Kapitola 14 – Ach ty ženy!

George seděl v Prasečím rypáku a měl pocit jako by se přenesl v čase o tři roky zpět do toho slavného odpoledne, kdy jeho bráška a jeho přátelé založily Brumbálovu armáda, z které se stala později slavná Bradavická armáda pod vedením Nevilla Longbottoma. Byli tu skoro všichni, které George dokázal nalézt a byli živi a zdrávi a neseděli jako Crevry za mřížemi. Snad jenom nedokázal nalézt stopu po Deanovi a Marietta se odmítla účastnit. Přitom měl George za to, že se s Cho kamarádila. Však Mariettu to očividně nechalo chladnou a práskla mu před čumákem dveřmi. Georgi bylo smutno z toho, vzpomínky ho dnes zase drtily jako mandl a ani ten svařené víno od Alberthofa mu moc nepomohl. Připadal si neuvěřitelně z toho starý a vedle sedící Harry vypadal snad ještě hůř. Jo chápal to, ale ještě více nechápal Charlese a jeho konání.

Přišlo mu to bezbožné i vůči Leonovi, který tu byl také, ale spinkal v náručí své tetičky Fleur, která očividně toho malého chlapečka zbožňovala. Však jeho skuteční rodiče byla hrozná směsice. Jeho maminka má dnes pohřeb a jeho otec zdrhl jak Popletal před odpovědností za své činy. To se nesluší a není vůbec dospělé. George byl možná smíšek, ale tohle by neudělal. Cho měla neuvěřitelnou smůlu a pech s Charlesem, když si nebožka myslela, že bude nějakým způsobem zodpovědný. To ten drakobijec krom draků nikdy moc nebyl a všichni bratři to věděli, ale jejich chyba byla, že to nikdy neřekli rodičům, jaký Charles k holkám a ženám je. Možná měli, ale už se stalo a tlak reality prostě vzal, co vzal a dopadlo to, tak jak dopadlo.

Alespoň se dostalo Cho věčného spánku a nemusí už být v žádném chlaďáku v Číne nebo tady a může spočinout u svých rodičů v hrobě, který na jeho nápad nechal přesunout otec do hřbitova Vydrníku, kde byla zastoupena celá rodina Prewettů a Weasleyů. Cho a její rodina byla jako kus jejich rodiny a měla právo tam být jako maminka malého Leona a ten nosí příjmení Weasley. Sice se proti tomu ohradila tetička Muriel, ale otec jí tentokrát ignoroval a jednal jako suverén, za což mu byl George vděčný.

Najednou poblíž Harryho se zvedla Ginny a pozvedla sklenku vysoko nad sebe.

,,Tímto chci vzdát hold úžasné Hagvaspárské chytačce, sokyni ve sportu i v lásce, ale přitom jedné z těch co uměli dát více lásky, než mohlo její srdce vážit. Na Cho Changovou!"

Všichni se pozvedli jako jeden muž.

,,Na Cho." Řekli a zapily tu sklenku žalu Bradavické armády.

Nastal další den a George zase seděl u dalšího stolu. Ne tentokrát byl v mudlovské domácnosti. Byl v Oxfordu ve Školské ulici 89 a seděl u rodinného stolu rodiny Wintersérových a tedy u Conny rodičů a rodiny. Conny sice to kvůli tomu včerejšímu pohřbu chtěla odložit, ale on se nepodal smutku, a když už ho chtěla představit své rodině, tak přece neuhne jako zbabělec. Tím rozhodně není. Její otec totiž slavil 55 narozeniny a svolal celou rodinu. No oni se kvůli jistým okolnostem jak mu bylo nastíněno se málo kdy sešli. Takže zaprvé tu byl otec Conny jménem Marcus. George si hned vzpomněl na Marcuse Flinta, když ho viděl poprvé. Byla to taková nepěkný výtvor matky přírody, jako Flint a měli dokonce to samé jméno, aby nebylo málo. Pak tam byla macecha Conny, Dotty, která se na svůj věk 37 let neuměla oblékat jinak než jako lehčí děva. Pak tam byla babička Luisa a děda Marcus též a praděda Marius pro změnu. Pak tam byli mladší bratři Conny, jenž měli stejně jako Conny Dotty jako macechu. Marcus v pořadí byl o pár dní starší než on, Marius v pořadí druhý byl ročník Rona, ale byl narozený v září a Adamovi bylo šestnáct pryč a poslední kdo měl Dotty za macechu byl 13 letý Corbin. Pak následovali nevlastní bratři Conny. Dvojčata Landon a Tom, kterým bylo deset, Oliver kterému bylo šest a neškodný tříletý Spencr.

Otec Conny když mu bylo 42 si pořídil novou podle jeho zalíbení novou manželku, ale jeho starší děti s tím rozhodně nesouhlasí. Conny u něho rozhodně nebydlí už od 18 let, Marcus a Marius mají vlastní byt, Adam byl internátní kluk, co byl doma málo kdy a Corbin též. George se raději neptal, kde je jejich vlastní matka, protože Conny chtěla, aby na toto téma raději mlčel. Nechtěla hádku očividně.

Její macecha byla postě macecha a ne její náhradní matka a Conny to trpěla jenom z dobrých mravů, tuhle i podle George hrůzu. George ani nijak se ji nedivil, ta Dotty neuměla totiž ani trochu vařit a její smažený květák plus brambor jí nezaujal. Conny a její pstruh na bazalce byli lepší víc jak o sto procent. Jo hlavně fakt vypadala jako štětka v těch jejích mini šatech s tygřím vzorem a tunou líčidel. George na ní hleděl jenom sebezapřením. Však George nechtěl být nevděčný, když ten květák byl oblíbené jídlo Connyho otce. Pche určitě proto, že je to, co umí ta Dotty jediné uvařit pořádně podle všeho. Který chlap by se už ládoval samou láskou květákem? Z toho by George vykvetl. Po této dost nudné a obligátní večeři se velice s celou rodinou rozloučily a nasedli do auta. Conny očividně měla svého otce a Dotty dost a tak to celé uspíšila.

,,Georgi určitě dráždí, že se u stolu nemluvilo o mé mamince, viď?"Ptala se ho Conny, když si zapínal bezpečnostní pas v autě.

,,Jo docela dost, ale asi nemá s otcem vřelé vztah." Řekl George.

,,No jak si viděl Georgi, tak moje rodina není tak pěkná jako ta tvoje." Řekla Conny.

,,Tak to přeháníš Conny. I u nás jsou mouchy. Vem si Charlieho, přece jsem ti říkal o něm, co provedl. A Percy také není svatej, ale spíše rohatý." Řekl spěšně Georg.

,,Ale tvůj tatínek je moc hodný člověk Georgi, nic s čím by se dal můj otec srovnávat. Jo takového otec a maminku mít, co já bych za to dala." Řekla smutně Conny.

,,Jo táta má také občas své mouchy, je moc naivní a dětinský." Prohlásil Georg, ale sám sebe v duchu za to lynčoval.

,,Ale nikdy by tvé mamince neublížil. Má srdce ze zlata, i když není velký vzdělanec a nemá přehled." Řekla Conny.

,,Ano to má." Přiznal Georg.

,,Chtěl si vidět mojí pravou maminku Georgi?"Ptal se Conny.

,,Ale jistě." Kýval hlavou též na souhlas George.

,,Tak dobrá. Mohu převzít na chvilku volant, Georgi?"Ptala se Conny.

George pokrčil rameny a tak se vyměnily a on si sedl v jeho autíčku na sedadlo spolujezdce vůbec poprvé. Být to Lee, tak by ho tam ani za milion let nepustil, ale Conny byla jiná. Té důvěřoval, že nenabourá.

