XII. Den dvacátý první

"Po příštích několik dní bude klíčové," diktoval Snape, "udržovat stálou teplotu. I kouzelný oheň slábne, když ho každých pár hodin neobnovíš. Teď budeme potřebovat vyšší teplotu než zpočátku, jinak se jednotlivé složky začnou rozpadat a zvětrají. Je rozumné v této fázi používat ochranný štít. Stačí běžné stínící kouzlo. Zkus nastavit plamen."

Sirius mávnul hůlkou a u dna kotlíku vyšlehl červenooranžový plamen. Snape zavrtěl hlavou. "Moc horké. Ztlumit." Další mávnutí hůlky a plameny se zmírnily ve stejnoměrný žár.

"V pořádku," konstatoval Snape, zatímco Sirius drásal poznámky. "Teď si vezmeme nový kotlík, základ bude tvořit emendragorum. Je támhle. Křídla musíš co nejvíc rozvařit, než je přidáš."

Sirius odzátkoval emendragorum a přičichl. "Plody práce slečny Coddleston-Fettway?"

Snape protočil oči. "Sotva. Její výtvory bych se zdráhal aplikovat dokonce i na Lupina." Přešel na druhou stranu místnosti, kde si nad vlastním plamenem pobublával ještě jeden kotlík. Byl ze všech nejmenší, stříbrný. Na povrchu lektvaru se občas objevily malé modrozelené bublinky a ozvalo se sotva slyšitelné zapraskání. Sirius o kotlík zavadil pohledem.

"Zase pracuješ na té látce?"

"Ano. Zrovna jsem začal uvažovat jestli problém není jinde než jsem ho hledal. Občas se stane, že opravdu citlivý lektvar nepříznivě ovlivní kov použitého kotlíku. Vzácně, ale není to vyloučeno." Sehnul se, nabral trochu tekutiny a prohlížel ji ve světle.

"Moc pěkný kotlíček. Stříbrný?"

"Ano," kývnul Snape nepřítomně. "Dárek."

"Bylo by nezdvořilé zeptat se od koho?"

"Ano, ale pochybuji, že by tě to zastavilo. Daroval mi ho můj kmotr, už dávno."

"Oh." Začal se věnovat emendragoru a třepoletkám. Bylo jasné, že pro Snapea rozhovor skončil. Jenže jeho zajímalo, jestli ten kmotr mohl znát Sebastiana Snapea. "Byli jste si blízcí?"

"Ano." Snapeův úsečný tón nepřipouštěl další dotazy.

"Takže my budeme vážně pracovat?"

"Obávám se. Dneska na oměji není prakticky nic, co by se dalo pokazit. Ani ty bys to nedokázal, Blacku. Proto si myslím, že by ses o něj mohl postarat sám, pokud nejsi proti. Vypadá to, že se s tím konzervantem začínám někam dostávat a rád bych se mu věnoval. Jen kdybych mohl-"

Se syčivým zvukem to v kotlíku zavířilo a vyletěla sprška modrozelených jisker. Vzápětí tekutina zabublala a přelila se přes okraj na pracovní pult. Snape uskočil a znechuceně mrsknul míchátkem do umyvadla. "Zatraceně," zamumlal.

Sirius se usmál. "Myslím, že by bylo pro tvoje studenty velmi poučné vidět svého profesora v takovém stavu."

"To by těm tupcům ještě chybělo," zavrčel Snape a vylil zbytek zkaženého lektvaru do odpadu. "Ještě je povzbuzovat k dalším pitomostem. Zatraceně."

"Oh, nic si z toho nedělej. Každý má nárok na jednu, dvě chyby. Radši mi pojď pomoct."

