13. z mrtvých vstání

James se po deseti hodinách spánku probudil a vzpomínal, co se dělo. Hadi poznali, že je vzhůru a tak z něj slezli. Chvíli ještě přemýšlel nad únikovým plánem, když ho přerušil syčivý hlas.

„Jak ssse odsssud dossstaneme, náššš pane?" ptali se jej a mu se v ruce zhmotnila hůlka. Nejdříve vyčaroval světlo a prohlédl si díru, do které ho hodili. Když věděl, kde co je, vyčaroval dřevěnou desku a opřel ji o práh dveří. Druhý konec desky zapřel o stěnu, takže se po ní mohl v klidu vyšplhat on i hadi.

„Až otevřu dveře, všššichni mě budete násssledovat a pomssstíme ssse těm hajzlům, kteří prodávají děti a ženy do otroctví," zasyčel na ně a oni mu odpověděli, že chápou a plazili se po desce za ním. Někteří se obmotali kolem jeho těla a mu to nevadilo.

Kouzlem otevřel dveře od díry a s menší armádou hadů vyšel na chodbu, kterou osvětlovalo jen několik loučí. Na nic nečekal, hůlkou většinu hadů zvětšil a vydal se na průzkum jejich doupěte. Našel další dvě díry plné hadů, kterým dolů spustil dřevěné desky a rozšířil řady svojí armády pomsty.

Po dobu co jej tu mučili, slyšel i jiné hlasy, které naříkaly a prosily o smilování. Slyšel převážně ženy a dobře věděl, co jim otrokáři udělali. Mučili, znásilnili a hráli si s nimi, jako s nějakými hračkami. Vlna vzteku se v něm už zase dostávala ven, ale on si všechen vztek šetřil na jejich velitele.

„Co je to za divný rámus na té chodbě?" ozval se hlas z jedné mučírny a na chodbu vyšel chlápek, který Jamese mučil. Vytřeštil oči, ale James byl rychlejší a poručil zabít. Zvětšení hadi se na něj vrhli a doslova ho roztrhali, stejně jako jeho kolegu, který se šel podívat, co se to děje.

James vstoupil do mučírny a spatřil dvě zmučené ženy v roztrhaných šatech. Nemohl se dívat na jejich špinavá těla, bylo mu na zvracení, proto mávnul hůlkou a vyčaroval jim dlouhé pláště, které je zakryly. Pokynul jim hlavou a opustil místnost.

V podobném stylu prošel celé sklepení, dokud se nedostal k velkým dveřím, které hlídali dva kouzelníci, ale proti jeho armádě hadů neměli šanci.

„Bombarda!" vykřikl a dřevěné dveře s železnými pláty vylétly z pantů a zabily kouzelníka, který za nimi stál.

„Zabijte každého otrokáře, který ssse vám dossstane do cesssty, pak jssste sssvobodní a můžete jít do pouššště, žít vlassstní životy," prohlásil a všichni mu poděkovali za záchranu. Z celého otrokářského doupěte se ozývaly vyděšené výkřiky, ale ne vězňů a otroků, nýbrž jejich věznitelů.

Při tom všem křiku se James rozesmál z plných plic, protože do rány mu přišel jejich velitel, který utíkal před několika jeho zvětšenými hady. „Ten je můj," zasyčel a hadi se zastavili. I velitel otrokářů se zastavil a vyděšeně se na Jamese díval.

„Děkuji ti, že jsi mě dal hodit do díry. Poskytnul jsi mi dokonalou zbraň v podobě hadů, kterým dokážu poroučet," prohlásil James a znovu se rozesmál. Byl tolikrát mučený a možná i znásilněný, nevěděl, čeho byli schopni, když byl v bezvědomí. Po celou dobu nedostal nic k jídlu a místo vody se mu vždy vymočili do obličeje. Dost z toho všeho šílel a jeho vztek ho doslova ovládal.

„Smiluj se, dám ti všechno zlato, šperky i otroky, jen mě nezabíjej," prosil ho muž na kolenou a James se mu vysmál do tváře.

„Vstávej a braň se," zavrčel na něj a vyslal na něj několik kleteb z černé i bílé magie, kterou ho učili ve škole. Také si vyčaroval ohnivý bič a šlehl s ním otrokáře přes obličej.

