neuměl bych to, co umím. Každý se zdokonalujeme v tom, co nám jde a co nás baví, tak si něco také najdi a nesnaž se být nejlepší ve všem, protože vždy tu bude někdo lepší, kdo bude před tebou a nakonec to budeš jen ty, kdo bude zklamán," řekl Hermioně a odbruslil k okraji kluziště, kde se přezul a vyrazil směrem k hradu.

Po obědě se Poberti rozhodli jít zase ven na školní pozemky. Tentokrát nezamířili na kluziště, ale na volné prostranství. Harry ani Draco neměli ponětí, co se chystá a než se nadáli, Fred, George a Ron po nich začali házet jednu sněhovou kouli po druhé. Harry díky svým reflexům stihnul uskočit, ale Draco neměl takové štěstí.

„Za tohle zaplatíte," prohlásil Draco, a aby se schoval před neustávající palbou, vytasil hůlku a jednoduchým kouzlem, které jej otec již dávno naučil, kolem sebe vystavěl nízké hradby ze sněhu.

„Doufám, že tu pro mě máš místo," ozval se Harry, který se schoval za hradby hned vedle Draca.

„Vytáhni hůlku a já ti ukážu kouzla, která se při takových bitvách používají," ušklíbnul se Draco a naučil Harryho dvě kouzla. Jedno na formování okolního sněhu do hradeb a druhé na vrhání sněhových koulí. Když Harry pochopil podstatu kouzel, dal se do pořádného zesilování jejich opevnění a Draco udržoval trojici Pobertů v dostatečné vzdálenosti.

Mnoho studentů, kteří venku dováděli, to překvapeně pozorovalo a po chvilce již byli rozdělení do skupinek a stavěli si vlastní opevnění.

„Zdá se, že jsme v nevýhodě," prohlásil Draco a ukázal Harrymu, jak se mnoho studentů přidalo a boje jsou nyní mezi všemi. Fred s Georgem mezitím postavěli také menší pevnůstku a Ron vytvářel dostatečnou zásobu střeliva.

„Tak si trochu pomůžeme, nejsem dědicem Merlina pro nic za nic," ušklíbnul se Harry a místo hůlky již držel magickou hůl, kterou zabodnul do sněhu. Než se Draco nadál, v okruhu pěti metrů se začaly zvedat hradby ze sněhu. Vnější hradby měly dva metry na šířku a zvedly se až do výšky tří a půl metrů nad zem. Uprostřed toho stála sedm metrů vysoká věž, která měla sloužit něco jako menší rozhledna.

Draco se rozesmál na celé kolo, takovou pevnost nepostavil ani jeho otec. V čistokrevných rodinách tímto způsobem dospělí učili své děti strategii útoku a obrany. Aby to bylo úplné, Draco na vrcholek věže vyčaroval tyč s vlajkou o dvou erbech. Erb rodu Malfoyů - zelený had obtočený kolem zlatého meče s rubínem na jeho vrcholku. Druhý erb patřil rodu Potterů - letící zlatý fénix, který v pařátech držel magickou hůl.

„Ten znak s fénixem mi něco říká, mám pocit, že jsem jej někde zahlédnul," řekl Harry.

„To je znak rodu Potterů. Ten had s mečem je znak mého rodu," vysvětlil Draco a Harry se usmál.

„Jo, viděl jsem ho na jedné knize u dědy v knihovně, ale řekl, že si jí budu moci přečíst až ve svých patnácti letech," odpověděl Harry a pokračoval dál se svým kouzlem. Na vrcholku hradeb udělal dost místa, takže se tam objevila nefalšovaná děla celá z ledu a vedle nich velké sněhové koule.

„Tak tohle bude doopravdy sranda," prohlásil Draco a sledoval všechny studenty, jak na jejich pevnost hledí.

„To si ze mě děláte srandu," ozval se Percy a ukázal svým bratrům pevnost, kterou vystavěli Draco s Harrym.

