Rozhostilo se ticho. Dnes vedl menší debatu s kameníkem o luminiu. K jednoznačnému závěru sice nedošli, ale po pár dalších pokusech jim oběma začalo svítat. Tohle potřeboval vědět. Teď jen, aby se všechno povedlo, jak má.

Panovník se smutně díval na malého chlapce. V další vteřině změnil výraz. Byl vážný a neústupný. „Tomy, ukážu ti jedno kouzlo. Je hodně důležité a chci, aby ses ho naučil hned teď. Potřebuji, abys dokázal vytvořit svoji věrohodnou kopii. Na, tady máš, když tak zrcátko." Kouzelník mu ještě ukázal, co po něm chce.

Kluk to zkusil, iluze však nevydržela moc dlouho. Muž neměl dnes mnoho trpělivosti: „Dobře. Teď potřebuji, abys tu kopii vytvořil na místě, kde zrovna stojíš. Sám pak uskoč." To šlo klukovi ještě hůř.

„Nevadí, budeš mít čas to nacvičit. Vyrazím za tvým otcem, ale zavedu tě za někým, kdo se o tebe postará. Nemusíš se ničeho bát," pravil strýc. Vyšel s dítětem z paláce a vzal ho k sobě na koně. Na nádvoří už na ně čekala králova osobní garda. Jeli po duhovém mostě. Cesta se zdála téměř nekonečná. Samá rovina a výhled pořád stejný. Muž tlačil vzdálenost očima.

„Heimdalle, vím, že jsme si nikdy moc nerozuměli, ale jsi jediný, komu věřím. Byl jsi bezmezně oddaný Odinovi a máš v oblibě i Thora. Svěřuji ti tedy dědice naší říše a s ním i starost o říši v době mé nepřítomnosti. U tebe bude v bezpečí. Jakmile projdeme, chci tě požádat, abys nikoho nepouštěl ani tam a ani sem. Chovej se, jako by měl být Asgard v ohrožení. Nikdo ti nesmí proklouznout."

„Sloužím své zemi," odpověděl strážce.

„Já vím, mě nikdy," neodpustil si vládce.

„Jsi blázen, jestli si myslíš, že ti tvůj plán vyjde," pravil hlídač. Pak si uvědomil zvláštní fakt. „Ty mě necháš nahlédnout do tvé mysli?"

„V tuhle chvíli uzavírám mezi námi příměří. Je důležité, abys věděl, co se bude dít. Závisí na tom životy všech obyvatel říše. A hlavně jde o jeho bezpečí," podíval se na chlapce, který je napjatě pozoroval.

„Tomy, buď hodný a poslouchej tady toho pána na slovo, zatím co budu pryč. Máš u sebe zrcátko, co jsem ti dal?" chlapec mu ho ukázal. „Dobře. Nezapomeň trénovat. Až přijdu, tak si tě vyzkouším," snažil se hocha nijak nevystrašit. Pak se ale zamyslel a přece jen mu řekl, co měl na srdci: „Kdyby se stalo, že bys byl v ohrožení. Snaž se o tu iluzi, co jsem tě dnes učil. A kdyby to nepomáhalo, zavolej mě. Jako tenkrát, když k vám přišel ten zvláštní posel. Dobře?" Strýc se uklidnil: „Nezlob Heimdalla a já už půjdu. Zatím ahoj."

Tomy ho k sobě silně tiskl. Do ucha mu zašeptal: „Ahoj."

Panovník se otočil ke svým mužům a vyrazili do Vanaheimu.

Přistáli ve skalách. To bylo od hlídače chvályhodné. Teď bylo třeba rozdělit funkce. Měl k dispozici 25 mužů. Členy své staré i nové osobní stráže. Vojáky, jež mu byli teoreticky nejoddanější.

„Gardo, jsme opravdu ve vážné situaci. Na vašem dnešním výkonu závisí celé dvě říše. Proto mě teď budete bezvýhradně poslouchat, ať se vám to líbí nebo ne. Po trojicích budete hlídat rudné doly. Nic těžkého, jen tam stůjte a občas přejděte z místa na místo. Nenechte se obelstít. Spoléhám na vás."

