Kapitola 12 – Nácvik přeměňování

Ráno byl Harry plný obav z jejich plánu. Přestože svátek Všech svatých byl až za několik týdnů, nemohl si Harry pomoci a musel na to stále myslet, přičemž se mu honila hlavou stále stejná otázka: Jak se dostanou do Azkabanu? Harry považoval za samozřejmé, že tam nemohou prostě jen tak přijít, otevřít Siriusovu a Lupinovu celu a nechat je jít. Museli na něco přijít! Chystal se na to zeptat Rona a Hermiony při hodině přeměňování.

"Tak jak si myslíte, že to uděláme?"zeptal se jich. Hermiona se zamyšleně podrbala na bradě, Ron na něj chvíli jen tak civěl, jako kdyby očekával, že mu Harry odpoví sám.

"Vlastně...mohli bychom...ale ne...to by trvalo moc dlouho a ..." řekla Hermiona povzbuzená jejich zájmem.

"Co tě napadlo Hermiono?" Zeptal se Ron. Hermiona si povzdechla s výrazem, že by byla radši, kdyby nic neřekla.

"Dobře", řekla Hermiona. Měli bychom jít po stopách tvého otce Harry." Harry nadzvedl obočí.

"No jasně!"řekl Harry rozrušeně. "Mohli bychom se stát zvěromágy. Můj otec, Lupin, Sirius a Petr Pettigrew se stali zvěromágy v době, co byli v Bradavicích. Oni všichni byly schopní přeměnit se ve zvíře."

"Ano, ale Harry, zabralo jim mnoho měsíců, než to dokázali! Trvalo jim to skoro celou dobu, co byli v Bradavicích!" Řekla Hermiona snažíce se Harryho myšlenky od toho nápadu odvést.

"Jistě, ale oni neměli žádného dobrého učitele, který by jim s tím pomohl. Učili se pomocí knih", nedal se Harry.

"Cože jsi říkal?" zeptal se Ron. "My máme na pomoc získat nějakého učitele?"

"Ano Rone, přesně to mám na mysli", řekl Harry. Sledoval Hermionu, která se nyní dívala rozrušeně.

"To je ono! Skvěle! Jestliže požádáme někoho o pomoc, mohli bychom se stát zvěromágy rychle. Dokonce bychom to mohli dokázat do pěti až šesti měsíců."

Harry ji však netrpělivě přerušil."Pět nebo šest měsíců! Ale my na to máme…." Harry si náhle uvědomil, že je pozoruje celá třída. Samozřejmě nebyl příliš překvapený. Nikdo z nich se nesnažil mluvit potichu a mluvili dost hlasitě. Měli by začít dávat pozor.

"Máte něco, s čím byste se s námi chtěl podělit, pane Pottere?" zeptala se profesorka McGonagallová, která byla právě zaneprázdněna přeměňováním ryby v želvu.

"É…..nic paní profesorko," řekl rychle Harry. Profesorka McGonagallová se na něj vteřinu nedůvěřivě dívala, ale pak se vrátila ke své práci a Harry se vrátil k rozhovoru s Ronem a Hermionou.

"Ale Hermiono, my se nějak potřebujeme dostat do Azkabanu" řekl Harry o hodně tišeji než předtím.

"Dobře, tak na to vymyslíme jiný plán, ale poslouchejte více profesorku McGonagallová", řekla Hermiona a vzala si jeden ze svých mnoha sešitů.

Ron se ještě stále díval tak trochu zklamaně. "Je hrozné být ve všem druhý, přál bych si být v něčem první, být zvěromágem ještě žádný z mých bratrů nedokázal, nebylo by špatné to umět jako jediný." Harry a Hermiona se na něj soucitně dívali.

"Dobře, takhle se asi do Azkabanu nemůžeme dostat, ale nebylo by špatné zvládat tuhle skvělou techniku, zvláště když musíme zkoušet všechny Bystrozory. Ron nadzvedl obočí a Hermiona se na něj zadívala.

"Uvědomuješ si, že to zabere měsíce, možná i roky práce a nacvičování, a zkoušky se už blíží a-"

"Ne, tak to nebude, Hermiono," řekl Harry. "Ne když nás bude učit McGonagallová!" Všichni tři pohlédli na profesorku s novou nadějí.