„Sakra, Moody ho musel naučit pořádné triky," řekli Fred s Georgem zároveň.

„Dokážu postavit to samé, ale nemám na to dostatek magie. Nicméně je tu způsob, jak bych si jí od vás mohl půjčit," prohlásil Percy a vysvětloval svým bratrům, jak mu mohou poskytnout dostatek magie, aby vystavěl něco velkého.

„Pustíme se do toho," usmál se Ron a vytáhnul vlastní hůlku. Dvojčata na sebe kývnula a také namířili hůlky na Percyho, který se připravil. V další chvíli pocítil velký příval magické síly, proto vypustil vlastní kouzlo a kolem nich se začaly zvedat stěny o tloušťce jednoho a půl metru a výšce čtyř metrů. Z hradby směrem do vnitř vyrostlo schodiště a plocha, po které mohli krytí za hradbami chodit a přitom bránit svou pevnost. Stejně jako u Harryho a Draca, i u nich byla uprostřed všeho sedmimetrová věž s vlajkou na jejím vrcholku. Na vlajce byla světle hnědá fretka s dýkou v ústech.

„Brumbále, na pozemcích školy jsou dvě velké pevnosti ze sněhu a chystá se mezi nimi k boji. Všude kolem je několik menších pevnůstek," přiběhla profesorka Sinistrová do Velké síně, kde stále sedělo několik profesorů i s ředitelem školy. „To ale není všechno, pevnost, která má vlajku se zlatým fénixem a zeleným hadem obtočeným kolem meče, má na svých hradbách děla z ledu a velké zásoby sněhových koulí do těchto děl," prohlašovala a nyní si konečně získala pozornost všech svých kolegů.

„Ten zelený had, není náhodou obtočený kolem zlatého meče?" optal se Severus, a když Aurora přikývnula, pousmál se.

„To je znak rodu Malfoyů. A znám jediný rod, který měl ve znaku zlatého fénixe, který nesl magickou hůl, rod Potterů," prohlásil Severus.

„Auroro, ta další pevnost, má také nějakou vlajku?" optal se Albus.

„Lasička s dýkou v ústech," odpověděla.

„Weasleyovi," řekla Minerva.

„To by mohla být zajímavá podívaná. Hlavně bych rád viděl ty pevnosti, o kterých tu tak básníte, kolegyně," prohlásil Filius a zvedl se od stolu. Hned zamířil do svých komnat, aby se teple obléknul a posléze zamířil ven na pozemky školy.

„Myslím, že půjdu také," řekla Minerva.

„Půjdu se postarat, aby se mí Zmijozelové nedostali do problémů," prohlásil Severus.

„Měla bych dohlédnout na své Mrzimorské," řekla Pomona.

„A já půjdu určit pravidla onoho boje, aby se něco nestalo všem studentům," rozhodl Albus.

„Dobré odpoledne všem. Prosím, aby se všichni účastníci téhle velké bitvy shromáždili okolo mě, abych mohl vysvětlit jistá pravidla!" zavolal všechny Brumbál pomocí zesíleného hlasu. Sám byl překvapen, když spatřil čtyři bratry Weasleyovi, jak vychází z jedné pevnosti a pak Draca s Harrym z další pevnosti, která předčila všechny ostatní pevnosti. Ostatní skupinky studentů byly minimálně po pěti lidech a to snad ze všech možných ročníků i kolejí. Někteří studenti se na dvojici prvňáčků dívali docela nepřátelsky, nikdo totiž nechápal, jak mohli vyčarovat něco tak velkého.

