14. Žertíky
Už zase na mě pláčeš.
No a co?
Takže moje stránky vlhnou.
Mě to je jedno.
Ale mně ne. Přestaň!
Zkus mě donutit.
Nemůžeš brečet do polštáře jako každý normální prepubescent? Proč tím já musím trpět?
Nevím. Já jenom …
Jenom co?
Nic.
Řekni mi!
Ty holky mi zase kradou věci.
A to je všechno? Řekl jsem Ti, Crucio na ně.
Ne Tome. To neudělám, ale …
Ale?
Víš … víš o nějakých jiných kouzlech, která bych mohla použít? Ne nic mučícího. Jenom jim to vrátit. Aby toho nechaly?
Proč se ptáš mě?
Nevím. Vypadáš, jako že toho hodně víš.
Já vím věcí. Já vím hodně věcí.
Můžeš mi pomoci?
Samozřejmě. Chceš aby toho nechaly? Vím na to jedno skvělé kouzlo. Jenom řekni ‚Avada Kedavra' a ony hned určitě přestanou.
Já je nebudu vraždit, Tome! To není žádná pomoc.
Dobře, dobře. Jsi k pláči. Předpokládám, že bys chtěla nějaký jednoduchý žertík?
Ano
To bych myslím zvládnul. Což takhle něco co by jejich kůži obarvilo na zeleno?
To … to by bylo dobré. Je to všechno, co to udělá? Je to nějaké kouzlo?
Lektvar. Naliješ jim to na polštář před tím, nežli půjdou spát a ráno budou mít nádherně mechovou barvu.
Nevšimnou si toho na tom polštáři?
Ne, je to bezbarvé, bez zápachu a okamžitě to uschne. Pokud budeš opatrná, aby Tě nechytily přímo při tom, ničeho si nevšimnou.
Jak dlouho jim to zůstane?
Věřím, že několik dní, pokud jim to profesoři dřív neuzdraví.
A neublíží jim to?
Ani v nejmenším.
Já Ti teda něco řeknu, trochu si to prozkoumám, nežli to zkusím. Jenom pro jistotu. Vzhledem k některým radám, které jsi mi dal, musíš rozumět, že nejsem ochotna Ti hned věřit na slovo.
Proč? Ty mi nedůvěřuješ?
Nemohu říci, že bych Tvé slovo přímo brala na lehkou váhu, ale ty jsi deník, takže opravdu moc nevážíš.
Velmi legrační.
Děkuji.
Dobrá, najdi si nějaký kus pergamenu a já Ti řeknu celý recept.