,,Víš Georgi, moje maminka se po narození Corbina začala chovat divně. Začala se stranit otci. A také přišla na aféru otce z Dotty, tenkrát naší chůvou Dotty. Jo Dotty nás hlídala, protože jak má maminka tak otec pracovali ve velice vážených pozicích. Můj otec možná na to nevypadá, ale je chirurg v nemocnici a maminka byla podobně jako já sestřička v NICU. Jdu v maminčiných šlépějích, protože je to práce, která dává mnohým miminkům naději žít." Započala Conny během jízdy.

,,Já také obdivuji Conny. Tvoje práce je o tolik potřebnější než ta má." Řekl Georg.

,,Já bych neřekla Georgi, úsměv nevyčaruje ihned každý a u vás v krámu je toliko smíchu. To u nás na oddělení je až někdy klid a občas potoky slz." Řekla Conny.

George na toto raději nic neříkal.

,,A Dotty, už jako naše chůva, si během hlídání zvala do našeho baráku její kámoše a dělala tam párty a otec se tam začal ochomýtat, až jednou mamka přišla celá znavená z práce a načapala na kanapi Dotty a otce ve velice choulostivé situaci." Řekl Conny.

,,Maminka mu vlepila facku a vyběhla celá ponížená tím na ulici. Tam jí však srazilo auto." Řekla Conny.

George polkl, a pomyslel, snad Conny maminka není mrtvá.

,,Ehm přežila to, ale…a už jsme tam." Řekla Conny a zastavila auto.

George vyhlédl z okna a zhrozil se.

Před ním stála budova Oxfordské Psychiatrické léčebny. V krku mu narostl brambor nedobrého vystoupily z auta a Conny utrhla hned u patníku stéblo trávy a otočila se něho s rozkošným úsměvem.

,,Georgi mohl bys trochu začarovat a proměnit toto stéblo v růži. Na barvě zase toliko nezáleží. Já nechci za maminkou jít s prázdnou."

George vytáhl tedy hůlku a proměnil stéblo v rozkvetlou červenou růži a přidal tenkou lila mašličku k tomu.

,,Díky." Řekla a vlepila mu pusu na tvář.

Conny ačkoliv byla mudla nepovažovala kouzla za nic prapodivného nebo zvláštního a nepotřebovala, aby jí něco neustále kouzlil a nebyla z nich ani vyjevená. Jako by byla sama čarodějka, ale to nebyla. Brala to jako nic výjimečného na tomto světě a tím byla pro George nádherná osobnost. Šli přes recepci, kde se Conny ptala na madam Cassandru. Pro George trochu divný, jak Conny maminku zde označovali. Následně šli už potemnělými chodbami a George možná trochu ze strachu co uvidí nebo neuvidí, chytl Conny za ruku.

Vešli do pokoje s velkou malovanou patnáctkou na dveřích.

George hned uslyšel mnoho pípajících přístrojů, které znal z nemocnice. V posteli ležela spící paní v růžovém županu přikrytá do pasu květinovou přikrývkou. Měla stejně jako Conny a její vlastní bratři temně hnědé skoro černé vlasy. Jenom Conny je měla ještě kratší než její maminka.

,,Ale ne mamince se zase chtělo až příliš spát." Řekla smutně Conny a pohladila jí po tváři, která už měla docela dost vrásek.

,,Co je s tvojí maminkou Conny zlatíčko? Proč je připojená na všechny ty přístroje, nevypadá nějak moc nemocně."Ptal se celý nesvůj George.

,,Maminka po rozvodu ztratila touhu žít. Měla mého otce až příliš ráda. Otec si nás všechny vzal a jí nenechal ani Corbina, kterému byl necelý rok. Ostřihl nás od maminky a jí od nás. Ona od té doby stále vice spala, přestala chodit do práce, mezi lidi až jí museli vzít sem. Od té doby jí tyto přístroje pomáhají. Ono někdy také její srdíčko chce spát. Je jak spící Růženka, kterou však její vysněný princ nemá rád a nikdy jí už nechce políbit." Řekla Conny a dala růži do vázy na stole a šla té kytce nalít vodu, aby neuvadla.

George sklonil hlavu. To bylo tajemství tedy jeho Conny. Proto byla vždy ve čtvrtek nedosažitelná a v pátek až doma. Ona jezdila za svojí maminkou sem.

,,Nepomohlo by tvojí mamince třeba změna prostředí. Třeba jí přemístit do Londýna…" George přeťala Conny.

,,A co Adam a Corbin, Georgi! Oni se od otce nedostanou do své plnoletosti a mají za maminkou zakázáno chodit. Dělají to potají a chodí kvůli tomu za školu. Copak bys byl taková zrůda a zakázal tvým mladším sourozencům kontakt s tvojí a jejich mámou, Georgi?!" Křikla na něho Conny.

,,Ne pro Merlina, to bych Ginny a Ronovi nikdy neudělal." Zamával odbojně George.

,,Tak vidíš Georgi. Tohle řešení už dlouho s Marcusem a Mariusem plánujeme sami, ale musíme počkat, až Adam a Corbin budou plnoletí. Doufáme, že se to povede a maminka se zlepší. Snad se jí do té doby nic nestane." Řekla o trochu klidněji Conny.

,,I největší tmě se svítí Conny. Však ono to dopadne dobře." Řekl George a usmál se na ní.

,,Kéž, by jsi měl pravdu." Řekla Conny.

,,Hej, hej vše je možné i to nemožné Conny. Já jsem toho pravým důkazem, jako kouzelník." Objal jí kolem boků George a dal jí něžný polibek do koutku úst.

,,Nepovedený romantiku." Zasmála se Conny.

,,No moje dvojče si na romantičnosti v děloze vybralo větší podíl a já shrábl jenom zbytek, ale i ten dokážu zpeněžit." Řekl George a chytl Conny maminku za ruku a rádoby si s ní potřásl ruku na pozdrav a řekl.

,,Madam Cassandro je mi potěšením vás poznat osobně. Máte překrásnou dceru, kterou jste jistě obdařila svojí vlastní krásou na sto procent. Jste velice krásná a Conny také."

,,Cassanovo." Ušklíbla se nad tím Conny.

,,No co, já říkám pravdu." Řekl George.

Ron seděl u stolu v Grimouldově náměstí a měl v náručí Verču, která pila svojí třetí láhev mléka dne. Neville šel na nákup a tentokrát šel sám, protože Verča očividně neměla ráda, když se šlo do řeznictví a vždy řvala jako siréna na poplach jakmile asi cítila, že se nachází v blízkosti velkého množství čerstvého masa. A tak zůstala zde s ním. Ronovi to ani už tak nevadilo. Nějak si na přítomnost Verči celkem snadno navykl. Nehledě, že předevčírem jí musel skoro sám hlídat.

Po pohřbu ještě Neville zarazil v rozhovoru s profesorkou McGonagolovou a Harry byl tak nemožný, že hned jakmile se zde objevily, zajel do postele a už nevylezl. Harry byl prostě jak dvakrát přejetý kocour, který skončil bez půlky ocasu. Nebylo mu ani ke slovu a jenom s velkou obtíží ho on a Lee a on donutily, aby k večeři něco snědl. No následující dny to bylo s ním podobné. Ach jo, jak zase Harrymu dát trochu dobré nálady a smíchu do života. Ron včera napsal Ginny, jestli mohla mu, když už nějakou prasečinku, ale ona to nepokládala za dobrý nápad a odmítala něco takového napsat, ačkoliv tentokrát s tím byl dokonce Ron svolný, aby zvedl kamarádu náladu. Ron se tedy rozhodl, na zítřek sem pozvat Fionu, ta si určitě bude vědět více rady než on.

Rozhodně byl Harry v obří jámě smutku, kterou naposledy měl po domnělé smrti Siriuse. Cho mu i po letech hodně znamenala.