Snape se zamračeně uvelebil na stoličku za ním. "To není jedna nebo dvě chyby," stěžoval si. "Ale celý řetěz. Pracuji na tom lektvaru s přestávkami už téměř rok a pořád mi něco uniká. Jak něco už od pohledu úplně snadného může působit takové potíže? Nerozumím," prohrábl si vlasy. "Znovu a znovu jsem si pročítal poznámky a všechno by mělo fungovat. Ale jak vidíš, nefunguje. A kazí mi to plány."

Sirius nalil roztok z třepoletek do většího kotlíku a pozorně hlídal plamen. Otřel si ruce do hábitu. "No," děl nenuceně, "možná bych ti uměl zvednout náladu." Objal Snapea kolem pasu. Ztuhnutí se tentokrát nekonalo, ale Snape stejně nebyl úplně uvolněný. Jako by se přemáhal, aby neucuknul. V hlavě mu zazněl Remusův hlas. Ať už chceš cokoliv, věř mi, on ti to nikdy nebude moct dát. Věci, které si přeješ, Blacku, ti nikdy nebudu moct dát.

Pustil Snapea a podíval se na něj. "Chceš, abych to ukončil?" zeptal se tiše.

"Ukončil. . .?"

"Tohle." Ukázal na sebe a na něj. "Cokoliv děláme. Pověz mi to hned. Dřív, než. . . prostě mi řekni pravdu. Jestli mám přestat, přestanu. Jestli je to pro tebe moc těžké. . ."

"Nikdy jsem nic těžšího neudělal," odpověděl Snape klidně. "A ne, nepřestávej."

Kývnul. "Dobře." Ale ruce nechal spuštěné. Viděl, jak Snape uvažuje, jak váhá, a ta věčná opatrnost ho doháněla k šílenství. Pak Snape pomalu zvedl ruce a položil mu je kolem pasu. Obvyklé vrásky na čele se prohloubily.

"Myslím, že otázka zní, zda ty bys to nechtěl ukončit, Blacku."

Sirius otočil hlavu. "Nemůžeš mi říkat jménem? I když se tě zrovna nesnažím udělat." Nechtěl, aby to vyznělo tak tvrdě.

Snape připažil. "Zlobíš se."

"Ne. Ne-" Mnul si spánky gestem, které, jak si uvědomil, nejspíš pochytil od Snapea. Hned toho nechal. "Nechci se zlobit. Nevím, proč se vztekám."

"Ale ano, víš," zašeptal Snape. Začal smetat do dlaně zbylé třepoletky a pečlivě urovnávat věci na stole. Siriusovi chvíli trvalo než ho napadlo zkusit totéž na druhé straně stolu. V tichosti začal utírat nazelenalý šlem, než na břidlicové desce zatuhne. Vyždímal hadr do dřezu a vypláchl kotlík. Do oka mu padl nápis na spodní straně. Neuvědomil si, že civí, dokud mu Snape nevytrhl kotlík z ruky a nečal ho mýt sám. Sirius zíral do dřezu. Vyschlo mu v krku a nevěděl co říct.

"Vyznělo to, jako by byl mrtvý."

"Nic takového jsem netvrdil. Navíc, co je ti do -" Snape se odmlčel.

"Nic, samozřejmě. Vůbec nic." Rozzlobeně plácnul mokrým hadrem do umývadla. "Vůbec mě nemusí zajímat, že Albus je tvůj kmotr."

Snape si povzdechl. "Přátelil se s mým dědečkem. Matku znal od dětství. Normálně se o takových věcech nezmiňuji. Co na tom vůbec záleží?"

"Přátelil se taky s tvým otčímem?"

"Nebuď směšný." Snape stál zády k němu a čelem k skříni.

Sirius se kousl do rtu. Napadalo ho několik otázek, ale každou by odsoudil buď Snapea nebo Albuse. Proč ses mu nesvěřil, chtěl zařvat. Něco by udělal. Dokázal by ti pomoct. Ale jak by Snape mohl někomu věřit, když jeho vlastní matka. . . V krku ucítil žluč. Zvedl se mu žaludek z vlastní bezohlednosti.

