Březen 2015 (nyní)
John se obával, že se Sherlock po onom oznámení Rudovousovi smrti uzavře, nebo že bude plakat tak dlouho, dokud znovu neusne. Místo toho chlapec pokračuje ve svém smutném vyprávění.
„Utekl jsem. Chtěl jsem jít za tebou, jenže ty jsi byl pryč. Nebylo tu ani auto ani ty a já myslel- Myslel jsem, že jsi utekl kvůli mně. Že jsem něco provedl nebo udělal nebo řekl, a že už se mnou nechceš mít nic společného." vypráví Sherlock a skoro křečovitě blonďatého muže objímá.
„Omlouvám se, chlapče, nechtěl jsem, aby sis myslel něco takového." mumle mu John do vlasů a jednou rukou ho chlácholivě hladí po zádech. Snaží se přitom nemyslet na páteční odpoledne, ale o tom teď nemíní mluvit.
„Neutekl jsem před tebou." napůl lže učitel. „Jel jsem jenom navštívit rodiče, říkal jsem ti o tom. Jel jsem hned po škole. Kdybych tohle věděl, nikdy bych neodjížděl."
Zdá se, že jeho slova na chlapce aspoň trochu zapůsobila, protože stisk rukou se trochu uvolní.
„Přísahám, na co chceš, neopustím tě. Budu s tebou tak dlouho, jak budeš chtít." řekne John a automaticky vtiskne chlapci do vlasů jedno políbení.
Opět je na chvíli ticho, než Sherlock pokračuje ve vyprávění.
„Šel jsem za Viktorem. Nikdy jsem u něj nebyl, ale vím, kde bydlí. Píšeme si dopisy."
John nic neříká, jen přikývne na souhlas. O Viktorovi a jejich korenspondečním přátelství už párkrát slyšel.
„Jenže on taky nebyl doma. Nikdo z nich nebyl doma. Trevorovi se odstěhovali a on mi to ani nenapsal! Ani mi nedal novou adresu! Prostě jen tak odjel!"
John znovu Shelrocka pevně obejme a přitiskne ho k sobě, aby ho uchlácholil.
Co se proboha muselo tomuto chlapci honit hlavou, když to v jednu chvíli vypadalo, že ho jeho tři jediní přátelé opustili? Jak strašně mu to muselo zlomit srdce? Jak moc mu to ublížilo?
„Když jsem zase přišel domů." pokračuje Sherlock šeptem. „Bylo to až ráno a oni snídali a otec akorát říkal, že Rudovous nepotřebuje pohřeb. Že to byl jen pes. Jen zvíře a zvířata pohřeb nemívají. Ani hroby. Utekl jsem sem. Mycroft mě chtěl zastavit, ale jsem rychlejší."
„Sherlocku." řekne John vážně a trochu od sebe chlapce odstrčí, aby mu viděl do obličeje. „Tos u těch dveří čekal celou tu dobu?!"
„Doufal jsem, že se vrátíš. Chtěl jsem tě zpátky. Chtěl jsem se omluvit. Chtěl jsem- chtěl jsem-"
Skoro zoufale znějící chlapec nedopoví. John ho jen znovu obejme a přitiskne k sobě.
„Není za co se omlouvat, chlapče. Neudělal jsi nic špatného." chlácholí ho John, jednu ruku kolem chlapcova pasu, druhou zabořenou v jeho vlasech. Rozumově chápe, že to, co mu Sherlock provedl, i když o tom chlapec nejspíš ani neví, je něco, co mohl očekávat, a že je to přirozené a logické. Emocionálně ho to ale bolí, emocionálně svoje poslední prohlášení bere jako strašnou lež.