Napříč časem –

Kdyby to Harry měl shrnout jediným slovem, bylo by tím slovem 'znechucen'. Byl znechucen kouzelnickým zákonem, společností... teď trochu začínal chápat Snapeův úšklebek na tím, že chce být Lordem a zasahovat do politického dění. Nevěděl o tom vůbec nic. To málo co tušil a co se většinou týkalo zvyklostí v mudlovském světě, mu ani zdaleka nestačilo. Navíc některé věci nechtěl řešit s dospělými. Musel se tak na otázky ptát Rona a ten ne na vše znal odpovědi.

„Politiku se učí budoucí dědic, takže u nás to byl Bill a po něm Charlie. Sám se dost věcí naučil Percy. Ostatní neměli důvod to vědět," pokrčil rameny rudovlasý mladík, když se ho na to Harry ptal.

Dobře, bude se muset taky začít učit. V tomhle bylo dobře, že byl Sirius zavřený s ním v domě a měl tak spousty volného času. Navíc, jak si uvědomil, Sirius by měl být Lord Black, takže si musel z dětství nějaké věci pamatovat.

S nadšením zamířil do kuchyně. Proč nezačít rovnou teď.

V kuchyni našel Remuse se Siriusem a zamračeným Snapeem. Poslední dobou se zdálo, že tady profesor lektvarů tráví nějak moc času mimo porady Řádu.

„Pottere," začal Snape. „Přišel vám dopis z ministerstva a z banky ohledně vaší žádosti o titul." Profesor mu podal dvě úřední obálky.

„Děkuji... Děje se něco?" převzal obálky, ale zatím jej nezajímaly. Něco se dělo. Pohledem přejel trojici kouzelníků.

„Totiž, uhm, nechtěl jsem ti to říkat úplně takhle," začal Sirius.

„Co? Co se stalo?" něco hrozného? Ne. Sirius nevypadal, jako by někdo zemřel. Ale tvářil se divně.

„Budu... Tedy..." Black se nejistě rozhlédl po ostatních. „Se Snapem jsme se rozhodli, že se vezmeme."

„Cože jste se?!"

„Svatba, Pottere," odfrkl si Snape.

„Co?" Harry nechápavě hleděl z jednoho na druhého. „Zbláznili se?" zeptal se Remuse. Určitě, museli. Tak moc se nesnášeli až jim z toho přeskočilo.

„Ne, Harry," usmál se shovívavě Lupin. „Je to dobré řešení jejich problémů."

„Co?"

„Pojď, Harry, posaď se-"

„Nechci si sedat! Co to má znamenat? Jste pod kouzlem. Siriusi?!"

„Ani já tím nejsem nadšený, věř mi-" začal Black.

„Tak to nedělej. Chci říct... Je to Snape! SNAPE!"

„Pottere," zavrčel výhružně profesor.

„Lektvar, určitě je za tím lektvar," zamumlal černovlasý mladík.

„Sedněte si, Pottere, a pro jednou se přestaňte chovat jako rozmazlené dítě a poslouchejte!"

Mladý Nebelvír dosedl na židli vedle Remuse. Co se to s jeho životem stalo? Kdy vlezl do králičí díry a proč si toho nevšiml včas?"

„Abych mohl mít titul Lord Prince, musím si dle podmínky vzít čistokrevného kouzelníka. A kdo je víc čistokrevný, než Lord Black?"

„CO?! Děláte to pro nějaký stupidní titul?" zhrozeně.

„Pottere, není to jen titul. Pokud nechápete jeho význam, tak vám možná nenáleží," zamračil se Snape.

„A co ty? Co z toho budeš mít? Titul už máš," Harry se otočil na kmotra. Co ho dohnalo k tomu, aby s tímhle šílenstvím souhlasil.

„Mám, ale nemohu ho používat," Sirius pokrčil rameny.

„Harry," zasáhl Remus. „Když si Severus vezme Siriuse, bude mít titul Prince. Rod Princů je poměrně váženým starým rodem. Je to jeden z Posvátné osmadvacítky."

„Nevím co to znamená."

„Jsou to starodávné čistokrevné rody."

„Ale Snape-"

„Profesor Snape!" okřikl jej Snape.

„Není čistokrevný, tak jak jeho rodina může být dál čistokrevná?" zvědavě.

„Na tom nezáleží, i kdyby se ostatní členové rozhodli rodinu vyhodit z Posvátných rodů, tak je to stále prastará rodina a má poměrně dost velkou váhu. Slovo Hlavy rodu má politický vliv."