Vmáčkl se mezi Snapea a skříň a nemotorně ho objal. "Pro dnešek už to necháme být, co říkáš?" řekl jemně. "A nezlobím se na tebe. Prostě se. . . zlobím. Albus mě co nevidět pošle na jih. Možná se vydržím vymlouvat do konce týdne. Stihneme dokončit lektvar. Ale možná taky ne."

Snape se mírně uvolnil. "Co ti řekl Lupin?"

Tentokrát ztuhl pro změnu Sirius. "Nic. Nic důležitého. Proč?"

"Protože od včerejška prskáš jak kočka."

"Odmítám být přirovnávaný ke kočkám."

Snape si položil hlavu na jeho rameno a Siriusovi se štěstím sevřelo srdce. Bál se i pohnout.

"Nikdo nebude nadšený, víš." Zamumlal mu Snape do krku.

"Koho to sere."

"Mě, protože konverzace s Lupinem by tě nakonec mohly přivést k rozumu. Pověz, co ti říkal."

"Že jsi osamělý, zahořklý, nešťastný člověk, který mi nikdy nedá to, co chci."

"To mu můžu sotva zazlívat."

"Já jsem mu řekl, že jsem taky osamělý, zahořklý a nešťastný a aby se do prdele staral sám o sebe."

"Aha. Ale jeho poslední námitku jsi žádným argumentem nerozdrtil."

"Já-" Sirius si povzdechl a opřel hlavu o Snapeovo rameno. "Popravdě mě prostě vytočilo, že Remus ví tak ohromně přesně, co potřebuju. Když to nevím ani já."

"Aha."

"Aha říkáš docela často."

"Lidi pak mají dojem, že poslouchám."

"Zmetku."

Snape ho odměnil úsměvem, pak se vymanil z jeho náruče a otočil se. "Pro dnešek už to necháme být?"

"Jistě. Nejsem proti. Poslyš, Snape."

Snape zvedl obočí.

"V zájmu. . . čistého stolu, nebo jak se to říká. Prostě, aby ses. . . víš, abys pak třeba zase nebyl nepříjemně překvapený. Je tu něco, co možná nevíš."

"Blacku. Nepotřebuji žádný dramatický úvod k úžasnému a nečekanému sdělení, že jsi spával s Lupinem."

"Oh." Srovnal si novinky v hlavě. "Dobře. Nevadí ti to?"

Snape pokrčil rameny, dá-li se něco takového o Snapeovi říct. Vpodstatě mírně pohnul klíční kostí a napůl pobaveně nakrčil čelo. "Proč by mělo? S tímhle to nemá co dělat."

Těžko posoudit, zda se chystal říct "s námi," namísto "s tímhle," nebo jestli to zavrhnul dřív, než nad tím vůbec mohl uvažovat. Možná ho to ani nenapadlo. Sirius nemilosrdně zadusil nové plamínky vzteku. Snape nikdy ani na okamžik nepředstíral, že by. . . na tohle nechtěl myslel. Snape odhodlaně zamířil do svých pokojů, aniž by se ohlížel, jestli ho Sirius následuje.

"Snape?"

Pomalu se šoural za ním. Když vešel do slabě otevřené ložnice, zastihl Snapea u šatníku. Zrovna z něj něco vytahoval.

"Chceš říct, že se ještě oblékáš?"

Snape se otočil a Siriusovi se zkroutil žaludek. Košili už měl rozhalenou až do pasu a právě si rozepínal manžety. Nic nevytahoval. Něco ukládal. Své šaty. Košili. Uvidí Snapeův hrudník. Pruh tmavých chloupků na břiše. Jeho hrudník. Sirius cítil, jak se mu do slabin hrne krev. Patnáct, pomyslel si. Zase je mi zatracených patnáct.