„Výborně, když jsme tu všichni, rád bych vám oznámil, že já a ředitele kolejí budeme hlídat průběh celého tohoto boje. Boj proběhne za hodinu od chvíle, kdy vás propustím. Samotný boj bude trvat také hodinu a vaším úkolem bude získat co nejvíce nepřátelských vlajek," oznámil jim ředitel Brumbál a všichni studenti přikyvovali. „Nyní k tomu, jaká můžete používat kouzla. Proti svým protivníkům můžete použít pouze očarované sněhové koule. Během boje nesmíte opravovat svou pevnost a ani použít žádný známý i neznámý štít pro její ochranu. Pokud máte v pevnosti děla, jak tady pánové Potter a Malfoy, nesmíte je použít proti lidem ani zvířatům, pouze proti pevnostem ostatních týmů," vysvětloval Brumbál. „Dále pokud při útoku na jinou pevnost budete zasaženi, na půl minuty se nebudete moci hnout. Pokud budete zasaženi při obraně vlastní pevnosti, nebudete se moci hnout po dobu dvaceti sekund. Samozřejmě více zásahů se sčítá, ale maximální doba nehybnosti je pět minut," vysvětlil Brumbál, vytáhnul hůlku a na všechny seslal kouzlo, které zajistí férový boj.

„Věřím, že si to budete chtít všichni užít, takže nikdo nebude podvádět a usilovat o zdraví svých spolužáků," dodal ještě. „Čas běží, za hodinu začne boj!"

„Pane profesore, mohu tedy použít jakékoliv kouzlo na svého spolubojovníka, pokud není určeno k tomu, aby ho ochránilo před zásahem sněhovou koulí?" ptal se Harry a Brumbál jednoduše přikývnul.

„Proč ses na to ptal?" zajímal se Draco a Harry mu cestou zpátky vysvětlil svůj plán.

Theodore Nott, Dafné Greengrassová a Blaise Zabini byli ve skupince pouze tři. Chtěli se k nim přidat ještě nějací spolužáci z prvního nebo druhého ročníku, ale oni tři si vystačili. Nepotřebovali takovou pevnost, jakou vystavěli dva jiné týmy, oni měli jiný plán. Oni byli Zmijozelové a jejich plánem bylo být na straně vyhrávajících.

„Chcete to tedy uskutečnit?" ptala se Dafné.

„Jo, ty a Blaise se připravíte pro útok na ty dvě pevnůstky a získání vlajek. Já se vrhnu na vydolování tunelu do té jejich pevnosti, abychom se s nimi mohli později spojit," rozhodnul Theodore.

„Už chápu, proč se Draco drží blízko Pottera. Mít za spojence dědice Merlina je zatraceně výhodná věc," poznamenal Blaise.

„Psal jsem dědovi, jestli má jeho pobízení do přátelství s Potterem něco společného s tím, že je to Merlinův dědic a odpověděl mi, že více méně je to tenhle důvod, ale až budu prý starší, řekne mi více," prozradil jim Theodore a bez dalších řečí se pustil do kopání tunelu do pevnosti k Potterovi.

„HODINA JE PRYČ! NECHŤ BITVA ZAPOČNE!" ozval se Brumbálův kouzlem zesílený hlas. To byl pokyn pro všechny, ale hlavně pro Draca s Harrym, kteří jen pokývali hlavou a spustili první salvu ze svých děl. Nevěděli proč, ale většina skupinek si postavila své pevnosti kolem dokola té jejich a tím jim dali naprosto dokonalou příležitost útočit na všechny zároveň. Salvu z děl doprovázel i zvukový efekt praskání a tříštění se ledu.

Ozvalo se několik naštvaných výkřiků, několik pevnůstek právě utrpělo docela značné škody, což způsobilo, že se jim bořila celá obrana.

Toho využil tým o třech Zmijozelských studentech. Theodore byl téměř u konce se svým tunelem, když se Blaise a Dafné vrátili do své pevnosti, sebrali i svou vlajku a vrhli se do tunelu, který za sebou zasypali sněhem.

„Draco, jdeme na věc. Ta děla jsou očarovaná tak, že se samy nabíjejí a munice je tu také dost," prohlásil Harry.

„Tak mě přeměň a pustíme se do nich," zasmál se Draco a během chvíle tam stál sněžný vlk. Harry se hned změnil do své podoby černého pantera a oba zároveň přeskočili hradby své pevnosti, která byla zvenčí téměř nedobytná.

