Kapitola čtrnáctá

Harry se ráno vzbudil první. Trvalo mu chvíli, než si uvědomil, kde spí a co se vlastně děje. Nebo spíš, co se stalo včera a na jeho narozeniny... Voldemort, kletba, slabost, ošetřovna, Sirius a Remus, šok z jejich vysvětlení, sňatek, sex...

Sex.

V noci měl poprvé sex. Se Severusem Snapem.

Pohlédl na černovlasou hlavu na druhé půlce postele. Jeho manžel spal zády k němu a Harry měl náhle nutkání natáhnout ruku a dotknout se těch tmavých pramenů.

Jsou opravdu mastné?

Okamžitě se cítil provinile, že takhle uvažuje. Zdálo se, že to fungovalo - cítil se dobře, byl mnohem silnější než včera a měl hlad. To znamenalo, že mu jeho do včerejška nenáviděný vyučující právě zachránil život.

Teď ten člověk ležel vedle něj - a Harrymu došlo, že pod přikrývkou musí být stejně jako on nahý.

Bylo to zvláštní probudit se vedle někoho jiného – a každopádně by Harryho nikdy nenapadlo, že první člověk spící s ním v jedné posteli bude Severus Snape.

Ale kupodivu - i přes tento stále spíš děsivý fakt - se mu nechtělo vylézt z teplé postele.

A myšlenky se mu pořád vracely k dění předešlé noci.

Teď mu připadalo skoro přehnané, jak byl včera vyděšený – nakonec to vlastně byla celkem... zajímavá zkušenost. Bylo to přesně tak, jak o tom mluvil Remus. Zčervenal, když si vzpomněl, jak Remus říkal, že by se mu to mohlo třeba i líbit – teď si to dokázal docela dobře představit.

Tedy hlavně fyzicky - fyzicky by se mu to asi mohlo líbit spíš než... no, zatraceně, netoužil přece spát se Snapem!

Ale užít si to případně jenom fyzicky... to bylo normální, ne? I Harry při svém nedostatečném vzdělání v této oblasti věděl, že na určité věci tělo prostě reaguje.

Nejlepší bylo to, jak v něm Severus pohyboval prsty, ale ani když v něm byl jeho penis, nebylo to tak špatné. I když ze začátku to trochu bolelo, ale to se dalo čekat - a rozhodně zažil ve svém životě horší věci – hodně horších, mnohem horších věcí.

Severus se převalil tváří k němu a Harry se opřel o loket a pozoroval ho. Takhle zblízka ani nepotřeboval brýle, ale přesto se pro ně natáhl. Uvědomil si, že Severus vlastně není vůbec ošklivý. Má jen… výrazné rysy a není to žádný tuctový, nemastný neslaný chlapík.

A hlavně není tak hrozný, jak jsem si vždycky myslel. Včera ke mně byl nakonec opravdu laskavý, pochybuju, že by tomu ostatní věřili... že by mohl být takový... milý? Třeba Sirius...

Ale stejně je to podivné – tohle je jeho manžel. A milenec… Nebo spíš sexuální partner? Harry se v takových věcech moc nevyznal, ale připadalo mu, že v tom je rozdíl…

„Nemám rád, když na mě někdo bezotyšně zírá," zamumlal sametový hlas - tón ovšem moc sametový nebyl.

Harry se rozpačitě usmál na svého manžela. „Dobré ráno," řekl plaše.

„Nesnáším rána," zavrčel Severus. A za chvilku následovalo další zavrčení. „Kolik je hodin?"

Harry pohlédl nad dveře. Severus byl zjevně posedlý časem – zatím byly hodiny v každé místnosti, kterou viděl.

„Bude devět."

„Krucinál," jeho manžel zřejmě nebyl ranní ptáče, „v deset mám schůzku s Albusem. Musím vstávat. Jestli chceš snídat se mnou…"

Harry ke svému překvapení vlastně... chtěl. Chtěl snídat se Severusem Snapem! Možná to bylo tím, že měl hlad jako vlk, ale i tak - Ron by si nejspíš myslel, že se pomátl na rozumu.