"No mohlo by být skvělé, vědět o tom víc, mohlo by mi to pomoci při zkouškách NKÚ," řekla Hermiona, únavně zatajující skutečnost, jak jí na tom záleží.

Zbytek hodiny ubíhal pomalu a Harryho úzkost rostla. Když zvon na věži konečně ohlásil konec hodiny, Harry se připojil k davu z předních lavic a poulil oči.

"No konečně!" řekl Ron, který také čekal na konec hodiny. Když se třída vyprázdnila Harry, Ron a Hermiona si to namířili k profesorce McGonagallová, která byla právě zaměstnána rovnáním nějakých papírů.

Ehm profesorko…." zajíkl se Harry. Nevěděl, jak má začít.

"Ano, pane Pottere?" zeptala se. Přitom na něj civěla přes své čtvercové brýle, které měla posazené na špičce nosu.

"Víte, my...chtěli jsme...s Ronem a Hermionou vědět...jestli...no jestli...byste nás nemohla...naučit..."

"Stát se zvěromágem, pane Pottere?" řekla, nedívala se na něho, ale položila srovnané papíry. Harrymu poklesla brada, jak to může vědět? Umí snad číst myšlenky? Harry měl podezření, že to zvládá mnoho Bradavických učitelů, ale nikdy nepodezříval profesorku McGonagallová…až do teď.

"Ano, to je ono. Jak to víte?" zeptal se, cítil úlevu nad tím, že o tom nemusí začít mluvit sám.

Profesorka si sundala brýle, položila je na stůl a protřela si oči."Předpokládám, že jste věnoval pozornost soudnímu přelíčení s vaším kmotrem." řekla. "Na svou obhajobu musel přiznat, že je zvěromág a Lupin aby ho podpořil, řekl, že Peter a James se také každý v něco proměňovali." Opět si nasadila brýle. "Věděla jsem, že za mnou nakonec přijdeš a zeptáš se mě na to. Touha stát se zvěromágem se na tebe přenesla po tvém otci a na něj z jeho otce.

"Vy myslíte, že můj dědeček a pradědeček byli také oba zvěromágy?" Zaražený, že to vůbec netušil. Konec konců, nikdy nevěděl nic o své rodině, o původu jeho maminky a tatínka a dokonce ani o Fénixově řádu.

"Ano Harry" řekla profesorka McGonagallová."Byla to pouze otázka času, kdy o to začneš usilovat. A co se týče vás dvou (ukázala na Rona a Hermionu) vůbec nic neočekávám, ale předpokládám, že budete následovat pana Pottera?"

"Ano, já doufám, že by mi to mohlo pomoci při zkouškách NKÚ" řekla Hermiona.

"A já si myslím, že by bylo ohromné umět něco, co mí sourozenci nemohou," řekl Ron. Profesorka McGonagallová na ně rozzuřeně vyvalila oči.

"Být zvěromágem není nic co by se mělo brát na lehkou váhu!" zpražila Rona a Hermionu. "Takové věci se nepoužívají k pomoci projít testem, nebo abyste se mohli vytahovat! Je to nádherná ukázka magie a je to velice obtížné! Není to pro všechny jednoduché!" profesorka se na oba dívala pohoršeně a rozzlobeně a Hermiona měla na oplátku velice uražený výraz. Nestávalo se často, aby jí některý učitel takto vynadal. Ron, ať už si myslel cokoliv, tvářil se nedotčeně.

"Dobře paní profesorko, ale já si myslím, že by my stejně rádi pomohli s pracemi na dalším úkolu." Řekl Harry ve snaze krýt Rona i Hermionu. Zdálo se, že toto profesorka McGonagallová akceptuje.

"Ano Pottere, já předpokládám, že ti budou chtít pomoci. Je velmi výhodné mít další dva lidi, kteří chtějí pomoci. Ano, je to dobrý nápad," řekla všem třem. "Sejdeme se tu dnes v sedm hodin večer a já vás začnu učit. Bude to velmi dlouhá a náročná práce, a pokud se to někdo z vás rozhodne vzdát, nebudu překvapená. Mnoho neobyčejně moudrých kouzelníků se nedokázalo stát zvěromágy.