„Prosím, prosím, smiluj se," žadonil muž a nabídl mu i zahnutý meč, který měl u pasu zavěšený. Natáhnul obě ruce a James si ho levou rukou vzal. Otrokář si myslel, že má vyhráno, ale James mečem máchnul a zasekl mu ho do levého boku někam pod žebra. Zasáhnul ledviny i játra a muž se svalil na zem ve smrtelných křečích.

„Krásssný zásssah, náššš pane. V sssídle již není žádný otrokář živý a našššli jsme východ ven, násssledujte násss," zasyčel třímetrový hroznýš a plazil se chodbami pryč z toho doupěte.

Pět minut jim trvalo, než se dostali ven na poušť a James poznal Sfingu u vchodu do jedné z pyramid. „Takže jsem v Gíze," pomyslel si. Všude kolem něj se plazili hadi a každou částečkou těla si užívali slunečního tepla, které dokázalo pořádně oživit.

„Pošššlu sssem někoho, kdo odvede ty zajatce, tak ssse jich nelekejte a neútočte na ně," vysvětlil jim James a vyčaroval patrona, který měl dodat zprávu Faraonovi, který byl kousek, na rozdíl od Údolí králů, kam by jeho patron běžel asi den.

Když uslyšel známé prásknutí od přemístění a hadi mu řekli, že to jsou Bystrozoři, přemístil se do vstupní síně Faraonského institutu, kde jistě byl jeho děda.

Alastor chtěl jít navštívit ošetřovnu a společně s Mustafou šli vstupní hlavou, když z krbu vystoupil sám Faraon.

„Alastore, James nám poslal patrona, kde se nachází doupě otrokářů. Je to v Gíze a budeme potřebovat každého, kdyby mělo dojít k boji," prohlásil a Alastor se hnal ke krbu, ale zarazil ho smích, který vzdáleně poznával, ale právě ho děsil.

„K boji nedojde, všechny jsem je zabil," prohlásil James a dál se smál, jako šílený.

„Cože jsi udělal?" optal se Faraon.

„Poručil jsem hadům, kouzly je zvětšil do obrovských rozměrů a všechny je nechal zabít. Jejich šéfa jsem mučil a pak jeho mečem zabil. Všechny jsem zabil, byli zabiti na můj příkaz, zabil jsem, jsme vrah, budu souzen, zabil jsem," mlel páté přes deváté a před zraky jim zkolaboval. Alastor se k němu okamžitě vrhnul a na vyčarovaných nosítkách ho za rychlé chůze nesl na ošetřovnu. Cestou je sledovalo dost studentů a zpráva a polomrtvém Jamesi Evansovi se rozlétla po celé škole.

Léčitelka se nad jeho stavem zhrozila a všechny vyhnala z ošetřovny, jen Naila tam stále ležela a vyděšeně se dívala na Jamesovo tělo, nad kterým bylo právě prováděno nespočet diagnostických a léčebných kouzel. Vedoucí ošetřovny na několik okamžiků odběhla a vrátila se s nějakým lekouzelníkem a celou náručí lektvarů.

„Dehydratace, velká ztráta krve, několik zlomených žeber. Měl i vnitřní krvácení, ale to se mu nějakým způsobem vyléčilo samo. Podle očí utrpěl i psychický šok v posledních hodinách. Po celém těle má staré rány po ohnivém biči a vypadá to i na mudlovské mučicí nástroje. Má hodně natažených svalů. Naštěstí nenese žádné známky po znásilnění a něco mu vyléčilo nejčerstvější zranění, ale to jsou jen dvě pozitivní věci. Jeho staré rány se začaly hojit, ale nebyly sterilní a jsou zahnisané. Dobrý týden si tu poleží," prohlásil lekouzelník a dal se do práce.

Když to Naila slyšela, zanořila hlavu do polštáře a znovu se rozbrečela. Stále ji trápily výčitky, kdyby ji tam nechal a raději přemístil sám sebe, nemusel by tolik vytrpět. Znovu se jí vybavila vzpomínka, kdy ji přemístil

Nějaký muž ji položil na stůl a ruce ji připoutal do řetězů. Další z nich z ní strhal poslední zbytky oblečení. Její nohy od pasu dolů vysely přes okraj stolu a jí hned došlo, co chtějí dělat.