Mnoho studentů bylo polekáno, když se k jejich pevnostem řítil vlk nebo panter a ze strachu utíkali pryč.

„NIČEHO SE NEBOJTE, TO JSOU JEN PÁNOVÉ POTTER A MALFOY VE ZVÍŘECÍCH PODOBÁCH!" ozval se Brumbálův hlas, ale než si to obránci uvědomili, vlk utíkal zpátky ke své základně se dvěma vlajkami a panter se třemi.

„Tak to bylo něco, to musíme zopakovat, jinak mám dvě vlajky," prohlašoval Draco, hned jak ho Harry přeměnil zpátky do jeho lidské podoby.

„Mám tři," usmál se Harry.

„My máme dvě a tu svou," ozvalo se za jejich zády a oba málem vyletěli z kůže, jak se leknuli.

„Oh, vyděsili jsme statečné Nebelvíry," smála se Dafné.

„Co tu děláte?" optal se Draco.

„Řekněme, že jsme Zmijozelové a ti jsou vždy na vítězné straně," prohlásil Theodore a podal jejich vlajku Harrymu. Ten se ušklíbnul a přikývnul. V další chvíli vedle znaku rodiny Potterů a Malfoyů byly znaky i rodů Blaise Zabiniho, Dafné Greengrassové a Theodora Notta.

„Vy jste zvěromágové?" optal se Blaise.

„Ne, Harry nás přeměnil pomocí kouzla," oznámil jim Draco.

„Tebe jsem přeměnil pomocí kouzla. Už dva roky jsem na Ministerstvu kouzel registrovaný zvěromág," ušklíbnul se Harry, ale hned se otočil, protože jedno z děl se rozpadlo a následovalo ho hned to vedlejší.

„Zdá se, že jsme obklíčení," poznamenal Theodore, když nahlédl přes hradby.

„Nyní je čtrnáct týmů včetně nás. Vlastníme osm vlajek ze čtrnácti, to nám zajišťuje vítězství," řekl Harry.

„Ale můžeme o něj přijít, musíme se ubránit celých čtyřicet dva minut," ukázal Blaise na velké číslice, které profesoři vyčarovali, aby se mohli bojující podívat, kolik jim zbývá času.

„Všechny týmy bez vlajek opustili své pevnosti a spojili se proti nám," upřesnila Dafné.

„Draco, chtěl ses ještě jednou proběhnout v podobě vlka, tak ti dám možnost," řekl Harry a ukázal na vysokou věž ze sněhu, na které byly čtyři vlajky.

„To nemá šanci zvládnout," protestoval Blaise.

„To zvládnu, ale musíte je nějak zaměstnat," rozhodl Draco.

„Zasypeme je naší palbou. Obrátíme děla jejich směrem," navrhoval Theodore a Harry se usmál.

„Budiž," prohlásil Harry, zhmotnil si v ruce magickou hůl a všichni mohli pozorovat, jak se na jejich hradbách přesouvají díry i všechny děla tak, aby mířila na pevnost, kterou vybudoval Percy za pomoci magie svých bratrů.

„Co máme dělat my?" optala se Dafné.

„Chopte se koulí a zredukujme počty útočníků," navrhnul Blaise a vyběhnul na hradby vedle děl a začal po studentech vrhat jednu kouli za druhou. Theodore a Dafné se k němu přidali a společně pobíhali z jedné části hradeb na druhou a starali se o to, aby se k nim nedostal nikdo moc blízko.

Harry přeměnil Draca znovu na sněžného vlka a pokynul mu, ať se připraví. Během přesouvání děl byla palba ustálena, ale nyní mezi nimi stál Harry a v ruce měl stále magickou hůl. Na tváři měl šílený úšklebek a jejich protivníci si uvědomili, že teď to bude něco velkého.

