Kapitola 12 – Kořeny
Minerva šla rázným krokem po boku Kinsleyho Pastorka směr nemocniční pokoj kde byl Neville a Draco. Měli společný cíl a to mluvit s Nevillem Longbottomem. Nejlépe o samotě jestli bude už pan Malfoy schopný opustit pokoj. Neville měl právo vědět pravdu a to beze zbytku, ačkoliv to bude jistě pro něho bolestné.
Vešli do nemocničního pokoje v minulosti obývali takové celebrity jako Gwenog Jonesová nebo Celestýna Warberková. Minerva ihned při přijetí žádala nebo spíše dupla na nohu řediteli , aby ti dva dostali zde ten pokoj a bystrozorské oddělení mělo jako čestnou stráž u dveří. Aby sem nešel nějaký pitomý novinářský šiml, nechtěla aby se okolo toho případu co nejdéle zdržela media a hlavně Holoubková. To by jí a ty dva hochy totiž moc nepotěšilo.
Jakmile vešla, tak jako na povel zavřel nějakou knihu, kterou louskal Draco Malfoy a Neville přestal číst Denní věštec a chtěl se trochu narovnat v posteli.
,,Dobrý den Kinsley a Minervo." Pozdravil je Neville.
,,Klidně lež Neville a děkuji, že jsi se konečně naučil mě říkat křestním jménem, to ti to trvalo." Mínil Kinsley Pastorek.
Draco Malfoy vedle otevřel hubu dokořán. Longbottom si tykal z ministrem?! Kdy se to stalo prosím pěkně?
,,Pane Malfoy doufám, že nebudu moc otravný, když vás požádám, aby jste si vyšel na procházku mimo pokoj. Doufám, že můžete." Řekl Kinsley jeho směrem, ale místo Draca se ozval rázný hlas za Kinsleym Pastorkem a Minervou McGonagolovou. Stála tam Narcissa Malfoyová levou ruku v bok a na druhé tác s nakrájenými na kousky pomeranči.
,,Můj syn prodělal těžké zranění pánve a má odpočívat. Ten nikám nepůjde. Co vůbec chcete!"
Otočila se na Minervu McGonagolovou.
,,A paní ředitelka s vámi jsem chtěl mluvit. Jak jste mohla dopustit, že vám stáli po boku jenom můj syn a pan Longbottom a Ponoma Pýtrová a ten idiot od bystrozorů! Proč jste nešla vzbudit své ostatní kolegy a hlavně soubojového mistra Filliuse Kratiknota. V mých očích jste jasně pochybila a doufám, že se toto nebude opakovat, nebo vyvodím důsledky a začnu jednat na jistých místech britské vlády. Rozumíte mi Minervo McGonagolová!"
Špičkou nosu se jí přiblížila na pár centimetrů.
Neville musel uznat, že tam kde Lucius Malfoy končil jeho paní začínala a nebyla zrovna dvakrát benevolentní nátury. Kinsley a Minerva byli ihned malý jako špačky od cigaret.
,,Ne došlo k pochybení a já vám madam rozumím a zajistím, abych už tuto chybu nikdy neopakovala. Jenom bych si chtěla promluvit s panem Longbottomem v soukromí." Řekla Minerva a snažila se tvářit co nejvíce kajícně.
,,O co jde?"Ptal se Neville.
,,No něco ohledně tebe Neville, ale já nevím jestli je dost dobrý nápad, aby tu byli madam Malfoyová a její syn." Řekl Kinsley.
Neville se zamračil, copak Kinsley má stále v hlavě válku, že těm dvěma nevěří. Očividně by si měl pročistit oči. Válka jako taková skončila a tohle jsou dozvuky.
,,Já jim věřím Kinsley. Narcissa Malfoyová zachránila Harryho před Voldemortem a jsem sto jist, že to co tu bude řečeno ať je to cokoliv nepustí dál, není Rita Holoubková a Draco kvůli mne vystavil nebezpečí a byl zraněn,ale vůbec nemusel, tak přestaň s těmi keci Kinsley, že jsou Smrtijedi."
Kinsley Pastorek se podíval jako by mu řekli, že už není ministr a má vyklidit kancelář.
,,Ale tohle je důvěrné." Řekl o poznaní tišeji.
,,Je mi to jedno, můj život přestal být důvěrný a osobní od doby, co jsem se stal členem Bradavicko - Brumbálovské armády Kinsley Pastorku." Řekl Neville a pomalu se posadil na posteli.
Stále cítil pod psa, že má v krajině břišní docela silný obvaz a pod ním velkou řeznou ránu a léčitelé se rozhodli si ho ještě tu déle nechat než Draca. Prej bůh ví, jestli ho ta kůra magických stromů neotrávila a dávali mu různá hnusná séra v podobě nepoživatelných lektvarů. Ne zrovna skvělý pobyt.
,,Tak dobrá, ale paní Malfoyová mohla by jste si sednout. Ono je to složité povídání." Řekla Minerva.
Narcissa nakrčila obočí, ale sedla si.
,,Něco ohledně Denise Crevryho?" Ptal se Draco.
,,Ne toto je čistě ohledně Nevilla." Řekla Minerva a vyndala z kapsy svého hábitu dopis adresovaný Nevillovi.
Ten ho roztrhl a v něm pergamen si přečetl. Musel polknout, jak babička mohla toto udělat. A proč to udělala? Proč ho vydědila? Byla přece je ho babička!
,,Kdy?"Ptal se Neville.
,,Včera, když jsi byl zraněn to přišlo poštou do domu Harryho Pottera, ten to předal mne. Mám takové tušení, že Minerva ví o co se jedná." Řekl Kinsley.
,,Jo mě to zařvala hezky do uší, když jsem jí pokoušela dostat do k tobě, když jsme nevěděli co s tebou a Dracem bude. Říci, že jsem měla zlost z ní je malé slovo." Řekla Minerva.
,,Proč mě však vydědila, jenom kvůli tomu, že nechci být bystrozor, to jí už kape na maják úplně. Já myslel, že se časem uklidní. Už kvůli Verče." Řekl Neville smutně.
,,Ta už to v hlavě nemá v pořádku, bystrozor! Copak ten idiot, co tam tak skonal, byl jím, mě se nezdálo. A Minervo a kdo ty bystrozory vlastně učí, aby jimi mohli být. Profesoři Bradavic tedy i mi, to měla být ještě váženější pozice než nějaký ošuňtělý bystrozor, nic proti vám pane ministře." Mínil Draco.
,,To jsou snad nejmoudřejší slova od vás Draco, které jsem kdy od vás slyšela." Uchechtla se Minerva.
,,Moc se omlouvám Neville, že si ses to takto dozvěděl." Řekla směr Nevilla.
,,No co je to už jedno, tak si vezmu nějaké odlišné příjmení jako Sirius, když jsem jí ukradený." Řekl Neville a schoulil se do klubíčka.
