Sherlock Holmes ví velice dobře, jak vypadá. Zná rysy svého obličeje do posledního detailu, což mu pomáhá během jeho převleků a maskování. Ví, jak některé rysy zvýraznit a jiné potlačit, i které rysy má společné se svými příbuznými. Ovšem nikdy by ho nenapadlo, že by se setkal s někým, kdo vypadá úplně jako on.
- - o - -
Sherlock Holmes i ve svém dlouhém kabátě dřepí uprostřed trávníku v parku a pozoruje dítě před sebou. Dvouletý chlapec se stejně kudrnatou kšticí vlasů, se stejně bledýma očim tomto věku výraznějšími lícními kostmi na něj hledí zkoumavým pohledem, jako kdyby muže před sebou studoval. John Watson, který má chlapce toto odpoledne hlídat, jen nevěřícně kmitá očima mezi Sherlockem Holmesem a Chrisem Torchwoodem, kteří pro něj vypadají naprosto identicky.
Několik minut na sebe ti dva bez hnutí hledí, ale pak se chlapec pohne. Ujde těch několik kroků, které ho dělí od Sherlocka, vší silou kopne muže do kotníku a vzápětí ho pevně obejme.
„Co to - dělá?" zeptá se Sherlock překvapeně.
„Chrisi, proč jsi ho kopnul?" zeptá se John trochu naštvaně.
„Máma ršíkala." zamumle chlapec a dál drží Sherlocka kolem krku.
„Co ti říkala?" nechápe Sherlock.
„Kopnout a nepustit. Budeš se bát a utečeš, dyž to neudělám." vysvětluje malý.
„Chytrý plán." pousměje se Sherlock a opatrně chlapce obejme, než se i s malým v náruči postaví. „A zní přesně jako něco, co by naplánovala Mo."
- - o - -
„Ahoj, Johne." usměje se Mary a políbí svého snoubence na tvář.
„Ahoj. Kdepak mám dítě?" zeptá se Mo zvědavě, zatímco zavírá vchodové dveře. Je to hodně divné, že její synátor neposkakuje někde kolem.
„Pokopal v parku jednoho chlápka a teď, cituji, dělá neprůstřelnou vestu. Nechce ho totiž pustit." řekne John s trochu nejistým výrazem.
Morgana se nejdřív nechápavě zamračí, ale pak se její výraz rozjasní a ona se nadšeně usměje.
„Copak si vážně myslí, že sebou nosím brokovnici?" uchechtne se nevěřícně. „Kde jsou ti dva pitomci?"
„Mo, počkej, musím tě- Moment- Ty o něm víš?" zarazí se John nevěřícně. „Tys jí to řekla?" obrátí se na Mary.
„Ne." zavrtí Mary rychle hlavou. Varovala Mo, že na ni možná bude čekat překvapení, ale víc jí nepověděla.
„Vím o něm už rok. Kde jsou?" mávne Mo netrpělivě rukou.
„Spí v obýváku." hlesne John a nechápavě za Morganou hledí.
John a Mary si vymění z části nevěřící, z části překvapené pohledy, načež se vydají za ní.
Sherlock sedí v jednom křesle a doopravdy spí, zatímco mu na klíně sedí a kolem krku ho objímá spící Christopher. Mo stojí před křeslem, jednu ruku omotanou kolem pasu, druhou si zakrývá pusu a s dojatým výrazem sleduje dvojici v křesle.
„Víte, jak dlouho jsem tohle chtěla vidět?" zeptá se Mo, když John a Mary vejdou do místnosti.
„Prý jsi Chrisovi řekla, aby ho kopnul a nepustil, aby neutekl." prohodí John šeptem.
„To je pravda." pousměje se Mo. „Učila jsem ho, že až někdy uvidí muže, který je úplně stejný jako on, ať to udělá. Že toho muže musíme chytit, ale že se bude bát, takže ho musí kopnout, obejmout a nepustit."
„Drží se ho celé odpoledne." usměje se John. „Odmítal ho pustit, dokud se nevrátíš. A myslím, že to Sherlockovi vůbec nevadilo."
„To by nahlas nikdy nepřiznal." ušklíbne se Mo.
„Uděláme vám čaj." řekne Mary po chvilce ticha a odtáhne Johna do kuchyně.