Fillius Kratiknot byl neštastný. Zaprvé před pár dny byl na pohřbu své nejmilejší žákyně od dob také nebožky Lily Potterové, která umřela při porodu svého jediného děťátka, dále mu Minerva nepovolila jeho turnaj, ačkoliv to pokládal za dobrý nápad. Když už tak mu povolila soubojnický kroužek znovu obnovit. Bohužel však kolega Rowan se odmítl účastnit. Zatracené prasátko Gibraltarské, pomyslel si Fillius kysele, ten se jenom vyhýbá tomu, aby musel ukázat, že vlastně nic neumí. Nehledě na jeho nevábný vzhled. Och jeho stolovací návyky doháněli Filliuse k šílenství a nejraději by mu tu pracku strčil do huby a přišpendlil jí tam vidličkou. Jak Minerva mohla něco takového zaměstnat, byla pro Filliuse záhada a Minerva mu nebyla sto říct do očí, co jí tomu vedlo. Copak se za to styděla, že pochybila? Dokonce i Albus Brumbál byl nakonec schopen přiznat, že neměl Lockharta zvát do Bradavic. Fillius litoval, že v té bitvě nepadl on starý muž, ale jeho o dost mladší bývali nebo přítomní studenti, kteří by měli vůči Ronawovi lepší šance býti skvělými profesory Obrany proti černé magie. Jako Remus, Severus, jenž byli výteční kouzelnicí, ačkoliv měli své mouchy nebo sice trochu neohrabaná ale skvělá bystrozorka Nymfadora Tonsková. Dokonce i záškodnický Fred Weasley byl lepší jistě volba profesora než Jossé Rowan. Dokonce i kdyby měla malé by Fillius bral Cho jako svou kolegyni. Neville přece má také svojí malou Verunku a nikomu ze sboru to nevadí a takové upjaté osoby jako Aurora a Batesba zvednou koutky nad tou maličkou v kočárku, když jí vidí se svou tetičkou Astorii. Fillius si prostě připadal, že je na tom světě navíc a paní smrtka rozhodla velice špatně, když dala kartu smrti jiným. Filliusi se hlavně stýskalo po Severusi a Remusi, které měl rád, jako by patřily do jeho neexistující rodiny a připadal si tu opuštěný. Ten svět byl prostě jednoduše neférový.

Hermiona seděla na okně těsně před Bradavickou ošetřovnou. Ne nebylo jí špatně, ale na někoho čekala. Na Abigeil, která tu měla mít první vyšetření jejího plodu dítěte. Sice ho měla od toho rypouše Dudleyho Dursleyho, ale události posledních dní jí přesvědčily o tom, asi ho za každou cenu nechat. Podle všeho teď s měla být v devátém týdnu, takže stále mohla se ho toho zbavit, ale očividně byla jako Hermiona toho názoru, že děti jsou dar boží, který se nemá pokud to není nezbytně životně nutné zahazovat. Přece jenom jsou budoucností tohoto světa. No a paní Pomfrejová si kvůli tomu pozvala svojí neteř ze strany svého zesnulého manžela, která se na tuto část léčitelství specializovala. No po pravdě Poppy Pomfrejová nebyla na toto stavěná tu mít těhulku a tak chtěla názor odborníka. Abi jí požádala, aby jí Hermiona doprovodila, jelikož měla Millicent hodinu věštění. Pche věštění, však ona by se Trelawneyová neposrala, kdyby jí Millicent nectila přítomností, ale co, ona si zkrátila hodinu obrany a vytratila se z ní jako myška. Rowan může klidně uspat celou třídu, ale jí se spát nechtělo. Jo a toto nebylo poprvé co se rachle vypařila s této hodiny. Poprvé to udělala, aby se infiltrovala do Zmijozelské společenské místnosti, pozdravila šokovaného Snapa a následně naplánovala první cestu do Prasinek s jejími novými kamarádkami Abi a Millicent. Chudáček Snape, ten musel si myslet, že je konec světa, protože utekl ze svého portrétu, ale ona si s těmi dvěma docela rozuměla. Sice to nebylo jako s Ginny, ale Millicent měla živou povahu a Abi byla sice občas cynik, ale fajn. A tak se Hermiona dozvěděla hodně zajímavostí ze Zmijozelské koleje. Jako to, že Bletchley přišel o kapitánskou pásku, když si otevřel hubu na tu malou chytačku z B týmu a chtěl se jí dostat pod sukni a tím ponížit a jak to říct, prostě podle něho byli holky jenom prostředek odstavit pozornost soupeře skvělá věc na prohnání ptáka. To se mu náramně vymstilo. Druhačka jménem Jennifer Haperová, mladší sestra vrchního chytače Hapera, mu dala přes papuli a pak na Bletchleyho vletěl samotný Haper a zmaloval tak, že bylo těžko poznat, kde je na jeho obličeji normální barva. Křiklan ho s okamžitou platností vyhodil z týmu a Bletchley dostal podmínečné vyloučení ze školy a seděl o víkendech s Nevillem ve skleníků a ten mu dával jiným způsobem do těla. Jo po Bradavicích se roznesla správa, že pan asistent Longbotom dělá nové odpadní jímky a kompost a nechává na tom pracovat poškoláky, takže ty hodiny u hnoje nebyli moc oblíbené. No novým kapitánem se stal tím pádem Haper, který měl jenom pramalou radost z toho, ale přijal to s úctou. No do A týmu přibyla první brankářka v historii a to Zoe Holstrová, která byla podobné postavy jako Millicent. Tedy velká holka, která se neštítí dělat spíše mužskou pozicí v týmu. Hermiona se na tou ironií nasmála, div nepukla. Jo Bletchley byl blbý a holt nepochopil, že jednou je dost a podruhé moc. Paní Malfoyová má pravdu, zvlášť pro některé případy by se hodiny sexuální výchovy hodily. To co Bletchley se pokusil, je sexuální obtěžovaní zcela jistě. Nehledě, že teď na něho celý Zmijozel musí hledět z patra, krom pár ještě pár větších zabedněnců než je Bletchley.

V tom se otevřeli dveře proklouzla jimi Abigeil s obřím úsměvem.

,,Tak co?" Ptala se Hermiona.

,,Je to zdravé a přes nějakou mudlovskou věcičku, co paní léčitelka přinesla, jsem slyšela dokonce i srdíčko." Řekla Abigeil a rozplakala se.

Hermiona jí podala kapesníček a řekla.

,,To byl ultrazvuk Abi, tím se vyšetřují vnitřní orgány a nenarozené děťátka jestli jim nic není."

,,Aha a jak to funguje?"Ptala se Abigeil.

A tak po cestě na další hodinu Hermiona vysvětlovala, jak funguje ultrazvuk.

Dean seděl u stolu a mazal si na chleba margarín. Bylo krásné slunečné ráno a z radia se linuli Beatles. Leontýna alias Pansy vedle něho nalévala si ranní čaj. Tedy takové úplně nudné pohodové pondělí ráno. Už si zvykl používat její nové jméno a to staré použil za posledních deset dní pouze jednou a to když se podařilo Leontýně obarvit mu trenky na růžovo, když do pračky dala nějaké své růžové ponožky, které očividně růžovou pustily ze sebe jako cítrón šťávu. Ne, že by si šli z cesty, ale nějak zabředli do svých nových roli na tolik, že skrz to zapomněli na svou minulost, kde každý byl na odvrácené straně toho druhého. Leontýna se neptala jeho a on jí. Prostě ohledně toho bylo mezi nimi vzduchoprázdno a byl díky tomu neskonalý klid. Další věc, kterou oba dodržovali, bylo to, že oba odložily hůlky a prostě žily jako obyčejní mudlové. Kupodivu dokonce i Leontýna s tím dokázala žít a lépe než si Dean myslel. Vykonávala dokonce úplně obyčejné povolání bez použití magie a i on takto si vědělával. Mimo toho zahradníka nově pracoval jako pomocník staršího ne úplně agilního školníka na místní primárce. Byl s tím celkem spokojený, ale stále netušil, proč ho Leontýna přinutila k tomu, aby si udělal řidičák. No také si ho dělal a to už sedum dní. Zatím byl jenom u teorie a jedné jízdy, ale docela mu to šlo. Zas tak těžký to nebylo, ale proč si ho Leontýna neudělá sama, když chce jezdit? Však nežijí v minulosti, aby se na to koukalo jako na něco neúplně normálního. I ženská si mohla udělat řidičák, bože, na to nebylo nic divného přece.