,,Ne to nemusíš Neville, alespoň ne zatím ne. Nenabilo to zcela právní moci a zatím se to týká podle mého právního zástupce jenom přístupu na Longbottom estate a do hlavního trezoru rodiny. Však máš ještě vlastní. Ale je však jedna záležitost, kterou by jsi měl vědět, ale já nevím jak ti to říct." Řekl Kinsley.
,,Jakou pravdu?"Ptal se Neville, který nechápal, co tím Kinsley myslí.
,,No jak jistě víš Neville tak tví rodiče byli oba velice vážení bystrozoři, takové vycházející stálice krom bratrů Prewettů a později Siriuse Blacka a Jamese Pottera. K posledku též tvůj otec vedl svojí vlastní skupinu a byl vedoucí směny. Velice dobře víš, že takové povolání bystrozora není bez újmy na zdraví a je velice riskantní." Započal Kinsley.
,,Jo když si vezmu Moddyho tak to sedí." Řekl Neville.
,,Alastor byl až extrém." Řekl Kinsley a promnul si ruce.
,,A zároveň byli tví rodiče oba členy Fénixova řádu tedy odboje proti Voldemortu."
,,To vím Kinsley, přejdi k věci." Řekl Neville.
,,Jsi jako tvá máma Alice, neměla ráda, když se chodilo kolem horké kaše Neville." Mínil Kinsley a pokračoval.
,,Frank utrpěl dva roky před tvým narozením vážné zranění při střetu se Smrtijedy a poležel si měsíc u Munga a přišel jako vyměněný." Řekl Kinsley a odkašelal si.
,,Až když Minerva toto řekla v přítomnosti Arthura a Siriuse, tak ti dva kápli konečně božskou a vše se vyjasnilo do ostrých barev a nám to podařilo rozlousknout zlost Augusty Longbottomové na tebe po válce. Přišla na to totiž stejně jako mi." Řekl Kinsley.
,,Co jako?"Ptal se Neville, ale něco tušil.
,,Sirius tenkrát ještě jako student ten útok na tvého otce Smrtijedy v Prasinkách zažil a mohl popsat co za zranění Frank utrpěl. Frank poté už nemohl mít jak si děti." Řekl Kinsley.
,,To jako byl můj táta neplodný?" Ptal nebo spíš konstatoval Neville, který tušil, že za jeho nepodobnost z otcem stojí něco víc. Frank Longbottom byl totiž malé postavy okolo 179 až 180 cm a byl blond podobně jako maminka a on měl světlehnědé vlasy a skoro 192 cm a ramena, že by se matka s otcem vešli. I babička byla vůči němu malé postavy. A on neměl páru po kom je. Připisoval to nejprve postavě dědy z maminčiny strany, ale ten byl taková skála, jak se nedávno o něm vyjádřil Fillius Kratiknot.
Kinsley kývl.
,,To jako máma svého manžela podvedla a mně nasadila do baráku jako kukačku nebo co?"" Ptal se zlostně Neville.
,,Alice Longbottomová a záletnice, tak to já jsem už papež." Řekla sedící v opodál na židli Narcissa Malfoyová.
,,Ne nikdo z nich záletník nebyl Neville, div bych řekla, že Frank a Alice, žili skoro až starosvětský život a to žili v době překotné a plné svodů." Řekla Minerva.
,,A čí tedy jsem a jsem vůbec Neville?!" Ptal se Neville a měl slzy na krajíčku.
,,Jsi Neville a vždy jím budeš, to ti můžu garantovat a Alice byla doopravdy tvá maminka. Frank nebyl možná tvůj pravý tatínek Neville, ale měl tě rád, dal ti jméno a přijal tě se vším všudy za vlastního. Kdyby nebylo Augusty a jejího pitomého chování, stále bys jím byl." Řekla Minerva.
,,Cože?"Ptal se Neville.
,,Víš tvoje maminka byla obětí úděsného zločinu, podobného co se stalo teď nedávno té dívce v Bradavicích, ale byla odvážná a nevzdala se kvůli tomu tebe. Nevím jestli to tvá babička tušila už od začátku nebo jí to došlo později, ale vedlo jí to asi k tomu, co udělala. Moc se omlouvám Neville, že to lidé tak dlouho před tebou tajily. To sis nezasloužil." Řekl co šetrně Kinsley.
,,A tví rodiče tě fakticky milovali a tohle na tom nic nemění." Řekla Minerva.
,,Takže …takže…jsem jenom ze …zločinu na mé …mámě?!" Vypravil Neville a už ani neudržel své slzy na uzdě.
Minerva nemohla jinak než kývnout. Někdy je pravda bolestnější než lež, zvlášť po Neville Longbottoma. Tohle ještě k tomu musel sám zažít, ačkoliv si to nepamatuje, což bylo nejhorší. Proč se ta mizerná historie občas opakuje. Přisedla k němu.
,,Šíí … to se vše dá překonat Neville. Nikdy nezapomeň na to co jsi sám dokázal a to že tě rodiče milovali a ty jsi ukázal, že je v tobě víc než ustrašený kluk. Potom všechny ty zločiny budou jenom nepříjemné komáří štípnutí. To přebolí, nezabije, ale člověka posilní."
Draco Malfoy se kousl do rtu. A já myslel, že mám podělaný život, tudle u prkýnka Merlinova, tohle je ještě horší. Však jeho mozek jel na plné obrátky a měl plán. Jenom se dostat z Munga ven. Madam Longbottomová těšte se, takto jste se neměla rozloučit Nevillem natož s Veronicou. Takto čistokrevný nejednají madam supí klobouk, ti mluví z očí do očí.
,,Proč si se rovnou Charlie nepřemístil domů a mě voláš ve čtyři ráno! Copak už ze mě máš jako Ronánek a Percánek taxi službu!" Řekl místo pozdravu George a vypadal rozčíleně a ospale.
,,Dobré ráno Georgi, ehm já jak si nemohl." Řekl Charlie a nasadil neškodný úsměv na přivítanou.
No ten moc nezabral na George, ale ten místo toho si všiml něčeho jiného. Vykřikl jako poplašená myš a narazil do svého vozu zády.
,,Co nebo spíš kdo to je? Těch mimin poslední dobou je na mě nějak moc!" Řekl George, který včera ještě musel do Conny práce, protože si u něho zapomněla peněženku a klíče od jejího vlastního bytu. A tam viděl ty fakticky nejmenší miminka, která v životě viděl. Jak mudlové taková maličká stvoření zachránit, tohle by u Munga asi nedokázali. Od té doby si George moc přál, aby to malé Fleur donosila zdravé a on svého synovce nebo neteř nemusel vidět inkubátoru jako ty prcky u Conny v práci.
,,Ehm Georgi, rád bych ti představil Leona Charlese Weasleyho, mého syna. Leone tohle tvůj strejda George." Pozvedl košík s Leonem k Georgi. Leon stejně těd spal. Ty mírné turbulence ho pěkně uspaly.