„Možná se vám další postup nebude líbit, ale zachovejte klid, hlavně žádnou paniku," ještě dodal. Rázem všechny proměnil v drobné oříšky a sám se proměnil v sokola. Letěl rychle, co mu křídla stačila. Na místě určení proměnil vojáky zase zpátky do své podoby. Zbývaly už poslední dva doly. Hlídka se střídavě potulovala mezi horním a dolním vstupem do skály.

Scarlet se pomalu objevila před důlními strážci. Nechtěla nikoho polekat svým příchodem. „Dobrý den. Jak se máte?" zeptala se vojáků.

„Nic moc, za celý den se tady neobjevila ani noha. Vůbec nevím, proč to tady máme hlídat," pravil jeden ze strážců.

„No vidíte a já vám přivedla ještě posily. Zrovna jsem se vrátila od krále a ten se po dohodě s Asgardem rozhodl pro rozdělení služeb u dolů. Půl dne vy a půl dne Asgard. Musíte si taky někdy odpočinout. Jo a kapitán vás pozdravuje."

„Tak sem s nimi, už si chci konečně lehnout," pobízel.

Ásové vystoupili ze zákrutu. Okamžitě se vrhli na konkurenční vojáky, svázali je a složili je na hromadu.

ɤɤɤ

Vojáci vyčkávali. Stáli v šicích před hradbami města. Bitevní pole bylo suché a prašné. Zatím se armády držely v bezpečných vzdálenostech. Nikdo se o nic nepokusil. Jediný muž se nepohnul ani o píď. Čekali na signál.

Prozatím se státníci ještě domlouvali. Byl to však jen oficiální způsob, jak začít boj. Nejdřív se ohlásit, pak se slušně zeptat, jestli se král nevzdá bez ztrát na životech, a potom to všechno mohlo vypuknout.

Zazněla válečná polnice. Masy se daly do pohybu. Vzduchem začaly létat šípy a nebezpečné střepiny.

Nepřátelské legie se dostaly do vzájemného kontaktu. Válečníci se do sebe pustili krátkými meči. Thor máchal kladivem hlava nehlava. Jeho přátelé se také činili. Počínali si metodicky chladnokrevně, jak se na vojáky sluší.

Mladý kapitán se obratně bil. Jeho zbraň si jistými pohyby nacházela cíl. Opravdu mu velmi pomohl trénink s mrazivým obrem. Najednou se vedle něj objevila dívka, kterou si zamiloval. Řekla mu jen jednu větu, než zmizela: „Stačí jen jedno slovo a všechno bude vaše."

Vojáci krále Thaury se nezdáli ve své kůži. Jak by ne, když stačily tři prudší rány mečem a čepel se roztříštila. I někteří protivníci si všimli křehkosti Asgardem zapůjčených zbraní. Pak se polem začalo rozeznívat jedno neblahé slovo: „Zrada!"

Všichni byli naprosto zmateni. Boj ustal.

Náhle se v jejich středu objevil vysoký černovlasý muž. Okamžitě se kolem něho utvořil volný prostor. Nikdo nechtěl zůstat v jeho blízkosti. Do ticha zazněl hlas jednoho z vojáků: „Zrádce." Muž si ho nevšímal.

„Přišel jsem vám oznámit, že váš boj je naprosto zbytečný," oznámil vládce Asgardu. Králové se k němu prodírali davem svých vojáků. „Tedy pokud se tu vede boj jen kvůli dolům. Ty totiž od této chvíle patří mně. Obsadili je moji vojáci. Takže vaše armády si mohou jít po svých."

„Jsi lhář a podvodník. Proč bychom tě měli poslouchat?" promluvil místní král. Loki jim ukázal výjev z obsazených dolů. Ještě se k nim připojil jeden posel, který potvrdil obsazení spojovacího tunelu, který byl z bezpečnostních důvodů zavalen.