Myšlenka na Rona mi připomněla, že se jeho přátelé brzy o všem dozví. Trochu ho děsilo, jak asi budou reagovat.

Ještě než vyrazil do svého pokoje obléknout se (přece jen se moc necítil na to, aby snídal se svým manželem v županu), Severus na něj podezíravě pohlédl.

„Bolí tě to?"

Harry se nad tím zamyslel. V inkriminovaném místě cítil určité malé nepohodlí, ale to nic nebylo.

„Skoro vůbec," oznámil spokojeně.

Severus spokojeně nevypadal.

Ze svého stolku sebral další malou lahvičku.

„Vypij to," nařídil.

Harrymu to připadalo přehnané. Trochu se zamračil na štítek s latinským nápisem a kresbou dvou propletených mužských těl.

„Nic to není, Severusi. Nepotřebuju žádný lektvar."

„Když něco cítíš, tak to něco je," informoval ho chladně Severus. „Jsem mistr lektvarů, můj manžel nebude trpět jen proto, že je hloupý a hrdý Nebelvír."

Harry zvedl oči k nebi.

„Fajn," odsekl… a poslechl.

Severus se na něj téměř mile ušklíbl.

„Vidím, že si nakonec budeme docela rozumět."

-)-)-)

Snídali v malé kuchyňce – byl tam stolek se dvěma židlemi a bylo to tam dokonce o něco útulnější než ve velké obytné místnosti.

Severus popíjel silnou kávu. Vypadalo to, že má trošku lepší náladu.

Harry se chtěl na něco zeptat, ale nebyl si jistý… co když to Severuse naštve? Neklidně se zavrtěl.

Jeho manžel na něj pohlédl přimhouřenýma očima.

„Ven s tím."

Harry vyprskl čaj.

Severus jen útrpně zavrtěl hlavou a Harry si rázem připadal jako naprostý idiot – ne že by to pro něj v přítomnosti Severuse Snapea byla novinka.

Odvahu, pomyslel si a rychle se nadechl, než ji ztratí. „Tyjsiznalmoumatku?"

Severus překvapením ztuhl, jeho černé oči se do něj pátravě zavrtaly a Harry měl na chvilku pocit, že se mu chystá něco odseknout. Ale po chvilce se muž trochu uvolnil a přikývl.

„Znal jsem ji… už od dětství, ještě než jsme šli do Bradavic…, zaváhal a pak trochu neochotně nabídl, „někdy bych ti o ní mohl říct víc, mám i nějaké fotografie…"

„Děkuju," řekl Harry upřímně. Měl pocit, že čím víc se o svém manželovi – o Severusovi – dozvídá, tím větší pro něj představuje puzzle. Nikdy mu nepřišlo, že by mohl mít cokoliv společného s Lily Evansovou. Ale Severus aspoň včera říkal, že je gay, takže milenci snad nebyli.

No, to by bylo opravdu trapné.

Jedl výborný sendvič ze včerejška a Severus si ho zamyšleně prohlížel. Po chvíli řekl: „Chtěl jsem s tebou probrat ještě pár věcí. Je to teď i tvůj byt… jestli si chceš pozvat do svého pokoje nebo do velké místnosti kamarády, tak samozřejmě můžeš. Nerad bych, aby tu byla polovina Nebelvíru každý den, ale dvakrát třikrát týdně to bude v pořádku, když se budou chovat slušně a přiměřeně - i když mám pochybnosti, zda je něco takového v nebelvírských možnostech..."

Na chvilku se odmlčel a Harry měl pocit, že další slova mu působí fyzickou bolest.