"Ano, to my víme, paní profesorko, ale stejně se jimi chceme stát!" Profesorka McGonagallová se na něj potěšeně podívala.

"Tak tedy přijďte včas. A teď už jděte, abyste stihli příští hodinu." řekla a hnala je ze své třídy. Vběhli přímo mezi zmijozelské. Harry doufal, že Malfoy je někde před nimi. Naneštěstí do někoho vrazil.

"Dávej pozor, Pottere! Jsi jako nemotorná cihla? I cihly mají větší mozek než ty."

"Zmizni Malfoyi!" řekl Harry opovržlivě.

"Proč jsi tady tak dlouho, Pottere? Napařila ti nějakou práci navíc? Žebral si u profesorky McGonagallové lepší známku?

"Je mi líto, Malfoy, ale já mám dobré známky. Nedostal jsem tenhle prefektský odznak tím, že bych si ho koupil za peníze mého bohatého otce," oplatil mu Harry a proklouzl kolem něj na svou další hodinu.

Harry s vítězným pocitem běžel s Ronem a Hermionou na obranu proti černé magii a všichni mysleli na jejich nastávající první lekci, která jim má pomoci stát se zvěromágy. Museli spěchat. Během hodiny se všichni zlepšili v krycím zaklínadle. Už v polovině hodiny se Harry bez problémů skryl před všemi šestiúhelníky, které na něj paní Figgová vyslala. Když byli všichni vyzkoušeni a nikdo zasažen, oznámila, že každý si bude muset zkusit ještě jednu věc, než bude moci odejít. Všichni studenti ve třídě na ní se zájmem hleděli. "Já se domnívám, že jste již v tomto krycím kouzle pokročilí, ale Brumbál mě nyní informoval, že máte ještě co zlepšovat." Nyní paní Figgovou upřeně sledovala celá třída, zvědavě očekávající co bude následovat.

"Kterým největším bolestem jste kdy museli čelit?"zeptala se třídy. Všichni žáci sebou zmateně trhli, ale několik rukou vyletělo nahoru. Vlastně téměř všechny včetně Harryho. Koneckonců přes noc mu rostly kosti, často ho jako oheň pálila jizva a dvakrát musel čelit kletbě Cruciatus.

"A teď z vás, co máte ruku nahoře, kdo cítil tak úpornou bolest, že si přál, aby to radši všechno skončilo, aby prostě umřel." Teď na ni každý civěl velice vážně a všichni, kdož měli ruce nahoře je spustili...všichni kromě Harryho. Paní Figgová se na něj podívala.

"Jste jediný v celé třídě...možná v celé škole, kdo mi může odpovědět na tuto otázku: Jaké je cítit na vlastní kůži kletbu Cruciatus?" Nyní se všechny oči stočily na Harryho, který se cítil velice nervózně. Snažil se dostat ty hrůzné vzpomínky pryč ze své hlavy a teď ho znovu zavalily a Harry se cítil jako z hadrů, jako by kletbu prožíval znovu a znovu, pořád dokola.

"No bylo to jako…bylo to jako…měl jsem pocit, že mi lámou nohy, že mi drtí každý kousíček mého těla," Harry přestal mluvit, řekl svůj názor, ale ačkoli to nebylo na tom to nejhorší, tak pokračoval. "A pak máte pocit, jako by vás to chtělo roztrhat rozpáleným železem, jakoby se do vás zabodávali tisíce kopí, jako by vás rozřezali dýkami a vytahovali z vás zaživa střeva a vy jste jako přivázaní, nedokážete se bránit, a tím vše teprve začíná…." Harry se zarazil, všichni na něj zírali, včetně Hermiony a Rona. Nikdy jim nevyprávěl, jaké to doopravdy bylo, čelit té kletbě. Dokonce i profesorka Figgová na něj zírala překvapeně.

"Dobře, Harry. To, k čemu se snažím dostat, je jestli sis nepřál, abys byl schopen to odvrátit?" Harry na ni zíral, ta otázka měla přeci úplně jasnou odpověď.

"No, jo." řekl Harry.