„Ne, prosím, to ne," prosila je, ale oni se jí jen vysmáli. Viděla, jak muž, který ji připoutal, přešel i k Jamesovi a pověsil ho za ruce do řetězů, aby se na to celé díval. Hleděla mu do očí a viděla v nich pochopení, ale taky zlost a obrovské odhodlání být silný. Oba dva muži se začali zbavovat přebytečného oblečení a už si chtěli sundat i kalhoty, když je odhodila vlna magie, kterou pocítila v každé částečce svého těla. Podívala se Jamesovi do očí a spatřila odhodlání a jeho soustředění. Podíval se jí do očí a usmál se.

„Vzkaž mému dědovi, ať se podívá do třetí přihrádky v mém kufru, pomůže mu to mě najít," ozval se jí v hlavě jeho hlas, který předtím nevnímala.

Naila překvapeně přemítala nad tím, na co si právě vzpomněla a jen v nemocničním rouše vyběhla ven z ošetřovny, kde čekal Faraon, ředitel školy i Alastor Moody.

„Stalo se něco?" optal se vyděšený Alastor.

„Já, vzpomněla jsem si na to až teď. Dříve jsem to ve vzpomínce neviděla, ale než mě James přemístil, poslal mi nějak zprávu, když mi pohlédl do očí. Máte se podívat do třetí přihrádky v jeho kufru, mělo vám to pomoci jej najít," hlesla a viděla, jak si to všichni tři přebírají. „Strašně moc se omlouvám, měla jsem si na to vzpomenout dříve, nemusel tolik trpět," řekla a její hlas se třásl.

„Neomlouvejte se, nyní je to už jedno, hlavní je, že James má zajištěnou pomoc," utišoval ji Naji, bylo mu té dívky líto, ale nebyla první a nebude ani poslední, kdo se s otrokáři setká. Po celé Africe to byl problém, a ač proti tomu bojovali sebevíc, nestačilo to.

„Accio Jamesův kufr," zavolal Alastor a během chvilky k němu připlachtil kufr jeho vnuka. Rychle jej otevřel a kouzlem odhalil třetí přihrádku, ze které vytáhnul všechny papíry, které James v průběhu jeho mise sepsal. Alastor se dal do jejich prohlížení a Naji se přidal. Zarazil se u jednoho z nich a okamžitě si prohlédl přiložené dopisy. Všechno to bylo připraveno k odeslání toho večera, kdy James zmizel.

„Mustafo, jsou učitelé Bojové magie a soubojů stále na škole?" optal se Naji a podal papíry Alastorovi.

„Jistě, proč se ptáte?" optal se ho ředitel a díval se z jednoho na druhého.

„Oba jsou totiž průzkumníky a dávají zprávy otrokářům. Mám tu několik dopisů, které je usvědčují," prohlásil Naji a vyslal svého patrona se zprávou pro velitele jednotky Bystrozorů, kteří hlídali pozemky školy.

„Jak jste se k tomu dostal? Proč jste to vůbec našli v Jamesově kufru?" ptal se jich trochu roztřeseným hlasem.

„James Evans je Bystrozorem ve výcviku od svých pěti let. Plnil pro mě misi, ve které měl pátrat po artefaktech černé magie nebo nelegálních činnostech učitelů na škole. Svojí práci splnil na vynikající, jen nevěděl, že je nejspíše terčem únosu," prohlásil Naji a chodbou k nim běželi Bystrozorové.

„Dostali jsme vaši zprávu. Pro každého z nich se vydali tři muži a zatčení proběhlo bez jakéhokoliv odporu. Oba dva byli překvapení a nevěděli, že o nich víme," hlásil Bystrozor a Naji mu podal všechen důkazní materiál.