„Nechápu kam tím míříš" řekl upřímně Harry.

„Harry, Severus jako Lord Prince bude moci obnovit Siriusův proces. Navíc v ten moment by Sirius byl souzen jako Lord Black a manžel Lorda Prince. Nikdy tě nenapadlo, proč Lucius nebyl obviněn z toho, že je smrtijed? Proč mu nebylo podáno veritasérum?"

„Vlastně ani ne... Myslel jsem, že někoho uplatil," pokrčení rameny.

„Titul má velkou moc."

„Proč teda Sirius nebyl už předtím souzen a vyl jen tak poslán do Azkabanu?"

„Před tím jsem nebyl Lord," pokrčil rameny Sirius. „Můj otec sice zemřel, ale já se v té době neměl k tomu, abych titul přebral. Status držela moje matka a ta se neměla k tomu, aby za mě u soudu ztratila slovo"

„Navíc bylo těsně po válce," dodal Lupin. „Ministerstvo chtělo rychle udělat pořádek."

„Co když se Brumbál postaví proti?" zajímal se Potter. Dospělí si vyměnili pohledy.

„Nemá důvod," opatrně začal Remus.

„Ne? Není Snape-"

„Profesor!"

„Profesor Snape," Harry protočil oči v sloup. „Není náhodou špion u Voldemorta?"

„Neříkejte to jméno!" vykřikl Snape. „A jak vás něco takového napadlo?"

„Není to snad pravda?"

„Možná... Pottere, poslední dobou máte informace, které byste rozhodně neměl znát. Něco co bych měl vědět?" profesor na mladíka s přimhouřenýma očima pohlédl.

„I kdyby se Brumbál rozhodl, že je proti tomu, tak nic nezmůže," zasáhl Remus.

„Jak to?" Harry měl za to, že Brumbál je minimálně v Anglii brán jako velevážená osobnost s velkým vlivem.

„Brumbál není z Posvátných rodů a ani z čistokrevných rodin. Místo ve Starostolci má za zásluhy poskytnuté Kouzelnické společnosti. Jeho slovo má v kouzelnickém právu menší vliv než slovo dvou Lordů. Minimálně co se soudu týče. Ani sňatku nemůže zabránit."

„Jo, jak to, že se mohou vzít, když Sirius je na útěku?"

„To je vlastně mezera v zákoně. Kouzelníci nemysleli na vše, čehož mi teď můžeme využít."

„Nelíbí se mi to," upřímně řekl Harry. „Pak bude co? Manžel mého kmotra?" znechuceně. „Za jak dlouho se mohou rozvést?" zvědavě.

„Totiž, uhm... Rozvod jako takový není v kouzelnickém světě možný."

„Cože?!"

„Když si kouzelník vezme čarodějku, nebo jiného kouzelníka, tak s ním musí žít doku je smrt nerozdělí. Samozřejmě je zvykem, že hlavně pokud jde o dojednaný sňatek, tak po zplození dědice má každý z manželů svého milence, popřípadě více milenců. Ale vzít si někoho jiného může až poté, co ten druhý zemře."

Harry se zkoumavě zahleděl na Snapea.

„Pottere!" varovně.

„Nic jsme neřekl," nevinně.

„Každopádně, ještě potřebujeme něco probrat, myslíš, že bys mohl..."

„Odejít? Jo, klidně. Tohle vědět nemusím." Potter zamířil do knihovny za Ronem.

-HPT-

„Co je to?" zajímal se Ron, když si k němu Harry přisedl v knihovně v rukách držíce obálku z ministerstva a druhou z Gringottovy banky.

„Požádal jsem o status a titul," zamumlal Harry. Úplně si teď nebyl jistý, zda to byl dobrý nápad. Jakoby měl málo jiných starostí, tak si ještě další dobrovolně přidělával. Na druhou stranu bude odpovědný sám za sebe a nebude se muset nikomu zodpovídat.

„A?"

„Ještě jsem to neotevřel."

„Tak je otevři!" naléhal Ron. „Asi bys měl nejdřív tu z banky, ministerstvo nemůže schválit ani odmítnout něco, co předtím nepotvrdí Gringottovi."

„Ne?"

„No, myslím, že... Mohou ti připustit Status, ale titul ti udělí banka na základě rodové vazby a případné závěti posledního Lorda," Ron se v zamyšlení lehce zamračil. „Takže, kdyby ti teoreticky Gringottovi zamítli dát titul, tak ministerstvo by tě ještě stále mohlo uznat Hlavou rodu, ale moc často se to neděje. Většinou ten kdo má status je i Lordem.