Snape si svlékl košili a hodil ji do košíku vedle skříně. Sirius zatajil dech, když poprvé zahlédl bledá hubená záda. Snape si beze slova stáhl obnošené vysoké boty z jemné kůže. Bosý, což Siriusovi z neznámých důvodů přišlo velmi vzrušující. Rozhodl se raději to teď neřešit. Snape se otočil a začal si rozepínat kalhoty, oči upřené na Siriuse. Siriusovi vyschlo v ústech. Snape byl štíhlý a ladný jak divoká kočka. A naprosto, úplně nahý. Zůstal stát v kaluži černých kalhot a jeho penis klidně spočíval v houští tmavých chlupů. Siriuse zašimralo ve slabinách.

Z povzdálí se dívali jeden na druhého. Snape odkopl kalhoty stranou, několika kroky překonal pokoj a Sirius začal zápasit se svojí košilí. Snape zlehka odstrčil jeho ruce a rozepnul mu knoflíky sám. Sirius zavřel oči. Oh Bože oh Bože, opakoval si. Dýchej zhluboka. Snaž se neudělat do kalhot. To by bylo vážně působivé.

Snape Siriusovi sundal košili a nechal ji spadnout na zem. Zkusmo přejel rukou po hrudníku, letmo se přitom dotknul bradavky. Sirius se zachvěl a Snape poplašeně zvedl hlavu.

"Ublí-"

"Ne, ne. Příjemné, nic víc."

Snape vypadal zaujatý. Sklonil hlavu a opatrně bradavku nasál ústy.

"Ah Bože, Severusi. . . ano!"

Snape se zase narovnal. "Mohl by ses z toho udělat?"

Sirius zadýchaně přikývl.

"Myslím, že to bych docela rád viděl." Snape se teď věnoval jeho kalhotám, rozepnul je a stáhl až na zem. Klekl si aby je mohl svléknout úplně, postaral se i o boty a ponožky. Pak zvedl hlavu a prohlížel si Siriusův penis, který na oplátku začal pulsovat. Stačilo, aby Severus shodil šaty, a už byl ztopořený. Jen kdyby mě Snape přestal zkoumat jako nějaký exponát, prosil Sirius v duchu.

Snape se naklonil ještě trochu blíž. Co sakra dělá? Uvažoval Sirius. Co sakra. . . mozek vypnul. Snape vystrčil jazyk a olízl pevný penis od kořene po špičku. Sirius vykřikl a prohnul se. V posledním okamžiku si zabránil popadnout Snapea za vlasy a vrazit mu péro do úst. Začínal se klepat potlačovanou touhou, ale věděl, že musí vydržet a dovolit Snapeovi dokončit průzkum v klidu.

Snape byl zřejmě s jeho reakcí spokojený, protože ho olízl znovu a ještě jednou. Napotřetí jazykem obkroužil špičku a polaskal citlivé místečko pod žaludem. Sirius věděl, že většina zvuků, které momentálně vydává, se povážlivě podobá kňučení. Rukama sevřel opěradlo křesla, stisknul víčka a ze všech sil se snažil vydržet. Za pár vteřin oči otevřel, ve snaze zjistit, proč Snape přestal. Snape seděl na patách a vzhlížel k němu. Teprve když se jejich oči setkaly, zase přiblížil rty k Siriusovu penisu a tentokrát ho polkl celý.

"Ah, sakra. . . zatraceně, přestaň. . . oh Bože nemůžu. . ." Blábolíš, Blacku, blábolíš, pokáral se. Ale pak Snape začal sát ještě víc, jazykem zajížděl na všechna správná místa, Sirius se musel zachytit jeho ramenou a jediné, na co dokázal myslet bylo Ježíši, a já jsem o něm pochyboval. "Musíš okamžitě přestat," procedil skrze zaťaté zuby. Sám žasnul, že se zmohl na celou větu.

"Proč?"

"Protože asi za tři vteřiny se ti vystříkám do pusy." Sotva to řekl, měl dojem, že svůj odhad přestřelil. Ozval se známý tah u kořene penisu.