„Napište hlášení a zaneste to všechno do kartotéky. Také pošlete na Anglické Ministerstvo kouzel, že James Evans úspěšně splnil výzvědnou misi a po zajetí zlikvidoval i všechny otrokáře v jejich doupěti," řekl a Bystrozor se rychle vydal splnit zadané úkoly. „Alastore, Jamesovi vyplatíme odškodné za způsobené problémy během výkonu mise. Jeho léčba i další potřebné náklady zaplatí Ústředí Bystrozorů. Pokud by měl trvalé následky, bude patřičně odškodněn, tak jak je tomu i u plnohodnotných Bystrozorů," řekl mu a Alastor se znaveně usadil na židličku, kterou si vykouzlil.

„Brumbál mě sežere zaživa ve chvíli, kdy se tohle dozví. Jen doufám, že nebude dělat problémy," hlesl a Naji se pousmál.

„Brumbálovi jde o Harryho Pottera. James Evans je Bystrozor ve výcviku a nemá s ním nic společného, tak není, co řešit. Kdyby ti dělal problémy, zavolej mě nebo ho ke mně pošli a já mu to náležitě vysvětlím."

„Dobrá, tak tebe sežere nejmocnější kouzelník světa," odpověděl Alastor a Naji se rozesmál.

„Brumbál a nejmocnější kouzelník světa? Možná už jen na pár let, protože tvůj vnuk bude mocnější než on. Až získá zkušenosti a naučí se pořádná kouzla, ani Brumbál se mu nebude moci rovnat. Vždyť je to Merlinův dědic, toho tyhle zkušenosti jen posílí, jen mu to musíš vysvětlit.

Dobře si viděl, v jakém byl stavu, když si uvědomil, že je nechal všechny zabít a sám zabil. Bude cítit vinu, bude mít plno výčitek, ale když mu to vysvětlíš a on to pochopí, dospěje a smrt dalších lidí ho tolik nevezme. Nemůžu ti radit, jak ho máš vychovávat a co mu máš říci, ale tak bych to udělal já," prohlásil a pokynul Mustafovi, aby jej následoval a nechal tam Alastora s Nailou, která na to nevěřícně hleděla.

„Je mi to líto, kdybychom se nešli proběhnout, nemuselo se to stát," řekla a Alastor k ní zvednul zrak.

„Netrap se tím, děvče. Až se z toho dostane, posílí ho to a příště si dá pozor na záda. Každý v naší profesi musí dostat pořádně na hubu, aby poznal i své dno a možná je dobře, že to poznal už teď a ne až v misi, kdy by ho chyba mohla stát život a životy dalších lidí. Nejsem za to vůbec rád, ale chtěl být jako já a jeho otec a tohle k tomu patří," snažil se jí uklidnit, ale moc se mu to nevedlo. Spíše se snažil přesvědčit sebe, že to k tomu patří a je to i dobrá zkušenost, ale viděl, že i Naila to pochopila a mile se na něj usmála.

„Jestli nechcete, vysvětlím mu to pak sama. Zachránil mě, a pokud bude mít nějaké výčitky svědomí z toho, co provedl těm chlapům, řeknu mu svůj názor a přivedu ho k rozumu. Přece nemůžu dopustit, aby se vydal do Španělska na zahájení taneční soutěž v tak zuboženém stavu," prohlásila a on se na ní překvapeně podíval.

„Co všechno vám řekl?"

„Jen to, kdo doopravdy je a proč si vybral život s vámi, místo jeho tety a strýce. Také mi vyprávěl o svých zážitcích z Francie a Španělska. Všechno v ten den, kdy nás unesli. On se snaží chovat dospěle a nebýt závislý na mnoha lidech, ale poznala jsem, jak se mu ulevilo, když si s někým mohl promluvit bez jakýchkoliv zábran.

Možná, že vás má rád a vzhlíží k vám, ale nedokážete mu nahradit matku a on si hledá někoho opačného pohlaví, kdo by mu rozuměl a poradil nebo řekl svůj názor z jiného úhlu pohledu," vysvětlovala a ani sama nevěděla, kde se to v ní bere. Nikdy by si to nepřipustila, ale podvědomě se snažila Jamese poznat, co nejvíce a pomáhat mu.

„Budu nad tím vším přemýšlet a promluvím s ním, pokud bude chtít, odjedeme ze země. Udělám pro něj první i poslední, ale budu ho muset pochopit. Zdá se, že tři roky nestačí, abych mohl říci, že mu rozumím," hlesl Alastor a z ošetřovny vyšla léčitelka.