"Samozřejmě, že bys rád! Velice by ti to pomohlo!" řekla paní Figgová a bouchla pěstí do stolu. "Pojď sem, Harry, můžeš mi odpovědět lépe než ‚jo'. Schopnost odvrátit bolest by byla požehnaná." Harry jenom přikývl v odpověď, protože to byla jen a jen pravda.

"Když jsem vás sem přišla učit, plánovala jsem, že vás naučím tomu všemu", domluvila profesorka Figgová. Všichni studenti na ni vděčně koukali a všichni doufali, že nikdy nebudou muset čelit tomu, čemu musel čelit Harry. "Vzhledem k době, ve které jsme se ocitli a osudu, kterému nyní musíme čelit, se Brumbál domnívá, že bych vás měla začít učit, jak se této a podobným kletbám ubránit. Budete potřebovat mnoho trpělivosti a zručnosti, abyste to dokázali. Budete potřebovat mnoho chytrosti, je to stejně namáhavé jako stát se zvěromágem." Řekla a podívala se na Harryho. Napadlo jej, jestli ví, že se chtějí stát zvěromágy. Když ví, tak co? Harry si s tím nedělal starosti. Věděl co je osud….Voldemort získává na moci. Harry mohl být více než šťastný, že se to naučí.

"Začneme dnes a doufám, že skončíme ještě v tomto pololetí. Také doufám, že budete schopni dobrovolně čelit bolesti", řekla třídě. Každý žák se na ni nyní díval ještě ochotněji, než předtím. Začali bychom s Míčky bolesti. Začneme s nimi a pak postoupíme na pokročilejší techniku." Harry se přes třídu rozhlédl k Nevillovi, který byl bělejší než duch. Musel mít opravdu velký strach. Neočekávaně zvedl ruku.

"Ano, pane Longbottome?" zeptala se.

"Ehm….vy nechcete použít kletbu Cruciatus…..ehm….proti nám, že ne paní profesorko"zeptal se Nevill a tvářil se naprosto vyděšeně. Harry věděl, že oba Nevillovi rodiče byli mučeni kletbou Cruciatus, a že nyní jsou v kouzelnickém blázinci a nepoznají ani vlastního syna. Mučením přišli o všechen rozum. Paní Figgová se na něj soucitně podívala. Ona, které tak záleželo na zákonech kouzelnického světa!

"Ne Neville, samozřejmě, že ne. Je nezákonné používat kletbu Cruciatus proti lidem a já nechci zůstat na zbytek života v Azkabanu." Neville se poněkud uklidnil, ale jeho tvář byla stále ještě bílá." Nicméně chci, abyste si všichni vyzkoušeli Míček bolesti. Ve chvíli prvního leknutí to bude nejspíš trochu pálit, ale když si zvyknete, už nic neucítíte. Tak pojďte! Vstávejte!" Třída se pomalu zvedla a došla ke krabici, ve které byly Míčky uloženy.

Harry stál jako první v řadě a díval se na krabici. Byla naplněna dvaceti malými průsvitnými koulemi. Každá koule měla uprostřed temné obláčky, které neustále narůstaly a srážely se. Harry odvážně sáhl do krabice a vytáhl jeden míček. Vteřinu, po kterou držel míček, měl pocit, jako by držel v ruce včelu. Rychle začal couvat od krabice roztřesený nepříjemnou bolestí.

"Au" to bylo vše, co dokázal říct. Paní Figgová po něm vrhla rozzuřeným pohledem.

"Harry, když jsi dokázal čelit kletbě Cruciatus, jak se ti může zdát takový malý Míček vadit?"

"Já jen..já netušil, nemyslel jsem".

"Výborně", řekla paní Figgová, "tys nemyslel". Musíte se naučit jak přemýšlet, jak používat své myšlenky, jak si nedovolit cítit bolest! Harry, až sáhneš do krabice a uchopíš míček, musíš se soustředit na něco jiného než na bolest. Na něco příjemného." Harry zmateně přikývl. Znovu sáhl do krabice, a když uchopil míček, začal usilovně myslet na jeho vítězství nad Mrzimorem. Jak byli všichni šťastní, jak byl on šťastný. Pak Harry myslel na jeho schůzku s Cho, zapomněl na čas, co tam stál a bolest vůbec necítil. Jen se usmíval….