"Ty nechceš? Nechceš se mi udělat do pusy?"

"Já-" polknul Sirius a zasténal snahou potlačit nutkání zaklonit Snapeovi hlavu, držet ho, aby se nemohl hnout, a přirážet. "Myslím, že ty nechceš."

"Nebuď si tak jistý co chci."

Zase se sehnul a zatnul prsty do Siriusových hýždí. Sirius si dovolil zaklonit hlavu, ale jen tak, aby viděl na Snapea. Díval se, jak se snaží, jak se Snapeova hlava pohybuje v jeho slabinách. Pronikal do jeho úst rychlými, drobnými přírazy, dýchal hlasitě a přerývaně, ale kontrolu ztratil teprve ve chvíli, kdy ho Snape popadl za ruku a položil si ji na hlavu, a Sirius zabořil prsty do černých vlasů, přesně jak si přál, pevně je sevřel a vyvrcholil, tiše, ale tak silně, že se mu rozklepala kolena a do očí mu vyhrkly slzy.

Nějak se dostal na postel a skončil na zádech se Snapeovou hlavou na prsou a Snapeovy prsty lehce malovaly mapy po jeho kůži. Uvědomil si, že se Snape na něj dívá, a unaveně zvedl hlavu.

"Jsi v pořádku?"

"Jo. . . jo. Vydrž minutu."

Snape ho pobaveně sledoval. "Mám pocit, že jsi na moment ztratil vědomí."

"Ani bych se nedivil."

"Smím ti položit otázku?"

"Hm."

"Jak si můžeš užívat sex?"

Sirius právě vydechoval, a překvapením zbytek vzduchu z plic přímo vyprskl. "Co- cože?"

"Slyšel jsi."

"Um. Dobře." Sirius se zvedl na lokti. "Takže pro tebe je orgasmus nepříjemný?"

"Samozřejmě není. Ale my se nebavíme o orgasmu."

"Ne, zřejmě ne. Ty se ptáš, jak můžu někoho strpět tak blízko u sebe, že?"

Snape se posunul a přikývl. Bradou přitom bolestivě nabral Siriuse do žeber, ale ten nijak neprotestoval. Jen si povzdechl a položil se na záda.

"Nemůžu. Rozhodně teď už ne. Bývalo to snadné. Nevím proč. Nepamatuju si jaké to bylo. Nepamatuju si. . . hodně věcí. Ne, že bych si je nepamatoval, nevzpomínám si, jak fungují, jestli mi rozumíš. Jako by ses jednou ráno vzbudil a naráz nevěděl, jak si zavázat boty. Když budeš chvilku přemýšlet, nakonec na to přijdeš – chci říct, jak těžké to asi může být? Ale nezapamatuješ si to, už nikdy. Pokaždé je to trochu jiné, a vždycky musíš přemýšlet, což vážně není totéž, jako by sis to pamatoval. Asi jako vracet se každý večer domů podle mapy."

"Siriusi."

"Co?"

"O čem to k čertu mluvíš?"

Sirius se zasmál. "Mluvím o tom, že jsem patnáct let s nikým nespal. Vůbec kolem sebe nestrpím lidi. Většinou mě příšerně znervózňují. Když se mě dotknou, ucuknu. Snažím se ti vysvětlit, že už si nepamatuju, jak se to dělá."

"Chápu." Snape pootočil hlavu. Jeho horký dech zahřál Siriuse na břiše. "Až na to, že teď to děláš."

"Pravda," souhlasil Sirius zamyšleně. "Jenže s tebou, a ty jsi ještě víc v prdeli než já. Tím to bude."

Snapeův smích rozechvěl obě jejich těla. Sirius začal pomalu hladit hebká bílá záda, natažená přes jeho hrudník. Kůže na kůži. Siriusi, řekl. Jako by to říkal denně. Jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Mírně pohnul nohou, jen mimochodem zavadil o Snapeovu erekci, a nemohlo mu ujít, jak ostře Snape nasál vzduch.