Z zamyšlení na touto kuriózní věcí ho vytrhla Leontýna sama.

,,Mohu ti po snídani něco ukázat Deane?"

,,No když to nebude trvat věčnost, 8 musím být ve škole. Tobins chce měnit osvětlení v počítačové učebně." Řekl mezi dvěma sousty Dean a podíval se na staré hodiny v kuchyni s vyobrazením typického francouzského kohouta.

,,Ne není to daleko a když natáhneš nohy nebo se přemístíš, tak by si měl do pěti minut být u primárky." Zněla Leontýny odpověď.

Dean pokrčil rameny, co ta ženská na něho vymýšlí. Doufal, že to není žádný další přivýdělek, těch měl v tuto chvíli dost. Sice věděl, že na zimu by si měl pořídit nějaké stále zaměstnání, ale do toho bylo daleko. Byl začátek září a zatím jim peníze stačily, ne?!

V tichu dojedl svojí snídani a Leontýna už začala rovnou mít nádobí a pak se něho významně podíval a řekla.

,,Tak pohni Deane tou svojí Nebelvírskou prdelí, dokonce i Brumbál jedl po ránu rychleji než ty."

,,No jo, já nejsem ty, co by si uhnal žaludeční vředy." Řekl Dean a hodil do sebe poslední sousto a vzal na sebe svojí starou bundu.

To byl jediný kousek oblečení, co Leontýna mu z dřívějška nestopila v kamnech. Spíše on to nedopustil. Měl k ní citové pouto, patřila jeho otci. A ani to, že měla už nejlepší za sebou jí nenechalo Deana vyhodit. Pro tu by se klidně pral.

Vyšli z domečku, který obývali a šli rozlehlou zahradou za domem, která k domu náležela. Celkově 6 akrů půdy, který byl samý ovocný strom a další rostliny, které s jeho dopomocí nějak Leontýna obhospodařovala. Brzy tu budou sklízet jablka a hrušky jak to vypadalo. Šli až hodně dozadu, kde byla obrovská kůlna nebo spíš seník jak to na první pohled vypadalo. Leontýna vytáhla z kapsy své křiklavě žluté sukně staré klíče a otevřela kůlnu tím. Však pak řekla.

,,Pomohl bys mi Deane. Ty dveře drhnou."

Dean tedy je otevřel pořádně a vyvalil oči jako mlok. Kůlna skrývala poklad. Dva kompletně zachovalé starší Austiny. Doslova klasiku z 50. a . Sice byli zaprášení, ale rezatí tyhle auta rozhodně nebyla.

,,Kdes toto sebrala?"Ptal se Dean a rozběhl se k autum, aby se přesvědčil, že nejsou přelud.

,,Pfííí Dean já těmto strojům houbelec rozumím a původně patřily synovi vychovatelky mé babičky a maminky. Ten odešel válčit někam do Asie a už se nevrátil a tak to zdědila má rodina a tím pádem i já." Prohodila Leontýna.

,,Wau tohle se moc často nevidí. Někteří by za to vraždily Týno. A vše je původní a dokonce i náhradní díly tu jsou." Zářil Dean jako žárovka. Tohle vidět jeho otec tak by tu střihl taneček. Byl do těchto aut nadšenec. Dean znal značku Austin od počátku do konce, protože otec to měl jako hobby. Dean byl jako v živoucí vzpomínce na jeho otce.

,,Dokážeš to rozjezdit?"Ptala se ho Leontýna.

,,To jako opravit? To to chceš prodat?" Ptal se Dean smuten.

,,Ne, ne, ale zajímalo jak se v tom jede. Babička když jsem byla malá, říkala, že je to zábava." Našpulila rty Leontýna.

,,Tys nikdy nejela autem?"Ptal se Dean.

,,Ne krom Záchranného autobusu nikdy. Otec to pokládal za nehodné dívky domu Parkisonů." Řekla Leontýna tiše.

Dean si myslel o předpotopním parníku jménem Parkinson, ale mlčel. Místo toho si velice zaujatě prohlížel ty dva skvosty před ním. Och kéž by to viděl otec, ten by omdlel, jenom si na to šáhl.

,,Tak dokážeš je rozject?"Ptala se ho znovu Leontýna.

,,Jistě jsou ve výborném stavu, jenom pár uprav a mělo by to jezdit. Ten menší je Austin Mertropolián a ten druhý je A35, zcela jistě. Fakt za tohle by někteří, ti zlíbali klidně i pozadí Týno." Řekl Dean.

,,Tak to zas ne, ale kdybys něco potřeboval, tak se na mě můžeš obrátit. Něco mám našetřeno." Řekla Leontýna.

,,Jak můžeš z těch tvých 64 liber na den mít našetřeno, proboha." Ptal se Dean překvapeně.

,,Odkládám si vždy něco stranou a mám finanční rozvahu víš. Co kdyby mě vyhodila? Co bych pak dělala? Člověk musí mít rezervu a zadní vrátka, ne Thomasi. Já nechci skončit na dně." Dala ruce v bok a pak dodala.

,,Co ty například budeš dělat ty v zimě, zahradní období ti skončí a nevím, jak sis to s tím školníkem domluvil, ale smlouvou o stálou práci nemáš, co. Jak nebelvírské, ti také nemyslí dopředu."

Dean sklopil hlavu. V tom měla Leontýna pravdu, ale on by to na hlas neřekl.

,,Já však myslím do předu na rozdíl od tebe a vím jak s tebou naložit, proto chci, aby sis udělal řidičák. Místní kravín potřebuje mlékaře, který by rozvážel po ostrovech mléko lidem. Měla jsem na mysli, že by se ti takový job mohl zamlouvat." Řekla Leontýna dodala.

,,A v létě by si v těch slavných autech vozit případné zájemce z řad turistů, když říkáš, že někteří byli tím nadšení, myslíš asi chlapy co?"Ptala se.

Dean si pomyslel. Leontýna vidí hned všude možnosti na vydělání prachů! Ta je jak bankovní vlk, mít tu dvojčata Weasleyova, tak by už se dávno topili v penězích.

,,Ehm v tom myslím je skvělí nápad Týno." Řekl a připadal si jako blb, že tu vše vymýšlí ona.

,,Myslím, že by si měl pospíšit do práce Deane, je 7 čtyřicet a dík." Řekla Leontýna.

Dean se podíval na svoje hodinky a zaklel a vyletěl z kůlny jako blesk. Sakra proč mu nikdo neřekl, že Leontýna alias Pansy má úžasné nápady. Takto je věčně za blbečka vůči ní. Občas by uvítal i u ní nějakou blbost, ale nějak tomu nikdo nebylo dopřáno.

Neville zrovna po hodině s prváky vlezl do svého a Draca kabinetu. Měl chuť z nějakého důvodu na hrušku a tak se pro ní stavil v kuchyni u skřítku a teď jí chroustal a koukal jak rovná nějaké staré proutí koštěte v rukách Draco. Sice nevěděl, co Minerva zamýšlela, když jim nedala samostatný kabinet, ale Nevillovi to nevadilo. V tom se rozářil krb a vylezla z něho k překvapení jeho i Draca Pennelopé Cleanwaterová.

,,Přeji hezký den, nebo spíš už odpoledne." Řekla a Neville si všiml, že je tu v pracovním úboru.

,,Tobě také slečno, nebo jak je to s tebou a Weasleym?"Ptal se Draco a ani nezvedl od košťěte hlavu.

,,Takt sám viď pane Malfoyi, dneska." Řekla Penelopé a máchla hůlkou a přemístila pod sebe nejbližší židli.