„Aha... Otevři to," Harry podal Ronovi úředně vypadající obálku s erbem Gringottovi bank na přední straně. Nebyl si jistý, zda chce, aby mu jeho žádost schválili či zamítli.

Rudovlasý mladík sáhl po obálce. Bez rozpaků jí roztrhl.

„Vážený pane Pottere, bla bla bla... Je to dlouhý," Ron přejel pohledem obsah. „Žádají tě o oficiální návštěvu... Přiklepnou ti titul i status!" Nadšeně.

„Vážně? Harry sáhl po obálce. Zahleděl se na obsah. „Oh, to je..."

„Dobře?"

„Jo, asi... Co to znamená, že bude přítomen dočasný status?"

„Asi, že na tvém prohlášení bude i ten, kdo je neoficiální Hlavou rodu nyní."

„A to je?"

„Není to tam napsané?" Ron mu nahlédl přes rameno do dopisu.

„Ne, ale myslím... Snape říkal, že to asi bude Brumbál. Nebo Voldemort, to je taky jedna z verzí," zamyslel se Harry.

„Uhm, ten to asi nebude. Teda neumím si představit, jak by jen tak nakráčel do banky, aby ti mohl předat status. I když, skřeti na kouzelnické války a zákony moc nehledí. Takže u nich by klidně i Ty-víš-kdo mohl mít status. Nemá vlastně titul? Říká si přece Lord, ne?" Ronovy myšlenky odběhly jiným směrem.

„Asi," pomalu. „Ale jaký? Jeho otec byl mudla a jeho matka-"

„Dědic Zmijozelu," dokončil Ron.

„To je ale už dávno," Harry pokrčil rameny.

„Titul jen tak nezmizí, jde s rodem. Navíc není vázán na muže, jako je většinou příjmení. Moje maminka, kdyby nebyla vyděděná, tak mohla být Lady Prewett."

„Ještě jsem neslyšel, že by někdo byt Lord Havraspár, nebo Zmijozel," zamračil se Harry.

„To asi ne, ale tituly v rodinách jsou. Jen když má rodina jednoho potomka a dědice, tak z něj pak je Lord jeho rodu, kdyby si vzal titul z předchozí rodiny, tak jeho nynější by vlastně zanikla."

„Ehm?"

„Kdyby mí rodiče měli jedno dítě a to by se rozhodlo, že až zemřou si vezme titul Lord Prewett, tak Lord Weasley by zanikl. Možná by mohl jít přes linku dál, kdyby tam byl nějaký dědic v předchozím koleni, ale kdyby to byl na potomky chudý rod, tak dál pokračují jako Prewetti. Nebo tak nějak. Není to na vysvětlení úplně snadné. I když je to poměrně logické."

„To ani není," zamračil se Harry. Všichni v kouzelnickém světě tyhle věci znali? Jak moc znalostí mu chybělo.

„Každopádně tě do konce léta zvou do banky, kde ti předají dědický prsten a kouzlem k tobě naváží členy rodiny. Asi tam bude i zástupce ministerstva, ty by ti měli přiznat status a možnosti zasahovat do jejich politiky. I když myslím, že zatím těch možností moc mít nebudeš."

Potter si povzdechl. Upřímně doufal, že s ním půjde někdo kdo tomu všemu bude rozumět. Mohl by požádat Remuse, ale budou na něj lidi brát zřetel, když je už všeobecně známo, že je vlkodlak?

„Víš, že můžeš být Prewett?" Harry si vzpomněl na dřívější rozhovor se Siriusem.

„Co?" Ron vypadal zmateně.

„No Lord Weasley asi nebudeš, tak bys někdy mohl být Lord Prewett." Aspoň by v té šlamastice nebyl sám.

„Hm," rudovlasý mladík se zamyslel. „Možná bych mohl jít do banky s váma a zeptat se na to." Sice si nemyslel, že to k něčemu bude. Na druhou stranu být Lord by bylo potěšující, těžké, ale potěšující. Konečně by přestaly narážky na jeho rodinu, na jejich chudobu. Nebyl by jen další Weasley, to by bylo víc než příjemné. „Kdy půjdeme? S Lupinem? Sirius nejspíš nepůjde-"

„Něco řeší s kuchyni," Harry se zatvářil znechuceně.

„Řeší?" zvědavě.

„Jo, nic pěkného."

„Nechci to vědět?"

„Ne." Ani on to nechtěl vědět.