„PAL!" zavelel a všechna děla vystřelila hned tři salvy koulí po sobě. V tu samou chvíli přes hradby přelétl bílý vlk, který velice rychle překonal vzdálenost mezi pevnostmi. Díky trojité salvě se všichni ryšavci ukryli za svými hradbami, které se docela silně začaly bortit.

Všichni čtyři bratři byli skryti a poslouchali, jak do jejich hradeb naráží desítka dělových koulí ze sněhu každých pár sekund.

„Asi nebyl dobrý nápad bojovat proti Harrymu a Dracovi," poznamenal Ron.

„Teď už to nevzdáme, máme čtyři vlajky, Harry s Dracem jich mají osm, takže jsme druzí," prohlašoval Percy a ukázal na jejich věž.

„Máme problém," řekl Fred.

„To opravdu máme," pokračoval George.

„Nemáme ani jednu vlajku," řekli zároveň a jejich bratři zakleli.

„Kdo?" optal se Ron.

„Malfoy v podobě vlka!" vykřiknul Percy a vrhnul po běžícím vlkovi hned několik koulí, ale minul, protože Draco seskočil z jejich hradeb a nejkratší cestou mířil zpátky do své pevnosti. Ani jeden z Weasleyů nemohl vystrčit hlavu, protože jejich pevnost byla stále ostřelována.

„Kolik máme času?" optal se Percy.

„Třicet pět minut," odpověděl Ron.

„Vezměte všechny koule a zničíme jim ta děla," rozkázal Percy a sám se vrhnul bočním vchodem, který si skrze hradbu kouzlem udělal. Jeho tři bratři pokrčili rameny a vrhli se hned za ním.

Draco běžel jak jen mohl, už byl nad hradbami, když ho zasáhnula něčí koule a on zmrzl v pohybu. Byl už za hradbami, takže padal na jejich území, ale nevěděl, jestli by si něco nepolámal, kdyby ho Harry nezachránil pomocí kouzla pro levitaci. Nicméně i Harry za to zaplatil, aby ochránil svého přítele, získal zásah a během chvilky jich utržil tolik, že nebude moci nic udělat ještě dobrých pět minut. Když se vzpamatoval Draco, přiběhnul jako vlk k Harrymu a odtáhnul jej z dosahu útočníků, kterých přibylo, nyní na ně útočili úplně všichni, až na dvě skupinky, které válčili mezi sebou, aby uhlídali vlastní vlajky.

„Nepříjemný pocit," prohlásil Harry, když se mohl zase hýbat a okamžitě změnil Draca zpátky do lidské podoby.

„Konečně," vykřikl Draco a vrhnul se k hradbám, kde kouzlem začal uklízet a z hradeb shazovat jedno zničené dělo vedle druhého. Během pěti minut jim nezbylo jediné funkční dělo a oni mohli dělové koule ze sněhu na útočníky maximálně tak házet.

„Jak dlouho ještě?" optala se Dafné, která vypadala, že už nemůže.

„Dvacet pět minut," hlásil Theodore a také vypadal, že za chvíli odpadne. Každý z nich už házel koule ručně, bez použití kouzel.

„Harry, musíme spustit naši past," prohlašoval Draco.

„Jakou past?" zajímal se Blaise.

„Všimnuli jste si, že otvory v hradbách jsou stupňovité? Tak zatlačte na ty výčnělky a zničte vnější ochranu hradeb," rozkázal Harry a sám se vydal pomoci.

„Co se stane teď?" optal se Theodore.

„Teď budeme čekat. Hradba vydrží tak pět až deset minut, než se vnější vrstva rozpadne. Uvidíme, jak si poradí s vnitřní výplní hradeb. Jakmile past sklapne, zúží se na pouhý metr své šířky," upozorňoval je všechny Harry.

„Myslím, že je jasné, kdo to vyhrál," prohlásil Severus, když si všimnul, že se jeho tři Zmijozelové spojili s Dracem a Potterem.

„Podle čeho tak soudíš, Severusi?" optal se Albus.

