DEN DVACÁTÝ– Rozinky v rumu

Pár: RL/Rubeus Hagrid

Téma: rimming

.

Lupin se opřel o futro a unaveně zaklepal. Dveře srubu se otevřely a do noci vykoukla hlava Rubeuse Hagrida. Když poznal Lupina, jeho obyčejně přátelský výraz se okamžitě změnil v rozzlobený škleb.

"To ti to trvalo!" štěkl. "Ztratil ses, nebo jenom děláš všechno proto, abych si musel vzít další dávku toho nechutného svinstva?"

Lupin si povzdechl. "Když už se ptáš, Albus mě potkal na chodbě a pozval mě na partii šachů. Musel jsem mu namluvit, že než se Hagrid vrátí, starám se mu o Tesáka."

"Co že jsi udělal? Idiote!" Seřval ho Snape-Hagrid. "Teď budeš mít tu bestii celý víkend na krku!"

Lupin ho zpražil pohledem. "No, asi těžko jsem mohl říct 'Sorry, Albusi, ale spěchám na rande se svým milencem, který se čirou náhodou proměnil v Rubeuse', že?"

Jeho partner mu zlobný pohled oplácel. "To je taky naposled, co něco takového dělám! Žádné trucování ani lísání na mě ode dneška neplatí! Posledních patnáct minut jsem strávil v téhle boudě snahou aspoň mírně se pohybovat a nic přitom nezničit. Dokážeš si představit, jak neskutečně těžké je zvednout něco těmahle tlapama?" Zvedl své přerostlé dlaně, aby si je Lupin mohl prohlédnout.

Při pomyšlení, co všechno by ty obrovské, teplé ruce mohly provádět s jeho tělem se Lupinovi málem podlomila kolena. "Mohl bys zvednout mě," navrhl, hlas zastřený touhou.

Snape-Hagrid na něj překvapeně zamrkal. Za poslední dva roky co Lupin učil v Bradavicích se mu konečně povedlo trošku přibrat a vychrtlý Snape by ho v žádném případě, snad s výjimkou nejvyšší nouze, neměl šanci uzvednout. Oči mu zasvítily.

V příští vteřině se už Hagrid nechmuřil zlostí, ale obavami. "U všech všudy, jestlipak to nejni Remus! Co se vám ve jméně Merlinovým stalo? Vypadáte, jako by vám dal na frak horskej trol."

"Mise pro Albuse," vysvětlil Lupin unaveně. "Tajná. Nemám se vracet do hradu před půlnocí – nikdo mě nesmí vidět. Nemohl bych si do té doby tady trochu odpočinout?"

'To vite, že jo," přisvědčil Hagrid a otevřel dveře dokořán. Lupin udělal sotva první krok, když ho obr popadl do náruče, odnesl ho do srubu a opatrněji, než by si u něj kdy dokázal představit, ho položil do vlastní postele.

"Ohromnej kouzelník, tenhle Brumbál," řekl, "akorát by vás neměl nikam posílat samotný. A je to, pane. Vy si tady teďkon lehnete a budete vodpočívat, a já zatím postavim na čaj. Ten vás zahřeje raz dva."

"Díky, Hagride," děl Lupin zemdlelým hlasem a položil hlavu na polštář. Jako Hagrid sám, i jeho postel byla obrovská, měkká a pohodlná, a Lupinovi začala klesat víčka.

"Takdle si ale vůbec nevodpočinete," protestoval Hagrid. "Tydle hábity škrtí, no smrtiplášť hadr."

"Máš pravdu," vzdychl Lupin. "Jenže já jsem moc unavený."

"Já se vo to postarám, pane, 'estli dovolíte," nabídl Hagrid. S nesmírnou opatrností rozepnul knoflíky Lupinova hábitu, přetáhl mu ho přes hlavu a odložil na židli. Pak mu stáhl vysoké boty a postavil je na zem. S džínami byla trochu větší potíž, Lupin si je musel rozepnout sám, protože to Hagrid po několika marných pokusech vzdal a poněkud necharakteristicky pod fousy proklínal své nešikovné ruce. Ale nakonec mu stáhl i kalhoty a Lupin zůstal jen v trenýrkách a nátělníku. Obr se na něj nejistě podíval.

"Možná by vám bylo ještě vo fous poholdnějc bez ničeho."

Lupin kývl a Hagrid mu pomalu sundal i spodní prádlo, které přidal na hromádku odloženého šatstva.

"Dybyste se moh drobet nadzvednou, tak bysem vás přikryl."

Lupin s trpitelským výrazem o kousek uhnul a Hagrid ho okamžitě zachumlal do peřiny až po bradu. "Nic mi není," prohlásil statečně Lupin, ale při pokusu uložit se trochu pohodlněji sebou trhl bolestí. "Trochu natažené svaly. Namohl jsem si záda a ramena."

"Nechcete na to něco?" zeptal se Hagrid. "Mám tady pikslu nějaký masti vod profesora Snapea – úplnej zázračnej balzám. Nic lepšího sem nikdá neviděl – "

"Severusi," přerušil ho Lupin výhružným hlasem, a Snape-Hagrid se zašklebil.

"Tak dobře," fňukl nakonec, a otočil se k dobráckému šafáři hřbetem.

"Moh bysem vám namazat záda, jako namasírovat."

Lupin mu věnoval slabý úsměv. "To by bylo úžasné, Hagride."