,,Och promiňte, kde zůstalo mé chování, ale jak vidím, tak se obsloužit umíte sama. Výhodná věc s vámi slečno bystrozorko." Ušklíbl se Draco.

,,No jo ty už jiný Malfoyi holt nebudeš, ale dnes jsem tu úředně, tak se podle toho chovej, ano. Já při zatýkaní nejsem tak milí." Usmála se Penny.

,,Chápu, ale pro mě doufám nejdeš, ne?"Ptal se Draco a odložil koště.

,,Ne dnes jsem posel zpráv tedy pro Nevilla Longbotoma a tebe ano." Řekla a vyndala ze své uniformy dvě obálky.

,,Čeho se to týká?" Ptal se Neville.

,,Je to předvolání na proces s Denisem Samuelem Crevrym 30.září u Starostolce." Řekla Penelopé a nadechla se.

,,Oba by jste se měli objevit jako svědci a vlastně trochu oběti. Samozřejmě, ještě mám pozvání pro paní ředitelku, profesorku Pýtrovou a madam Pomfrejovou."

,,Na co Poppy?" Ptal se Draco.

,,Rodiče Annastázie Wilinsnové si vyžádaly její znalecký posudek jako léčitelky, aby jejich dcera nemusela svědčit. Není na tom psychicky dobře." Řekla Penelopé.

,,Je mi známo. Zatím jí vzali ze školy domů." Řekl Neville.

,,Takže vám jasné, co tam Poppy řekne, ale to děvče je Crevryho nejmenší problém, má na krku vraždu bystrozora a ničení školního majetku a napadnutí tebe a tady Draca Malfoye." Řekla Pennelopé.

,,Azkabán asi viď?"Ptal se Draco.

,,No jsou ve hře dvě varianty trestu po velké diskuzi Starostolce a ministra Kinsley, ale já nejsem oprávněna o tom mluvit. Záleží, jak se bude Crevry chovat během procesu. Jistá míra vinny a omluva by mu jisto jistě pomohla, ale ten hoch zatím nepromluvil skoro slovo od doby prvního a posledního výslechu. Ani nátlak co o něm řekne jeho maminka a otec, co by řekl jeho zesnulí bratr s ním nehnulo. Cawendisch je z něho nešťastný." Řekla Pennelopé.

,,Jo tak ať Cawendisch poděkuje Carrowovým, co učili zde minulý rok. Jejich takzvané tresty byli psichycký a fyzický nátlak a mučení a tím prošel každý z Bradavické armády dokonce i Denis. Tohle na nás bohužel neplatí Penny. Jsme jak skály v rozbouřeném moři. Ten nic nepoví, co nebude chtít sám." Zasmál se smutně Neville.

,,Vy z Bradavické armády jste extrém Neville Longbotome, jenom abys to věděl. Denis dohnal to špice." Řekla Pennelopé.

,,Bohužel." Řekl Draco, který věděl o tom to, ale bylo mu blbě jenom z účastí.

,,Jinak mám dobrou zprávu. Dostala jsem zprávu z Brazilského bystrozorského oddělaní. Oni posílají přestavte si harpie jako sovy. Gregoryho Goyla předevčírem chytli v na předměstí hlavního města, když pokoušel vykrást jednoho léčitele na jeho soukromé klinice." Řekla Pennelopé.

,,Proč by to Goyle dělal?"Ptal se Neville.

,,Zatím se neví kde, se ten pořízek nakazil malárii. Museli ho předat léčitelům, měl vysokou horečku. Možná to napoví, kde je Dafné Greengrásová, nebo kde byl předtím a co dělal, ale nejprve ho musí tam uzdravit, aby byl schopen výslechu." Řekla Pennelopé.

,,No to je celkem dobrá zpráva a konečně posun." Řekl Neville.

,,Jo a to můžeme děkovat nějakému nenasytnému komáru. No Gregory Goyle, už vždy byl pro tyto mrchy jako dort s polevou. No z toho všeho měl příliš sladkou krev, idiot." Řekl Draco a ušklíbl.

,,Při jeho stravovacích návycích není divu, sladké kam se člověk podíval, že z toho neměl cukrovku." Řekl Neville.

,,No těď si asi nechá zajít chuť na nějaký čas. Stále má na sobě obvinění z vraždy během bitvy Sturgise Tobolky a Zachariáše Smithe a z toho se nevyvleče a také se spekuluje, jestli mu se má přičíst ta smrt té paní co prodávala sladkosti v Bradavickém expresu. Tam si Cawendisch si objednal nový léčitelský posudek a pitvu a tím i exhumaci." Řekla Penelopé.

,,O tom ani nevím, ale Gregory Goyle se poslední rok v násilí vyžíval s Vincente Crabrem, očividně v tom našli zalíbení, ale já vím jenom Smithovi a Tobolkovi." Řekl Draco.

,,Penny a to Denise fakticky budou soudit jako dospělého? Je mu přece jenom patnáct v lednu šestnáct." Řekl Neville.

,,Použil na člověka Avadu a zabil, tam tohle neplatí. Nehledě, že jednal chladnokrevně a málem tebe a tady Draca Malfoye také připravil o život. Takže žádné ale. Bude první takový případ za 85 let. Poslední byl Morfin Gaunt, což…" Pennelopé přerušil Draco.

,,Strýček toho hada z matčiny pošahanné strany. Tak to se má Crevry s kým srovnávat. Fakt si nemohl vybrat lípe jak se zapsat do historie." Řekl Draco.

,,No naděláme, bohužel všechny převraceče byli zničeni, abychom mohli vrátit čas a Denisi pomoci." Vzdychl si Neville.

,,Nejsi Grangerová Neville Longbotome." Řekl Draco.

,,Pravda ta jediná tu věcičku správně uměla ovládat." Řekl Neville.

,,No já ještě musím zajít za paní ředitelkou a zmíněnými dámami, mějte se tu." Řekla Penelopé vyšla dveřmi z jejich kabinetu.

V Příčné 97 v Kouzelnických kejklích v prázdném bytě nad obchodem se u starého jídelního stolu se konala obchodní porada při dobrém kávě a vanilkových rohlíčcích, alá Conny Wintersérová. Šlo o budoucnost podniku Kouzelnické kejkle jejích majitel seděl v čele stolu.

A Georg měl velké plány.

Nic však nechtěl dělat bez toho, aby to nevěděli ostatní, kteří se na chodu obchodu podílejí.

Takže tu byl samozřejmě Lee, pak Angelina dále Verity a nemohl upřít účast ani Ronovi a Harrymu, kteří mu jeho firmě byli bridádníky čas od času.

George dobře věděl, že ke chodu obchodu dole pod ním je potřeba vždy dva lidé minimálně na den a také věděl,

že od 18.září nebude moct říct Harrymu a Ronovi, aby tu dělali, když voni jdou na ten bystrozorský výcvik. To nemohl po nich chtít. Takže už vysel od prvního září na dveřích leták s nabídkou práce nebo alespoň brigády. Jedinou podmínkou byl věk do 35 let, smysl pro humor a čistý trestní rejstřík.

Už se mu dostalo pár životopisů poštou a dnes tu společně si je pročítali, aby určily někoho z těch lidí na pohovor.

Další položka, byl nový rozpis služeb v obchodě, tak, aby se to více rozměnilo a mohli prodloužit otevírací dobu, vzhledem k tomu, jak byl obchod oblíben. Nehledě na to George svůj volný čas chtěl pořádně využít pro další aktivity a ty nebyli spojené jenom z Conny. Chtěl opravit tento starý byt a udělat do něho vnější vstup, aby ho mohl pronajmout a též na tom vydělat slušný obnos. O byty mezi kouzelníky po válce začal být nebývalí zájem a byli nedostatkovým zbožím. Smrtijedi také spálily a zničili co mohli a řada kouzelníků žila provizorně u příbuzných. George těm to chudákům chtěl trochu pomoci, tímto.