„Zabini, Greengrassová a Nott se spojili s Dracem a Potterem," ukázal na hlavní vlajku, kde bylo nyní pět rodinných znaků. „Pět lidí je schopno takovouto pevnost ubránit bez větší námahy," dodal.

„Možná, ale nejsem si tím jist. Skupinky bez vlajek se také spojují," ukázal Filius na čtyři skupinky, které se vydali směrem k ostatním.

„Ach, Draco je zase na scéně," pousmál se Albus a sledoval, jak Harry palbou kryl svého přítele, který se velice rychle dostal do pevnosti s vlajkou lasičky, celkem ukořistil čtyři vlajky a zpátky do své pevnosti se dostal celkem bez problému, až na jeden zásah, kvůli kterému byl zasáhnut i Harry.

„Kdyby byli jen ti dva, všichni by společnými silami dokázali tu pevnost dobýt," prohlásila Minerva, nicméně se mýlila a o deset minut později se to dozvěděla i ona.

Všichni profesoři se podivili, proč si obránci ničí vlastní hradby, ale pochopili to ve chvíli, kdy vnější část hradeb, tlustá asi dvacet centimetrů odpadla a všem se naskytnul pohled na jednotnou ledovou plochu.

„Zajímavé, po sněhu se dá lézt, ale po ledu ani ledem si nikdo z nich cestu neudělá," řekl Severus a v duchu se radoval. Tohle byla dokonalá obrana. Sledovali, jak několik studentů proti ledu frustrovaně vrhlo své koule a k jejich překvapení led začal praskat.

„Není možné, aby led jen tak prasknul. Musí to být velice tenká stěna," divila se Pomona.

„Tohle bude pro útočníky nepříjemné," zachmuřil se Albus, protože v další chvíli led popraskal po celém obvodu a na útočníky se vyvalilo velké množství ledové vody. Jakmile voda přišla do styku se sněhem, změnila se v led, takže v okruhu pěti metrů okolo hradeb byla velká ledová plocha.

„Ano, nyní nebude problém si útočníky udržet od hradeb. Obávám se, že mladý Harry byl Alastorem vyučen ve více věcech, než nám přiznal. Ostatně jeho výsledky z Faraonského institutu a ovládání všech čtyřech živlů to potvrzují," řekl Albus.

„Nicméně dvě vlajky se jim získat nepodařilo," usmívala se Pomona, protože skupinka jejich studentů si držela jednu vlajku. Druhou vlajku si držela skupinka Nebelvírských a Havraspárských studentů, kteří se spojili dohromady. Jakoby to přivolala, z obléhané pevnosti vzlétnul sokol, který do svých pařátů sebral obě zbývající vlajky a bez problémů se vrátil zpátky do pevnosti.

„Tohle bylo zase co?" divil se Filius.

„Mladý Harry je registrovaným zvěromágem, ale na Ministerstvu kouzel má zapsáno, že se mění v jelena. Nicméně černý panter a sokol jsou také jeho přeměny, které registrované nemá, ostatně v zákoně nic o nutnosti zaregistrovat všechny své podoby není. Zákon počítá s tím, že kouzelníci a čarodějky jsou schopni pouze jediné přeměny," vysvětloval Albus a podíval se na hodiny. Zbývalo posledních několik minut, ale on se to rozhodnul ukončit.

„BOJ KONČÍ. TÝM HARRYHO POTTERA A DRACA MALFOYE VYHRÁVÁ ZÍSKÁNÍM VŠECH VLAJEK! NYNÍ SE PROSÍM VRAŤTE NA SVÉ KOLEJE, KDE SE PŘEVLEČETE DO SUCHÉHO OBLEČENÍ. DOMÁCÍ SKŘÍTCI VÁM TAM BUDOU SERVÍROVAT TEPLÝ ČAJ A ČOKOLÁDU!" prohlásil Brumbál zesíleným hlasem a pět studentů začalo oslavovat své vítězství. To bylo také prvním krokem k přátelství mezi třemi Zmijozelskými a Harrym.