George otevřel ústa a oči dokořán a vypadal jako by se mu obličej rozjel na všechny strany. Opřel se o své auto, jak byl v šoku.
To si Charlie snad dělá prdel! Jo byl přepravený, že za několik měsíců se stane strejdou ze strany Billa, ale tohle fakticky u Merlina nečekal.
,,Kde ho schrastil a kde je jeho maminka a vůbec brácho, co na to řekne mamka ty blbe." Mínil George.
,,Georgi byl bys tak hodný a vlezl znovu za volant. Nerad bych si tady na veřejném prostranství před letiště povídal." Řekl Charlie a ignoroval to označení blbec od George.
George se podíval kolem sebe a musel uznat, že v tomto bodě má Charlie pravdu. Tudy procházel ráno davy lidí.
,,Tak tedy do mého ctěného vozu Charlesi. Máš štěstí, že jsem včera osobního šofére princezně Veronice a jejímu doprovodu, takže mám tam ještě sedačku." Otevřel zadní dveře vozu George.
Charlie se zasmál a vyndal z přenosného košíku Leona a dal ho opatrně do autosedačky s motivem lesních zvířátek. Následně si sedl do předu vedle George.
,,Jůj takto něžného jsem tě nezažil ani k ženským půlkám brácho, tak mi vyklop, jak se mohlo stát, že jsi předehnal Billa jeho teď o trochu žravější víllu a na zadním sedadle v autosedačce očividně podle tebe sedí můj synovec. Vybal jeho rodný list nejlépe, protože nevím, nevím, mě ten malý nevypadá ani trochu jako Weasley, ale jako malý asiat." Řekl George a vyndal z přihrádky u rádia brýle.
,,Od kdy máš ty brýle?"Ptal se Charlie zkoprněle.
,,Jo ty jsou jenom na čtení Charlie, víš jak jsem musel mít ty kapky. Očividně ten náš nešvar s Fredem při tréningu nenosit ochranné brýle se vymstil a zhoršil mi zrak. Stejně jak říkám, je to na čtení." Řekl George a už neúprosně ruku pro rodný list Leona.
Charlie však nejprve začal slovně vysvětlovat.
Bylo středeční odpoledne a Draco byl rád, že je z Munga venku. Však už se cítil celkem dobře na to, že mu dorůstala pánev po té střele z té pistole. Jak se dozvěděl od Kinsleyho, tak si to Crevry někde sehnal na černém trhu u mudlů a vlastně neuměl střílet a přesto se mu se povedlo trefit ho takto. Tím Draco nebyl tím nikterak potěšen. Požádal Pottera přes dopis, aby mu vysvětlit jaký je rozdíl mezi tou kulovnicí a touto menší pistolí. Jenom aby ukojil svou zvědavost a další dopis panu Weasleymu, jestli se už někdy stalo, aby kouzelník zranil kouzelníka mudlovskou zbraní. Další jeho zvědavost. Však dnes měl ještě někam namířeno a musel se ploužit tempem Horácia Křiklana.
Přece ten dědek byl značně otylí a skoro staletý bez dvou roků a kolébal se při chůzi jako těhotná žena v posledním měsíci s trojčaty. Měli namířeno do Longbottom estate. Jo estate to spíš bylo Manor, jak to panství bylo velké.
Draco musel překvapeně zamrkat, když ho viděl. Neměl moc páru, kolik toho Longbottomovi vlastní, ale asi dost. Proč ta kreatura jménem Augusta Longbottomová tohle vůbec drží, vždyť je poslední a po životě jí to k ničemu nebude. Horacio zaklepal na velice starobyle vypadající dveře a pár chvil čekali na odpoví. Otevřela jim skřítka v květované zástěře s ponožkami na nožkách, na kterých byli vyšité velké barevné kruhy.
,,Může pro vás Lotta něco udělat velectěný pánové?"Ptala se skřítka a uklonila se před nima.
,,Chceme mluvit s paní domu." Řekl Draco.
,,A pánové jsou čí?" Ptala se skřítka.
,,Tvé paní řekni, že chce s ní mluvit Horacio Ambrosius Křiklan a Draco Lucius Malfoy." Řekl Křiklan.
Skřítka pokývala hlavou a řekla.
,,Lotta to paní vyřídí."
A zase zavřela dveře.
,,No doufejme, že nás přijme." Povzdychl si Draco.
,,Proč by neměla Draco. Stále jsem její mentor ohledně lektvarů z jejích mladých svobodných let." Odpověděl Horacio Křiklan.
,,To jako fakt, ale na co to ta ženská vůbec potřebovala. Ta přece lektvaristkou nikdy nebyla. To by Neville neplaval v tom předmětu celou školní docházku." Řekl Draco.
,,Ne to je stará bystrozorská štika, ale já jí doučoval, jelikož jak ty říkáš v tom plavala u ní spíš to bylo topení a její rodiče chtěli, aby i přes to uspěla a tak jsem jí za poplatek doučoval. Její matka Elza a její skřítci byli výborní hostitelé a dělali výtečné ananasové řezy, v době druhé světové války vzácnost Draco." Mínil Horacio Křiklan.
,,No jo Horacio, vy a ty vaše ananasy. Jednou vám budou nakonec osudné." Řekl Draco.
,,Jaká nehezká slova Draco, copak ty nemáš nějakou vášeň ohledně jídla." Řekl trochu uraženě Horacio Křiklan.
,,No jo tak trochu, omlouvám se Horacio. A holt si pečenou husu a kachnu nikdy neodpustím." Řekl Draco a sklonil hlavu. Tuhle položku na jídelníčku měl vždy moc rád a klidně by jí jedl celý den, i kdyby si měl zničit žaludek.
Horacio Křiklan se jenom zasmál, jo Draco Malfoy má sice v příjmení Malfoy, ale co se týče jídelníčku je spíše Black všemi deseti. Až moc dobře věděl, že jeho děda Cygnus byl též milovník husích a kachních pokrmů k zlosti jeho paní, která měla slabé zažívání. Možná ohledně toho někdy Dracovi povypráví. Ty historky byli také ohledně velice zajímavý.
V tom se otevřeli dveře a zase tam stále ta malá skřítka.
,,Paní vás přijme v modrém salonku. Pánové pojďte za Lottou." Řekla skřítka a otevřela dveře dokořán, aby mohli vstoupit.