"Jak se ti na tom leží? Nemáš strach, že si ublížíš?"

"Oh, polib mi."

"Já nejsem proti." Na okamžik zaváhal. "Severusi. Můžu se tě zeptat?"

"Zřejmě ano."

"Líbilo se ti, co jsi teď pro mě udělal?"

Snape zvedl hlavu a jeho oči žhnuly. "Bože, ano."

"Přesně tak se to líbí mně, když se dotýkám tebe. Když vidím tvoje potěšení."

Snape uvažoval. "Tomu je těžko uvěřit."

"Já vím. Ale je to tak. Takže mi prozraď." Posunul se o něco níž, aby měl nohu pod Snapeovou erekcí, a nenuceně s ní pohyboval. "Co by sis přál?"

"Já. . . já nevím."

"Ale víš. A jestli si neřekneš, vyberu ti sám. Nebo možná jen budu hýbat nohou, tam a zpátky, jen trošku. Asi takhle." Snape ho pevně držel a maličko se o něj otíral. Sirius byl přesvědčený, že on sám o tom ani neví. Sklouzl ještě o něco níž a zašeptal mu do ucha: "Můžeme zkusit tohle, jestli chceš. Hrozně rád bych cítil jak se na mě uděláš, tak horký, na stehno, na břicho, na prsa, kamkoliv si přeješ. Líbilo by se ti to?"

Snape jenom zasténal a jeho boky zrychlily. Sirius musel polknout aby dokázal promluvit. "Nebo bys chtěl radši vykouřit? Udělat se mi do pusy, jako já se udělal do tvojí, stříkat mi do krku, dokud se nezačnu dusit? Chtěl bys tohle?"

"Siriusi. . ." Snapeův hlas se mírně chvěl vzrušením. Nebo možná strachem.

"Ale já vím, že ve skutečnosti chceš něco jiného. Že mám pravdu? Já vím, kam bys mě chtěl šukat. Tak proč to neuděláš? Proč mi nevrazíš to své nádherné péro do zadku, hluboko do mě, tak daleko, že nebudu moct ani dýchat? Tohle přece chceš?"

"Já. . . oh Bože oh Bože-sakra, Siriusi ano-" Snape do něj narážel mnohem rychleji, a on se k němu přitiskl. Ruku natáhl do vlastních slabin, které se zas začaly probouzet k životu. Vtom se Snape bez varování vyšvihl na něj, jedním prudkým pohybem srazil svůj penis s jeho, mlel sebou jak smyslů zbavený, zuby vyceněné, rytmicky oddechoval, a když se jejich koule o sebe otřely a Snapeův penis sklouzl po tom jeho, Sirius vykřikl, protože to bylo tak sladké, tak intenzivní, mnohem lepší, když teď byli oba nazí, a Snape mu docela bolestivě zarýval prsty do ramen, nemohl by se ani pohnout, kdyby chtěl, což nechtěl, ne, ani za nic, přišpendlený pod Snapeovým zmítajícím se tělem, zatímco se o něj Snape divoce třel, naprosto bezohledně, ale bylo to skvělé, nejlepší, co zažil. Snape zavrčel, naposledy k němu přirazil a Sirusovo břicho pokrylo Snapeovo horké semeno. Prohnul se v zádech, vykřikl, chvěl se v pevném sevření, aniž by věděl, jestli cítí svůj tep nebo Snapeův a vůbec se tím netrápil.

Snape se na něj zhroutil a Sirius zvedl lehce rozklepané ruce, aby ho objal. Pomalu se vydýchávali. Cítil, že se mu zavírají oči, věděl, že se musí očistit, a bylo mu jasné, že Snape je tak mimo, že ho to ani nenapadne. Jenže když se po chvíli pokusil pohnout, zjistil ke svému úžasu, že Azkaban ho připravil o víc než pár kilo. Taky Snape teď byl o něco svalnatější než před dvaceti lety, a Siriusovi došlo, že s ním nepohne. V následující vteřině se z něho Snape odvalil, oči rozšířené hrůzou.