I když zrovna nelhal, s celou pravdou také šetřil po svém způsobu. Mlžné údolí jim téměř neukázal. V tuto chvíli jeden ze strážných, který neměl ani sebemenší vojenskou průpravu, se snažil uchvátit to, co se jen za jejich omezený čas dalo. Kapalina měla příjemnou teplotu, proto nebylo tak obtížné nabrat do karafy s nekonečným dnem dostatečné množství vody.

„Ty šmejde. Jak jsi mohl!"

„Vzal jsem si jen to, o co se nikdo z vás nestaral. Ani jednoho z vás nenapadlo rovnou obsadit nebo zabezpečit to, o co vám oběma šlo."

„Tys nám prodal nepoužitelné zbraně. Moji muži by byli do jednoho zavražděni. Udělal jsi to naschvál?" utrhl se na něho Thaura.

„Možná? Měl jste si je předem zkontrolovat, králi," řekl posměšně.

Thaura se rozčílil k nepříčetnosti. „Na něj!" vydal rozkaz ke svým lidem.

„To nemyslíte vážně," Loki se rozesmál. Rázem se v jeho rukou objevily úzké dýky a začal s nimi obratně odrážet útočníky. Byl rychlý jako had a ve svých pohybech ladný jako liška. Protivníků však neustále přibývalo a on se pral naprosto sám. Jeden proti stu. Jenže tohle nebyl román. On se ani neblížil knižním hrdinům. Počet jeho protivníků zato daleko převyšoval zmiňované číslo. Musel se unavit.

Jeho pohyby se začaly zpomalovat. Pozornost polevovala. Nevyhýbal se už tak efektivně. Přestával mít přehled o situaci. Za chvíli bude po všem. Najednou se na něho pustili tři. Dvojice se přibližovala ze stran a třetí k němu přistupoval zákeřně zezadu. Už ho měli v šachu.

Jednoho z útočníků odrazil tupý náraz. Za chvíli i ostatní dva byli zahnáni. Thor se postavil vedle svého bratra. Držel ho tak pevně, aby neměl šanci uprchnout. Nezáleželo na tom, že se o to ani nepokoušel. Vojáci vyčkávali.

„Co to děláte?" zeptal se král Yaru Áse.

„Svého bratra předám spravedlnosti. Nenechám ho zabít zbaběle zezadu. Za své zločiny by se měl zodpovídat vám," promluvil k panovníkovi, který přišel o doly. Thorovi se neodporuje.

„Děkuji," pravil k oslavovanému válečníkovi. „Odveďte ho do vězení," rozkázal svým vojákům. „Králi, doufám, že se příště setkáme za daleko lepších okolností," rozloučil se s Thaurou.

Zrádce odváděli do vězení, jež se příhodně nacházelo v paláci. Procházel špalírem ozbrojenců. Utržil spoustu urážek a plivanců. Najednou se po jeho boku objevil Alfiel. Postavil se do průvodu hned vedle mágova bratra. Drželi se odsouzenci v patách. Ani jeden ho nechtěl ztratit z dohledu.

V bezpečí paláce vydal král další rozkaz: „Vyrazte s oddílem k dolům a získejte je zpět. Ať to bude stát cokoliv."

Kapitán se snažil oponovat: „On nám může pomoct získat doly zpět," ukázal na Lokiho.

„Tomu budu věřit, až bude za mřížemi," dodal král.

Vězeň se otočil k důstojníkovi: „Kapitáne, Thor." Jeho jméno vždycky působilo jako čarovná formule. Mladíkovi bylo jasné, že to je to slovo, které dokáže přemluvit asgardské vojáky k ústupu.

„Děkuji," odpověděl Alfiel a vyrazil co nejrychleji, aby dohnat oddíl směřující k zatarasenému tunelu.

Muž uslyšel své jméno. „Co chceš, bratře?"

„Běž domů. Syn na tebe čeká. Já se o sebe dokážu postarat sám."

„Nenechám tě tady," odporoval bratr.

„Necháš."