Draco si cestou prohlížel všechno kolem a musel uznat, že Neville byl kdysi na stejné úrovni ohledně majetku jako on, ale nikdy se tím nechlubil. Proč to? Nebo spíš čím dál více drhla v mozku otázka, proč naopak on se tím svým jměním chlubil on? Bylo to vůbec rozumné? Nebo spíš byl když byl mladší pořádný idiot. Přišli do honosného salonu s modrou barvou na zdech světlým krbem a modrou sedačkovou soupravou a kolo do kola vitrínami a knihovnami, kde nebyli jenom knihy, ale hlavně sošky a různé serepetičky podle Draca. Převažoval motiv slonů. Asi oblíbený motiv paní domu. Dracovi svitlo ohledně v jedné záležitosti, kdy Neville odmítl Astorii jednoho plyšáka pro Verču a to slona. Asi jich měl po krk díky té své rádoby bábince. Tady to fakt slonisky přetékalo.
,,Paní přijde hned." Řekla skřítka a zmizela z místnosti.
Harry Potter vystoupil ze Záchranného autobusu na okraji města Halle a dál šel pěšky. Najít tu kostel a faru bylo jednoduché. Byla to největší budova ve městě, kde víc jak dvě patra neměla ani radnice natož škola. Vše bylo nízké a trochu odrbané od dávné krásy. Očividně podle letáku na práci se vzpamatovávalo z krize zavření továren na předivo a koberce do aut a snažilo se zuby nechty najít nové obživy pro její obyvatele. Harry se nedivil jaké povahy Snape je, když viděl tu bitku před místní školou, kdy málem dostal dlažební kostkou do zubů od místních kluků. Tohle nebylo přívětivé a milé místo, ale spíš zvěřinec. Dokonce i Kvikálkov byl vychovanější.
Došel k jednopatrové béžové budově fary hned vedle kostela, který byl obehnán jedlemi a zazvonil na zvonek. Chvilku se nic nedělo, ale pak mu otevřel mladý chlap asi tak starý jako Bill Weasley. Měl na sobě bílou košili a šedé kalhoty a na nohou měl zelené pantofle.
,,Přejete si?"Ptal se a držel v ruce utěrku.
,,Chtěl bych mluvit s panem páterem Mosleym. Mám s ním domluvenou schůzku. Jmenuji se Harry Potter." Ohlásil se Harry.
,,Ach tak vy jdete za mým otcem." Řekl ten chlap a vzal ho za rameno dovnitř.
,,Jen pojďte dál tedy se zouvat nemusíte. Hned pro mého otce dojdu. Šel se podívat do kostela na pastičky na myši, jestli se nějaká chytila. To víte myši, vlezou všude i tam kde celkem nic není." Řekl ten chlap a pokynul, aby se usadil zatím do pohovky v obýváku kde byla i velká knihovna.
Harry se s velkou bázní podíval kolem sebe. Na faře v celém svém životě nebyl. Bylo to tu příjemné a útulné, rozhodně ne přepychové, ale důstojné. Jenom ho trochu nesví z velké edice Nového a Starého zákona a kříže s Ježíšem Kristem nad krbem. On s kostele nikdy moc co dočiněni neměl. Dursleyovi málo kdy do kostela chodily a jeho tam nikdy nebrali. O písmu svatém věděl jenom tolik co věděl z primárky a to bylo celkem houbelec.
Vyndal si svoje doklady a rodný list svůj a rodičů, který si vyprosil u Gringottů. V tomto ohledu se mu dostalo velké podpory od Hermiony a Lee Jordána, k překvapení Harryho. Lee Jordán, jako člověk z Liverpollů mu sehnal telefonní číslo na místní faru a také jméno místního pátera. Pro Harryho nečekaná pomoc, však více překvapený byl, když se dozvěděl, že z Halle byla i Leeho maminka. Ten svět je tedy prdelatý, možná se s mamkou a Snape znali kdo ví. Od té doby bral Leeho jako velice dobrého souseda a kamaráda.
Zase se otevřeli dveře a do místnosti nahlédla malá černovlasá kudrnatá holčička a zeptala se.
,,Děda se ptá, jestli budete chtít čaj nebo kafe?" Přitom se stydlivě držela dveří.
,,Čaj a děkuji. Jak se jmenujete slečno?"Ptal se Harry.
,,Mary." Pískla tiše a zmizela za dveřmi.
,,Bylo mi potěšením Mary." Řekl spíš sám k sobě Harry. Copak naháněl toliko hrůzy, že se ho bála?
O chvíli později přišel do místnosti bělovlasý shrbený muž s tácem na kterém byl čajový servis s dekorem rybiček.
,,Dobrý den pane Pottere. Ani nevíte jak dlouho jsem čekal, kdy se tu konečně objevíte v Hale. Máte oči své matky." Usmál se ten muž a položil čajový servis na konferenční stolek.
Harry měl pocit dežaví, kdy poprvé vstoupil do krámku Olivandera. Ty samá skoro slova.
Neville seděl ve své nemocniční posteli a četl si knížku, které mu přinesl na jeho žádost Ron. Byli to knížky, které dostala Verča od Hermiony, pohádkové knížky. Verča však byla příliš ještě malinká a její pozornost uměl ukojit už jenom lidský hlas, ale nebude tomu tak na vždy, takže se Neville snažil ty knížky předem přečíst, aby věděl co se o nich jedná a jestli a pravdu to má Verče číst. Hermiona sice byla geniální čarodějka, ale i ona občas zapomněla na to, jak důvěřivé malé děti jsou. Nebyla učitelka, Neville jenom krátce, ale chtěl vědět, co to Hermiona nakoupila a trochu odlehčit svůj mozek. No malý bílí koníček byl hezký příběh uznat. Alespoň necítil pnutí v břiše jak se mu hojili rány, což bylo výborné.
Neville také nemusel myslet na to, co bylo nevyhnutelné a bude se muset tím zabývat jakmile vypadne konečně z Munga. Musel sobě a Verče změnit příjmení. Ach tak drahá a ne úplně skutečná jeho babička to dohnala tak daleko, že holt musel změnit příjmení a nebyl už jak si tak si Longbottom a Verča taky. To znamenalo změna příjmení na všech dokumentech se jeho a Verči týkající a to dokonce měsíce. Jedno velké a nepříjemné papírování, které mu byl čert dlužen.
Neville však měl plán. Vlastně ho na to přivedli tyto pohádky co mu Hermiona dala. Byla to myšlenka jak to bylo všechno jednoduché, když byl malý tak trochu ještě k tomu blbý a učil se psát své příjmení. Stále ho totiž hatil a psal blbě a dostával výprask od babičky. Jo tenkrát napsal Longbotom a ne Longbottom. Velmi malý rozdíl, ale dělalo to hodně to jedno pitomé T. To byl Nevillův nápad. Nechá si příjmení takové, tak aby ho nemohlo skrz to jeho rádoby babička napadnout. Prostě odepíše jedno T. Neville dokonce v myšlenkách slyšel Severuse Snapa, jak říká, že je to Zmijozelký nápad.
To možná byl, ale hlavně byl prostý a jednoduchý. Ať si milá Augusta Longbottomová trhne levou zadní a postaví se na přední on do jisté míry Longbotom na vždy zůstane. Když mu ukázala studená záda a nechce být prababičkou Verči, tak ať jde čertu, on se líbat boty a poklonkovat nebude jenom aby byl Longbottom nebude.