"Siriusi - proboha. Já. . . odpusť ... co jsem to udělal- strašlivě mě to mrzí-"

"Přeskočilo ti? Jen si beru žínku."

Snape si prohrábl vlasy a evidentně vyděšený vyskočil z postele. "Jak – jak to můžeš říct? Já. . . držel jsem tě – násilím- já -" Zdálo se, že jeho proslov skončil. Sirius se zachmuřeně posadil.

"Držel mě násilím? O čem to sakra mluvíš? Bylo mi skvěle, ještě před minutou. Tomu se říká šukání, ty pako. A líbilo se mi, jestli ti to náhodu nedošlo, když jsem se na tebe udělal. Co zas-"

Ale Snapeovy oči byly divoké, a vypadal, že se chce schovat do kouta. Sirius složil hlavu do dlaní. Ježíši, do řiti. Dva koky dopředu, tři kroky zpátky.

"Snape. Severusi. Prosím, lehni si ke mně. Dobře? V pořádku?"

Snape se krok za krokem přiblížil zpátky k posteli. "Ne- neublížil jsem ti?"

"Ne, Severusi, neublížil jsi mi."

"Nebyl jsi-" Snape se tvářil, jako by hledal správný výraz. Ne, pochopil Sirius, on to slovo zná, jen ho nechce říct. Neřekne.

"Ne, Severusi, vůbec jsem se nebál."

Snape se viditelně uklidnil a složil své dlouhé tělo zpátky na postel.

"Podej mi žínku, prosím tě."

"Oh. Samozřejmě." Snape se málem přerazil a v okamžiku se vrátil s vyhřátým hadříkem. "Myslel jsem, že umíš čistící kouzlo."

"Tohle je mnohem příjemnější." Když skončil, hodil žínku na zem a přikryl se. Zívnul a protáhl se. "Jak to, že máš v posteli mnohem tepleji než já u Rosmerty, hm? Dneska se tam v žádném případě nevracím. Pojď sem, zalez ke mně, než zmrzneš."

Snape nerozhodně postával u lůžka. Sirius po něm loupl okem. "Snape. Jestli to potřebuješ vysvětlit, dnes v noci spím tady. Takže vlez do postele, než si zaberu všechny peřiny a budeš muset svoje kosti zakrýt prostěradlem."

"Aha."

Sirius se uchechtl a rychle uhnul. Snape vklouzl pod přikrývku. Zůstal ležel jako deska a zíral do stropu. Sirius si povzdechl a překulil se, aby mu viděl do obličeje.

"Siriusi. Omlouvám se."

"Jasně jsem ti řekl-"

"Ne, za tohle už ne. Ale za všechno ostatní. Za. . . všechno. Musí to být. . . úmorné, má idiocie." Po chvilce se podíval Siriusovi do očí.

Sirius mu zlehka odhrnul pramen vlasů. Dostal nápad. "Mám dojem, že jsme něco přeskočili," zamumlal. Sklonil se a přejel rty po Snapeových. "A zrovna mou nejmilejší část."

Ještě nikdy se nelíbali tak něžně. Jen rty a laskání a v té prostotě bylo něco divoce sladkého. Sirius cítil, jak se cosi horkého co zatím pevně svíral v hrudi, rozlilo jeho žilami až do nejmenších vlásečnic. Prohloubil polibek a Snape se nebránil, a byly to Snapeovy ruce, které jej objímaly a kolébaly. Cítil, jak ho začíná přemáhat spánek, v měkkých čistých peřinách, obklopený teplem Snapeova těla a pomyslel si – no, to už něco znamená. Tohle něco znamená. Azkaban z něj vysál většinu vzpomínek, o které stál, ale tohle něco bylo. Nový začátek.