"Harry tys to dokázal! Výborný výkon!" Zvolala profesorka Figgová. Harry se náhle vrátil ze svých myšlenek a podíval se na svoji ruku. Držel Míček a nic necítil! Právě ve chvíli, kdy si říkal, že nic necítí, zaplavila jeho ruku náhlá palčivá bolest.

"Ááá!" zařval Harry, pustil balónek a začal si mnout ruku.

"Velmi dobře Harry, velmi dobře na to, že to bylo poprvé. Brzy tě naučím jak přeměnit bolest ve šťastné myšlenky a tak se proti ní ochránit. Budeš schopen odrazit každou bolest nějakými myšlenkami…A nyní skus chytit co nejvíce míčků najednou."

Harry sebral téměř všechny míčky z krabice, a i když mu většina z nich vypadala, držet je už pro něho nebyl žádný problém. Ron a Hermiona je také vydrželi chvíli držet. Harry přemýšlel na jaké veselé chvíle asi myslí oni.

Když končila hodina Harry, Ron a Hermiona vydrželi míčky držet necelou minutu, než ucítili první záchvěvy bolesti a zbytek třídy vydržel míčky držet několik málo sekund. Když zazvonilo a jejich školní den skončil, odebrali se do Nebelvírské společenské místnosti a vypracovali si úkoly. Pak hráli šachy a různě se bavili.

Než se asi tak po čtyřech hodinách vypravili za profesorkou McGonagalovou, připravení na jejich první lekci zvěromágů.

Když vstoupili dovnitř, uviděli profesorku McGonagalovou. A také uviděli něco, nebo spíše někoho, koho by tady opravdu nečekali ani v nejmenším. Všem třem naráz poklesla brada až na podlahu, byl to Draco Malfoy.

"Ahoj Pottere. Tak, v jaký druh zvířete se chcete proměňovat? V králíčka? Nebo v sele?" Na všechny tři se zašklebil a postavil se na místo profesorky McGonagallové, která si na chvíli musela jít něco zařídit. Harry využil příležitosti k výslechu Malfoye. "Co tady děláš?" zeptal se jedovatě Malfoye. Malfoy se odporně zašklebil.

"No co by, zeptal jsem se profesorky McGonagallové, co jste tam tak dlouho po skončení hodiny dělali. Řekla, že nic, ale já jsem zahlédl, jak má ve svém diáři zapsáno: lekce zvěromágů Potter, Weasley, Grangerová. Zeptal jsem se jí na to a ona mi vše vysvětila a trochu neochotně mi nabídla, jestli nechci přijít taky. Řekl jsem, že přijdu velice rád, tak jsem tady!"

Harry a Malfoy se na sebe nenávistně zadívali.

"Vím, že to děláš jen pro to, abys byl lepší než já," řekl Harry.

"Já zase vím, že ty se budeš snažit stát zvěromágem dřív než já," odvětil Malfoy.

Chtěl ještě něco říct, ale v tu chvíli se tam objevila profesorka McGonagallová, která již zřejmě dokončila svoji práci. Všechny čtyři přeletěla pohledem (na Malfoye se dívala nasupeně) a začala mluvit: "Dnes večer začne vaše první lekce přeměny ve zvěromágy. Bude to velice náročná přeměna a někteří kouzelníci se dokonce domnívají, že výsledek nestojí za všechny problémy při učení. Já nicméně doufám, že vy vydržíte až do konce a budete pak své dovednosti umět využívat. Většina problémů při přeměně pochází z toho, že při ní nemůžete používat hůlku. Kouzelnická hůlka nezvyšuje vaši kouzelnou sílu, ačkoli je to běžná domněnka. Toto kouzlo znamená shromáždit všechnu magickou energii z vašeho těla do jednoho bodu a využít ji. Je to soustředění vaší magie do jednoho bodu. Při přeměně se musíte soustředit na každou buňku ve vašem těle a donutit ji k proměně, kousek po kousku.

Vaše první proměny budou velice chybné a nedostatečné, ale nakonec dokážete ovládnout každou vaši buňku, kousek po kousku. Doba, než se budete schopni přeměnit úplně, potrvá mnoho měsíců. Může to trvat celý rok, než budete opravdu dobří.

No, a nyní, máte někdo nějaké otázky, než začneme?" Neočekávaně zvedl ruku Malfoy.