A tento byt byl svými dvěma ložnicemi dostačující dokonce pro malou rodinu, když na to přišlo. Další aktivita byla ta, že měl v jednání propojení jeho obchodu se skomírajícím obchodem Taškáře v Prasinkách a vytvoření první pobočky jeho a Freda obchodu.

On by jistě souhlasil. Což souhlasily zde všichni účastníci, to bylo jasné. Poslední položka byla to, že měl v zároveň v jednání koupi Příčné 98, což byl zavřený obchod se starožitným zbožím, jehož majitele odvlekli Smrtijedi a on byl usmrcen kvůli pravděpodobně nepovedenému obchodu s nimi. Teď tu nemovitost mělo v držení ministerstvo, ale k užitku jim jistě tam chystal vybudovat odnož jeho obchodu se speciálními produkty pro ty, jenž bylo víc jak 17 let. U mudlů se těmto obchodům říkalo sexshopy a název mluvil za vše. Však George to měl v plánu udělat hlavně pro čarodějky a kouzelníky, který si chtějí zpestřit tu danou činnost a nezapomenout, na ochranu. Tím by byl první kouzelník s takovým sortimentem a vytvořil by si tím pádem monopol.

Tohle rozhodně v Příčné doposud krom podivností, které byli k dostání v lektvarových a bylinkových obchodech nevábného a nehygienického vzhledu, ze kterého se chtělo zvracet, nebylo dostání jak jinak než u mudlů.

Však starší generace prostě s tím měla problém a tohle chtěl George ostranit ze světa. Vedl na to téma velice zajímavý rozhovor s Conny, která jelikož byla sestřičkou na klinice reprodukce a péče o děti dost věděla, co vše se může pokazit a bylinky jsou trochu v tomto tématu ošidné podobně jako různé mastičky a další kouzelnické pomůcky.

S tím také s úsměvem skoro všichni souhlasily, hlavně jejich část osobnosti řízená pudy, až na Verity.

George se domníval, že je to děvče ještě pannou, když se nad tímto tématem tak ošívá, ale nechtěl jí nutit. Stejně se chystal nabrat v dohledné době dalších 5 lidí, aby pokryl celkovou lidskou sílu pro otevírací dobu tří jeho obchodů a mohl rozšířit výrobu.

Taškář mu chtěl totiž chtěl předat celý obchod včetně jeho zaměstnanců a jít do renty, vypočítané z 25% zisku jeho bývalého obchodu, což podle George byla slušná nabídka.

Teď vytříbit po kouzelnické stránce mudlovské sexuální hračičky a najít slušného výrobce, který byl ochotný kouzelníkům poskytovat i takové výrobky jako kondomy a lubrikanty.

Kouzelnický svět může jít do í, alespoň podle George Weasleyho, protože jeho obchody šlapou jako švýcarské hodinky.

Draco Malfoy seděl ve svém sídle u velkého jídelního stolu a nebyl u něho sám. Ne dnes tu seděl Horacio Křiklan, Neville Longbotom a dvě dámy v podobě Minervy McGonagolový a Ponomy Pýtrové. Byla doba sobotního obědu a zrovna se podával pečený pstruh s višňovou omáčkou a samozřejmě, když tu byl Horacio, ananasový dezert. Ostatním strávníkům to naštěstí nějak nevadilo.

Byl to oběd s jednáním a Draco tu fungoval zároveň jako hostitel. Když to dokázal i jeho otec, tak proč ne on.

Malfoy Manor se však od odchodu jeho otec dost výrazně změnilo a to ne jenom rukou jeho matky, ale poslední dobou i jeho samotného. Bylo tu čerstvě vymalováno, zmizeli tapety a místo toho tu byla nanesená barva a nový štuk. Draco nikdy otcovu oblibu v tapetách nechápal a sám je do jisté míry nenáviděl. Tlusté závěsy zmizeli též a vystřídali je modernější posuvné, kouzli řízené žaluzie z Asie.

Také zmizeli ze schodiště různé vázy a jiné hovadiny, o které by se člověk nejednou když spěchal přerazil a pádem si zlomil vaz. Draco je považoval za zdraví škodlivé a to samé se stalo nepřipevněnými koberci. Potter měl v tomto pravdu, koberce na schodišti pokud nejsou přilepené jsou hazard ze zdravím. Nechal schodiště pořádně vydrhnout a nově nalakovat a voskovat, že zazářily v dávnou zašlé kráse a to samé udělal se zábradlím. Dále nechal přebrousit okna a nalakovat je a matka nechala vyměnit parapety a okapy, které už měli to nejlepší za sebou, jak se oba shodli. Ze staré kuchyně nechal zmizet všechno staré olovněné nádobí a koupil skřítkům nové.

Draco se dočetl o škodlivosti olova a byl zhrozen, že se tu už několik desetiletí všichni otravovali.

A on rozhodně se tetičce Smrti se chtěl pořádně dlouho vyhnout. Zahrada byla zatím území Astorie, ale Draco měl trošku jiné ještě plány. Ještě ho čekala oprava rozvodu vody a tepla po sídle.

Ty už měli také své mouchy o které se jeho otec vysazený na politiku nejevil zájem a nevšímal si jich. Takže to musel Draco dát do pořádku on, což jeho dobrou náladu dost okyselilo.

Otec byl tak zaujat svou politickou kariérou, že merlin žel kašlal na své sídlo a nechal ho chátrat.

Přitom jako pán Manor by se o něj prioritně starat, aby ho mohlo reprezentovat.

Houbelec však dělal, proto. Nehledě o pozemky co byli k tomuto sídlu v průběhu několika staletí připojena. Jaká hanba.

,,Tak čím si zasloužil tvé pozvání Draco." Ptal se ho Horacio Křiklan.

,,Milí Horacio byl bych rád, kdyby jste přispěl k rozjetí projektu, který zahrnuje Bradavickou školu a hlavně hodiny Lektvarů pod vaším vedením a hodiny Bylinkářství s vámi Ponomo a samozřejmě s tím, že bude s tím souhlasit tady paní ředitelka Minerva." Započal Draco.

,,Máte mé uši Draco, jen spusť." Pokynula Minerva.

,,Jsem zvědav, už jsem slyšel o tom zpestřením famrpálové lidi Bradavic od Ginny Weasleyové." Řekl Neville a krájel si dezert.

,,Toto sídlo disponuje rozlehlými pozemky kolem něho samotného. Jsou tu i zahrady a skleníky obsahující nepřeberné množství květin stromů, které se dají po kouzelnických způsobech použít vhodně v lektarech a bylinkářství. Moje nabídka je taková, že bych vám tohle dal zcela bez potřeby platby jako vlastní pro potřeby Bradavické školy. Bradavická škola by získala nezávislost na dodavatelích těchto školních potřeb a významně by ušetřila na školních financích a mohla by je použít někde jinde, kde bude potřeba." Vyslovil svojí nabídku Draco a napil se červeného vína.

Bylo vidět, že jednoznačně zaujal přísedící osoby a tak pokračoval.

,,Chci zde vybudovat a vytvořit pro Bradavickou školu učební a užitkovou zahradu a nabídnout tím i pracovní příležitost jejím správcům. Ono jistě se vyskytne přebytek darů země, který může škola i zpeněžit a vydělat tím ještě víc. Ty zahrady jsou fakticky obrovské a ani já neznám všechna její zákoutí. Také bych mohl správcům nabídnout skutečně přepychové ubytovaní v domě, kde žily vdovy rodu Malfoyů. Má matka se rozhodla tuto tradici potopit a vstoupit nově znovu do svazku manželského, takže by tento jak říkám zahradní dům zůstal opuštěn.A to nechci, protože opuštěné objekty neskonale rychle chátrají a já chci krásu tohoto sídla zachovat." Řekl Draco.

,,A?" Ptal se Neville, který za tím hádal nějaký háček.

Tohle byl stále podšívka příjmením Malfoy, i když jasně se vyhranil proti Voldemortu.

,,Jediné A jak říkáš Neville by bylo to, že správce a tím lidí, jenž by tu bydlet by jste vybírali vy čtyři.