Je Nebelvír a ten se nikdy nesklonil. A on se nesklonil před Voldemortem, tak proč by se skláněl před ní. Aco se týče jeho pravého původu, tak ten byl Nevillovi takříkajíc ukradený. Jeho pravý otec byl Nevillova pohledu zločinec a on měl napaměti, že pravá figura jeho otce bude na vždy Frank Harfangang Longbottom basta.
Harry se rychle z dežaví vzpamatoval a odpověděl panu Mosleymu.
,,Jo to mi říká hodně lidí pane Mosley, že mám mamky oči, ale vy jste asi znal mojí maminku dobře znal, když toto říkáte."
Páter Mosley kývl a sedl si do křesla hned vedle Harryho.
,,Ano od doby, co jsem jí poprvé viděl jako rozkošnou dvouletou holčičku pane Pottere." Usmál se na Harryho.
,,Co by jste chtěl ode mne vědět pane Pottere?"Ptal se pak.
,,Něco o mých prarodičích z maminčiny strany o Iris a Harrym Evansových. Moji rodiče byli zabiti nějakým pobudou a já jsem byl předán do péče mé tetě a ta k tomuto tématu mlčela. Já si s tetou nikdy moc nerozuměl. Měli jsme složitý vztah." Řekl Harry a ani si moc nevymýšlel.
,,To je mi líto. Kéž bych věděl co se Lilly a jejímu muži stalo, ale nesleduji všechny ty hrozné zprávy světa. Je smutné se dovědět o smrti Lilly až po tolika letech, to mi věř." Řekl pan páter Mosley a napil se sám čaje.
,,Říkal jste, že jste byl předán do péče tety, to myslíte nějakou tetu z otcovi strany nebo Petunii Evansovou ehm promiňte určitě už Dursleyovou?" Ptal se pan páter Mosley.
,,Tetu Petunii." Řekl Harry.
Pan páter se zasmál a povídá.
,,Jo pak se ani já služebník boží nedivím, že jste s ní nevycházel, pane Pottere. Petunie se dokázala s každým pohádat a ráda vytvářela mezi místními děvčaty dusno jako ohřívacím hrnci. Měla takovou škodolibou povahu. Když se už jako malá naštvala dokázala křičet i při mé mši v kostele a přitom mávat rukama jako papoušek co chce vzlétnout." Vypověděl páter a podle Harryho to snad byl nejpřesnější popis tety, který kdy slyšel.
,,Lily a Petunie víte byli zvláštní sestry. Vůbec nic je nespojovalo a někdy jsem měl pocit, že ačkoliv bydlí pod jednou střechou tak jsou k sobě cizí lidé, jak byli k sobě v dospívání odtažité." Řekl páter a pokračoval.
,,Dokonce i ten Snapovic kluk říkal, že se nechovají jako sestry."
,,Snapovic kluk?"Ptal se Harry, ačkoliv věděl o koho se jedná a to o Severuse Snapa.
,,Ano, jak se ještě jednou jmenoval. Tak nějak podivně, jo už to mám. Severus Tobias Snape, druhé jméno měl po otci. Jo jeho otec byl ožrala a pobuda největšího řádu. Doufám, buď bože milosrdný mé duši, že mu je ta země pořádně těžká jako hebridská žula. Trápil jak chlapce, tak svou ženu a všechny vydělané peníze propil v hospodě. Nic dobrého neudělal a místo toho se s každým tak jedině v opilosti porval už kvůli prázdným šosům jeho kalhot." Vypověděl pan páter Mosley.
Harry trochu překvapeně zamrkal. Snape asi neměl asi zrovna dvakrát radostné dětství, jak to vypadalo.
,,Ani ten mizera nedal své ženě vystrojit pohřeb, ale to jsem zaběhl už někam jinám, takže to skloním znova k vaší rodině pane Pottere." Řekl pan páter Mosley a Harry jenom kývl.
,,Snapovic kluk, tady se mu jinak neřeklo, měl v ledačem pravdu, ačkoliv to všichni vesele přehlíželi, a i v tom, že Petunie a Lilly nejsou doopravdické sestry."
,,Cože?"Ptal se Harry vyvaleně.
,,Víte Petunie byla doopravdy dcera Iris a Harryho Evansových, ale Lilly to byla jiná. Přesto jí oba z celého srdce milovali."
Harry měl pocit, že Snape neměl učit lektvary, ale jasnovidectví, měl pro to docela cit.
,,Lilly byla dítko boží." Usmál se pan páter a pokračoval.
,,Ano z čista jasná se na Boží hod Vánoční objevila u dveří kostele v 62 roce. Byla mírně podchlazená a tak jsme jí se ženou vzali do nemocnice. Nic však ohledně jejích rodičů jsme z ní nedostali, jenom to, že se jmenuje Lilly. Evansovi se jí pak ujmuli a ty jí také dali podle toho datum narození. 1960. Od té doby jsme všichni znali malou rozkošnou Lilly Evansovou. Byla svojí povahou jako ta lilie. Čistá duše plná pokory a něhy, přátelství a odvahy a s láskou i pro ty, které ostatní lidé dvakrát v lásce neměli, třeba Snapovic kluka kvůli jeho otci." Řekl páter Mosley a Harry byl tak trochu v šoku. Jeho maminka byla nalezenec! Jak to, že to nikdo nevěděl?
,,Věděla maminka, že není jak si Evansová?" Ptal se Harry.
,,Pane Pottere, tenkrát bylo to dost velké stigma, když o vás věděli, že jste adoptovaný nebo nalezený, nehledě že jste levoboček a nejste svého otce. Děti se tím nezatěžovali a Iris a Harry jí měli přesto rádi, že jí to asi ani v dospělosti neřekli." Řekl páter na rovinu.
,,A děda a babička jací ti byli?"Ptal se Harry.
,,Slušní lidé, tady sloužily jako vzor důvěry a respektu. Harry Evans byl místní lékárník, vždy pomohl lidem, když bylo potřeba a bylo to v jeho silách. Dokonce zaplatil i poslední službu nebohé Elieen Snapové, aby došla klidu ve svém hrobě. Člověk se zlatým srdcem." Řekl páter Mosley.
Harry byl znovu překvapen na novo. Jeho děda zaplatil pohřeb Snapově mámě! Kde u Merlina byl tou dobou Snape a věděl o tom vůbec.
,,No a Iris byla jak to říct, trochu do větru. Byla velice energická žena s velkou fantazií. Harry jí občas musel krotit." Mínil páter Mosley.
,,Energická?"Ptal se Harry, protože chtěl vědět více.
,,Ano nebrala si servítky. Vždy řekla svůj názor, i když šel proti proudu ostatních. Když byl někdo, odpusť bože, u ní vůl tak u ní jím dlouho zůstal. Možná ten pojem trochu znáte pane Pottere, ale vaše babička byla příznivce a sama aktivní dítě květin." Řekl páter Mosley.