„Díky." mrkne na ni Mo a zase se podívá na spícího muže a chlapce.
Sotva Mary a John zmizí za rohem, Mo se napřáhne a kopne Sherlocka do holeně. Holmes sebou se zaskučením trhne a prudce se v křesle narovná, ale než může udělat cokoliv dalšího, Mo ho políbí.
„Máš ho objat." řekne Chris rozespale a odstrčí rodiče od sebe.
„Tak já to příště udělám správně." usměje se Mo vesele a zvedne Chrise do náruče.
„Byl bych raději, kdybys do mě už nekopala." řekne Sherlock vážně a promne si bolavou nohu.
„Udělal jsi dobře, že jsi ho držel. Jinak by určitě zase utekl." povídá Mo synkovi a stížností detektiva v křesle si absolutně nevšímá.
„On se nebojí." namítne Chris.
„Ani trochu se nebál?" zatváří se Mo podezíravě.
„Ne-e." zavrtí chlapec hlavou.
„Tak to je opravdu statečný." usměje se Mo na Sherlocka, ale pak zvážní. „Nechceš mi něco vysvětlit?"
- - o - -
Nakonec Sherlock musel zopakovat celou historii ohledně pádu a přežití a hlavně tří let izolace. John, Mary a Mo si pak navzájem vyměnili ony kousky, které druhá strana nevěděla. Akorát se Mo nezmínila s prstýnku, jen že se Mycroft při oné návštěvě před rokem podřekl.
Když skončili, bylo už dost pozdě. Normálně by Mo jela zase domů, ale tentokrát ne. Místo nocování u Johna a Mary na gauči přijala Sherlockovo pozvání na Baker Street. Oba si ještě musí dost vážně promluvit.
- - o - -
„Tak co, pane detektive, na co jste během dneška přišel?" zeptá se Mo zvědavě, když Chris usne.
„Že Chrisova dedukce ještě není moc dobrá." řekne Sherlock tiše.
„Má dva roky. Je rád, že umí pořádně mluvit. Na dedukce na profesionální úrovni má, myslím, ještě dost času." řekne Mo trochu pobaveně.
„Není proto divu, že dělá chyby. Říkal, že jsem se nebál." řekne Sherlock. „Bál jsem se reakce lidí. Mimo jiné i jeho a tvojí reakce. Že mě za tu sebevraždu a tříleté úmrtí odmítnete."
„Bože." povzdechne si Mo. „Na to, že jsi genius v oboru, tak ti ta dedukce moc nejde."
„Říkal jsem ti, že co se týče emocí a mezilidských vztahů, tak nemám dostatek praxe." pokrčí Sherlock rameny.
„Za ty roky jsi mohl cvičit. Navíc jsi říkal, že mě znáš dost na to, abys mě mohl žádat o ruku." namítne Mo.
„Ale prstýnek nenosíš."
„Na prstu ne." přikývne Mo na souhlas a sáhne si za výstřih, odkud vytáhne dlouhý zdobný řetízek, na kterém visí prsten s rudým kamínkem. „Koho by bavilo pořád vysvětlovat, že jsem se zasnoubila s chlapem, co je už nějakou dobu mrtvý?" povzdechne si Mo na oko.
„Myslíš, že obřad stihneme dřív než John a Mary?" zeptá se Sherlock zvědavě.
„Na mrtvýho chlapa dost tlačíš na pilu." usoudí Mo s úsměvem. „A vzhledem ke všem těm historkám o tom, jaký jsi příšerný spolubydlící, tak nevím, jestli to chci riskovat."
„A když slíbím, že se budu snažit?"
„Tak ti řeknu, že to nejdřív zkusíme, jaké to je, být spolu. A s Chrisem. Co ty na to?"
Sherlockovou odpovědí je trochu zamyšlený výraz.
„A Mary by ráda svatbu na začátku léta nebo na konci jara, takže pokud nejsou sakra rychlí s plánováním, ta budou mít svatbu nejdříve za rok. Máme čas." dodá Mo.
„No tak dobrá." povzdechne si Sherlock na oko, než si Mo přitáhne blíž.
No, není to úplně nejhorší červená knihovna, i když to k tomu nemá daleko, ale snad se to dá přežít.
Doufám, že jste si čtení užívali a mějte se fajn. Zase někdy...