Nechci tu nikoho kdo by nechápal důležitost těchto zahrad a mě by považoval za hrozbu nebo někoho z mé rodiny. Sice ten zmrd hadičubky je v jezeře, ale toto mi už nikdy nezmizí a je mi jasné, že nikdo Smrtijeda nebude považovat za anděla se svatozáří." Řekl Draco a odhrnul rukáv s vybledlým, ale stále vyditelným znamením Smrtijeda.

Neville se zašklebil. U něho sice bariery padli už díky Brumbálovým chybám a blbosti a nepovažoval Draca Malfoye za hrozbu, ale otázka byla, kolik kouzelníků a čarodějek ten názor sdílí. Na to Neville jednoznačnou odpověď neznal.

,,A kolik lidí ten dům o kterém mluvíš jako o ubytování mluvíš by byl schopen pojmout lidí?"Ptala se Ponoma Pýtrová. Jí ten nápad zaujal. Samostatnost na sázenkách, dospělých rostlinách a semenech od dodavatelů, jenž chtěli dost vysoké sumy, by pro školu velká věc, z jejího pohledu.

,,No já už tam dlouho nebyl Ponomo, ale po obědě, pokuď nikdo z vás není unaven, se tam můžeme vypravit. Je to blízko a taková zažívací procházka je velice prospěšná." Odpověděl Draco.

,,To beru kolego." Poplácal si břich Horacio Křiklan. I jeho ten nápad líbil.

Samostatnost školy na lektvaristických přísadách a případný ještě přebytek, který by se mohl prodat ve jejich prospěch, tak to byl musela být Minerva úplný blázen, aby to nepřijala.

Však poslední slovo bude mít ona. To bylo jisté.

,,A to za to nic nechceš Draco?"Ptala se Minerva.

,,Jenom chci jak řekl, aby jste vedli výběr správců a ty pozemky prospívali a škola měla z toho prospěch a mohla též se dál rozvíjet, protože se mi zdá, že toto její rozvoj zpomaluje, jelikož je to jistě velká položka v rozpočtu školy. Samozřejmě ještě abych tam měl přístup s bylo nefér, když mi to patří, abych se tam nemohl podívat jak to tam kvete a samozřejmě nesmím zapomenout, že správci by nespadali pode mě, ale pod vás Minervo jako zaměstnanci Bradavického odloučeného pracoviště tady těch zahrad. I s platem, já si to vzhledem, válečným a poválečných výdajům nemohu dovolit. Už tak je těžké to tu udržet na úrovni bez otcových velkých příjmů, jenž jsem ztratil." Řekl Draco.

,,Chápu. Očividně se v tomto odlišuješ od svého otce a dědečka Draco." Řekla Minerva.

,,Rod Malfoyů po otcově debaklu v politice si musí najít nové postavení a chci především udržiitelný status tohoto místa, které bylo dřív než-li jméno Malfoy v politické sféře kouzelnické Velké Británie Minervě. Otec a děd tento potenciál nikdy nepochopili a byli zaslepením statusem politické funkce. Já se tímto pyšnit nemůžu a můžu říci, že jsem rád. Já nejsem politicky zrovna zručný, ale vím o tomto sídle víc. Vyrostl jsem tu a chci, aby tu byli i další generace. Tím pádem chci, aby to tu jim nespadlo na hlavu a mohli pyšně prohlásit, že jsou pány Malfoy Manor, které je zároveň velkým partnerem Bradavické školy čar a magie. Chci být zárukou kvality a nového věku tohoto sídla a pomoci také Bradavicím, když Merlin žel můj otec měl určitý podíl na té škodě, která Bradavické škole byla způsobena tím hadím výkalem." Draco se znovu napil vína.

,,Musím uznat, že toto celé mě zaujalo Draco. Tohle rozhodně jsou slova muže tohoto sídla, která jsem nikdy od tvého otce a dědečka nezaslechla. Ano byli zaslepeni politikou a nevšimli si, co jim bylo dáno pod nohy. Celá ta myšlenka zahrad pro Bradavice, je chytlavá. V tobě je rozhodně více Blacka než Malfoye. Už se tom zmínil tady Horacio a já mohu jeho slova dnes potvrdit. Stále více připomínáš svého dědečka s maminčiny strany Cygnuse Blacka. Máš jeho ducha skvělého hospodáře. Myslím, že na to kývnu. Je čas udělat s Bradavic živoucí firmu a školu. Albus Brumbál nebyl politik, nebyl ani hospodář nebo ekonom a Bradavice jsou v tomto bodě troska někdejší krásy a mají co dohnat." Řekla Minerva a byla pozitivně překvapeně Dracem Malfoyem.

Spratek z Bradavic zmizel a před ní seděl mladý ambiciózní Zmijozel s nosem na dobrý obchod a ještě lepším rozhledem ohledně svého vlastnictví a schopností vytřískat z maličkosti vše, co může nabídnout. Tedy jednoznačně Black a tím nemyslela jeho pitomce strejčka, ale jeho prastrýce a dědečka. Ano tohle byl jednoznačně obchodní partner Bradavické školy.

,,Je to rozumné Draco od tebe, ale já bych se ráda přesto, než na to Minerva kývne, podívala do těch zahrad a toho domu, abych trochu měla nastíněno jejich potenciál." Usmála se Ponoma Pýtrová.

,,Žádný problém." Zakřenil se Draco.

,,Nevěděl jsem, že jsi ztratil tolik mění jak říkáš, Draco kolego?"Ptal se Horácio Křiklan.

,,Není se čemu divit Horácio. Můj otec sice zemřel sice spíše jako oběť hyenizmu toho hada, ale bohužel se sám na tom specificky podílel, aby tento šmejd rozvracel naší společnost. Takže to co bylo na něho napsáno, bylo po válce během nastalých procesů zkonfiskováno jako válečná reparace pro další oběti. Přiznávám, že můj otec až moc věřil ideologii Voldemorta, jako nějaký pes svému pánu a krutě na to doplatil. Měl si kus své mysli nechat ve vlastní režiji a ne hloupě věřit ve vše co ten had mu nakukal. Matka žije především se jejího věna co si přinesla z rodného domu Blacků a vdovské renty zatím a já z toho co na mne přepsal otec, když jsem dosáhl plnoletosti, což je jenom desetina, co vlastnil otec. Takže jsem i rád, že jsem získal funkci profesora na Bradavicích. Ne, nežiji si špatně jsou horší příklady osudů po válce, ale chci udržet stav tohoto sídla a jeho rozlehlých pozemku, tak mi nezbývá nic jiného, než to aby na tom podílela i Bradavická škola." Mínil Draco.

,,V jakých sumách se pohybujeme?" Ptal se Neville.

,,Že tě to vůbec zajímá Neville, jako držitele Merlinova řádu, bys měl být za vodou." Řekl Draco.

,,Houbelec Draco, že bych si žil a topil v penězích. Částku, jenž jsem obdržel společně s tou medailí od Kinsleyho, jsem už částečně využil pro mé a Verči potřeby. Být rodič miminka není zrovna dvakrát levná záležitost a také ta částka nebyla nikterak velká. Nehledě na to, nejsem Longobotom z dvěma L a krom toho, co mi nechali rodiče na účtě, jenž mám na své jméno už k mění co drží Augusta Longbottomová nemám přístup. Je to jako první světová válka mudlů nebo snad i kouzelníků, podle toho jak se zapojily do bojů. Všichni bez rozdílu schudly. Voldemort měl jenom pramalé vědomosti o otázce financí na válčení na delší časový úsek." Prohlásil Neville a dopil to víno, co tu Draco tak nabízel.

,,Ano ten krom krevní čistoty, kterou neměl, jak už víme ani on sám, neměl nic lepšího na práci než vraždit." Mínila Ponoma Pýtrová.