Harry koukal jako janek. Jeho babička, vlastně nevlastní babička byla hippík!
,,To jako se vším všudy?" Ptal se Harry opatrně.
,,Iris vlastnila kytaru, měla Lenonky, jeden čas vyráběla pro široké okolí mastičky z konopí a jezdila na mopedu na který si namalovala bohatou květinovou výzdobu. Iris byla nezkrotný živel, ale živel z dobrým srdcem, proto si skoro ihned Lilly zamilovala a už se jí nechtěla pustit." Řekl páter Mosley.
,,A co byla povolání moje babička?" Ptal se Harry.
,,Jo Iris dělala za život hodně věcí, ale vše bylo spojené nějakým způsobem s hudbou. Byla hudebnice tělem a duší. Uměla na kytaru, piano, klavír a u nás dlouho hrála, skoro až dokonce v kostele na varhany a jak krásně. Dodnes mi to chybí." Řekl pan páter Mosley.
Harry to sice slyšel od Snapa, ale pokládal to vtip. Babička tedy hrála skutečně na varhany! To přece podle všeho neuvěřitelně těžké ne?!
,,Ona hrála na varhany?"Ptal se proto.
,,Ano mladý muži, měla vystudovanou konzervatoř, Iris byla hudebnice, někdy dokonce hrála v divadle a jednou dokonce dělala dokonce doprovod snad dokonce ach tak slavným Broukům. Znala se dokonce i s Yoko Ono, jednou tu dokonce zde v Halle vystupovali v hospodě. Počkejte…" Řekl páter a přešel k vitrínce kde byli knihy a vyndal Dantovo Peklo a z něho vytáhl černobílou fotku.
,,Zde tvá babička, děda, Yoko a John v hospodě u Psí hvězdy, dnes Montyho v roce 69." Řekl páter a podal mu jí.
Harry koukal jako vyoraná myš. Když sem jel, tak netušil, že se dozví tolik zajímavého. Myslel, že to bude slepá ulička, ale ono jiná. Babička nebyla zrovna tichá myška. Když se pan páter zrovna nedíval na něho tak si tu fotku Harry kouzlem zkopíroval a založil pod svůj rodný list. Měl v plánu si to doma vystavit.
,,Jo a tvá babička také skládala a pak svoje písničky nahrávala na kazety. Jestli máš mladý muži čas, tak když mi pomůžeš, tak to můžeme sundat z půdy. Petunie to nikdy nechtěla a Lilly si holt už nikdy nepřišla."
,,Kazety?"Ptal se Harry.
,,Ano když umřel tvůj děda, tak mi to bylo dáno jako dědictví, ale myslím, že ty lačníš po rodinné historii víc něž já po melancholických vzpomínkách. Mohl bych ti je dát, jestli se ti budou líbit." Řekl páter Mosley a Harry si připadal jako by našel zlatý grál. Uslyší babičky hlas. V tohle ani nedoufal.
Šel tedy s tím starším člověkem na půdu jeho domu a tam ukázal pan páter Mosley na krabice od dortů, popsané roky 1950 až 1980. Pak vyndal krabici s rokem 1968 a vyndal jeden obal s kazetou.
,,Jo tohle je má nejmilejší, tam zpívá i malá Lily a další děti." Řekl páter Mosley.
Harry byl jako trní, až to uslyší.
Sešli z půdy dolů a pan Molsey vyndal přehrávač z poza televizního stolku a zapnul ho do elektřiny.
Dal tam opatrně kazetu a místností se ozval ženský hlas.
Harry byl jak v jiném světě. Tohle byli přece vánoční koledy. Skladba skončila a ten hlas se znova ozval.
,,A teď moje rozkošná dcerka a její kamarád nám zazpívají Tichou noc. Potlesk pro Lilly Evansovou a Severuse Snapa."
Harry vyvalil obě oči, když se ty dětské hlasy ozvaly. Snape přece do kostela nechodil, jak říkal a tohle rozhodně z kostela bylo, nehledě, že tu zpíval Tichou noc z jeho mamkou. Harry se cítil trochu napálen tím hadem.
,,Severus Snape tam zpíval také?" Ptal se Harry.
,,Ale jistě mladý muži, byl součást dětského sboru, Elieen ho přihlásila, aby se co nejvíce vyhýbal kontaktu s jeho otcem. Chodil dokonce i katechizmus, ten kluk a byl můj ministrant do doby ho to přestalo bavit a pak šel na tu internátní školu." Řekl páter Mosley.
Harry dostal maličký ušklebek. Snape byl ministrant a chodil na náboženství a zpíval ve sboru, proto se tím nepochlubil, že by to mu bylo trapný? Přitom Harrymu to nepřipadalo nikterak hrozný. Co on by za to dal ulít se od Dursleyů, a někde si zpívat, ale on neměl prostě hudební sluch natož, aby uměl zpívat. Podle Siria mohl za to poděkovat taťkovi, který byl také nehudební až běda.
,,Mohl bych si to postupně vypůjčit, že bych si to přehrál na kazety nebo rovnou CD pane Mosley?" Ptal se Harry.
,,Ale jistě mladý muži, ale rád bych ty elpíčka měl zpět v pořádku." Řekl pan Mosley.
,,Nebojte budu šetrný. Tohle jenom pro mě jako svatý grál. Já si totiž maminku skoro nepamatuji a mám na ní jenom málo vzpomínek a na babičku žádnou a tohle je pro ně nejlepší dárek, který jste mi mohl dát. Vědění, kdo byli." Řekl Harry.
,,Tak jsem rád, že ti je to tak blízké, když ne Petunii." Řekl pan Páter a stopl po ukončení Tiché noci elpíčko.
Harry se jenom usmál. Až toto Ron uslyší, tak ho jistě ze Snapa trefí. A postava maminky a babičky dostala nové stránky, které byli neočekávané.
Draco seděl v pohovce a pozoroval hádku mezi Horaciem Křiklanem a Augustou Longbottomovou. Většinou si hádky lidí kolem něho vychutnával, ale dnes tak docela ne. Ta stará ježibaba, co zde sídlila se oháněla nějakými prastarými tradicemi. Jo na tradice dojel nakonec dokonce i jeho otec. Co dnes na konci í už kouzelnické tradice mezi čistokrevnými kouzelníky znamenají. Podle Draca to byla utkvělá představa, že je podle všeho dokonalý. Bohužel svět okolo se radikálně mění. Draco měl tradiční myšlení v praktických věcech, jako byla kuchyně, svátky a třeba použití holícího krému. A tím to haslo, protože Draco Malfoy výrazně přehodnotil nedávno priority svého dnešního života. Chtěl být totiž úspěšný jak v pracovním tak osobním životě a k tomu mu moc staré zvyky nepomůžou a musí začít jít s dobou jestli chce přežít začátek í. A to chtě nechtě znamenalo změny, ústupky a navázání i společenských vztahů s takovými jako byli Weasleyovími. Jak se říká dějiny píšou ti co vyhrávají, ale ve skutečné válce vyhraje ten, kdo přežije a dá svému životu nový směr. Sice jemu byl směr jaksi vnucen, ale zase nebyl tak špatný, aby ho nepřijal a být profesor na Bradavicích nebylo zas tak špatný. Naposled byl Malfoy profesorem na přelomu 17. a í, takže to byla pro Draca vlastně pocta.