"Ano pane Malfoyi?" "Proč nemůžeme při přeměně používat hůlku?" Profesorka sebou překvapeně trhla.

"Já myslím, že to je snad jasné, pane Malfoyi. Používání hůlky při přeměně by úplně zmařilo její smysl. Právě schopnost proměnit se ve zvíře kdykoli, je tak výhodná. Může vám to pomoci právě, když u sebe nemáte hůlku. No, a nyní jste všichni připraveni konečně začít?" Všichni čtyři přikývli.

" V pořádku," začala profesorka McGonagallová, "pro začátek mi řekněte, jestli se nějaká část vašeho těla změnila, aniž byste použili hůlku?" Harry, Ron, Hermiona i Malfoy zvedli ruku.

"Ano pane Pottere? Co se stalo vám?" Harry vzpomínal, jak mu v dětství strýc oholil všechny vlasy a Harry i když s tím nic nedělal, ráno když se probudil, měl všechny vlasy zase narostlé jako předtím.

"No…když jsem byl malý a strýc mě oholil, vlasy mi do rána zase narostly." Profesorka souhlasně zakývala.

"A co vy pane Weasley?"

"Jednou mi můj bratr George schoval mého nejoblíbenějšího plyšového medvídka na nejvyšší polici v našem pokoji. Téměř jsem na něj dosáhl, ale kousek mi chyběl a jak jsem se k němu snažil natáhnout, tak mi najednou povyrostly prsty….teda alespoň myslím. George se pak neočekávaně vrátil z venku."

Profesorka McGonagallová opět souhlasně zakývala. Nejspíš si testovala, jestli jsme vůbec dostatečně schopni na to, stát se zvěromágy.

"A co vy slečno Grangerová?" Předtím, než začala mluvit, Hermiona trochu zčervenala.

"Ehm…toto léto, když jsem byla v domě Viktora Kruma, seděli jsme spolu na pohovce a on se ke mně začal naklánět…no a já jsem se začala naklánět k němu…ale pak se mi začali zvětšovat zuby, rostly a rostly, až byly minimálně třikrát větší než předtím. Nakonec se naštěstí vrátili do původního stavu…ale až po chvíli."

Profesorka McGonagallová opět souhlasně zakývala i když ne tak jako předtím. Trochu také zčervenala a pousmála se.

"A co vy pane Malfoyi?" otázala se opět.

"Mě se vlastně žádná taková nehoda ještě nestala, profesorko, ale mohu vám ukázat toto." Malfoy položil ruku na stůl a natáhl prsty. Zavřel oči a nejdříve, měl Harry dojem, že mu pomalu začínají povyrůstat nehty. Pak zrychlily svůj růst a bylo zřetelně jasné, že jsou delší než na druhé ruce. Zvláště pak, když byly dlouhé už tři palce. Potom, když už měl Harry pocit, že opravdu nemohou být delší, se Malfoyovy nehty vrátili do původní velikosti.

Malfoy spustil ruku ze stolu, otevřel oči a tvářil se ještě nafoukaněji než obvykle. Harry věděl, že Malfoy začal trénovat už dříve, bylo zřejmé, že před Harrym, Ronem a Hermionou nehodlá vyprávět trapné historky z jeho nečekaných přeměn v dětství a udělá všechno pro to, aby byl vždy o krok před nimi.

"Výborná práce pane Malfoy" řekla profesorka McGonagallová s naprosto uraženým výrazem. "V životě jsem neviděla tak mladého studenta, který by byl schopen se přeměnit tak rychle. Myslím, že od vás můžeme očekávat vynikající výkony…možná se jednou stanete polymágem."

"Co je to polymág?" zašeptal Harry Hermioně. Hermiona byla bledá a dokonce vypadala vyděšeně.

"Co? Oh! Polymág je čaroděj, který se dokáže proměňovat ve více odlišných druhů zvířat nebo ve více typů jednoho druhu. Ne pouze v jednoho, jako zvěromág," rozčileně šeptala nazpět Harrymu, který netušil, co si o tom má myslet.

"Nemohu uvěřit, že on je schopen dělat něco, co já nemohu!" Jak by Malfoy mohl dělat něco tak složitého? Nikdy přeci neměl žádný velký talent na cokoliv a už vůbec ne na přeměňování.