„Pane Moody, váš vnuk je stabilizovaný. Má v sobě několik lektvarů na bezesný spánek, také povzbuzovací lektvar a několik dokrvovacích lektvarů a lektvarů proti bolesti. Můžete se na něj jít podívat, ale vzhůru bude až za den, možná dva. Byl hodně vyčerpaný a jeho tělo zesláblo," vysvětlila mu stav jeho vnuka a Alastor i s Nailou se k němu ihned vydali.

Dna dny James ležel na lůžku bez jediného pohnutí a Alastor z toho byl čím dál více na prášky. Nechtěl se od jeho lůžka hnout, ale Naji ho vytáhnul do otrokářského doupěte, aby se podíval, jak je tam všechny James vyřídil.

I tak zkušený a světaznalý Bystrozor, jako byl Alastor, měl co dělat, aby odtamtud neodešel hned po prvních pěti minutách. Dost dobře v tu chvíli chápal, co jeho vnuka tak vyděsilo a co ho bude nejspíše ještě nějakou dobu děsit ve snech.

„Vodu, prosím, vodu," ozval se chraptivý hlas a Alastor vyskočil ze židličky.

„Jamesi, počkej chvilku, zaběhnu pro sestru," vyhrkl ze sebe Alastor a kulhavým krokem zamířil na druhou část ošetřovny.

James hleděl do stropu a po chvilce se začal rozhlížet kolem sebe. Poznal, že je na ošetřovně, poznal i to, jak jeho děda rychle spěchal pro ošetřovatelku. V normálním myšlení mu bránila Sahara, která se v jeho hrdle rozprostírala a sužovala ho. Slyšel tlumený hovor a spěšné kroky, které k němu mířily.

„Pane Evansi, jak se cítíte?" optala se ho žena a on se jí podíval do světle modrých očí.

„Vodu," odpověděl a dlaň si položil na hrudník, protože ho mluvení bolelo.

„Jistě, hned to bude," dostalo se mu odpovědi a několikrát mávnula hůlkou. James se posadil a doslova do sebe vylil celou sklenici čisté a chladivé tekutiny, která mu tak chyběla. Následně do sebe vylil další dvě sklenice vody a čtvrtou sklenici si položil na noční stolek.

„Bolí vás něco, pane Evansi?" optala se ho a zkoušela cit v jeho končetinách i prstech. Také musel natáhnout ruce a udělat pár úkonů, ale nic jej nebolelo, jen hrudník ho podivně brněl, což mu vysvětlila tím, že měl zlomená žebra a možná bude nějakou chvíli trvat, než i to brnění odezní.

„Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi v pořádku," ozval se jeho děda a sevřel mu ruku ve svých dlaních.

„Jsem rád, že jsem zpátky. Jak je na tom Naila?" optal se James a Alastor se pousmál.

„Vždy myslíš na dobro ostatních a upřednostňuješ je před sebou?"

„Jen ty, kteří si to zaslouží. Je to stejné jako s respektem a úctou k ostatním, taky ji dáváš najevo jen u několika lidí, kteří jsou toho hodni. Ale stále jsi mi neodpověděl."

„Tvá spolužačka se má dobře a také mi osvětlila několik věcí. Chtěl bych ti nejprve říci, že jsi prokázal službu mnoha rodinám a lidem, kterým otrokáři zničili životy. Za prodej lidí do otroctví je trest smrti nebo doživotí v nějaké díře, ale v případě, ve kterém ses ocitnul, by všichni šli okamžitě na popraviště. Proto se neviň za vraždu nebo vraždy, jednal si tak, jak by jednali Bystrozorové, kdyby to doupě našli, a ty jsi částečně jeden z nás. Neříkám, že si zasloužili smrt, kterou jsi jim přichystal, ale odvedl jsi čistou práci a mnoho vězňů bylo zachráněno a včas převezeno do nemocnice, aby se jim dostalo patřičné léčby. Jen tím, že se odtamtud dostali vězni, zachránil jsi od bolesti několik rodin a na tohle musíš hledět," ukončil Alastor svůj proslov a James se tvářil zamyšleně.