Jenom se trochu Draco obával, že z toho dobrého jídla matky a Bradavic bude jednou otylí jako Křiklan a tak začal cvičit a to dokonce i bez dopomoci Astorie. Vlastně to vzešlo s huby Pottera po pár pivech a Draco se prostě přidal. A tak asi tak od poloviny srpna chodil do jak tomu mudlové říkali fitka centra trochu utužovat svojí fyzičku společně s Potterem a Weasleym. Kdyby ho viděl jeho bývalí kolejní ředitel, tak by chcíp, že s těmi normálně s nimi baví o politice na blízkém východě a vývoji burzy v USA nebo tom či onom hlavně nic z kouzelného světa a oba byli v klidu. Vlastně to vymyslel Potter, poté co zjistil, že velitel kadetky bystrozorů má jak si vyšší nároky ohledně fyzické zdatnosti. Nejprve si v sídle Blacků postavily posilovnu, ale zjistily, že ve dvou je to nuda postupem času a Neville Longbottom se jim na tom vybodl. Ten za tělocvik považoval Veronicu a skleníky a tak Potter přišel s fitka centrem a ono se to ujalo, protože tam bylo více podobně smyšlejích osob a ne jenom chlapů. Nejprve tam chodil Draco nezávazně, ale rozhodl se před koncem srpna, že si pořídí členskou kartičku a bude tam chodit pravidelně. Mělo to jisté výhody jako ty ovocné nápoje a sprchy zdarma. Párkrát se přidal Seamus Finnigen, ale ten to využíval jako nevázanou seznamovací agenturu a pozorovací zdarma porno kabinku.
Ono se dalo tam na spoustu věcí koukat a Dracovi připadal kouzelnická Velká Británie najednou velice zastaralá a zkostńatelá. Mudlové je v ledačem předhonily a to jenom v technologiích, ale v oblečení a otázce sexuality a reprodukce, jak se Draco z knížek dozvěděl. První informační kanál byla ta knížka, kterou dostal od Astorie skrz Veronicu. On nejprve myslel, že je kouzelnická a tak si jí přečetl. Z hrůzou zjistil na osmé straně, že je to mudlovská knížka a domyslel si, že Grangerová plundrovala pro Nevilla Longbottoma knihkupectví. Však přesto si jí přečetl celou včetně takových věcí jako je ultrazvuk, umělé oplodnění o výchově dítěte a vytváření jeho osobnosti a nevycházel z úžasu co vše mudlové nevědí a s čím si dokážou poradit. Hlavně ohledně nedošených dětí!Draco se pak osmělil oslovit Grangerovou, jestli mu nepomohla se přihlásit do knihovny ehm mudlovské knihovny. Ta po půlhodinovém zírání na něj jako na mrtvého přece jenom na to kývla. Od té doby si Draco vypujčil asi tak 18 knížek a přímo je hltal víc, než když byl v Bradavicích a to se za žádného knihomola nepovažoval. A z různých oddělení knihovny, tedy například psychologii, náhled na mudlovskou etiketu, ale i jiné záležitosti ho zaujali jako například jako astrofyzika, kvantová fyzika, mudlovská chemie a taky věci které ani Grangerové raději neukázal, určitě by ho považovala za Weasleyho, kdyby řekl, že si půjčil mudlovské porno. No což Astorie je na pár měsíců znovu studentkou a on má studenou postel, tak si může přece večery zpestřit jinak a né jenom teorií Velkého třesku. A přece jenom je chlap a má své potřeby nejsou to zrovna akvarijní rybičky.
Draca přestalo bavit koukat se na ty dva praještěry z jury s tak se zvedl a vyšel z modrého salonku a proměnil se v lasičku. Nátáhl pachy tohoto sídla do čumáku a šel po pachu, který tu stále sídlil a to Nevilla Longbottoma. Doběhl nejprve do skleníků, kde to bylo fakt silný. Ten Nebelvír si tu vypotil duši a několik litrů tekutiny k tomu. Proměnil se zpět a přivolal celou armádu skřítku z Malfoy Manor.
Rozkázal sbalit všechny květiny a hnojivo k tomu a přenést k nim a to pronto do Skleníku.
Armády se rozjela plnit jeho úkol a on se proměnil zpět v lasičku a šel znovu po pachu Nevilla Longbottoma v sídle jeho ne babičky.
Musel vyskákat do prvního patra a jeho pánev ho trochu z toho jako lasičku brala, ale přece jenom nalezl jeho pokoj a přivolal další menší kohortu skřítků a Kráturu z Bradavic, ať to zbalí a přenesou do připraveného kufru v jeho a Nevillově kabinetě. Jo podle něho Neville odešel z sídla na rychlo a lehko, a tak by bylo nefér, kdyby to tu zůstalo. Pak se zase přesunul dolů a proměnil se zpět a došel na místní záchody si vykonat potřebu a přitom vypustil z kapsy kouzelnické dřevomorky královské, které našel v minulé Vánoce v plastové bedínce, aby neškodily od Blaiseho Zabiniho jako jeho poslední dárek. Jenom se kamarádky nažerte, tady se jistě budete mít dobře. Pomyslel si Draco, když viděl, jak broučkové se ihned pustily do starého palisandrového příborníku na chodbě. Nechte si chutnat mršky a šel znova do modrého salonku.
Tam se ještěři ještě hašteřily a vypadalo to, že ta baba jaga na Horaci vletí a on nechtěl aby ten pan pavouk natáhl nohy. V Bradavicích jeho potřeba. Nechtěl si níčit hlas a tak se podíval kolem a uviděl skvostný předmět. Velkého malovaného porcelánového slona co drží na hlavě velký barevný míč. Bylo to velké jako zařazovací trojnožka v Bradavicích a v Dracových očích ideální předmět. Namířil na ten předmět a nechal slona jednoduše vybouchnout. Jo mít hodiny strávené s Finnigenem, tak poté odpálíte i slona.
Tu starou čarodějnici nechalo nadskočit a upoutalo pozornost a Křiklan mrkl jedním okem a Draco se jenom usmál, že uspěl, tam kde chtěl.
,,Co si to spratku dovoluješ mi tu ničit vybavení domu!" Křikla na něho.