"A nyní, začneme obvyklou metodou! Pan Malfoy již zvládá první krok, se kterým obvykle začínám, ale ještě se bude muset také naučit ovládat ostatní části svého těla. Já dávám přednost začátku učení na vašich prstech. V několika následujících dnech se budeme snažit co nejlépe ovládat jejich růst a smršťování zpět. Na to abyste to dokázali, se budete muset usilovně soustředit. Dívejte se na vaši ruku, vzpomínejte na každý detail, každou vrásku, jizvu, škrábnutí, každý záhyb. Harry se díval na svoji ruku a snažil se vše si zapamatovat. Začal od konců svých zápěstí a pokračoval až ke koncům nehtů.

"Nyní zavřete oči a myslete na vaši ruku, představte si ji s dlouhými prsty. Soustřeďte se…." Harry zavřel oči a v hlavě si utvořil obrázek své ruky. K obrázku s normálně dlouhými prsty se pokusil představit si dlouhé prsty, ale vypadaly poněkud staře.

"Nyní otevřete oči!" zvolala profesorka McGonagallová." Harry otevřel oči a k jeho (Ron a Hermiona na tom byli stejně jako on) překvapení zjistil, že jeho prsty jsou přibližně o dva palce delší. Ne o tolik delší jako si představoval, ale rozdíl byl znatelný. Malfoy, ať se tvářil jakkoli lhostejně, bylo na něm vidět jak je nervózní, protože Harry, Ron i Hermiona dokázali téměř to samé co on, byť jeho prsty byly přece jen o něco delší.

"Všichni opět zavřete oči a představte si své prsty tak jako jsou nyní. Soustřeďte se a představte si své prsty v původní velikosti. Až to uděláte, otevřete oči." Harry tak učinil, a skutečně, když otevřel oči, jeho prsty byly stejně velké jako dřív. Malfoy předstíral překvapený výraz, poklepával si udiveně na tvář a vyvalil oči.

"Výborně, všichni výborně! Nyní, jestli mi jdou správně hodinky, je osm hodin a to je nejvyšší čas, abyste se všichni odebrali nazpět do svých společenských místností. Zítra budeme pokračovat na stejném místě a začneme dříve než dnes." Harry, Ron i Hermiona společně vyšli z místnosti a rozrušeně si povídali.

"Oh a začněte přemýšlet, v jaký druh zvířete byste se chtěli proměňovat! Je to velice důležité rozhodnutí pro zvěromágy." Ještě za nimi zavolala profesorka McGonagallová. Malfoy se od nich rychle odpojil. Harry si pomyslel, že je divné, proč si z něj, Rona a Hermiony nedělal legraci, že jsou pozadu. Pak pokrčil rameny a vzal to jako dobré znamení.

"Páni, nemůžu se dočkat, až se budeme moci opravdu proměňovat ve zvířata!" řekl Ron.

"Není to tak těžké, jak jsem se domnívala," řekla rozrušeně Hermiona. "Možná se staneme zvěromágy dříve než jsem si původně myslela!"

"Jo, Malfoy byl pro jednou lepší než my, ale teď nám rychle půjde z cesty. S jeho "šikovností" a tím vším." Řekl Harry podrážděně. Nechtěl dovolit, aby byl Malfoy v čemkoli lepší než on.

Právě ale dorazili k Nebelvírské společenské místnosti a vešli dovnitř. Vzhledem k tomu že byly po jejich první lekci unavení, rozhodli se po chvíli jít spát. Když si Harry sedl na postel, začal přemýšlet, v jaké zvíře se chce proměňovat. Vytáhl svou knihu péče o kouzelné tvory a snažil se vybrat si. Možná ptáček? Had? Nebo drak?

Možností bylo nekonečno. Rozhodl se jít spát a ulehl na postel. Když se jeho hlava dotkla polštáře, zjistil, že na něm něco leží. Harry se opět posadil a podíval se, co to je. Byl to jeden kousek pergamenu. Četl: "Vím, co děláš, Harry Pottere, já vím, co děláš…pokud nechceš mít problémy, dám ti návrh jak odčinit tvé chyby…"