,,A Albus Brumbál a Ministertvo kouzel nedokázalo nic pořádného vůči němu učinit, natož ho zastavit. Byli nečinní věčně se hádající se činitelé, co popíjeli anglický čaj a cucali citronové bonbony." Dodal Draco.

,,Albus Brumbál spíš stále viděl v Voldemortu svého studenta a toho jako takového chtěl do nekonečna zkoušet a škádlit, aby viděl co se z toho vyvine. To však neměl dělat, měl si uvědomit, že Voldemort alias Tom Raddl se stal vrahem, který nezná skrupulí a má ancábl věrných, který jsou stejně zaměřený na vraždění. On byl však profesor a všude i v Letrengrech viděl malé nevinné děti. Zašel tím příliš daleko. Dost poslední léta už ho válcovala senilita." Řekl Neville.

,,A já měl to vše pod nosem a nic jsem neudělal, když to šlo." Řekl smutně Horacio Křiklan.

,,Jo důvěra Horacio v někoho je ošemetná věc." Dopil svojí skleničku i Draco.

Sirius Black si vesele vykračoval po Londýnském Královny Victorie nábřeží a popíjel z kelímku výbornou kávu, co si koupil v nedaleké kavárně. Vlastně už nebyl ani Sirius Black. Ten už byl podle všeho dávno mrtvý, ale Samuel Grinnit, no jeho druhé jméno bylo Maxwell, ale ty druhá jména jsou vždy všelijaká po těch otcích. Byl volný jako pták, mu bylo mu řečeno po té schůzce na ministertvu a návštěvě Belgie a Samuel si to náramně užíval. Došel si k holiči a následně do kina, navštívil po letech divadlo a jeho starou hospůdku, kde sice musel vydávat za úplného cizince, ale to mu nevadilo, protože všechna místa se ohromně změnila za ty léta. A Samuel se také začal ptát, proč tohle pro něj neudělal Albus Brumbál. Ten ho místo toho držel stranou v zajetí svého starého domu a nenechal ho nikam vyjít. Přitom podle Percyho to šlo zařídit už za Popletala. Pche určitě to udělal schválně, jakožto, že měl svoje velkolepé plány kam on Tichošlápek Poberta nezapadal. A to Samuela dost mrzelo, že se něho vybodli všichni. Byla to pro něho zrada. Však kdo ho nikdo nezradil, byl Remus a Kinsley, což velice Samuela potěšilo a také Harry. Musel uznat, že jeho nová identita a hlavně nová hůlka se mu moc líbili. Ta stará spolupracovala jenom na šedesát procent, protože byla po dědovy Arcturusovi. Ne tahle si ho vybrala a byla pro Samuela velice exotická, musel uznat. Byla z kanadského javoru a měla v sobě jádro z ptáka bouřňák, což jak se Sirius je jedno z kolejních zvířat severoamerické magické školy Koločar. Sirius po večerech četl jak o životě Samuela, kterého opustilo štěstí, když zmizel v jenom přemisťovacím kabinetě během zkoušek pro přesun do teplých krajin jihovýchodní asie. Smolař, pomyslel si nový Samuel alias Sirius.

Také zalitoval, že nikdy na tolik neměl toulavé boty a nepodíval se za hranice Evropy. USA mu zněla velice zajímavě a také Peru musel přiznat. Nakonec s podporou Percyho si naplánoval důkladně celý pobyt v této zemi. Vyrazí 21.září letadlem do Bogoty a následně přesedal na letadlo do Cuzca, kde se nejprve ubytuje v hotelu a následně bude mít schůzku s nějakým dobrým přítelem Kinsleyho. První věc, kterou podnikne v tomto státě, bude malá lečebná kura jeho samotného. Kinsley mu zaplatil to, že mu ostraní veškerá tetování z Azkabánu a z jeho poněkud punkového mládí, kdy si nechal vytetovat docela na těle dost věcí. Dneska už to tak dobře nevypadalo a Samuel alias Sirius docela uvítal, že se toho zbaví. Po této kůře očisty, ho čeká 10.října zápis do té léčitelské školy na ten základní léčitelský kurz a od 20.října začíná, jako starej student. Bude muset absolvovat tři semináře o celkovém hodinové kapacitě jednoho kurzu 120 hodin a jeden praktický kurz v nějaké klinice jako výpomoc také o 120 hodinách. Tedy dohromady 480 hodin a pak ho čekali nejprve praktické, následně písemné a ústní zkoušky. Takže patnáct týdnů se bude šprtat a učit možná víc než to dělal v Bradavicích. Samozřejmě s přestávkou na Vánoční svátky. V únoru by pak měl skládat zkoušky a v březnu se vrátit a začít jako pomocný léčitelský asistent u . Takže krom Vánoc Harryho moc neuvidí, ale holt také někde musí začít budovat svůj nový život a když Kinsley a jeho kámoš potřebují pomoc, tak proč by nepomohl. Dost mu těď dluží.

Samuel byl však vlastně zvědavý na Peru. Nikdy tak daleko a tak si koupil dost literatury o tom to státě, aby nebyl za blbce. Též měl obavy jestli v 38 letech bude ještě schopný studovat, aniž by se mu to nevykouřilo z hlavy. On takový učenec jako Remus, totiž musel sám sobě přiznat nebyl. Aby Kinsleyho, který to platí s fonfu Fénixova řádu platí, nezklamal, to by nechtěl. Ale hůlku do hnoje ohledně toho nebude. Je přece Nebelvír nebo ne.

Hermiona psala dopis Leemu ohledně posledních instrukcí jejích 18 ctých narozenin, které se kvapem blížili. Ona je prostě co se týče organizace mít dokonalé. Velice pečlivě vybrala hosty malé hostiny na souši a ostatní hosty na oslavu na moři na jejich jachtě. Dále vybrala hudbu co se tam bude hrát z přehrávače a jídlo též. Nehledě na alkohol, který tam bude přítomen. Jachta byla po technické stránce zkontrolována a připravena k vyplutí i s povolením plavby a přístaviště na ostrově Jersey a Scilli, které chtěla Hermiona navštívit. V pátek se mělo vyplout a v neděli zase připlout a vrátit se do Bradavic. Paní ředitelka díky bohu to povolila jak jí, tak pro Astorii s Ginny a tu hostinu na souši bude přítomna i Millicent, Anthony, Parvati a Abigeil. Samozřejmě to platí i pro profesory ze sboru a paní ředitelku. Lee vyzvedne na letišti její rodiče, který budou také účastni, ačkoliv se pak zase navrátí do Austrálie. Proto budou třeba i přenášedla i auto George a Arthura Weasleyho, aby se všichni účastníci dopravili do Torbey, kde ta suchá hostina bude konat. Nehledě, na to, že zároveň se tam budou konat křtiny Verči a dokonce i Leona, jak se Hermiona dověděla. Leonovi křtiny se dohodli na pohřbu jeho maminky a díky akurátnímu Percymu a dost naštvanému Harrymu se podařilo dát poručnictví Leona na jeho prarodiče o den později a Charles ten nevycválaný osel o svého syna přišel tak rychle jako k němu přišel. Nakonec kmotříček Leona bude další významný hráč famrpálu a ke dnešku střelec národního týmu Anglie Roger Daveis. Takže i on bude na Hermioně oslava, kterou bude zároveň oslavou Verunky a Leona. Hermioně to rozhodně nevadilo.

A to celé vlastně řídil a organizoval její Lee. Bez něho by její narozky mnohem chudší a mnohem nezábavné. To on byl kapitán jejich lodi a měl celou plavbu na starosti. A tady na Bradavicích jí docela dost chyběl. Jeho smích a úsměv nehledě škádlení a milování a proč kurňa musí být první výlet do Prasinek až 10.října. Hermioně se prostě stýskalo a dopisy, prostě lidskou nepřítomnost nedokázali nahradit ani ve snu. Proto se na pátek tak těšila, ne proto, že by byla o rok znovu starší.

Zveřejněno 6.7.2019 -elenor