„A co se týče Blacka a Lupina… vyučující a jejich rodinní příslušníci si mohou pozvat do svých prostor soukromé návštěvy. Jednou za čas - pokud možno jednou za delší čas - to snad přežiju, když mi dáš varování předem..."

Harry byl docela překvapený takovou vstřícností. „Ehm… díky."

Severus přikývl: „Jaké máš na dnešek plány?"

„No, vlastně jsem pozvaný na oběd na Grimmauldovo náměstí…"

Zdálo se, že Severuse to nečekaně pobavilo. „Kontrola stavu kmotřence," zašklebil se.

Harry se defenzivně zamračil. „Nevím, co je špatného na tom, že na mě Siriusovi a Remusovi záleží," ohradil se.

Severus na to nic neřekl.

Po chvíli dopil kávu a zvedl se. „Budu muset jít... Harry. Předpokládám, že půjdeš na večeři do Velké síně, tak na šestou?"

Harry kývnul.

„V tom případě se setkáme tam… raději bych jedl v soukromí, ale Albus s Minervou nás budou chtít oba vidět, prý s námi potřebují ještě probrat nějaké záležitosti, i když je podezírám, že je prostě zajímá, jestli jsem ti neukousl hlavu… což mi připomíná ještě jednu věc. Pojď se mnou."

Severus ho vedl k jedné z knihoven ve velké místnosti. Ukázal hůlkou na prostřední polici a něco zamumlal. Objevila se další skrytá police - Harrymu to připomnělo kouzlo skrývající Siriusův dům - a Severus odtud vytáhl tlustou ohmatanou knihu.

Podal ji Harrymu se známým úšklebkem. „Než vyrazíš na Grimmauldovo náměstí, můžeš se na ni podívat a nějaký čas si ji nechat. Myslím, že pro tebe bude… podnětná."

Vzal do ruky prášek. „Užij si to se psem a vlkodlakem. Doufám, že tě nesežerou samou radostí, že jsi živý a celý… Hezký den…" A než Harry stačil odpovědět, byl pryč.

Harry zavrtěl hlavou s rozhořčením i pobavením. Nikdy si neuvědomil, že Severus je vlastně svým způsobem… zábavný. Navíc mu právě popřál hezký den, to bylo rozhodně další prvenství.

Na Grimmauldovo náměstí stačí vyrazit těsně před dvanáctou, ještě se stihne podívat na tu knihu. Snad to nebude něco o lektvarech.

-)-)-)

Nebylo. Jmenovalo se to Čaroděj&Čaroděj: Umět, chtít a vědět. A na obálce byly dvě překřížené hůlky, z nichž létaly barevné jiskry.

Harry knihu náhodně otevřel a zíral na dva pohledné nahé muže ve velmi intimní situaci. Byl to kouzelnický obrázek a muži se pohybovali. Jeden ležel na zádech a nadzvedával prostřední část těla, druhý byl zády k prvnímu a pomalu se zvedal a klesal zpátky na jeho penis.

Oči mladého čaroděje bezděčně sklouzly k textu pod obrázkem.

„Poloh existuje velké množství, nicméně při některých je dosažení orgasmu obtížnější…"

Harry zrudl, přestože v pokoji nikdo nebyl, a rychle knihu zaklapl.

Vzápětí si uvědomil, že se chová jako malé hloupé dítě. Rozhodně už nechtěl být tak nepoučený jako včera.

A tak se rozhlédl po místnosti a pak se s knihou zabořil do pohodlného křesílka u malého krbu.

Čtení bylo opravdu… podnětné.

Konec čtrnácté kapitoly

-)-)-)

Díky moc za vaše komentáře k předchozí části - i k této jsou velmi vítány :-) Patnáctá kapitolka by měla přibýt zhruba za týden. A poznámka k názvu knihy, kterou Harry dostal od Severuse, a k jejímu motivu - k názvu mě inspirovala kniha Sex je umět, chtít a vědět, dvě hůlky se jako metafora objevují ve více povídkách, které jsem četla.