„Cesta do pekla je vydlážděná dobrými skutky, i když nic není jen černé a bílé, stejně jako nic není zlé ani dobré, všechno je tvořeno obojím a vždy převažuje jedna možnost, jedna více, jedna méně, nicméně když nastane rovnováha mezi oběma stranami, může člověk kráčet vlastní cestou a není ovlivněn nikým, jen sám sebou," prohlásil šeptem James a Alastor se zarazil. Tohle ještě nikdy neslyšel, nebyla to myšlenka osmiletého chlapce, ale muže, který toho hodně zažil.

„Našli jsme tvoje materiály a nyní jsou již zpracovány. Naji ti nechal do složky zapsat první úspěšnou misi a také ti vyplatil odměnu za odvedenou práci, až bude mít čas, staví se za tebou. Doufám, že se dáš brzy dohromady. Kdyby sis o čemkoliv potřeboval promluvit, jsem tu pro tebe," prohlásil a usmál se na něj.

„Já vím, dědo, já vím," odvětil a pořádně se zabořil do polštáře. Sice tu ležel už dva dny, ale cítil se stále unavený. Alastor to viděl a tak ho nechal odpočívat, sám si musel odpočinout a proto ho tam nechal o samotě.

O hodinu později na ošetřovnu vstoupila Naila v doprovodu svých dvou kamarádek. James dělal, že spí, ale pozorně je poslouchal.

„Vypadá to, že zase spí."

„Neměly bychom jej budit, určitě potřebuje nabrat hodně sil."

„Kdyby doopravdy spal, určitě by se tak neusmíval." Hned mu zmizel úsměv z tváře, protože si uvědomil svojí chybu, ale dál spánek nehrál a otevřel oči.

„Hodně věcí se dá dozvědět, když o posluchači nikdo neví," poznamenal s omluvným výrazem a Naila ho bouchnula pěstí do ramene.

„Au au, to bolí, opatrně na mě," hrál si okamžitě na citlivku a Naila o krok ustoupila. Amiro s Inus se o něj hned začaly zajímat, jestli mu něco není, jak se cítí a podobně.

„Já, promiň, nechtěla jsem ti ublížit," omlouvala se a James se rozesmál.

„Úsměv ti sluší víc a mě nic není, jen jsem chtěl znát vaši reakci," prohlásil a tentokrát dostal daleko větší ránu.

„Tak to mi už nedělej, víš, jak jsme se o tebe bála? Nemohla jsem myslet na nic jiného. Pokaždé, když se někdo z Bystrozorů objevil na ošetřovně, modlila jsem se, aby nenesli zprávy o tvé smrti," hlesla a James ji chytil za ruku.

„Opovaž se dávat si něco za vinu," pohrozil ji James.

„Tak to počkej, nejde tady o mě, ale o tebe, takže ty ani nepomýšlej na to, že za něco z toho neseš vinu. Za všechno můžou ti dva učitelé a otrokáři," odporovala mu Naila a James se rozesmál.

„Vy jste se na mě s dědou domluvili, co? Ale prozradím vám jedno, není to vůbec příjemné někoho zabít a mít na svědomí tolik lidských životů. Myslel jsem, že jsem iluze o světě ztratil už dávno, ale mýlil jsem se, nyní jsem ty iluze prohlédnul naplno," prohlásil a všechny tři si posedaly k němu na postel.

„Nevíš, za jak dlouho tě propustí z ošetřovny? Docela nám chybíš na vyučování a Shihab [šihab] nemá nikoho, kdo by jej udržel na uzdě. Když jsi poblíž ty, na nikoho si nedovoluje, ale jakmile jsi zmizel, zase začal šikanovat své okolí," pustila se do něj Amiro a James si vzpomněl na všechen ten obdiv, když se postavil rudovlasému klukovi, kterého se většina mladších studentů bála.

„Měli byste se všichni vzchopit a spojit se proti němu, nebudu tu věčně, abych mu dával výchovné lekce," odpověděl jim.

„Kdy nás zase přijdeš navštívit do sprch?" optala se pro změnu Inus a James se na ní překvapeně podíval. Dokonce i obě její kamarádky si jí prohlížely, ale ona se podívala Naile do očí a ta pochopila, na co naráží. James nerad používal Nitrozpyt, ale Amiro to vůbec nepoznala a on hned pochopil, o co běží.