,,Já nic madam, ale ten slon byl ještě hnusnější než vy." Věrně napodobil vyjadřovaní jistého Weasleyho Draco.
Stará Longbottomová se naježila jako ten páv, co ho kdysi otec na okrasu Malfoy Manor choval, než si ho Šedohřbrt dal jako zákusek.
,,Když se k Nevillovi a Verocince znát tak budiž, ale vězte drahá stará čarodějnice z konce světa, že ani jeden sem už v životě nestoupat, protože už jim za to nebude stát, navštívit někoho jako vás. Nehledě, že vás nikdy neosloví babi nebo prababičko a to by některé ženy jistě o to stály a ani já neměl takové štěstí abych někdy viděl živ a vnímal pořádně jednu ze svých babiček a ne jenom na obraze. A to jsem si to jako malý přál. Jestli jim nějak v přítomném nebo budoucím čase ublížíte tak vězte, že budete se mnou v rozkolu a to si vy ropucho, nepřejte ani ve snu. Moc dobře, co lidi jako jsem já, dělali během války, když toto znamení bylo ještě živé a na mojí tetičku Belletrix jistě pamatujete také." Řekl hezky na hlas Draco a stáhl rukáv až k lokti a odhalil pobledlé znamení Smrtijeda, které bohužel ani po smrti toho zmrda nezmizelo, škoda, i když dnes se to hodí.
Stará čarodějnice Longbottomová naskočila a zapištěla jako myš, co viděla v jeho podobě zvěromága a utekla ze salonku jako ulétlá zlatonka Pottera. Horacio Křiklan se rozesmál. Draco vypustil páru a plivl na dalšího keramické slona a řekl směr Horacia.
,,No jo po bitvě je každý generálem, ale i poražený může být vítězem, když žije."
,,Hvězdný výkon Draco. Máš všechno?"Ptal se a uzmul s tácku pralinku.
,,Zajisté skřítkové to přenesli do určený míst. Když už tam má květiny Astorie, tak proč tam nemít rovnou arboretum k tomu. Neville Longbottom dostane zpět co vlastní a ona už si to nepřivlastní, na to jí klidně vyliji projímadlo do kafe, když tomu tak bude, nebo něco horšího. Pro ní je to očividně bezcenné jako on, ale pro něho určitě ne. A já jsem Zmijozelské koleje kolego Křiklane a tam …" Mínil Draco, ale byl přerušen Horaciem.
,,A tam nalezneš pravé přátele, ale měli bychom mladý příteli vypadnout vocať než ta štika zjistí, že jsme jí plenili sídlo a níčili zařízení."
,,Jo to jí trochu potrvá, já si dal tu práci a dal po vzoru Pottera a Grangerové jejím skřítkům svobodu. Ti se mohli zbláznit. Doufám, že dostanu k Vánocům nějaké hezké ponožky." Zazubil se Draco a odhalil holé nohy v svých botech. To už vycházeli ze sídla.
,,Dobře tak té staré štice. Nenabídla mi ani čaj, jak sluší na britskou dámu." Řekl Horacio Křiklan.
,,Ona dámou není, ona je ježibabou Horacio." Řekl Draco a chytl se Křiklana, který oba přemístil ovocať pryč.
Molly Weasleyová po dlouhé době zase pekla jenom tak z radosti dort a byla štěstím bez sebe. Nemohla uvěřit, že už teď je babičkou malého vnoučka jménem Leon.
Ano počítala s tím malým co se mělo narodit Billovi a její snaše Fleur za několik měsíců, ale z Leonem nikdo nepočítal, ale přesto jí to zahřálo na duší, jako nic tento rok předtím. Byl tak roztomilí drobeček.
Molly ani nevydilo, že není zrzeček jako zbytek rodiny. Byl tím pro Molly výjimečný. Charlie jí dokázal také překvapit tím, že jí požádal o pomoc. Vlastně jí a Arthura, který přišel z práce a div neomdlel na tou novinou hned ve dveřích. Pak však hned se pídil, kam zašil ten svůj foťák a chtěl hned udělat fotku, jeho, toho malého Leona a Charlieho, jako fotku tří generací rodiny Weasley. Pro něho velká záležitost.
Nakonec postavil za foťák George a velice obsáhle mu vysvětloval, jak to má vyfotit. Ten jenom protáčel oči. Pak fotil pro změnu Arthur, protože si chtěl Leona vyfotit s ní a pak ještě byl znovu Georgem jako toho malého Leona strejdou. Ostatní prej s tím také vyfotí, až přijdou na návštěvu. Arthura chytla fotící mánie přímo kolosálních rozměrů jak se o tom vyjádřil její syn Georg. Jo to její syn měl asi pravdu, takto už dlouho Arthura nadšeného nezažila ani s tím fotákem ona.
Na hodinách Weasleyů přibila ručičky jménem Leon a nahradila ručičku Freda, který stejně stál na slově Smrt a už se nehl. Bylo to takové zmrtvýchvstání pro Molly. Ne že by na svého Fredíka zapomněla, ale konečně se odpustila od chmurných myšlenek, že je na tom na nic a její děti už žádnou pomoc od ní nepotřebují. A teď jí konečně někdo potřebuje a to Leon a Charlie, aby ten svůj život nějak zvládli.
Charlie je sice dospělý 26 letý muž, ale na malého Leona zůstal sám, tak proč by mu Molly nepomohla.
Chudáček malá, nemůže za to, že mu umřela maminka. Molly sice osobně Cho Changovou neznala, ale slyšela od ní od dvojčat kdysi a podobně později od Harryho, kdy to byla jeho první láska. Takže to děvče nemohlo být zlé.
Ona by rozhodně nad ní neohrnula nos, jenom, že je čínské národnosti. Molly už bylo toto jedno, její snacha je francouzska, její Percy chodí s Belgičankou a ta je také hodná, tak proč ne čínská dívka. Jen kdyby nebyla v tom ta zatracená zpropadená válka. Takže Molly ihned se spojila s úřady a chopila se zařízení posledního uložení Cho Changovou ke své rodině. To Arthur se zase přemístil na ministerstvo a začal se ohlížet, jestli v Britských dračích rezervacích nebylo by místo pro Charlieho. Bylo důležité, aby ti dva zůstali alespoň prozatím pospolu.
A rodina Weasleyů pospolu drží i přes výmoly doby!
Zveřejněno 6.7.2019 - elenor
Poznámka autora:
Určitě po dočtení této kapitoly se budete ptát, proč jsme změnila jméno Horácia Křiklana a dala jsem mu jenom jedno další křestní jméno, nikoliv jako je Harry Potter wiki Horácio Eugene Flaccus Křiklan. Prostě pro mojí povídku mi to nesedělo a Ambrosius, tedy forma Ambrože se pro mají povídku hodí mnohem lépe. Budou i další postavy, kterým trochu změním jméno. Velké změny se především dočká Olivander, ale to už předbíhám.
Vaše elenor