"Tak se vobraťte na břicho," vybídl ho Hagrid. Lupin poslechl, ale neobešlo se to bez dalšího bolestného zaúpění. Hagrid se obezřetně posadil obkročmo přes jeho stehna a nanesl mu trochu masti na záda. Lupin se oklepal zimou.

"Moc se vomlouvám, pane. Měl sem to nejřív krapet vohřát."

"Nevadí, Hagride," řekl Lupin velkoryse. "Vlastně to bylo docela příjemné."

Hagridova masáž, neomylně nacházející všechny ztuhlé svaly a bolavá místa, byla tak příjemná, že Lupin rozkoší sténal. Velké ruce se sunuly postupně níž a níž, teprve v dolní části zad zaváhaly.

"Profesore, vono to teda nejni ouplně košer, ale podle mýho by to udělalo hotový zázraky, dybysem vás namasíroval tady dole."

"Klidně pokračuj," svolil Lupin zastřeným hlasem a zasténal, když silné ruce začaly odborně zpracovávat jeho hýždě. Bylo to báječné. Teprve když automaticky roztáhl nohy, aby přiměl ruce spustit se ještě níž, uvědomil si, co se začíná dít.

Hagrid pochopil ve stejné chvíli – Lupin slyšel, jak zadržel dech. "A hrome, nevěděl sem… neměl sem vás tak dřít – "

"To je v pořádku, Rubeusi," uklidňoval ho Lupin, který pochopil, že si obr myslí, že nechtě způsobil jeho erekci. "Vlastně mnohem lepší, než v pořádku."

Jeden prst zkusmo zamířil mezi jeho půlky. Lupin roztáhl nohy ještě víc a ve snaze spolupracovat mírně pohnul boky. Hagrid se okamžitě zarazil a Lupin v duchu frustrovaně sakroval.

"Nedělejte to, pane. Takdle se akorát eště víc utaháte. Tady – zvedněte se trochu." Lupin poslechl a Hagrid pod něj zasunul polštář, takže jeho zadek teď trčel do vzduchu. "Tak, teďkon budete pěkně ležet a já se vo všecko postarám."

Lupin cítil, jak mu dvě velké ruce opatrně roztahují půlky. První váhavý dotek jazyka ho tak vyděsil, že hlasitě zaklel a málem vyskočil z postele – kdyby byl Hagrid jen o pár kilo lehčí, určitě by ho ze sebe shodil.

"Kirké!" zalapal po dechu. "To snad – nemůžeš – ach bože!"

Hagrid se uchechtl do jeho kůže a vibrace od smíchu způsobily, že Lupin zase nadskočil. "Můžu, a udělám to. Já to dělám rád, taky se málokdy dostanu k něčemu jinýmu. A dybyste se neurazil, že to tak řikám, pane, tak vy teda máte fajnovej zadek."

Načež ho znovu olízl, a když vzápětí pevně přitiskl špičku jazyka k svraštělému otvoru, Lupin to vzdal. Zhroutil se na matraci, v pěstech svíral prostěradlo, jako by na tom závisel jeho život, a nechal Hagrida, aby mu dopřál rimming, na jaký se nezapomíná. Všechny Hagridovy chyby a nedokonalosti stranou, v tomto oboru by těžko hledal sobě rovného a Lupin během několika minut zjistil, že není schopen souvislého slova. Měl dojem, jako by mu obrův jazyk dosáhl až někam do krku. Hagrid se zřejmě bavil stejně dobře, jako Lupin sám, při práci si spokojeně mručel, a právě to mručení Lupina nakonec dostalo.

Když poslední záchvěvy vyvrcholení pominuly, zesláble se sesunul na postel a v duchu si přísahal, že se nejmíň rok ani nepohne. Kontrolním ohlédnutím přes rameno zjistil, že jeho milenec právě roztrhl poklopec vypůjčených kalhot a zuřivě masturboval. Při pohledu na Hagridovo nezanedbatelné vybavení Lupinův vlastní penis poskočil, a Snape-Hagrid ho vzápětí přistihl, jak si mimoděk olizuje rty.

"Zavidíš?" odfrkl si, ale pak už ho přemohl vlastní orgasmus, vyvrcholil přímo na jeho zvednutý zadek, a kdyby si Lupin stihl dostatečně odpočinout, nejspíš by to stačilo, aby se znovu udělal.

"Posuň se," poručil mu Snape-Hagrid, a vzápětí se zhroutil vedle něj. "Tak co, Lupine? Jsi spokojený? Protože já se kategoricky odmítám znovu měnit na to příšerné nemehlo, a žádné tvé toužebné pohledy na Hagridovo nádobíčko mě neobměkčí." Zvedl hlavu a zadíval se na své vypůjčené tělo. "Ačkoliv uznávám, že je docela působivé. Kdyby mě na vteřinu napadlo, že ten imbecil ví, co s ním, radši bych tě vůbec nepouštěl do jeho blízkosti."

Lupin vycenil zuby v širokém úsměvu. "Působivé? Nemám si spíš před Hagridem hlídat já tebe?"

Snape-Hagrid zvedl obrovskou ruku a trochu nemotorně odhrnul Lupinovi z tváře pramen vlasů. "Ne. Na můj vkus jsi tak akorát. Nemluvě o tvé vysoce nadprůměrné výdrži." Nechal ruku spadnou zpátky na postel, těsně u Lupinových zad, a zavřel oči. "A teď už sklapni a nechej mě odpočívat. Přeměňování je vyčerpávající."

Lupin se usmál a políbil ho na nos. "Taky tě miluju."