„No, nejsem si jistý. Moje práce zajišťování informací o učitelích skončila a nemám důvod se dál tajně dostávat do jejich kabinetů nebo sprchs. Nerad bych, aby mě někdo nedopatřením nezatáhnul do sprchy, někdo cizí by to mohl špatně pochopit," řekl jako by nic a Inus se na něj překvapeně dívala.

„Co si myslel tím, že tě někdo chce zatáhnout do sprchy? Ty tu máš nějakou ctitelku, o které nevíme?" optala se Inus a Naila se podivně ošila, čehož si velmi dobře všimnul, když ji stále držel za ruku a oni jeden tomu nevěnovali pozornost.

„Nemusíš se držet svých slov, navíc bys mě musela v té sprše chytit," prohlásil a díval se na Nailu. „Je málo věcí, o kterých se nedozvím, když chci," dodal rychle, když se na něj zase překvapeně dívaly.

„Nebudeme to teď řešit. Máš jen pár dní, aby ses dal dohromady a potom na týden odcestoval do Španělska. Doufám, že se pak ještě vrátíš do školy," řekla Naila a on jen pokrčil rameny.

„Jak se cítíte, pane Evansi? Je čas večeře, a pokud jste schopen chůze, můžete se zajít navečeřet s ostatními," ozvala se ze dveří ošetřovatelka a James pomalu slezl z postele. Udělal několik kroků a k jeho překvapení mu to nedělalo příliš velké problémy.

„Myslím, že to zvládnu. Mohu jen vědět, kde mám svoje věci? Nerad bych chodil v nemocničním mundůru," prohlásil a děvčata se rozesmála. Ošetřovatelka mu ukázala na skříň u stěny kousek od jeho lehátka a on se k ní vrhnul. Našel v ní nové oblečení. Uvědomil si, že z toho jeho starého určitě moc nezbylo a pokud něco ano, bylo určitě pokryto krví. V ruce se mu objevila hůlka a on dvěma mávnutími vyměnil své oblečení za to nemocniční.

„Víš, že jsi s těmi kouzly docela nevděčný?" optala se ho Naila a on se podivil nad jejich reakcí.

„Copak, chtěla si vidět moji postavu bez oblečení?" optal se James s povytaženým obočím.

„Zapomeň na to, jdeme se najíst, už mám hlad," odbyla ho Naila a všechny tři táhla do hodovní síně. Z ošetřovny to nebylo nijak daleko, ale přece jen se zdrželi, když narazili na partičku lidí, kteří stáli za Shihabem a mířili hůlkami na několik mladších studentů.

„Nechte je být, nebo dopadnete tak, že vás ani vaši rodiče nepoznají," prohlásil James a postavil se před vzlykající studenty.

„Kohopak to tu máme? Jak se ti líbilo u otrokářů, Evansi? To jste se s tou courou společně vykoupili, že jste se dostali ven? Slyšel jsem, že jste si to tam docela užívali, nebo spíše oni si užívali na vás," posmíval se mu, ale Jamesovi ztvrdly všechny rysy.

„Pro tvoji informaci, všechny jsem je pozabíjel, tak si dej pozor, protože jakmile uslyším, že jsi zase někoho šikanoval, nedopadneš vůbec dobře," zavrčel na něj James a několik Shihabových kumpánů ustoupilo o několik kroků.

„Nebojím se tě Evansi. Není totiž možné, abys porazil tolik otrokářů. Ta skupina byla největší skupinou operující v Egyptě."

„Jistě a všechno, cos mi tu řekl, ses dozvěděl jen tak, co?"

„Řekl mi to otec, on má hodně přátel mezi otrokáři, abys věděl. Je to jeden z nejlepších překupníků," chvástal se Shihab, ale jakmile se James usmál, uvědomil si, co řekl.

„Uvědomil sis pozdě, že máš být zticha, ale děkuji ti za informace," prohlásil, obešel Shihaba a s ostatními dál pokračoval na večeři, která proběhla v tichosti. James po večeři napsal dopis dědovi s nejnovějšími informacemi a poté si šel lehnout do svého pokoje, aby nabral síly na další den.